SMĚJEME SE S PRAVDOLÁSKOU I.

Letošní podzim nebude pro pravdolásku jednoduchý. Chtěla s námi skoncovat a přitom má sama namále. Je dýchavičná, upocená, roztěkaná a neklidná, její plány se bortí, na krku má trestní oznámení, lidé se jí smějí a přestávají jí důvěřovat. Jde to s ní z kopce.

Ačkoli si stále ještě drží svůj vliv v médiích, my, obyčejní lidé, si o ní myslíme své. Janečkova kampaň stála desítky milionů, ale do jeho pozitivních sálů mu chodí jen pár stovek lidí. Plán se střelbou na Klause a následným Manifestem poctivé demokracie oslovil možná pár věčných revolucionářů. Na uměle organizované protivládní protesty k sv. Václavu to nikoho netáhne a jejich pořadatelé polykají krokodýlí slzy. Představitelé pravdolásky kupí průšvih za průšvihem a trapas za trapasem. A hradní Petr Hájek chystá na  7. listopadu smrtící úder, kterým Havlovy pohrobky pošle na jeden zátah k zemi.

I to je realita počínajícího listopadu 2012. Pro někoho smutná, pro drtivou většinu národa, která je normální, to však může být důvodem k mírnému optimismu.

Co optimismu? Proč ne rovnou důvodem k zasmání se? Copak nám Bratrstvo Havlovy pracky nepředvádí jednu komedii za druhou? A nestálo by za to – při vědomí toho, jak moc se tito lidé berou vážně a jak moc jim vadí, když si z nich někdo tropí legraci – pořádně se jim od srdce zasmát? Třeba nakonec i jim, havlistickým drsňákům, spadne pokrytecká maska. Třeba si přiznají, že jsou směšní. Třeba se zastydí.

Mnoho čtenářů je mým prodlouženým zrakem. Nemám sílu monitorovat vše, co se kde napíše a co ze sebe kdejaký pravdoláskař vysouká. Děkuji proto všem, kteří mi posílají své tipy, zajímavosti a odkazy na publikované rozhovory a novinové články.

Je jich tolik a přibývají každým týdnem, že se stěží mohu věnovat každé z nich jednotlivě, třebaže by si to některé momenty zasloužily. Ale čas se v době dnešní (pravdoláskou vyvolávané) studené občanské války zrychluje a starou událost zastiňuje událost nová. A protože by zároveň byla škoda, aby některé věci upadly v zapomnění, rozhodl jsem se vytvořit malý aktuální seznam pravdoláskařských trapasů, prohřešků, neúspěchů a směšností posledních dnů.

Začít můžeme kupříkladu u spisovatele Michala Viewegha. Naládoval svoji zbraň proti Hradu tím největším hnusem, ale zatím se zdá, že to nijak nezabralo. Rána byla sice veliká, její mediální ozvěna ještě větší, ale hnus se rozstříknul na všechny strany, nejvíce ho pak ulpělo na pisateli samém. Nyní si, v rozhovoru pro Literární noviny, stěžuje, že se kanonáda nepovedla. Na jednu stranu sebevědomě prohlašuje, že takový vzdor ještě nikdo nikdy nepředvedl a nikdo u nás nepamatuje, aby nakonec posmutněle přiznal, že se zatím skoro nic neděje. „Přišlo pár trapných výstřelů členů Hradní stráže, dvě tři stupidní recenze – a pak celá debata podivně utichla,“ říká zklamaně.

Pěkně si naběhl židovský kandidát na prezidenta Jan Fischer, který se v populistické honbě za voličskými hlasy chtěl blýsknout, kterak má silné a vyhraněné názory (a ne, jak se o něm stále říká, že je neslaný, nemastný a nic si nemyslí). Co bych tak mohl říci? Jaký silný výrok bych vyslal do éteru? přemýšlel a drbal se na svém nose. A pak to z něj vypadlo – vládu komunistů by nejmenoval, protože jsou to prý extrémisté. Až na to, že zapomněl dodat, že u těch extrémistů kdysi sám působil. A ještě v době, kdy byli o poznání radikálnější. Aspoň, že se tak nepřímo doznal ke své společenské nebezpečnosti. I když – kdyby byl jiný výsledek voleb a média nehrála tolik na strunu zděšení z posílených třešní, určitě by říkal něco jiného a velkoryse by se vyslovil pro to, aby komunisté už konečně dostali šanci. Takže mu to zase nevyšlo. Chtěl říci silný výrok a zase jen potvrdil svoji pověst oportunisty.

Tomáš Halík se zase v médiích nepřestává strefovat do DOSTu, do prezidenta Klause, do konzervativců. Podle něho je prý DOST nebezpečná „politicko-náboženská sekta, která hlásá zvláštní ultrakatolicismus, nacionalismus a především je protievropská, což je nebezpečné“, hřímal bojovně v Českém rozhlase. Když jsem se ale s pár přáteli vracel jednoho večera právě z akce DOSTu, respektive z hospůdky, kam jsme se po akci uchýlili, v temné uličce u Anenského náměstí, kterou jsme si chtěli zkrátit cestu, jsme černokněžníka náhodou potkali (a podle jeho belzebubovské vizáže bez problémů identifikovali). Ten pán ale nevypadal nijak bojovně. Spíše sklesle. A nevyspale – to z toho, jak mu DOST nedá spát a jak se vždy strachy z obrody českého konzervatismu tento ultraliberál probouzí zbrocený potem a pak nemůže usnout. A pak také vypadal trochu vyplašeně, zaraženě, ustrašeně. Asi jako Roman Joch, který se v noci pořádně napil a napsal „odvážný“ blog proti prezidentovi, ale když byl Českou televizí, která nad jeho pravdoláskařským coming-outem zaplesala a začerstva ho chtěla předvést v přímém přenosu (už ne jako toho zlého, ale nyní toho, kdo je konečně na správné straně), neměl ani odvahu zopakovat svou původní tezi, že Klaus je ufňukaná bába. Všemožně se kroutil, vymlouval, vytáčel, svůj výrok relativizoval – a pak bude něco psát o hrdinech, agentech Bondech, tvrďácích a drsňácích. Jako bába působil naopak on. A v televizním rozhovoru ještě navíc nejapně stáčel co dvě minuty slovo na putinovské nebezpečí, až to bylo tak okaté, že ho musel redaktor napomenout, aby se držel tématu a Rusko do toho netahal.

Jiná bába, ta krvavá, jak se už nějaký čas přezdívá Madle Albrightové (a jak se jí po nedávném incidentu bude přezdívat ještě více), zase zadělala na pěkný průšvih Aspenu, který tady před pár týdny halasně otevírala. Přátelé Srbska totiž přišli na autogramiádu její knihy (ve které popisuje, jak se až ve svých čtyřiceti letech dozvěděla, že je Židovka) a stařeně připomněli, že má na rukou krev nevinných Slovanů, které nechala jako ministryně zahraničí USA zmasakrovat v bývalé Jugoslávii. Řeznice (další její přezdívka) nebyla schopná své hříchy uznat a podívat se na fotografie z těchto svých zvěrstev, k podpisu předložené provokativní plakátky v záchvatu vzteku roztrhala a rozrušením přecházela z češtiny do angličtiny, když na aktivisty křičela „get out, get out“. Z válečných zločinů obvinila naopak režiséra a dokumentaristu Václava Dvořáka, který její válečné zločiny pouze nafilmoval a dokument jí nyní na DVD nosiči předával. Pak zaběhla za regály knihkupectví Luxor, aby se po chvíli vrátila a opět křičela jako smyslů zbavená pěkně po americku to své „vypadněte“. Už tohle byl pěkný trapas, dokazující, kterak se bývalá šéfka americké diplomacie nedokáže ovládnout, když jí někdo připomene její vinu. Přátelé Srbska si silný výlev pěkně vychutnali, natočili na video a poslali do světa. Jenže „krvavá řeznice“ byla tak vystresovaná, že si navíc neodpustila poznámku „odporní Srbové“ (oni ti Vyvolení zkrátka Slovany nesnášejí). Ne, tohle už není jen diplomatický přešlap či faux pas a není to ani k smíchu. To je hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 trestního zákoníku, pročež se už na ni chystá trestní oznámení. Aspoň Aspen bude mít co vysvětlovat…

S přejmenováním letiště Ruzyně na Letiště Václava Havla to bylo také k popukání. Devadesát procent národa si klepalo na čelo či bylo zhnuseno tou šaškárnou. Soudný člověk na oslavu přejmenování nešel – pozváni byli jen zednáři, havlisté, elitáři. Obyčejní lidé protestovali před terminálem. České republice bylo letiště Václava Havla vnuceno, aby ještě další roky připomínalo největšího zrádce českého národa. Lidová tvořivost ale zase zvítězila, takže se LVH stalo vděčným námětem vtipných koláží a fórků, které kolují po internetu.

Pak tu máme pána prstenů Karla Randáka (na jeho volebním webu se to hemží podivnými tajnými symboly, převážně prsteny). Na poslední chvíli oznámil, že jde do boje o prezidentský post, spustil stránky, kde ho nejprve vychválil (v sekci „podporují mne“) pravdoláskařský novinář o odborník přes šťávu Jan Urban, později – aby seznam nebyl tak řídký – přibyli ještě Randákovi kolegové z NFPK – Bernard a Jančura. A také Jan Hnízdil, který byl rázem zmaten, koho vlastně volit, protože předtím vyznal bezmeznou úctu své „prezidentce“ Táně Fischerové, ale nakonec ho přemluvili i k podpoře Randáka. Oni totiž pravdoláskaři zaplevelili prezidentskou volbu tolika svými kandidáty, že je nyní problém, aby pro každého sehnali nějaké známé podporovatele, a tak si je havlističtí kandidáti musejí vzájemně půjčovat. Randák brzy zjistil, že potřebných 50 tisíc podpisů nesežene a začal lobbovat u zákonodárců, zda by ho nepodpořili místo chybějících občanů. Nevím, zda se mu podařilo některé z nich přesvědčit, ale pokud ano, nejspíše se s jejich podporou může zase rozloučit poté, co byl nyní policií obviněn, že ukradl výplatní pásky Nečasovy asistentky Jany Nagyové, což byla jedna z jeho záškodnických akcí určených k destabilizaci vlády. A to se ještě neřeší krádež Nagyové diářů, kterou má prý také na svědomí…

Když jsme už nakousli Nadační fond proti korupci, u Karla Janečka ještě chvíli zůstaňme. Ještě nikdy jsem neviděl tak masivní reklamní kampaň jako ve chvíli, kdy Janeček propagoval své vlny (r)evoluce. Masáž před zprávami na televizních obrazovkách, druhý den ráno vyjdou tři hlavní deníky (MF Dnes, Lidovky, Právo) s bílou titulní stránkou, která láká na Janečkův projekt frází ve stylu new age o tom, jak musíme držet pospolu, začít měnit sebe a svět a být lepšími. „Poslouchej svůj vnitřní hlas. Otevři se. Přestaň řešit, co se od tebe očekává. Buď sám sebou. Buď dobře. Buď tak, aby ti se sebou samotným bylo dobře. Probuď se a vzbuď ostatní.“ Leč větičky se na internetu líbily jen pár tisícům lidem. A nevychází mu příliš ani druhá část kampaně – Pozitivní města, kdy Janeček objíždí kraje a beseduje s občany. Přijde pár stovek naivních lidí a i mezi nimi v průběhu večera v reakci na nic neříkající Janečkovy floskule rostou pochybnosti a zmatek, jak je vidět z následných dotazů publika. Alespoň ale vidíme, koho si Janeček v daném regionu vybírá do holportu, když na podium zve své regionální spojence.

O tom, že Janeček má k morálce, o které káže, asi stejně tak daleko, jako Norman ´Etiketa´ Eisen k etice, svědčí už mnoho indicií, o kterých jsem už psal dříve. Ale v nejnovějším PR textu v Respektu jsme se mohli dočíst další perličku, která Janečka ukazuje v pravém světle. Janeček má milenku Markétu a veřejně se k ní v textu přiznává. „Věrnost není věc morálky, mluvit pravdu je věcí morálky,“ říká k tomu omluvně. Zajímavá morálka…

V pravdoláskařských kruzích je to ale obvyklé – tam se věrnost příliš nenosí. Sám guru v tom byl spíše odstrašujícím příkladem. Velmi zajímavý je rozhovor se „zhrzenou milenkou“ tohoto guru Irenou Obermannovou, který před časem vyšel v časopise Instinkt. Obermannová, která v Tajné knize popsala svůj intimní poměr s „Největším Čechem“, který ho posléze popřel, byla vyobcována z pravdoláskařského bratrstva a Havlova smrt jí byla havlisty kladena za vinu, takže se spisovatelka z Havlovy osobní zrady, z nenávisti pravdoláskařů a z mediální honičky na svou osobu zhroutila a musela několik měsíců chodit k psychiatričce.

Pak se ale oklepala a nyní si nebere servítky, když v rozhovoru veřejně přiznala, že Havel „lhal“, že se „potentočkoval“, že byl zkrátka „srab“. „I Největší Čech se může podělat,“ řekla v interview a připomněla i další pikantnosti – třeba, jak se v PEN-klubu „soudružsky usnesli na tom, že jsem se tímhle románem navždy vymazala  z české literatury, tedy z té dobré. Tehdy jsem se poprvé setkala s názorem, že svoboda slova ano, ale nikoli když se týká Václava Havla.“

Nenávist, kterou k ní havlisté cítí, pramení podle ní ze závisti. Obermannová cituje pravdoláskařského novináře Peňáze, který se jí nad kávou přiznal: „´Ale vždyť my vám ve skutečnosti všichni strašně moc závidíme! Víte, co bychom dali za to, kdyby s námi alespoň pět minut mluvil? Kdyby od nás něco četl?! Kdyby nás jednou jedinkrát navštívil?! Ale on nejenomže četl vaše knihy, ale ještě jezdil k vám domů! K vám!´ Jako by říkal: K vám – k takový krávě! Pochopila jsem, že na to kápnul – všichni ti posluhovači a samozvaní ochránci Václava Havla mi strašně záviděli, a proto mě v jeho jménu upálili,“ účtuje Obermannová.

Knihou jsme začali, knihou i skončíme. Mráz přichází z Hradu, napsal Viewegh. Má pravdu. Protože po tom, co chystá vicekancléř Petr Hájek, havlistům opravdu zmrzne úsměv na rtech. Kniha Smrt v sametu sice volně navazuje na Smrt ve středu, ale jestli novináři nemohli rozdýchat Hájkovy názory na 11. září, mediokracii či Evropskou unii, po této knize bude slyšet spadnout špendlík, jak havlistické bratrstvo oněmí hrůzou a bude neschopné reakce. Docela by mne zajímalo, jak potom bude Janeček dělat tu svoji slavnou revoluci (která má navazovat na ideály devětaosmdesátého), až si lidé přečtou, co napsal Hájek (a co sice všichni tak nějak tuší, ale ještě nikdy to nikdo tak vysoce postavený veřejně nenapsal): že ta sametovka byla vlastně jeden velký podvod řízený iluminátsko-zednářskými centry KGB a CIA…

http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/smejeme-se-s-pravdolaskou-i-/highlightSearch=barto%C5%A1/

Advertisements

6 thoughts on “SMĚJEME SE S PRAVDOLÁSKOU I.

  1. Smějeme se s Bartošem. Ha ha… ha…
    Inteligence se mimo jiné vyznačuje smyslem pro humor. Bartoš vtipnej není.

  2. Ja nezli odpovim panu Delirium upozornuji redakci ze nekdo blokuje urcite adresy ktere se nedaji vubec pslat a zmizi ci pri psani do techto okenek proste klikne a vse co napsano zmizi ,cili nekdo ma zajem otravovat ctenare a komentare pisici sem. Jiz nevidim co pisi ,takze k panovi D s evratim v jinem okenku

  3. Budu strucny ,pan Bartos je odvazny novinar a velmi dobre pisici srozumitelne pravdu . VY „Pratele“ vzdy jen rejpate a intrikujete ,ale cas nehraje pro vas viz posledni kroky vlady ,vili pan Delirium paru o cem ze se pise.

  4. Navrhuji kandidovat za Volte Pravý blok – máte podobné názory, jen pan Cibulka je lidsky nesrovnatelně větší formát.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s