Jak reagovat na mediální lži ohledně 9/11?

Vážené dámy, vážení pánové, jsem rád, že jsem byl skupinou nadšených, aktivních a svobodymilovných lidí z NWOO pozván na dnešní happening, bohužel (naštěstí radostné) rodinné události mi na poslední chvíli zabránily, abych se zúčastnil osobně a proto svůj text posílám v důvěře, že bude někým z mých kolegů přečten.

I proto, že nejsem osobně přítomen a nechci toho, kdo bude text číst, zaměstnávat dlouhou přednáškou na původně slíbené téma, rozhodl jsem se – snad se organizátoři nebudou zlobit – pojmout text trochu jinak, jako spíše krátkou úvahu a zamyšlení.

Byl jsem požádán, abych – coby novinář – řekl něco k tématu 11. září z pohledu sdělovacích prostředků. Toto zadání se pokusím dodržet, byť možná řeknu i něco, co se někomu nebude líbit.

Média o 11. září neříkají pravdu, jak jsme se za těch deset let už přesvědčili. To je konstatování faktu. Stejně tak je konstatování faktu, že tento trend se nezmění a že budou o těchto událostech referovat stejně i v letech příštích. My na tom nic nezměníme.
Myslet si, že dotlačíme média k tomu, aby připustila pravdu, je iluzorní. Bojovat za to, je skoro marné.

Je to defétismus? Pesimismus? Nikoli. Skepticismus? Možná. Spíše ale střízlivý pohled vyplývající z logiky věci.

Hlavní sdělovací prostředky, tzv. mediální mainstream, který je hlásnou troubou globalistických elit, nikdy nebude o 11. září informovat pravdivě. Pravda o 11. září bude uvolněna teprve tehdy, až se ji mocní rozhodnou povolit. Pokud vůbec kdy. Je to na nich, ne na nás. Náš tlak nic nezmění, naše volání po nezávislém vyšetřování bude oslyšeno.

Dnes, sice možná více než kdy jindy, vidíme, že pravda alespoň částečně na stránkách tisku / či internetu prosvítá, především proto, že nikdo z reportérů už neví, jak by (už podesáté) téma nově pojednal a tak se stalo oblíbenou kratochvílí novinářů informovat o konspiračních teoriích, samozřejmě ale tak, aby si čtenáři mysleli, že ti, kteří jim věří, to v hlavě nemají v pořádku. Ale buďme vděční i za to. Možná je to jediný způsob, jak některé argumenty do médií dostat. Jinými slovy, pravda se dostane do médií maximálně zabalená do všemožných odsudků a úsměšků. A tak může být text na webu ČT24 (a na dalších serverech), který pojednává o konspiracích ohledně 9/11, možná jediným vítězstvím, které nám bude dopřáno, protože více od médií čekat nemůžeme.

Proto ani nečekejme a pokusme se o vítězství na jiných frontách. Na stránky zavedeného tisku a do kamer zavedených televizí se nedostaneme. Nejde to. Zkrátka z principu. Média plní jistou úlohu a proto si nemohou dovolit mluvit pravdu. Média se na lhaní od počátku podílela a nemohou jinak, budou lhát do konce, protože nechtějí přiznat svůj podíl na celé záležitosti.

Kdyby některý významný sdělovací prostředek bez zesměšnění začal prezentovat neoficiální verzi 9/11, nedávalo by to smysl. Pak bychom si možná mohli myslet, že to s naším konspiračním viděním světa přeháníme. Ale nepřeháníme. Dosud se totiž bohužel nic takového nestalo. Žádný velký relevantní sdělovací prostředek nevzal argumenty kritiků oficiální verze vážně a nepostavil se za ně – a když už se jim věnoval, pak jen proto, aby je zesměšnil. To je jen dalším důkazem toho, že pravdu máme my se svými pochybnostmi.

Má proto nějaký význam vyvíjet tlak na sdělovací prostředky, aby mluvily o 11. září pravdu? Má – v českých poměrech – nějaký smysl tlačit ČT k tomu, aby dala konspiračním teoriím místo a prostor ve svém vysílacím čase? Má smysl sepisovat stížnosti či petice? Skoro si myslím, že ne. A kdyby se to stalo, byla by to jakási chyba v matrixu. Za normálních okolností to možné není, byl by to spíše zázrak. Na druhou stranu, před pěti lety na výročí 9/11 ČT jeden takový netradičně pojatý pořad odvysílala. Byl to film levicového filmaře Michaela Moorea Farenheit 9/11, proti kterému mohu mít výhrady, ale byl to přesně ten opačný pohled na události 11. září, než který běžně v mainstreamu zaznívá…

Ano, můžeme zkusit mnoho nápadů aktivistického rázu. Mohu klidně založit sdružení „Novinářů za pravdu o 11. září“, pokud to ještě u nás nikdo neudělal (podle vzoru podobné úspěšné profesní organizace architektů a inženýrů v USA), ale aniž bych měl o sobě nějaké velké mínění a považoval se za kdovíjak výjimečného, skoro bych si troufl říci, že mnoho novinářů by mne v takovém úsilí nepodpořilo a že bych v takovém spolku zůstal sám, maximálně s pár podobně smýšlejícími lidmi z médií nezávislých. Na novináře hlavního proudu bychom asi čekali marně.

Zkrátka proto, že mají strach a přiznat se k něčemu takovému by znamenalo přijít o své zaměstnání. Můžete mít architekty, kteří pochybují o 11. září, ale na jejich profesi to nemá vliv. Ale nemůžete mít novináře, kteří pochybují o tomtéž, protože jakmile takovou pochybnost připustí, přestanou být novináři. Přijdou o své místo. Novinář si dnes nemůže dovolit luxus pochybností, jako architekt. Bohužel.

Já mám to štěstí, že mohu pracovat pro nezávislé médium, které vůči podobným kontroverzním tématům nemá předsudky. Ale kolik takových sdělovacích prostředků znáte, které by tolerovaly podobné názory?

Místo čekání na zázrak navrhuji proto něco jiného.

Hlavní sdělovací prostředky ignorujme. Dělejme vše pro to, aby je lidé přestali poslouchat / sledovat / číst. Naočkujme nedůvěrou k nim naše blízké a známé, aby už beztak klesající náklad tištěných médií ještě více klesal a od obrazovek se odvracející diváci se odvraceli ještě více. A místo toho zakládejme vlastní média, alternativní, nezávislá, která se nebojí pravdy.

Česká republika v tom není žádným nováčkem a nezávislých médií má možná více, než kterákoli jiná země. A možná není právě proto nutné zakládat nová, možná by bylo spíše potřebnější podpořit ta stávající, zapojit se do práce, dělat jim reklamu, psát, publikovat, překládat.

Proč? Prostě proto, že hlavní sdělovací prostředky jsou ve špatných rukou špatných lidí, kteří je používají ke špatným věcem, z nichž lež o 9/11 je jen jednou z mnoha. Sdělovací prostředky podléhající elitám jsou jedním z problémů a nemocí současné společnosti a nemá smysl proti nim válčit kvůli jednotlivostem (jako je 9/11), ale rovnou je odepsat. Manipulují veřejností, neříkají pravdu, jsou zdiskreditované. Z principu nejsou reformovatelné. Naší snahou by mělo proto být místo naivní víry v to, že je dotlačíme k pravdomluvnosti, ignorovat je a stát se pro ně konkurencí.

Tím nechci zlehčovat jakýkoli úspěch, kdyby se do médií dneška podařilo protlačit dobrý text nebo dobrou reportáž. Každá, i malá věc, je dobrá. Ale své síly bychom měli napřít jiným směrem.

Vyklašleme se proto na Českou televizi a podpořme projekty jako jsou například nové internetové televize, nebo se snažme dostat do digitálních televizních stanic. Totéž platí o tisku, internetu. Nebo snad chceme, aby nám dala ČT prostor v půl čtvrté nad ránem na kanálu ČT2 jako nějaké menšině? To by bylo ponižující.

Proto na nic takového nečekejme a pusťme se do práce. Udělejme vše proto, aby lidé přestali na TV koukat a přestali kupovat tištěné noviny a přestali projíždět údajně „nejdůvěryhodnější zpravodajské portály na českém internetu“. Tím totiž uděláme daleko více práce, než pouhou snahou o protlačení pravdy ve věci hrozné tragédie 9/11.

Pomůžeme tím osvobodit lidi kolem nás. A o to jde především.

Děkuji za pozornost.

11. září 2011, Praha, Václavské náměstí; projev na akci pořádané NWOO

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s