ŽDU-ČSL. Ze strany klerikálů je strana rabínů

Co se to stalo s tou Křesťansko-demokratickou unií, s tou stranou tradičních lidovců, stranou katolíků, stranou křesťanských věřících, stranou, která  – alespoň v době svého vzniku – reprezentovala křesťanské hodnoty, církevní zájmy, tradiční venkov? Co se stalo s tou stranou, že za ni dnes v hned několika krajích kandidují jako lídři — Židé?

Nemám nic proti tomu, když se Židé ucházejí o hlasy nás, voličů, většinových etnických Čechů. Je jich tu mezi námi jistě dost a mají své legitimní zájmy. Je proto přirozené, že jdou do politiky. Z hlediska českých zájmů by sice bylo lepší, kdyby zde existovala nějaká Židovská strana, tak jako za první republiky, tedy strana, kde by bylo na tuto menšinu a její politické zájmy více vidět, než když se její představitelé infiltrují do všech stran, čímž si zajišťují skutečnost, že po každých volbách mohou být tou nejvíce spokojenou, protože nejlépe zastupovanou, zájmovou skupinou.

Ale Židovská strana je iluzí. Byla ostatně na nic už za první republiky. Už tehdy za ni totiž kandidovali jen ti největší sionisté, kteří své etnicky pojaté židovství dávali okázale najevo a hrdě se k němu hlásili. Drtivá většina všech ostatních Židů, kteří své židovství spíše takticky skrývali, stejně zůstávala v ostatních partajích. A pak – i ta Židovská strana sama vlastně ani tehdy moc netáhla. V době své největší slávy měla stejně jen dva poslance.

Co by se ale za první republiky, jakkoli jsem vystřízlivěl z naivního obdivu k tomuto období, stát nemohlo, je to, aby Židé pronikli na přední místa kandidátek explicitně křesťanské strany. Ano, byli zastoupeni ve všech stranách, nejvíce u realistů a možná o něco více ještě v sociální demokracii, ale existovaly i strany, do kterých přístup neměli, protože oběma skupinám bylo jasné, že se to zkrátka nehodí a nesluší.

Není bez zajímavosti, že to byla právě sociální demokracie, která se nakonec dohodla s Židovskou stranou na společné kandidátce, protože Židé tušili, že ani v době pro ně tak příznivého Masarykova Československa by s čistě židovskou kandidátkou neuspěli – oni dva zmiňovaní poslanci-sionisté se pak do parlamentu nakonec vydrápali na zádech socialistů.

Nejinak tomu je dnes. Židé jsou ve všech politických stranách a stálo by za to toto téma podrobněji zmapovat, protože nám pak mnohé osvětlí (proč se ty které politické strany chovají tak či onak, proč prosazují tu či onu agendu, jak to, že máme vždy a za každé politické reprezentace tak exkluzivní vztahy s Izraelem apod.). Vlastní stranu ale Židé nemají. Nevypadalo by to dobře, vzbuzovalo by to antisemitismus. A nejspíše by taková strana nezískala hlasy ani všech Židů samotných, natož Čechů – měla by neúspěch zakódovaný ve své vlastní podstatě.

Takže co? Je potřeba uzavřít dohodu (třebas i nepsanou) s nějakou politickou stranou o veřejné či neveřejné spolupráci, vzájemné podpoře a společné kandidátce.

Sehráli letos lidovci úkol, který kdysi ve 30. letech zastali sociální demokraté?

„KONVERZE HERMANA ŽIDA“

Posuďte sami. Lidoveckou jedničkou v Praze je Daniel Herman. Ten se svým židovským původem ani netají, ba považuje ho za přednost a zřejmě i za kvalifikaci k tomu, aby mohl šéfovat tu Ústavu pro studium totalitních režimů, tu zase být poslancem českého parlamentu. I ve své nynější předvolební kampani pořádal přednášky o svých židovských kořenech.

Vždyť to ale byl nejbližší spolupracovník kardinála Vlka a mluvčí České biskupské konference, namítl by někdo. Ještě před pár lety by Hermanovo jméno na kandidátce KDU-ČSL nikdo nemohl zpochybňovat.

Jenže od té doby uplynulo mnoho vody a z katolíka Hermana se stal vášnivý judaista, který se rozpomněl na své kořeny, sekl kněžstvím a raději se vydal do služeb Jana Švejnara a dalších havlistů. Pak byl dosazen do ÚSTRU, kde přijímal – jak se sám přiznal – telefonáty z Izraele, pracoval na propagaci holokaustu, spolupracoval se sionisty s ICEJ či – jak zjistil Daniel Solis – s íránskými teroristy, lidovými mudžahedíny, kteří v žoldu Izraele podnikají teroristické útoky proti íránské vládě. Herman se nakonec do parlamentu probojoval.

SOCIOLOGIE JAKO ŽIDOVSKÁ VĚDA

Ve Středočeském kraji vedl kandidátku sociolog a jeden ze zakladatelů Občanského fóra v roce 1989 Ivan Gabal. Fanatický havlista, v letech 1991-1992 pracoval dokonce pro Havla na Hradě. Gabal se svým původem sice nijak nechlubí, možná ho i trochu skrývá, ale některé věci zapřít nemůže. A to nemám na mysli jen jeho fyziognomii (se svou vizáží by mohl udělat parádu v izraelské politice, vypadá totiž trochu jako Avigdor Liberman), ale na mysli mám spíše oblast jeho zájmů.

Je především sociolog, věnuje se tématům menšin obecně, zastává se Cikánů a propaguje multikulturalismus – jak by řekl psycholog Petr Bakalář, autor skvělé knihy Tabu v sociálních vědách – jedná přesně v intencích židovské evoluční strategie. Ostatně, sociologie byla vždy výhradně (a je i dnes) doménou Židů a dříve se jí i tak říkalo – židovská věda.

Gabal se angažuje v pražské židovské obci. Když se tam před lety maminkovci (ti, co jsou Židé po mamince, tedy z hlediská Tóry „praví“ Židé) a tatínkovci (ti, co mají tu smůlu, že jsou jen po otci, pročež si je ti „po mamince“ dobírají a neuznávají je) servali o vliv nad stamiliony korun zisku, který pražská židovská obec ročně (zejména na nájmech a na turismu) vydělá, byla Gabalova kancelář (Gabal Analysis Consulting) jakýmsi arbitrem tohoto sporu. Přepočítávaly se v ní hlasy z volby nového vedení obce, které jedna skupina Židů napadla jako zmanipulované druhou skupinou Židů.

Gabalovou manželkou je Jana Hybášková. Už v minulých volbách za lidovce (neúspěšně) kandidovala a vedla kandidátku v Praze. Hybášková je rovněž židovského původu a když byla poslankyní evropského parlamentu, předsedala skupině EU-Izrael. Její silně proizraelská, sionistická stanoviska jsou důvěrně známá každému, kdo se tématem zabývá.

Gabal už za lidovce také v minulosti kandidoval – do Senátu v roce 2012 za volební obvod č. 17 Praha 12 jako nezávislý kandidát s podporou KDU-ČSL a Strany zelených. Získal 14,06 % hlasů a nedostal se do druhého kola. Jenže kandidovat v senátních volbách, kdy se vždy vybírají spíše nezávislé osobnosti, není tolik okaté, jako když si křesťanská strana vybere tohoto muže jako lídra jedné své krajské kandidátky (shodou okolností do toho volebního okrsku spadám a musím říci, že tehdejší senátní volby byly do značné míry volbami mezi židovskými kandidáty – Gabal v nich nebyl sám, ale to by bylo na jiné povídání.)

PROČ TAK NAJEDNOU?

Pojďme dále. V Plzeňském kraji byl lídrem Václav Krása. Někdejší poslanec za ODS, posléze Unii svobody, předseda Národní rady tělesně postižených.

Kdo se podívá na jeho blog, najde řadu radikálně proizraelských článků. V prezidentské volbě Krása ohlašoval, že bude volit Táňu Fischerovou – aby také ne, když je pojí stejné pokrevní pouto.

Jenže když dnes Krása na svém blogu vysvětluje, proč jde do voleb v dresu lidovců a tvrdí, že mu jsou blízká tradiční konzervativní témata, pak se na mysl nutně dere otázka – proč tedy tuto stranu nevolil a nepodporoval a nekandidoval za ni dříve, kdy ještě nějaká skutečně tradiční témata hájila? Proč do ní vstupuje až nyní, kdy se z ní stává napůl židovská partaj?

Krásovo vysvětlování nebylo dost přesvědčivé. Asi proto se nakonec do Sněmovny nedostal.

KŘESŤAN LEO STEINER?

V Ústeckém kraji vedl lidoveckou kandidátku Leo Steiner. Lepší židovské jméno i příjmení by snad už ani nemohl mít. Když o sobě tvrdí, že je křesťan, člověk mu to tak nějak nevěří.

Že pracoval pro charitu, nebo se později zabýval eurofondy – to už působí věrohodněji. Židé jsou vždy tam, kde to cinká. Či spíše šustí. To není rasistické rčení, to je fakt. Židé penězům už tradičně rozumí – vždyť ani jiné řemeslo dříve dělat nemohli.

Ale pozor, Steiner je líčen médii jako někdo, kdo evropské peníze zachraňuje, protože rozkrývá korupci, která v těch všemožných ROPech panuje. Ale je tomu opravdu tak?

Na internetu můžeme najít i přesně opačné zprávy a komentáře, než jsou ty oslavné tirády v médiích o tom, jak statečný Steiner udal korupčníky a zařadil se tak po bok dalších Janečkových es – whistleblowerů, protikorupčních bojovníků, odvážných ochránců státního měšce a dalších hrdinů. Kdo se dá do řeči s některými lidmi na severu, dozví se, že ti, co nejvíce křičí, mají sami máslo na hlavě a spoustu zajímavých kšeftů a podniků a projektů a hotelů a golfových hřišť a podílů a akcií, šikovně skrytých, aby mohli o to usilovněji křičet. Podle těchto svých kritiků jen hází vinu na druhé a sami přitom jdou tvrdě za svými zájmy – do té kliky patří například i pan Horník či Přemysl Rabas, ostatně další Steinerův soukmenovec. A čemu má teď člověk věřit?

Nezkoumal jsem do podrobna všechny kraje, takže je možné, že zdaleka nejde jen o tuto čtveřici. Zabýval jsem se navíc jen krajskými lídry a nevěnoval pozornost dalším volitelným místům na kandidátkách. I kdyby šlo ale nakonec jen o tato čtyři jména, bylo by to dosti výmluvné.

A nakonec se můžeme ptát – byla KDU-ČSL tak hloupá, že se nechala zneužít, nebo šlo o vědomý obchod? Dostala ta strana něco za to, že umožní těmto lidem lukrativní místa na kandidátkách?

A nemohla za to dostat právě to, že se dostala do parlamentu? Všichni přece víme, že Židé mají velký vliv v médiích, v byznyse, ve všemožných agenturách. Nemohlo jít o dohodu ve smyslu – my vás vytáhneme zpět nahoru a vy nám za to dáte nějaká dobrá místa?

Pokud taková dohoda byla, pak byla úspěšná. Lidovci jsou zpět a pánové Gabal a Herman – novopečení poslanci – si mohou spokojeně mnout ruce.

Jen ti lidovci už nejsou to, co kdysi bývali… Ze strany klerikálů je strana rabínů.