Pošle Česko Unii 250 miliard? Ptáme se senátorů

Senát bude hlasovat o novele Lisabonské smlouvy. Ta může pro Česko znamenat závazek až 250 miliard korun.

Už ve čtvrtek mají senátoři rozhodnout o tom, zda bude Česká republika do evropského záchranného balíčku platit 250 miliard korun.

Hlasovat totiž mají o novele Lisabonské smlouvy, která zřizuje evropský pakt stability.

Hlasování už jednou odložili v polovině července a dali novelu k posouzení ústavně-právnímu výboru Senátu. Ve čtvrtek by se měla novelizovaná Lisabonská smlouva dostat na stůl senátorů opět.

Před budovou přitom plánují protestní shromáždění Machovi Svobodní, kteří upozorňují na to, že do eurozóny může Česká republika vstoupit pouhým rozhodnutím Rady EU a pak by se Česka povinnost přispět 10 miliardami euro (250 miliard korun) do europaktu týkal, jakkoli si politici myslí, že o nic důležitého nejde.

Redakce Prvnizpravy.cz se proto rozhodla oslovit senátory s dotazem, jak budou o závazku ČR vyplatit do Bruselu 250 miliard (tedy polovinu letošního státního schodku) ve čtvrtek hlasovat.

Obeslali jsme emailem všech 81 členů horní komory a získali zajímavé odpovědi. Mnoho senátorů, především z řad ODS, se staví proti navrhované úpravě.

Ptali jsme se také na to, zda by souhlasili se schválením novely oplátkou za nějaký ústupek ze strany EU, který by spočíval buď v uznání prezidentem Klausem vyjednané výjimky z Charty práv EU nebo rovnou ve výjimce z přijetí eura. Právě vyjednání výjimky z přijetí eura nabízí Mach jako řešení – Česká republika by pak neměla povinnost do společného záchranného fondu nic platit.

Euroskeptici: Pro takový nesmysl ruku nezvedneme

Jako při schvalování Lisabonské smlouvy před dvěma lety, je i proti její novele v horní komoře českého parlamentu velká euroskeptická opozice.

„Jirsa bude hlasovat proti,“ odpověděl rezolutně senátor ODS Tomáš Jirsa.

„Budu hlasovat proti z toho prostého důvodu, že jsem hlasoval proti ratifikaci Lisabonské smlouvy, takže nemohu hlasovat jinak. Očekávám, že se stejně zachovají i ostatní senátoři, kteří nepodpořili Lisabonskou smlouvu.Věřím, že i někteří senátoři nebudou ´pro´ i s ohledem na události kolem Šumavy, do kterých zcela nepochopitelně, vlastně pochopitelně zasahuje Evropská komise,“ odepsal senátor ODS Jaroslav Kubera.

„Nebudu hlasovat pro. Nesouhlasím s EU v současné podobě,“ tvrdí jejich stranický kolega Zdeněk Schwarz.

Proti bude i Jiří Pospíšil (ODS). „Pro změnu Lisabonské smlouvy hlasovat nebudu,“ tvrdí, i když podle něj dnes vůbec není jasné, o kolik peněz by šlo skutečně. „Mechanismus změny Lisabonské smlouvy je pro všechny v budoucnu potřebné dotace pro jakýkoli stát eurozony a nikdo dnes neví, kolik států a kolikrát každý z nich bude potřebovat podpořit své deficitní hospodaření,“ dodal.

Stejně striktně se proti novele staví i senátor Petr Pakosta (ODS): „Proti novele Lisabonské smlouvy budu hlasovat proto, že odmítám platit účty za rozmařilý život vlád a obyvatel jižních států EU. Každý by měl utrácet jen tak, aby své dluhy zvládnul sám,“ řekl senátor pro Prvnizpravy.cz.

„Nebudu hlasovat pro evropský pakt stability, stejně jako jsem nehlasovala pro Lisabonskou smlouvu,“ tvrdí další senátorka, Jana Juřenčáková (bezpartijní).

Ruku pro novelu Lisabonu nezvedne ani Milan Pešák (ODS). „Určitě pro hlasovat nebudu. Nehlasoval bych pro tento škodlivý nesmysl ani v červenci, kdy byl příslušný bod rozjednán. A nebudu pro něj hlasovat ani při spojení s čímkoli jiným, výjimka byla přislíbena a slovo má držet i EU,“ říká.

Ještě ostřejší slova volí senátor Jaroslav Doubrava blízký Suverenitě. „Pro takovou hanebnost nikdy ruku nezvednu. Po převratu a vlastně dodnes, noví mocipáni tvrdí, že před ním jsme žili na úkor svých dětí. Ne. Na úkor dětí žijeme dnes a já v žádném případě nechci být jedním z aktérů podstatně horších podmínek jejich života v budoucnu.“

„Nepodporuji to, co by nás v budoucnosti ohrožovalo. Osobně jsem přesvědčen, že na případné schválení novely Lisabonské smlouvy je dostatek času. Domnívám se, že jisté nové okolnosti může přinést i předpokládané projednávání tohoto dodatku před německým Ústavním soudem. Tím projednávání této věci u nás ale nepodmiňuji,“ tvrdí senátor ODS Miroslav Škaloud, který ale jinak se závěry Machovy analýzy nesouhlasí.

„Přestože jsem pro integraci a spolupráci mezi evropskými zeměmi, nehlasoval jsem pro Lisabonskou smlouvu, protože nestojí na základech rovnoprávného postavení všech jejích účastníků. Především menší země jako je naše jsou v nevýhodě, u nás tím spíše, že se našim předním vládním politikům nedá věřit. Tím, že již dlouhodobě neplní své sliby, stejně jako v případě referenda, ztrácejí občané důvěru v politiku, a to i ve vztahu k EU. Já osobně zastávám názor, že dluhy má platit ten, kdo je způsobil,“ odepsal v odpovědi na dotaz redakce senátor za KSČM Václav Homolka.

ODS hledá společné stanovisko

Podle nejnovějších reakcí senátorů se zdá, že senátní klub ODS se dopracoval k jednotnému stanovisku. Bude požadovat prodloužení termínu, dokdy se musí ČR vyjádřit k přijetí eura. Pokud takový návrh v horní komoře neprojde, bude ODS hlasovat proti vládnímu návrhu.

„Při hlasování o vládním návrhu ratifikovat Rozhodnutí Rady Evropy k euru (změna čl. 136 Paktu stability) na 11. schůzi Senátu PČR ve čtvrtek 4. srpna (senátní tisk 82) budu hlasovat pro prodloužení termínu, ve kterém se bude muset Česká republika rozhodnout o svém dalším postupu v procesu přijímání eura. Pokud posunutí termínu (návrh senátorského klubu ODS je do 30. 6. 2012) nebude Senátem schváleno, vládní návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací nepodpořím,“ odpověděl pro Prvnizpravy.cz místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Podobně odpovídá i senátorka ODS Veronika Vrecionová. „Při čtvrtečním hlasování budu hlasovat v souladu s usnesením senátního klubu ODS následovně: navrhneme odročení projednání do 30. 6. 2012 do vyjasnění situace v eurozóně. Nebude-li tento návrh na odročení přijat, souhlas s ratifikací nepodpořím.“

Socialisté jsou spíše pro, ale budou ještě jednat

Senátoři za ČSSD, kteří mají v horní komoře většinu, se k tématu vyjadřují zdrženlivě. Buď tvrdí, že nejde o nic vážného, nebo je podle nich odpověď složitá.

„Vámi uvedenou problematiku budeme rozebírat dnes na jednání senátního klubu ČSSD, na kterém se usneseme na jednotném stanovisku klubu, které poté budeme prezentovat novinářům,“ vysvětlil senátor Marcel Chládek.

Jeho kolegyně Jiřina Rippelová už je rozhodnutá. „Budu hlasovat pro. Tato změna neznamená žádné zadlužení ČR. Analýza šířená euroskeptikem panem Machem je naprosto zavádějící a nepravdivá. O návrhu rozhodnutí Evropské rady v tom samém znění o jakém bude hlasovat Senát ve čtvrtek, hlasoval již letos v březnu. K tomu, aby se ČR mohla stát smluvní stranou tohoto mechanismu, by musela být členem eurozóny. České republice žádné zadlužení změnou primárního práva EU po čtvrtečním hlasování Senátu nehrozí a ani hrozit nemůže,“ odepsala senátorka.

Pro závazek platit dluhy krachujících ekonomik bude hlasovat i senátor Jiří Dienstbier. „Toto doplnění pro ČR nepředstavuje žádný závazek přinejmenším do doby, než se sami rozhodneme převzít euro (pokud splníme podmínky) a než se dobrovolně rozhodneme přistoupit ke smlouvě schválené členskými státy měnové unie,“ tvrdí Dienstbier, třebaže Machova analýza ukazuje, že vstup do eurozony může být České republice v budoucnu ze strany Brusel nařízen i proti její vůli.

Dienstbier si nemyslí, že by novela znamenala zadlužení České republiky. „Pro zadlužení ČR hlasovat nebudu, protože schválení doplnění smlouvy o fungování EU nenavýší zadlužení ČR ani o jedinou korunu. Stabilita eurozóny je klíčová pro naše hospodářství a tím i pro veřejné finance, zavedení mechanismu nám tak naopak pomůže, aniž bychom sami přispěli jedinou korunou na státních výdajích,“ řekl.

Poněkud opatrnější tón volí senátor Petr Vícha. „Nevím, odkud se vzala částka 250 mld závazku pro Českou republiku. O ničem takovém se v předkládaném materiálu nemluví. Kdyby tomu bylo tak, že by šlo o jednoznačné zvýšení zadlužení, podpora by se hledala těžko,“ řekl pro Prvnizpravy.cz.

„Myslím si, že je především věcí premiéra, aby zajistil podporu tomuto návrhu, když k němu připojil svůj podpis. Náš klub se k této záležitosti sejde dnes večer. Minule bylo hlasování odloženo, náš klub většinově počítal s podporou vládního návrhu, ale tento návrh potřebuje třípětinovou většinu. Chytřejší tedy budeme až ve čtvrtek,“ dodal.

Podobně mluví i předseda Senátu Milan Štěch: „Ještě máme vpodvečer zasedání klubu, budeme se o tom radit. Měl bych také dostat vyjádření od našich poradců a ekonomů. Zatím mi ale dávají informace, že bych pro to měl hlasovat,“ přiznal Štěch pro Prvnizpravy.cz. „V tuto chvíli se tedy kloním k tomu, abychom to schválili. Ale kdybych dostal na klubu nebo od ekonomů nějaké zásadní připomínky, tak bych to ještě mohl přehodnotit,“ řekl také.

Podle Štěcha přijetí eura v nejbližší době České republice nehrozí, proto bychom měli evropský pakt stability respektovat a nestěžovat situaci ostatním zemím. „Navíc bychom šli proti vládě, která to už schválila,“ řekl – a pak se zarazil. „I když jít proti vládě mi nedělá problém,“ dodal posléze.

Referendum by mělo jasný výsledek, jinak by se v Bruselu zlobili

Euroskeptici také upozorňují, že vláda popírá vlastní programové prohlášení, když dává o tak citlivé záležitosti hlasovat, aniž by k tématu vyhlásila referendum, ke kterému se zavázala.

„Vláda sama ve svém Programovém prohlášení tvrdí: ´V případě zásadních institucionálních změn EU vyžadujících úpravu primárního práva bude přesun dalších pravomocí z České republiky na EU potvrzován referendem.´ Vláda jedná zmatečně. V Bruselu se chová tak, jako by nešlo o přesun pravomocí. Doma se chová jako by o přesun pravomocí šlo a předkládá Parlamentu souhlas se změnou Smlouvy podle článku 10a Ústavy, jako by šlo o mezinárodní smlouvu. Pak ale porušuje vlastní slib o referendu, tvrdí Petr Mach, podle kterého znamená novela Lisabonu jednoznačně další přesun pravomocí.

Ptali jsme se proto senátorů, co si o popření vlastního slibu vlády myslí.

„Jsem senátorem za jednu ze stran vládní koalice a měl bych proto volit zdrženlivější tón, ale jde mi to čím dál, tím hůř. Koaliční vláda toho slíbila ve svém prohlášení daleko víc, například to, že se nebudou zvyšovat daně, a činí pravý opak. Sliby se mají plnit. Ale ono to referendum má jasný výsledek a v Bruselu by se zlobili,“ odpověděl senátor Pakosta.

„Nemám informace o tom, proč vláda nedodržela závazek ze svého vládního prohlášení o vyhlášení referenda. Pokud by k jeho vyhlášení došlo, věřím, že by jeho výsledek byl pro přijetí evropského paktu stability negativní,“ tvrdí senátorka Juřenčáková.

Vyhlašovat v této věci referendum je nesmysl podle Jiřího Dienstbiera: „Navrhovaným doplněním čl. 136 smlouvy o fungování EU se nepřenášejí na nadnárodní organizaci žádné pravomoci, tj. nedochází k žádnému zásahu do suverenity ČR,“ vysvětlil svůj postoj.

Tato vláda si s plněním předvolebních slibů problémy nedělá a nikdy nedělala, myslí si senátor Doubrava. „Jsem přesvědčen, že už ve chvíli, kdy na ně začala lákat voliče věděli, že uspějí-li, hodí vše do koše a budou si především hledět svých korýtek. Možná, že ani sami netušili, jak u toho budou mlaskat. To ostatně její činy dokazují. Stejně tak jsem přesvědčen, že už v okamžiku slibu referenda věděli, že je to jen vábnička a velmi se pobavili tím, jak se na jejich vábení národ dal nachytat.“

Pakosta chce trvalou výjimku z přijetí eura

Euroskeptici také navrhují, aby Česká republika přistoupila na schválení novely Lisabonské smlouvy až ve chvíli, kdy od EU získá nějakou protihodnotu. Tou by mohlo být právní potvrzení výjimky z Charty práv EU, které je nyní pouze ve formě slibu a podle dřívějších dohod by mělo být zakotveno například ve smlouvě o přistoupení Chorvatska do EU. V Bruselu ale existují tlaky na to, aby se o české výjimce hlasovalo odděleně (a nebyla součástí přístupové smlouvy s Chorvatskem). V takovém případě je ale zamítnutí české výjimky více než pravděpodobné, protože některé země by ji zcela jistě vetovaly. Řešením by tedy bylo schválení novely Lisabonské smlouvy v Česku podmínit potvrzením české „Klausovy výjimky“.

„Podle mého přesvědčení bychom na novelu Lisabonské smlouvy kývnout neměli nikdy. Pokud však dojde k tomu, že Parlament vysloví souhlas s ratifikací, určitě bych na místě prezidenta s podpisem vyčkal do okamžiku, kdy bude ona výjimka schválena. Tehdy Matka Evropa s tou presidentovou výjimkou souhlasila pdezřele rychle. Mám takový nepříjemný pocit, že tehdy si v Bruselu řekli, že Václavu Klausovi tu výjimku za podpis Lisabonské smlouvy slíbí a později se ukáže,“ myslí si senátor Pakosta.

„Pokud vím, tak výjimka vyjednaná prezidentem Václavem Klausem by měly být schválena v souvislosti s přijetím Chorvatska do EU a předpokládám, že představitelé EU své sliby splní,“ tvrdí Juřenčáková.

„V žádném případě bych nesouhlasil s vázáním rozhodnutí v této věci na výjimku. Doufám, že výjimka nebude na úrovni EU vůbec vyjednána, v opačném případě bych hlasoval v Senátu proti její ratifikaci, protože si nepřeju nižší úroveň ochrany základních práv a svobod v ČR, v tomto případě zejména práv sociálních, ochrany životního prostředí, ochrany spotřebitele, zákazu dětské práce, slušných pracovních podmínek a řady dalších,“ odepsal Dienstbier.

Proti spojování hlasování s výjimkou je i předseda Senátu: „Nesouhlasím, aby se to spojovalo s výjimkou. To by bylo falešné, abych si vypůjčil slova prezidenta Klause,“ řekl Milan Štěch.

„S podpisem dodatku bych nesouhlasil ani při schválení vyjímky sjednané prezidentem Klausem. V okamžiku, kdy by se intrikami, ve kterých jsou pravicové vlády opravdovými přeborníky a o těch vůbec nepochybuji, podařilo obejít sjednané vyjímky by povinnost dostání našich, dnes schválených závazků, přišla. Jak jsem řekl, na tom svou vinu mít nechci,“ tvrdí rezolutně senátor Doubrava.

„Nedomnívám se, že je politicky prozíravé veřejně deklarovat, že schválím toto, pokud nám vy schválíte něco jiného. Vždy je zapotřebí zdůvodňovat daný postup věcnými argumenty, opačný případ je veřejností vnímán negativně. Výjimku z Listiny práv samozřejmě podporuji,“ myslí si senátor ODS Miroslav Škaloud.

„Bohužel i v případě výjimek (včetně té Klausovy) doplácíme na předchozí špatné vyjednávání našich zástupců, a tak se dá jen těžko říci, co by nyní pro ČR bylo nejvýhodnější,“ přiznává Homolka.

Český hlas pro novelu Lisabonské smlouvy by ale mohl být podmíněn i výjimkou z přijetí eura, navrhuje ve své analýze Petr Mach. Pak se nás evropský stabilizační pakt netýkal a senátoři by pro něj mohli klidně ruku zvednout.

„Není v zájmu České republiky bránit stávajícím členům eurozóny ve zřízení záchranného mechanismu. Není ale akceptovatelné, aby Česká republika přislíbila svým souhlasem se změnou smlouvy příspěvky na záchranu eurozóny v objemu 10 miliard eur,“ tvrdí Petr Mach. Řešením je podle něho sjednání výjimky pro Českou republiku ze zavedení eura, podobné jako mají Velká Británie a Dánsko. Protože vynětí České republiky z povinnosti zavést euro nepředstavuje rozšíření pravomocí EU (naopak znamená omezení pravomocí EU v měnové oblasti vůči členskému státu), lze takovou výjimku zavést zjednodušenou proceduru změny Smlouvy. Parlament tedy může vyzvat premiéra, aby na některém z příštích zasedání Evropské rady prosadil změnu smlouvy ve smyslu stanovení trvalé výjimky na zavedení eura v ČR. Jakmile by taková změna vstoupila v platnost, může Česká republika podpořit změnu smlouvy, která má umožnit zřízení záchranného mechanismu eurozóny,“ vysvětlil předseda Strany Svobodných občanů.

Přesně to chce navrhnout senátor Pakosta. „Ve čtvrtek nejen že budu hlasovat proti, ale chystám se navrhnout Senátu, aby přijal usnesení, ve kterém vyzve vládu k zahájení jednání o tom, že naše výjimka na přijetí eura nebude pouze dočasná, ale trvalá. Důvodem je mé přesvědčení, že euro je umělý a v této chvíli de facto mrtvý projekt a zavedení eura v ČR by naší ekonomice způsobilo obrovské škody,“ řekl Pakosta pro Prvnizpravy.cz.

Ne všichni by s ní ale souhlasili. Někomu připadá zbytečná, jiný by na novelu nekývl za žádných podmínek.

„Nedomnívám se, že je výjimka z eura potřebná. Především proto, že povinnost euro přijmout není automaticky vymahatelná ve chvíli, kdy stát splňuje maastrichtská kritéria. Projev vůle daného státu pro přijetí eura je nezbytný. Fakticky se takovýto projev vůle neliší od projevu vůle státu s trvalou výjimkou. Připadá mi i rozumný argument vycházející od vládních analytiků, který uvádí, že v současné krizové situaci eurozóny by takový krok byl vnímán velmi negativně. Bylo by nutné investovat značný „negociační kapitál“ do prosazení takové změny primárního práva, kterou by bylo následně ještě třeba ratifikovat ve všech členských státech EU. Osobně se domnívám, že tento kapitál by mohl být velmi rychle ztracen, poté co by nastoupila jiná vládní sestava,“ tvrdí Škaloud.

Naopak rezolutně proti jakýmkoli kompromisům je Juřenčáková. „Pokud by měla být výjimka ze zavedení eura vykompenzována schválením novely Lisabonské smlouvy, tak bych pro to s největší pravděpodobností nehlasovala. Jak jsem již uvedla výše, pro Lisabonskou smlouvu a ani její novely hlasovat nebudu. Jsem členkou Výboru pro záležitosti EU a vidím, jaké jsou marné naše snahy ovlivnit přijímané směrnice a nařízení. Na většinu usnesení Senátu, kde jsou výhrady vůči přijímaným návrhům, přijde z Bruselu většinou odpověd typu: ´Chápeme Vaše výhrady, ale stejně si to uděláme, jak chceme my´ a to je jeden z důvodů, proč nemohu hlasovat pro,“ zlobí se na EU Juřenčáková.

www.prvnizpravy.cz

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s