Recenze knihy Michaela Morrise „Co nesmíte vědět!“

Psst. Celý západní svět patří jen několika rodinám a nyní chtějí zbytek…

Do tohoto podtitulu shrnul obsah své knihy „Co nesmíte vědět!“ německý publicista, podnikatel a dobrodruh Michael Morris. Publikaci vydalo před pár měsíci slovenské nakladatelství Anch Books v češtině. Přes některé ne nepodstatné výhrady, které k ní lze mít, je dobře, že se na knižním trhu taková publikace objevila. Může být dobrým úvodem do problému pro lidi, pro které je vysedávání před internetem z různých důvodů nepřijatelné…

Proč vysedávání u internetu? Většinu informací, kterými se kniha zabývá, totiž jinde než na internetu nalézt nelze. Středněproudá média se jim vyhýbají a tak je zvídavý a kriticky uvažující člověk odkázán jen na různé alternativní informační servery, kde navíc musí umět hledat a oddělovat zrno od plev. Kniha „Co nesmíte vědět!“ je zajímavým úkazem, neboť čtenáři zprostředkuje to, čeho by dosáhl hodinami brouzdání na internetu. Ostatně, sám její autor přiznává, že podobně se k tématu dostal i on, kdy ho některé pochybnosti nad současnou ekonomickou krizí vedly k otázkám a k hledání odpovědí na ně. A tedy k hodinám bádání – ovšem ne v archivech či knihovnách, ale na stovkách a tisících stran webového materiálu.

A to je možná hlavní úskalí knihy, totiž, že řada kapitol je tak trochu „šita horkou jehlou“ a čtenář postrádá serióznější argumenty, odkazy a reference. Je na ní vidět, že autor čerpal především z internetu a leckterá fakta jsou podávána hodně zjednodušeně.

Přesto si myslím, že kniha si své čtenáře najde. Například mezi těmi, kteří se danými tématy zabývají (a kteří jsou více než po obsahu – protože ten nepřináší nic, co by už nevěděli – zvědaví spíše po pocitu, jaké to je číst si o spiknutích, Rockefellerech, FEDu, očkování, kontrole mysli a Bilderbergu a nemuset při tom rolovat kolečkem myši po obrazovce, ale pohodlně obracet stránky knihy. To je sám o sobě nezvyklý a zajímavý zážitek, protože knih na tato témata u nás zatím mnoho nevyšlo a konzumenti „konspiračních teorií“ jsou tak povětšinou nuceni mžourat do monitoru počítače. Morrisova kniha jim poskytuje luxus tradičního čtení, který ocení zvláště ti konzervativnější z nás). Ale uspět by mohla hlavně mezi těmi, pro které je primárně určena – mezi lidmi jako byl dříve Morris sám, kteří si kladou stále více otázek, na něž v běžném zpravodajství odpovědi nedostávají a z principu ani dostat nemohou. A otevře-li jim kniha oči a uvede-li tyto „konspiračním“ myšlením dosud nepolíbené čtenáře do vzrušujícího světa „za oponou“, pak splnila svou funkci i přes všechny výhrady, které k ní lze mít.

Autor knihu rozdělil na čtyři části – v prvé (Hospodářství a peníze) se věnuje ekonomickým souvislostem současné krize, bankovnímu systému, historii peněz a obrovské bublině ničím nekrytých elektronických číslic vytvořených z ničeho, která logicky musí co nevidět prasknout. Zabývá se rolí jednotlivých bankovních ústavů, zlatým standardem, vznikem FEDu a Evropanům vnuceným eurem. Dá se říci, že tato kapitola je zpracována nejvěrohodněji a nejprecizněji a pokud člověk není ekonom, může se z ní poučit a pochopit, proč se kolem nás děje to, co se děje.

S druhou částí knihy (Muži v pozadí)  je už trochu potíž. Týká se starých rodin, které celý tento peněžní systém drží v rukou a profitují z něho a které také najdeme v pozadí mnoha událostí, které Morrise a lidi jeho nátury znepokojují. Autor tak přibližuje ve stručnosti historii rodu Rockefellerů a Rothschildů a popisuje také tajné spolky jako Skull & Bones, illumináti, skupinu Bilderberg, Trilaterální komisi a další tajné a polotajné sdružení a think-tanky zakládané zmíněnými klany. Záměr je to správný a jistě nesleduje špatnou stopu, když právě těmto rodinám mnohá zla popisovaná v knize přičítá, ale právě v této kapitole je dobře vidět, že jde o kompilaci informací postahovaných z internetu. To minimálně působí jisté nepohodlí při čtení (vlivem místy kostrbatého překladu to není žádný čtenářský zážitek), čtenář také postrádá nějaké verifikační údaje, podle kterých by se mohl v případě potřeby dalšího zájmu řídit. Pro toho, kdo o Rockefellerech a Rothschildech dosud nic nevěděl, to však může být poučné čtení, které ho minimálně může podnítit k tomu, aby bádal dál – byť tak trochu na vlastní pěst, protože stručný poznámkový aparát v závěru knihy ho příliš neposune.

Zajímavé na kapitole je letmé zmapování vazeb Rothschildů na německé peněžní ústavy, společnosti a firmy, které přímo volá po podobné analýze i u nás. Třeba se toho časem někdo ujme…

Třetí část knihy s názvem „Nový světový řád“ je pak přehledem konspirací a témat, která člověk najde na každém trochu více alternativním webu – světová měna, čipy, eugenika, chemtrails, kontrola myšlení, válka proti teroru či globální oteplování. Tak trochu připomíná encyklopedii konspiračních teorií od Jamie Kinga, jen s tím rozdílem, že King přistupuje ke konspiracím ironicky, kdežto Morris si je svými tvrzeními jist. Někdy až příliš, takže se dozvídáme i o konspiracích, na které jsem ani já za několik let, co se tématikou zabývám, nenarazil (například tvrzení o tzv. morgellonech). Nutno podotknout, že v této části je asi kvalita knihy nejslabší, protože autor daná témata v podstatě jen nadhazuje – popis problému je hodně zjednodušený. Opět ale podotýkám, že pokud má kniha jen vzbudit zájem a otřást nepochopitelnou lhostejností čtenářů k tomu, co se děje kolem nich, otřást jejich bezmeznou důvěrou ve vládce a média (přece by nám nelhali!) a vést je k samostatnému přemýšlení, může svoji roli sehrát i s těmito nedostatky. Jen si pak člověk musí udržet nadhled i při čtení samotného Morrise.

Závěr knihy pak autor věnuje výhledům do budoucna a úvahám, co se s tím vším dá dělat a zda existuje možnost nějakého občanského vzdoru, abychom nebyli jen pasivními účastníky vysoké hry mocných, ale mohli se i proti jejich úradkům bránit. Podle mého soudu však poslední kapitola nepřináší žádné nosné nápady, jak z popsané šlamastyky ven, pouze popisuje některé iniciativy, které brojí proti velkým koncernům či aktivity lidí, kteří se tváří jako zapřísáhlí nepřátelé oněch zmíněných rodin, ačkoli si tím nemůžeme být tak dozajista jistí. Morris leckdy působí naivně, když se zastává lidí jako je Benjamin Fulford, o kterém si sice člověk po několika prvních měsících zabývání se podobnými úvahami mohl myslet, že stojí na straně obyčejných lidí, ale stěží si totéž může myslet po roce studiu problematiky – to totiž přichází jakési vystřízlivění a zjištění, že i na alternativních serverech se musí pečlivě vážit, čemu a komu věřit a čemu a komu naopak ne. Fulford je dle mého soudu člověk s úkolem dezinformovat a svádět na cestu lidi, kteří se pídí po pravdě. Rozhodně bych ho nepočítal mezi bojovníky proti Novému světovému řádu. Taktéž lze pochybovat o tom, co je pravdy na zvěsti o tzv. „bílých rytířích“ a dalších zkazkách, které Morris na internetu našel a předkládá je čtenářům.

Publikaci by rovněž prospěla výrazná korektura, která by odstranila celou řadu zbytečných překlepů, hrubek, stylistických nepřesností a interpunkčních nedostatků, stejně jako někdy komických překladů / nepřekladů některých slov či zkratek (například UNO místo OSN).

Jako čtenáře, který je přesvědčen o tom, že zápas s podobnými služebníky temných sil, o kterých je tato kniha, je možné vyhrát jen s Boží pomocí a je třeba ho vést i v duchovním světě, mne také trochu iritují některé zbytečně jízlivé výpady Morrise vůči církvi, kterou zřejmě považuje za součást onoho zkaženého systému. Nepochybně je i církev infiltrována těmito skupinami, ale odmítat ji celkově je přesně to, o co se tyto infiltrátoři snaží – aby člověk ztratil veškerou naději na změnu. Jsem ale přesvědčen, že k důležitosti církve autor časem dojde.

Zatím se totiž konspiracemi na internetu zabýval řádově měsíce – až těmito myšlenkami stráví dva tři roky, bude jistě poučenější a moudřejší. I kniha, jakou se po vstupu do světa konspirací odvážil napsat (což se musí na jedné straně ocenit), by pak byla nepochybně lepší, vyzrálejší a kvalitnější než tato, ale na druhou stranu, času není nazbyt. A v tomto případě – a jen v tomto případě – platí, že kdo rychle píše, dvakrát píše.

A jestli může mít člověk, který se s těmito tématy seznamuje poprvé, někdy při čtení knihy pocit, že předkládané informace jsou tak neuvěřitelné, že o jejich pravdivosti pochybuje a rád by slyšel vyjádření nějakého „odborníka“ a „experta“, pak by si měl uvědomit, že to jsou právě odborníci a experti, k jejichž výrokům bychom měli přistupovat s maximální opatrností a obezřetností. I kvůli nim jsme tam, kde jsme. V zoufalé nevědomosti, lhostejnosti, ignoranci a naivitě, se kterou konzumujeme to, co nám vládci tohoto světa předkládají. Proto by odvaha těch, kteří se tomuto otrockému systému intelektuálně vzepřeli a navzdory chlácholení expertů nás varují, měla být pochválena. A to i přesto, že někdy píšou horkou jehlou a sem tam střelí vedle…

Jak jsem řekl – času totiž není nazbyt… Jak říká autor – celý západní svět totiž patří jen několika rodinám – a nyní chtějí zbytek…

knihu objednávejte u nakladatelství www.anch-books.eu

www.freeglobe.cz