Nekoupil si ty volby někdo?

Hodnotit v návaznosti na můj týden starý text, zda pravdoláska volbami posílila a pokud ano, o kolik, je dosud předčasné. Na první pohled posílila, zatímco pronárodní strany utrpěly drtivou porážku. Ale zatím vládu sestavenou nemáme a jakkoli jsem v tomto ohledu pesimista (a obávám se, že bude opět v režii pravdolásky), zdržím se prozatím komentářů a počkám si, až bude trochu jasněji.

Co ale mohu už nyní, je glosovat některé zajímavé momenty voleb, které by nám neměly uniknout. Než se tedy pustím do vážnějšího hodnocení voleb, zde je několik mých postřehů.

ODS podle mého soudu dopadla ještě dobře. 7,7 procent po tom, co poslední čtyři roky předváděla, je ještě hodně. Já sám bych ji poslal mimo parlament, aby ji opustily všechny pravdoláskařské krysy a pár statečných a odvážných ji znovu dalo dohromady. Po takovémto výsledku a vzájemném osočování Pospíšila, Svobody a Němcové, kdo má více kroužků, se však dá spíše čekat, že se ODS stane už nezvratně čistokrevnou pravdoláskařskou malostranou. Ukázalo se, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá – exprimátor Svoboda tak dlouho ukazoval na voliče svůj holý zadek, až ho voliči ukázali na ODS. Nic nemůže být pro stranu, která kdysi měla 36 procent, víc ponižující, než letošní hubený výsledek. A bude-li se o předsednictví strany ucházet Jiří Pospíšil či Jan Zahradil, pak nám asi ODS chce říci, že aspiruje jen na čtyřprocentní podporu.

TOP 09 také pohořela, byť opět méně, než bych si přál. Oproti minulým volbám ztratila 277 tisíc voličů, což představuje ztrátu téměř pěti procent hlasů. Těší mne alespoň to, že nebude hegemonem na pravici (bude maximálně oním pověstným lidoveckým jazýčkem na vahách), jak si ambiciózně předsevzala. Do jisté míry se jí to sice podařilo, protože 12 procent je více než 7.7 procent, ale takto si hegemonii na pravici Schwarzenberg a Kalousek asi nepředstavovali. Leč neposmívejme se, čas TOP 09 ještě přijde, ač se nyní Černohorec stáhnul do ústraní a překvapivě oznámil odchod do opozice. Je to ale zvláštní, když nadává na Babišův Agrofert, ačkoli Karel Janeček, Schwarzenbergův podporovatel a agent amerických zájmů, Babiše doporučuje. Nejspíše to bude nějaká taktická hra a jejího rozuzlení se dočkáme v příštích dnech a týdnech.

Bude-li TOP 09 pověstným jazýčkem na vahách, pak ale není jasné, co bude dělat ve vládě KDU-ČSL, když role jazýčku patřila tradičně právě jí. Ta zřejmě bude hrát prim, soudě podle toho, kolik toho do ní havlisté nainvestovali a jak ji protlačují a soudě podle toho, že Andrej Babiš, který je de facto vítězem voleb, vede povolební jednání s KDU-ČSL jako s jednou z prvních stran. Pavel Bělobrádek se zdá být také dost nabrífovaný, když odmítá jednat s Michalem Haškem a vehementně podporuje pravdoláskařského koně Bohuslava Sobotku. Je jasné už nyní, že KDU-ČSL bude jedna ze silných havlistických opor nového parlamentu. Vždyť ji ve volební kampani podporovala taková pravdoláskařská esa jako Jan Kraus a Ondřej Vetchý, Jan Švejnar, Monika Pajerová a Tomáš Halík, Josef Zieleniec, Miloslav Vlk, Jaroslav Hutka či Václav Cílek. KDU-ČSL je také dobrým příkladem toho, že ani odchod do opozice není zárukou toho, že se podaří stranu vnitřně očistit – „nová“ KDU-ČSL je po čtyřletém odpočinku ještě více havlistická, než byla kdysi. Paradoxem voleb, který jsem blíže popsal v článku „Ze strany klerikálů je strana rabínů“, pak je skutečnost, že za tuto křesťanskou stranu usedne do poslaneckých lavic několik židovských poslanců. Jen Leo Steiner už desáté volby po sobě neuspěl a zůstane jen lokální postavičkou v Ústeckém kraji. Dobře mu tak.

Paradox voleb je úspěch Babišova Agrofertu. Ačkoli byli lidé zklamáni marketingovým podvodem zvaným Věci veřejné, každý pátý volič volil marketingový podvodný projekt Andreje Babiše. Podvodný proto, že nepřináší žádnou změnu, jen prázdná hesla a sliby. Ve skutečnosti si Babiš žádné velké změny nepřeje, jen zachování svých současných dotačních výhod, takže ti, co tolik toužili po změně, zajistili vlastně to, že žádná nenastane. Ten, kdo se nejvíce stylizoval do role protisystémové strany, nakonec zajistí pokračování systému. Zajímavé také je, že „abelizace“ politiky tolik vadila, ale „agrofertizace“ nikomu nevadí. Paradoxem také je, že to byl hlavně deník MF DNES, kdo nejvíce kritizoval prorůstání byznysu a politiky v osobě Víta Bárty a jeho politického projektu VV, aby se tento list posléze stal majetkem Andreje Babiše a propagoval prorůstání byznysu a politiky v Babišově pojetí. Dobře mu (listu) tak.

Nevím, proč komentátoři a politologové hned po volbách naříkali, kterak bude nový parlament rozdroben a fragmentován, když v něm zasedne hned šest stran. Vždyť po minulých volbách v něm zasedlo 5 stran, ale postupným štěpením jich nakonec bylo 7, tedy ještě o jednu více. Letošní volby tedy naopak znamenají zpřehlednění situace.

Přehlednější určitě je, když voliči poslali do Sněmovny šest stran, než když se strany z minulých voleb ve Sněmovně štěpily a vznikaly nové politické subjekty, které nikdo nevolil. Přehlednější ale situace není co do obsahu politiky, která nás čeká. Oba nové subjekty jsou velkou neznámou, nevíme, co si jejich představitelé skutečně myslí, co zamýšlejí, jaké jsou jejich zájmy.

Úsvit přímé demokracie deklaruje ústy Tomia Okamury a dalších představitelů hnutí některé názory a ideje, které nejsou k zahození (stejně jako takové, které nestojí ani za řeč), ale co naplat, když nevíme, jak moc vážně tyto myšlenky myslí. Ovšem i kdyby je vážně nemysleli a nehodlali je prosazovat, je minimálně potěšující, že v české společnosti je nezanedbatelné procento těch, kteří slyší na radikálnější názory. To je zjištění voleb, se kterým se do budoucna dá pracovat a které by mohlo být povzbudivé pro toho, kdo by uvažoval o založení vskutku autentické pravicové strany s politicky nekorektním programem.

Snad největším paradoxem voleb ale je, že přijmeme-li mainstreamovou, tedy nutně falešnou, definici pravice, pak ve volbách zvítězila – opět pravice. To se zdá být největším překvapením uplynulého víkendu, protože po vší té atmosféře téměř rozděleného národa a historicky nejvíce nenáviděné pravicové vlády Petra Nečase na jedné straně a vzrůstajících levicových preferencí a vůbec sílícího přesvědčení o nevyhnutelnosti vítězství levice na druhé straně, se všeobecně očekávalo, že „vývoj půjde doleva“. Jenže levice má ještě menší zastoupení než před čtyřmi lety. Zatímco po minulých volbách disponovaly rádobypravicové a středové strany ODS, TOP 09 a VV 114 hlasy, nyní by podobně orientované strany (ODS, TOP 09, Agrofert, Úsvit a KDU-ČSL, jakkoli nejspíše v této široké sestavě koalici nesestaví) měly dohromady 117 hlasů, čili ještě o 3 více. Na levici tak zbylo jen 83 hlasů.

Jak je to možné? Osobně jsem přesvědčen, že volby byly zfalšované, protože po tak velkém úspěchu Miloše Zemana v prezidentských volbách, s poměrně oblíbenou úřednickou vládou za zády a s podporou rozumných ministrů typu Zdeňka Žáka je jen procento a půl pro zemanovce téměř k neuvěření. Že Hlavu vzhůru asi v poslaneckých lavicích nejspíše nezasedne, se dalo předvídat, ovšem že dostane jen necelé půl procento, to je také velice podezřelé. Nekoupil si ty volby někdo?

Kam se poděly ty hlasy rozzuřené levice a na předchozí vládní sestavu naštvaných lidí? Že by tito nespokojení volili Babiše, tomu nevěřím. Levicový volič nebude volit miliardáře, navíc koketujícího s prvky fašismu. Něco se muselo stát.

Samozřejmě, že ani ODS, ani TOP 09, ani KDU-ČSL a Agrofert už vůbec za pravicové strany považovat nelze (možná snad jen zmiňovaný Úsvit), takže předchozí tezi o vítězství pravice musíme odmítnout, protože vše je ve skutečnosti mnohem složitější. Pravda je ve skutečnosti taková, že skutečná pravice se do parlamentu nakonec vůbec nedostala. Takovou by byla Hlavu vzhůru či – s jistou mírou přivření očí – i Svobodní (protože mezi libertariánství a pravici nelze dát rovnítko), obě strany ale prokázaly, že voliče oslovit neumí (pokud neplatí výše naznačená úvaha, že někdo přes noc vyměňoval volební lístky).

A to je mé asi poslední paradoxní zjištění těchto voleb. Číselně sice středové a pravicové strany posílily, ale ve skutečnosti není v Poslanecké sněmovně ani jedna opravdu pravicová strana. Pravicoví poslanci by se dali počítat na prstech rukou. A mnohem spíše takovým konzervativním poslancem bude Andrle Sylor z Úsvitu než takový Benda z ODS.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s