Adam B. Bartoš na sněmu: Národní demokracie si musí udržet svoji výjimečnost

Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté, kolegové, spolupracovníci, spolubojovníci, národní demokraté,
vítám vás na třetím celorepublikovém sněmu Národní demokracie a zdravím rovněž ty, kteří tento sněm sledují v živém přenosu na Svobodném vysílači.

Když jsme se scházeli na II. sněmu před rokem, domníval jsem se, že to bude na dlouhou chvíli poslední sněm před řádnými volbami.

Vývoj situace na politické scéně a některé změny, které chceme ve straně provést, mne ale přesvědčily, že je nutné svolat sněm nový, který tyto změny potvrdí a bude zároveň – pro veřejnost – manifestací naší jednoty a připravenosti řešit krizovou situaci, s kterou si parlamentní strany nedovedou poradit a na kterou i strany neparlamentní opozice nabízejí jen chabé náplasti místo systémových řešení.

Před rokem jsem mluvil o tom, že stojíme na prahu války. Rok uplynul, válka se Bohu díky z ukrajinského prostoru na Rusko a potažmo Evropu (a tedy i naše území) nepřenesla, ale plány na ni jsou stále ve vzduchu a pouze se mění prostředky, jak ji vyvolat. Konflikt na Ukrajině poněkud ustoupil do pozadí, přenesl se do Sýrie, ale především do Evropy, kde se Západ aktuálně snaží Evropu oslabit a rozvrátit importem vetřeleckých armád z Afriky a Blízkého východu.

Z krátkodobého hlediska jde o snahu Evropu ekonomicky poškodit, uvrhnout ji do chaosu občanských válek, případně ji – pokud možno – zatáhnout do války s Ruskem jen jinými prostředky. Z dlouhodobého hlediska jde zároveň o plán na vytvoření nového evropského člověka, smíšené multikulturní rasy, kterou bude ovládat rasa vyvolených, jak už před 100 lety předpověděl praotec sjednocené Evropy, zednář rakousko-židovsko-japonského původu Coundehove Calergi.

V tomto ohledu není tedy situace bezpečnější než před rokem, ale je tomu přesně naopak. Zuřila-li před rokem válečná fronta někde mezi prozápadní Ukrajinou a Novoruskem, dnes je to přímo na našich hranicích. Hordy krvežíznivých vetřelců, kteří obsazují naši zem za blahosklonného přitakávání (zrady) našich politických elit, jsou – pokud se tomu nevzepřeme – nejpřímějším ohrožením naší státní a národní existence od 2. světové války. V některých ohledech je to i horší scénář, než jaký představovala 2. světová válka.

Národní demokracie v takové situaci přichází s řešením, narozdíl od jiných stran, které se domnívají, že si vystačí s pouhou kritikou islámu. My nabízíme krizové řešení v podobě domobrany, protože nevěříme nejen současné vládě, ale ani vládám, které vzejdou z předčasných či přístích voleb, pokud by nedošlo k zásadní změně volebních zákonů a pokud by v takové vládě neseděla Národní demokracie. 26 let existence polistopadového režimu ukazuje, že volby jsou jen podvodem na občanech. Nevěříme totiž celému tomuto systému, nevěříme tomuto režimu. Věříme naopak tomu, že máme-li se účinně ubránit, musíme se ubránit sami a spoléhat jen sami na sebe a na svoji sílu.

Právě proto jsme zveřejnili svůj desetibodový akční plán, jak vetřeleckou krizi vyřešit, kdybychom k tomu měli prostředky (tj. byli u moci). Chceme tím říci, že kosmetické úpravy v intencích tohoto režimu jsou k ničemu. Ačkoli by se krize i za tohoto režimu dala vyřešit, ukazuje se, že k tomu není vůle. Ale nedostatek této vůle je už právě chyba v tomto režimu zakódovaná. Právě proto mluvíme o novém režimu, který musí přijít, o 6. republice.

Národní demokracie se sice připravuje na volby, ať již půjde o krajské a senátní volby za rok nebo volby sněmovní v předčasném termínu, zároveň ale dělá vše proto, aby mohla věci ovlivňovat i jinými způsoby. Tím nejdůležitějším pro nás není překročení pětiprocentní hranice, zisk jednoho či dvou mandátů a už vůbec ne finanční zabezpečení strany ze státních příspěvků či jakýkoli profit představitelů strany. Naším cílem, na kterém chceme usilovně pracovat, je nový režim, ve kterém bude vše jinak – vrátíme se v něm k tomu dobrému, co zde bylo v minulosti (a to i v minulosti nedávné, předlistopadové, protože i v ní bylo mnoho věcí dobrých) a razantně odmítneme veškerý polistopadový, z ciziny importovaný jed, který dovedl náš národ na pokraj demoralizace a sebezničení.

Tváří v tvář nepřátelské invazi, která je jen vrcholkem ledovce zvráceného systému, ve kterém jsme polapeni, jsme ochotni a připraveni bojovat i se zbraní v ruce. I proto jsme zvolili za ústřední heslo našeho sněmu jasný vzkaz „Vlast nedáme“. Je to vzkaz nejen hordám vetřelců, ale především vzkaz vlastizrádné páté koloně uvnitř této země, vzkaz nadnárodním elitám. Ale i vzkaz řadovým občanům v duchu hesla „Jsme s vámi, buďte s námi“.

Za sebe, a věřím, že i za celou Národní demokracii, mohu směle prohlásit, že raději zemřu v boji na ulici, než abych se díval na to, jak je naše krásná zem pošpiněna tou největší lůzou z cizích kontinentů.

===

Když Národní demokracie vznikala, netušili jsme, že něčemu takovému budeme tak brzy čelit. Ale tato situace je přesně to, kvůli čemu jsme vznikli, kvůli čemu zde Národní demokracie je a kvůli čemu zde Národní demokracie musí být – a bude – až do vítězného konce. Protože my věříme ve vítězný konec.

Ostatně, vývoj nám dal za pravdu, když mezitím vznikly další subjekty, které převzaly některé naše teze a potichu kopírují náš politický program. To, co před rokem mohlo někomu znít jako kacířské, je dnes, v době ohrožení národní bezpečnosti, většinově přijímané. Naše myšlenky tak došly ohlasu a získávají si podporu stále větší části společnosti, byť zároveň už nejsme jediná strana na politické scéně, která je říká.

Naši konkurenti ale převzali pouze to líbivé, jen to, na co lidé, primárně vyděšení a v pocitu ohrožení, nejvíce slyší. Nenabízejí ale komplexní program, nenabízejí řešení krize a nejdou ke kořenu problému. Nás, kteří k těmto kořenům jdeme, označují pak za příliš radikální.

Národní demokracie se od počátku snaží otevírat náruč a spolupracovat. Je přesvědčena o své výjimečnosti (a tudíž i opodstatnění své existence), ale zároveň pokorně uznává, že není jedinou vlasteneckou silou. Je připravena spolupracovat na obnově země s dalšími vlastenecky smýšlejícími subjekty, a to do té míry, pokud nebude tlačena ke kompromisům, ve kterých by se zpronevěřovala svým zásadám.

Proto jsme založili Národní kongres, proto jsme v uplynulém roce spolupracovali (nebo zkoušeli spolupracovat) s dalšími subjekty. Někde jsme spolupráci museli sami ukončit, jindy byli pod tlakem okolí nuceny distancovat se od nás subjekty, se kterými jsme ještě nedávno úspěšně vycházeli.

Tyto zkušenosti nás mohou těšit i mrzet, ale nemá smysl si nad nimi zoufat. Do jisté míry jsou pro politiku typické. V žádném případě si ale nemůžeme dovolit měnit sami sebe ve snaze být pro druhé přijatelnějšími. To by byl náš konec.

Národní demokracie si musí udržet svoji výjimečnost, kterou dostala do vínku; mluvíme totiž o tom, o čem jiní nemluví. Tuto svobodu si nesmíme nechat vzít. Národní demokracie zůstane jen potud Národní demokracií, pokud setrvá na svých základech a ještě více se v nich utvrdí. Jakýkoli úkrok stranou by pro ni byl smrtelný. Síla a ryzost našich myšlenek je totiž naší hlavní devizou.

Proto nemůže přistoupit na žádné kompromisy, byť by jí byly nabízeny z těch nejvyšších míst. Mluvím nyní například o chystaném návratu Václava Klause, kterému se jeho spolupracovníci snaží umést cestu tím, že se pokoušejí Národní demokracii, která podle jejich mínění těmto snahám stojí v cestě, otupit a zglajchšaltovat. Vyjádřil jsem se k tomu obšírně v jednom textu před dvěma dny a nehodlám toto téma na sněmu více rozebírat. Řeknu jen tolik, že Národní demokracie na podobné nabídky nikdy nepřistoupí a přistoupit nemůže. Nemá ostatně proč – podporu Václava Klause jsme nikdy neměli, o přízeň Václava Klause jsme nikdy nestáli a dost dobře se bez ní obejdeme, protože Václav Klaus je pro nás (i pro většinu společnosti) mužem minulosti. Jdeme vlastní cestou.

===

Národní demokracie se za uplynulý rok rozrostla, zmohutněla, zesílila a zocelila se. Naše členská základna se zdvojnásobila, představili jsme kompletní program včetně ekonomického, máme za sebou úspěšné (a na české poměry poměrně velké) demonstrace na ulicích, podařilo se nám částečně prolomit mediální blokádu (byť i nadále se o nás v systémových médiích hovoří dehonestačně), jsme docela úspěšní na sociálních sítích. Máme za sebou i demonstrace v regionech, kdy jsme prakticky jako jediní dokázali pražské demonstrace proti vetřelcům (tzv. tábory lidu) přenést do dalších měst Čech a Moravy. Také se nám podařilo vytvořit uskupení s názvem Národní kongres, ve kterém je několik stran s programem podobným našemu. Podařilo se nám také zapojit se do mohutné celosvětové vlastenecko-konzervativní sítě, jak o tom . To není málo. Ukázalo se, že Národní demokracie převzala na vlastenecké scéně vůdčí roli.

To vše jsme dokázali s minimem prostředků a v relativně úzkém kruhu lidí. Použil-li bych vojenskou terminologii, čítá Národní demokracie dneška velikost roty, což je v měřítku celkového počtu obyvatel České republiky zanedbatelné číslo. Volí nás sice tisíce (a já věřím, že v příštích volbách už desetitisíce) voličů, ale ne každý se chce stát členem strany. Tento ostych musíme zlomit a je to úkol do příštích měsíců a let, protože Národní demokracie musí být stranou masovou, ne elitní a elitářskou.

Na druhou stranu nám tato čísla ukazují, jak mnoho zmůže skupina lidí, kteří vědí, co chtějí. I jednotlivec může pohnout dějinami. Sejde-li se několik správně naladěných lidí, mohou své vize dosáhnout, zvláště, jsou-li pracovití, plní energie a víry. Svou vírou dokonce mohou táhnout (či tlačit) zbytek veřejnosti, která je malomyslná.

To vše, čím dnes Národní demokracie je, jsme doslova vydupali ze země v počtu několika desítek lidí. Není v tom naděje, že nás nemusí být miliony, abychom pohnuli s touto zemí?

Řekl jsem to už několikrát a řeknu to znovu: Národní demokracie je síla, která je schopná změnit věci kolem nás i s minimem prostředků. Je to totiž síla našich myšlenek, která vítězí. Dokázala-li Národní demokracie s minimem prostředků to, co dokázala, což teprve, až nás, podobně odhodlaných, budou tisíce a až budeme mít k dispozici silné finanční zázemí?

Pak opravdu změníme tuto zemi od základu. Nejdůležitější je totiž víra a odvaha. Máme obojí.

Vlasti zdar!

Hlavní projev předsedy Národní demokracie Adama B. Bartoše na III. celorepublikovém sněmu Národní demokracie, Praha, 28. října 2015

Příspěvek byl publikován v rubrice Národní demokracie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 thoughts on “Adam B. Bartoš na sněmu: Národní demokracie si musí udržet svoji výjimečnost

  1. Z WEBU „ČECHY ČECHŮM“:
    DVORANA ŽIDOVSKÉ SLÁVY (334) EKONOM DUŠAN TŘÍSKA

    Moje poznámka:
    Ano, Židé Dušan Tříska, Václav Klaus a Tomáš Ježek jsou tvůrci zločinné privatizace, ale gójové (Češi) mají dobré srdce a proto těmto Hebrejcům nebyl skřiven vlas na hlavě..

    Žid Tříska má ještě tu typickou židovskou drzost označit Žida Viktora Koženého (Lederera), který naraboval miliardy za nevinného!

    Mají to v krvi..

    V Talmudu je psáno: „Majetek Nežida, majetek bez pána“

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s