Mise 2013: Vypráskat pravdolásku

Letos se žádné volby konat neměly. Když už ale pravdoláska a její američtí přátelé zařídili pád vlády a prezident Miloš Zeman šikovně kontroval zakormidlováním země k novým volbám, využijme situaci, která je před námi, a pořádně pravdolásku za její zpupnost vytrestejme. Volme proti ní.

Nadcházející volby tak budou klíčové. Vím, říká se to vždy, hlásá se to před každým volebním kláním. Měli bychom ale vědět, že včera a dnes jsme měli a máme unikátní příležitost zasadit smrtelnou ránu zhoubnému nádoru na těle českého národa. Havlismu. Je to společný úkol pro pravici i levici, je to výzva, je to šance.

Budu se jistě trochu opakovat, když připomenu, co jsem už v některých obměnách několikrát napsal. Ale opakování je matka moudrosti, tedy: Pravdoláska je mor současné politiky a největší škodná v českém politickém revíru. Podařilo se jí naklást své choroboplodné zárodky do téměř všech politických stran a infikovat tak svojí ideologií celý politický systém zprava doleva a zpět.

Pravdoláska v současné době kontroluje tyto strany: ČSSD (Sobotkovo křídlo), ODS (kompletně), TOP 09 (kompletně), SZ (kompletně). Pravdoláska má své lidi i v Babišově partaji ANO (Babiš možná sám není pravdoláskař, ale je jimi obklopen – je otázka, zda ze své vůle, nebo zda mu byli vnuceni či podsunuti. Četl jsem zajímavý názor, že havlisté mu na kandidátku své lidi šikovně doporučili-podstrčili, aby měli pak s kým provést v případě Babišova volebního úspěchu puč a rozštěpení jeho nového poslaneckého klubu a umožnění nové pravdoláskařské koalice).

Havlisté totálně kontrolují i KDU-ČSL: nemůže být lepšího potvrzení tohoto než fakt, že agent Karel „Miliardář“ Janeček tuto stranu doporučil volit – a jmenovitě její pražskou volební jedničku Daniela Hermana, svého přítele, stejně jako fakt, že tuto kdysi křesťanskou stranu (byť později křesťanskou už spíše jen nominálně) vedou do voleb minimálně ve čtyřech krajích lídři židovského původu, takže by se klidně mohla přejmenovat na ŽDU-ČSL. I to o něčem svědčí.

Pro havlistické záměry byla přichystaná i politická strana Změna, ale ne dostatečně – její mediální a agenturní vyzdvižení bylo podmíněno spoluprací Změny a SZ a když k té nedošlo (vinou osobních animozit předsedů těchto pidistran), havlisté od tohoto riskantního podniku dali ruce pryč a raději se rozhodli vytáhnout do parlamentu zpět „osvědčené“ lidovce.

Karel Janeček to ve svém blogu popsal následovně: „Politickému hnutí Změna jsem půjčil peníze na předvolební kampaň, ale velmi mě zklamalo. Přál jsem si, aby šlo do voleb společně se Stranou zelených, zorganizoval jsem za tím účelem několik schůzek a dělal mediátora mezi oběma stranami, ale pánové Korytář a Liška se nakonec – hlavně kvůli postoji prvního z nich – nedohodli. Změna si tím zavřela dveře do Sněmovny, a to z velké části vlastní vinou. Volit Změnu proto v žádném případě nedoporučuji. Moje zklamání z neúspěšných rozhovorů mezi Změnou a zelenými částečně padá i na zelené. Dal se čekat velký synergický efekt. Bohužel tato skvělá možnost je ztracena. Zelení jsou většinou sympatičtí a přímí lidé, kterým bych byl ochoten dát důvěru, nicméně riziko, že se opět nedostanou do Sněmovny, je velmi vysoké.“

I když havlisté kontrolují téměř vše, nechtějí hrát riskantní hru – po zpackané kandidatuře Karla Schwarzenberga na prezidenta si uvědomují, že mohou i prohrát. Proto si opačínají opatrněji a zvažují kroky pečlivěji než dříve. Chtějí se vyvarovat podpory stran, které nemají šanci se do Sněmovny dostat. Sázka na lidovce je podle nich jistější:

„Zaujala mne pražská kandidátka KDU-ČSL. Vede ji Daniel Herman, kterého osobně znám a který odvedl špičkovou práci v Ústavu pro studium totalitních režimů, a proto byl také z politických důvodů odvolán,“ pléduje za špičkového havlistu Hermana Janeček v už zmíněném textu, aby ho pak ještě uzavřel pro ty méně chápavé: „Koho budu volit? KDU-ČSL. Myslím, že hodnoty průměrného kandidáta této strany jsou v porovnání s ostatními stranami vysoké a že se dostane do Parlamentu.“

Zdá se, že havlisté se nakonec rozhodli pro resuscitaci KDU-ČSL, která v opozici neprošla žádnou očistou, ale naopak byla ještě více přeprogramována čistě pravdoláskařsky. Oni čtyři krajští lídři, které jsem zmiňoval, s tím souvisejí – ne náhodou Hermana, Steinera, Gabala a Krásu spojuje mimo jiné i fanatické pravdoláskařství.

Pravdoláska má dokonce své „koně“ či „koníky“ i v takových na první pohled protisystémových a okrajových stranách jako jsou Piráti – jejich místopředseda Mikuláš Ferejnčík například studoval v Británii díky stipendiu od Open Society Fund, rozuměj George Soroše. A ani těmi Svobodnými, byť mají v programu sympatickou myšlenku vystoupení z EU, si nemůžeme být úplně jistí. Machovo nedávné distancování se od Václava Klause a od Akce D.O.S.T. napovídá, že Petr Mach by byl pro podporu od mainstreamu ochoten učinit jakýkoli obrat, což pro konzervativního voliče není příliš uklidňující vzkaz.

Otazníkem tak zůstává toliko Úsvit Tomio Okamury, kde sice žádný viditelný havlista nastrčený není, ale volič stěží uvěří, že by nešlo o účelovou novostranu – účelovost a nepřesvědčivost ji přímo čiší z bot, nehledě na pochybný koncept přímé demokracie, z kterého může profitovat jen pravdoláska. Spojení s Vítem Bártou a spory Okamury s Transparency International dávají tušit, že by nemuselo jít přímo o havlistický podvod (a nebo je dovedně maskovaný), ale není jasné, kam se Okamura po případném volebním úspěchu přikloní. Jeho úkolem je posbírat spíše pravicově smýšlející, ale kam a pro koho je má posbírat? To netušíme. Pro tuto jeho nečitelnost bych se ho spíše obával.

Shrnuto a podtrženo, pravdoláska má dobře rozdané karty a nemusí tak slavit pouze ve chvíli, kdy by některá z těchto stran zvítězila vydatně – slavit může i ve chvíli, kdy se všechny tyto strany dostanou do parlamentu byť těsně, protože cílem pravdolásky není primárně mít silnou vládu, ale mít vládu. Zkrátka být u toho. Spokojená bude i tehdy, kdy se podaří domluvit upocený slepenec všech těchto stran, i kdyby se mohl vykázat jen směšnou většinou jednoho hlasu. O nic víc nejde. Důležité je zkrátka zajistit pokračování angažmá Laurela a Hardyho české politiky (Kalouska a Schwarzenberga) a skrze ně fedrovat globalistickou agendu.

***

Co tedy může dělat volič, který – ať už se řadí k pravici či levici – vnímá pravdolásku jako skutečné nebezpečí a ohrožení národních zájmů? Zbývají mu v podstatě tři strany – Hlavu vzhůru (pro ty řadící se na pravici) a SPOZ či KSČM (pro voliče levice). Ztracená ještě úplně není ČSSD, záleží, jak ve volbách dopadne Haškovo křídlo, ale volit ji je v tuto chvíli spíše riskantní. DSSS by přicházela v úvahu, ale ta má ještě větší problém než KSČM – nikdo by s ní do vlády nešel, což snižuje i její šance na dobrý výsledek ve volbách.

Ze zjednodušeného a mediálně viděného pravolevého pohledu jsou volby jasné – dopadnou vítězstvím levice. Jasné ale není, zda tatáž levice bude sestavovat vládu. A zda pravdoláska (levicovými voliči mylně považována za „pravici“, ač jde ve skutečnosti o jakousi „novou levici“) půjde skutečně od válu.

Myslím, že právě v tomto ohledu budou volby klíčové – reálné jsou totiž obě varianty: že pravdoláska opět nějakou vládu na poslední chvíli i díky mediální hysterii po volbách v případě, že by jí volby tak úplně nevyšly, uplácá. I to, že stará levice (zemanovské křídlo ČSSD, KSČM, SPOZ) vyhraje a vládu sestaví a pravdolásku konečně odešle do patřičných míst.

Jako pravicový volič budu volit Hlavu vzhůru a budu rád, když se dostane do Parlamentu a ještě raději, když se stane jazýčkem na vahách a ovlivní budoucí směřování této země třeba právě tím, že v žádném případě její potenciální poslanci nepodpoří havlistickou koalici. Jako pravicový volič ale rozhodně nebudu zklamaný, pokud se podaří sestavit čistě (staro)levicovou vládu ČSSD+KSČM+SPOZ, ba naopak. Takový volební výsledek s chutí oslavím (a ještě raději budu, když by vedlejším efektem bylo vykroužkování Bohuslava Sobotky, tedy přesněji řečno překroužkování Sobotky Michalem Haškem – ale to tak nějak podmiňuje už dříve řečené. Se Sobotkou, pravdoláskařskou škodnou v ČSSD, levicová vláda sestavit nepůjde).

***

Takový postoj může být pro někoho překvapivý, ale jen na první pohled. Vychází přesně z toho, co jsem se snažil popsat výše: protože považuji pravdolásku za smrtelné reálné nebezpečí nejen pro českou politiku, ale vůbec celou společnost a český národ jako takový, budu vděčný každému, kdo tento smrtící virus české politiky už konečně porazí. A bude-li to (zemanovská) levice, pak jí budiž všechna čest.

Je sice smutné, že se pravici dosud nepodařilo havlismus potřít a je ještě trestuhodnější, že se o to ani nepokusila. Od roku 2002, kdy skončila opoziční smlouva jako unikátní projekt, jak pravdolásku dostat ze hry, zažívala tato svůj postupný politický comeback a od roku 2006 totálně přepsala českou politickou mapu. Je čas tomu udělat konec a potvrdit trend, který jmenováním nepravdoláskařské úřednické vlády nastolil prezident Miloš Zeman.

Je čas tomu udělat konec – i za cenu toho, že komunisty pustíme zpět do vlády. To by koneckonců bylo i velmi prospěšné, protože to nejen umožní odblokování politického patu, ale pravdolásce by se tak z ruky vyrazil strašák, který demagogicky ve všech volbách zneužívá, aby posílila své pozice (a nejen demagogicky, ale i pokrytecky, protože pravdoláska coby dědička disentu vychází z čistě komunistického lůna). Do budoucna by měla stíženou pozici, protože by nemohla své předvolební kampaně stavět na primitivním, kýčovitém a veskrze falešném antikomunismu.

Pravice (myslím ta konzervativní) je v letošních volbách nebývale oslabená a zastupuje ji v podstatě jen volební blok Hlavu vzhůru. Dá se proto s pravděpodobností hraničící s jistotu předvídat, že bude-li pravdoláska poražena, stane se tak především díky levicovým voličům (nebo řečeno ještě jinak – letos je to hlavně na nich). Pro pravici bude jistě ponižující, když za ni ten hlavní úkol – likvidaci pravdolásky coby národ destruujícího elementu – učiní levice a prokáže tak oproti pravici skutečný smysl pro vlastenectví (který by měl být přitom bližší spíše pravici), což jí také zpětně přinese silné body a ocenění voličů v dalších volbách. Ale z hlediska národa to bude jedno. Hlavně, aby se tato mise povedla.

Navíc hlasy konzerva tivců budou také velmi potřeba a úspěch mise na nich podstatným způsobem závisí. Součástí plánu na poražení pravdolásky je i potrestání ODS a to mohou učinit právě voliči Hlavu vzhůru. Čím jednotněji a masivněji budou volit Hlavu vzhůru oproti ODS, tím snáze se podaří pravdolásku z parlamentu a z vlády vytěsnit. Pravicová koalice z toho sice nebude, ale o to dnes nejde. Dnes volíme pro národ a je třeba se pragmaticky spojit proti tomu, kdo národu nejvíce škodí. Tím jsou havlisté.

Volby jsou tak příležitostí pro strany, které nazývám pronárodními. Porážka havlismu, pokud se uskuteční, bude pak společným vítězstvím levice i pravice a možným základem pro národní usmíření, které je po totální destrukci politického systému a celé společnosti vlivem pravdolásky, tak zoufale potřebné.

Nezapomínejme, že pravdoláska (nová levice) je nepřítelem a konkurencí jak pro starou levici (zemanovské křídlo ČSSD, SPOZ, KSČM), tak pro konzervativní pravici. V zájmu obou táborů je pravdolásku porazit. Dosud o to ale ani jeden tábor cíleně neusiloval a tento úkol všichni podceňovali. Prezidentská volba letos v lednu ale ukázala, že taková ad hoc spolupráce pronárodních sil s tímto společným cílem je možná a že nese plody. Uvidíme, zda se tedy podaří navázat na dobrý lednový výsledek.

V tomto a ne jiném smyslu jsou proto nadcházející volby unikátní – pravice i levice může přiložit ruku k dílu a pracovat k výsledku, který bude požehnáním pro oba tábory. Pravicoví i levicoví voliči mohou přispět svým dílem k tomu, aby tento národ zvítězil nad pátou kolonou globalistických sil, které pravdoláska v České republice reprezentuje.

Pokud se společné dílo podaří, radovat se po volbách bude moci konečně celý národ. V předvečer státního svátku vzniku republiky bychom si nic lepšího přát nemohli.

A pravdoláskaři? Jejich voliči nejsou disciplinovaní a ani si zániku pravdolásky nevšimnou. Pravdoláska funguje jen na mediálním křiku a je postavená na několika zájmových skupinách, které jsou početně tak slabé, že z hlediska národa nehrají žádnou větší roli. Tato banda herců, zpěváků, zkrátka postaviček showbyznysu a televizních hvězdiček, kavárenských intelektuálů a novinářů nikomu chybět nebude. Je otázka, zda vůbec do tohoto národa patří, když se z něj sami programově vydělují…

Pojďme jim říci, co si o nich myslíme. Pojďme vypráskat pravdolásku…

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s