Vystoupení předsedy ND v Krakově: Obrozený nacionalismus může český národ znovu sjednotit

Vážené dámy, vážení pánové, děkuji velice za Vaše pozvání do Krakova, města, které jsem si mohl se zájmem prohlédnout poprvé před osmi lety, kdy jsem zde byl na jednom podobném setkání. Tehdy jsem byl zástupcem jedné dnes už neexistující politické mládežnické organizace a s politikou se teprve seznamoval.

Od té doby se na české politické scéně mnohé změnilo. Před rokem a půl jsme se rozhodli založit novou politickou stranu, protože jsme viděli, že vlastenecky a konzervativně smýšlející volič neměl na politické scéně zastoupení a nemohl si vybrat stranu, se kterou by se mohl s klidným srdcem identifikovat. Česká politika byla tehdy poznamenána drtivým nástupem nových hnutí, které ale mají blíže spíše k podnikatelským projektům než k politickým stranám. Navíc předchozí subjekt, ve který konzervativní a vlastenečtí voliči vkládali jisté naděje, vinou neprofesionálních rozhodnutí a amatérsky vedené kampaně neuspěl, což přineslo zklamání a pocity zmaru.

K rozčarování na pravici přispěl i váhavý postoj bývalého českého prezidenta Václava Klause, v jehož návrat do politiky někteří vkládali naděje. VK se ale tehdy rozhodl nekandidovat, zřejmě v obavách, že by kvůli mediálně pošramocené pověsti (po silné protikampani týkající se prezidentské amnestie) neuspěl. Tím ale propásl vhodný okamžik. Od té doby nám bylo jasno, že na VK se už spoléhat nemůžeme.

V této poraženecké atmosféře jsme se rozhodli přijít s novou stranou, sešikovat se pod novým praporem a ve chvíli, kdy si nepřátelé mysleli, že vlasteneckou scénu rozdrtili, znovu odvážně povstat. Tak vznikla Národní demokracie, postavená zčásti na lidech, kteří se na této scéně už pohybují roky a zčásti na zcela nových tvářích, jako je ta moje nebo místopředsedy Zemánka. Mezi našimi členy je také mnoho lidí, kteří s politikou nikdy neměli zkušenost a nebyli členy žádné strany, ale pro které je náš program natolik důvěryhodný, že se rozhodli se členy strany stát.

Národní demokracie stojí na třech pilířích, kterými jsou vlastenectví (nacionalismus), konzervatismus (obrana tradičních hodnot) a myšlenka tzv. slovanské vzájemnosti, která je pro nás velmi důležitá a která nás také přivádí na toto místo. Hlavními cíli a prioritami Národní demokracie je vystoupení z EU a z NATO.

Ve volbách jsme sice žádný mandát nezískali, ale množství voličů se pro nás stalo výzvou a závazkem pokračovat v této práci. Následné události na domácí i zahraniční politické scéně jen potvrdily, že naše rozhodnutí bylo správné. Ukázalo se, že v české politice je prostor pro takto radikální národoveckou stranu, a to i přesto, že v současné době díky vzrůstající vlně euroskepticismu kvůli hrozíci invazi imigrantů vznikají další a další subjekty, které se vymezují vůči EU. Na rozdíl od Národní demokracie ale nejsou názorově ukotvené, nejdou ke kořenu problému a jsou často monotématické. Kritizují například zmiňovaný příliv uprchlíků, ale nejsou schopné nabídnout řešení, natož řešení dalších problémů.

Rozdrobenost na české vlastenecké scéně je dlouhodobým problémem, daným zčásti i našimi národními povahovými vlastnostmi. Národní demokracie se ale proti této roztříštěnosti snaží bojovat. Inspirováni Kongresem nové pravice vedeným Januszem Korwin-Mikkem jsme vytvořili tzv. Národní kongres a spolu s dalšími neparlamentními stranami se snažíme spolupracovat a vytvořit jednotnou kandidátku. Zatím je nás asi šest takových stran a stále se rozhlížíme dále, jak spojit síly. Vedle toho se snažíme spolupracovat i s dalšími subjekty, které stojí mimo Národní kongres. Zde se situace poměrně rychle a překotně vyvíjí, protože téma uprchlíků dnes hýbe českou politikou a vytváří tak různá nečekaná spojení i rozdělení.

Také velké a stále aktuální téma hrozící války proti Rusku nám umožňuje nacházet – alespoň ad hoc – společnou řeč i s levicovými subjekty, které stojí na národních principech. Je to naše dlouhodobé přesvědčení, že v hodině ohrožení národní existence musí jít tyto ideové rozpory stranou a národní síly na pravici i na levici mají spolupracovat. Klasické dělení na pravici a levici je překonané, v mém pohledu se strany dnes dělí podle národního principu – na strany národní (které zájmy národa hájí) a strany globalistické (které zájmy národa nehájí, ale hájí naopak zájmy globalistických elit – to je příklad všech vládních stran). ND je otevřena takto definované spolupráci s vlasteneckou levicí, bohužel se ukazuje, že až na malé výjimky není levice schopná tento vstřícný krok opětovat. Neoficiálně ale tyto kontakty udržujeme a ukazuje se, že to – například na úrovni místních organizací – může fungovat. Společně jsme takto protestovali například proti americkému konvoji.

Velkým problémem české vlastenecké scény, ale vůbec české politiky obecně, je nechuť lidí se veřejně angažovat či dokonce jen manifestovat. Přetrvává rozmrzelost z politiky, pocit beznaděje a frustrace, přesvědčení, že se nic nedá změnit. Proto je velmi těžké dostat lidi do ulic. Je pro nás velkou inspirací vidět vaše pochody nezávislosti, které jsou svoji početnou účastí daleko za hranicí české představivosti. V českém prostředí se úspěch na ulici počítá už od několika stovek lidí. Proto je pro nás silným impulsem demonstrace proti imigraci, kterou Národní demokracie pořádala před několika dny a na kterou přišlo na české poměry nečekaně mnoho lidí. Rovněž mediální odezva byla silná, protože se někteří vládní politici vyděsili a začali organizátorům vyhrožovat vězením či rozpuštěním dalších shromáždění. To nás ale jen utvrdilo v tom, že naše rétorika je správná a hodláme v těchto protestech pokračovat.

Osobně jsem přesvědčen, že právě teď (v souvislosti s tzv. imigranty) nastává klíčová chvíle, kdy se česká politická scéna mění. Euroskepse se stává stále častějším jevem a všechny strany přitvrzují svá prohlášení, protože je po nich politická poptávka. To je velká, skoro historická příležitost pro vlastenecké strany. Pokud se dokážou sjednotit, mohou uspět. Jejich výhodou je totiž i to, že jsou názorově pevné, na rozdíl od některých nových populistických subjektů. Správně například hodnotí situaci v Rusku a na Ukrajině, která je českou veřejností také s velkou citlivostí sledována a kde přemíra protiruské propagandy ze strany hlavních médií působí na veřejnost přesně opačně. Národní demokracie od samého počátku ukrajinské krize působila proti této americké propagandě a získala si tak sympatie mnoha voličů. Rovněž v ekonomické otázce chceme jít ke kořenu problému a přicházíme proto s osvědčeným konzervativním a nadmíru tradičním řešením – Zlatým standardem, tedy zlatem krytou českou korunou. I to je na české politické scéně unikátní postoj.

Národní demokracie od svého počátku považuje za svého největšího ideového protivníka myšlenkový směr spojený se jménem bývalého prezidenta Václava Havla, dnes reprezentovaný některými jeho následovníky, v ČR posměšně nazývanými „pravdoláskaři“. Nepřítelem pro nás není klasická levice, jakou je například komunistická strana či sociální demokracie, ale příslušníci tzv. havlismu (tedy české verze amerického neokonzervatismu a tzv. páté kolony globalistických elit v ČR), kteří ovládli všechny klíčové posty ve státě a také všechny důležité politické subjekty. Dokonce i kdysi autentickou pravicovou stranu Václava Klause, ODS, která se dnes stala základnou pravdoláskařů. Smrtící úder tomuto ideovému směru může zasadit jen obrozený a sebevědomý český nacionalismus. Osobně jsem přesvědčen, že ten stojí před svou velkou renesancí. ND převzala štafetu po předchozích vlasteneckých stranách a má před sebou výtečné perspektivy. I přes snahy vládnoucího režimu české nacionalistické strany omezovat se nacionalismus nepodařilo vymýtit. Jeho nejnovějším výhonkem je právě Národní demokracie. Současný režim spojovaný právě s osobou Václava Havla totiž spěje ke svému neodvratnému konci. Po 26 letech je přežitý, ztratil podporu veřejnosti. Obludný kult Václava Havla budovaný po jeho smrti nese naštěstí opačné plody. Rozčarování z vývoje po roce 1989 je velké a národ si začíná uvědomovat, že byl tehdy obelhán, rozkraden, zaprodán, že přišel o svoji suverenitu a dnes je pouhou kolonií Západu. V české společnosti je cítit touha po změně, panuje v ní velká nespokojenost. To je pro ND velká výzva, protože věříme, že pouze obnovený český nacionalismus může národ opět sjednotit, pozvednout a dát mu naději. Český nacionalismus ale potřebuje vzpruhu a inspiraci. I proto se rozhlížíme kolem sebe. I proto jsme zde.

Jak vysvětlí místopředseda Zemánek, ND se snaží navazovat vztahy s podobně orientovanými stranami všech evropských zemí. Někde partnera už máme (například v Srbsku), někde ho teprve hledáme. Věřím, že v Polsku jsme ho našli, protože Zmiana je stranou nám v mnohém blízkou, protože prosazuje odvážnou koncepci sjdnocení pravice s levicí za účelem zachování národa. Rovněž je nám sympatická svými protiamerickými postoji a zdravou orientací na Rusko.

Taktéž bychom velmi stáli o spolupráci s Falangou, která nám může poskytnout mnohé cenné zkušenosti a rady.

Děkuji za pozornost

Vlasti zdar!

Vystoupení na konferenci „Střední Evropa v perspektivách polského a českého nacionalismu“, Krakov, 4. července 2015

Příspěvek byl publikován v rubrice Národní demokracie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s