Adam B. Bartoš pro ruský portál Stoletie: V současném konfliktu jsme na straně Ruska

Rozhovor s předsedou Národní demokracie Adamem B. Bartošem pro známý ruskojazyčný evropský portál Stoletie.ru

V čem spatřujete nutnost založení strany ND v České republice? Čím se tato strana liší od jiných stran?
Národní demokracii jsme založili v lednu 2014 s vědomím toho, že národovecky a konzervativně zaměření euroskeptičtí voliči do té doby neměli stranu, která by hájila jejich zájmy. Strany, které dříve vyjadřovaly euroskeptické myšlenky, je totiž později opustily (ODS, Svobodní), nemluvě o tom, že nehájí tradiční a konzervativní hodnoty. Dnes je Národní demokracie jedinou stranou na politické scéně (nepočítám-li naše partnerské strany v Národním kongresu), která hlásá potřebu odchodu ČR z EU a z NATO. Je stranou, která svá stanoviska záměrně říká bez obalu. Doba je vážná a je třeba mluvit narovinu a nevyhýbat se žádným tabu.

Zmínil jste Národní kongres. O co jde?
Jde o volné společenství několika vlasteneckých stran, pro které je právě odpor k EU a k NATO společným jmenovatelem. Iniciovali jsme vznik tohoto uskupení proto, aby si tyto strany vzájemně ve volbách nekonkurovaly a nebraly si voliče, ale kandidovaly společně a předložily voličům jednotnou národoveckou kandidátku. V současné době je v Národním kongresu asi pět neparlamentních politických stran. A jednáme s dalšími.

V Rusku i v České republice poslední dobou vznikají strany spíše jako podnikatelské projekty. Jak je na tom ND, kdo jsou její sponzoři a jak se tato strana může prosadit ve světě, kde vše diktují peníze?
Ano. Svým způsobem je vznik Národní demokracie také reakcí na vzestup „nepolitických hnutí“ v ČR, jako je například projekt pana Babiše. Od těchto stran se zásadně lišíme v tom, že národním demokratům nejde o peníze ze státní kasy, nejde jim o funkce, o poslanecké posty. Jde nám o záchranu a obnovu národa. Existují strany, které se ani nechtějí dostat k moci, jen jim vyhovuje, když dostanou určité množství hlasů a za ně pak peníze od státu. To jim stačí. Nám jde ale o mnohem více: o moc. Ne však o moc pro moc samu, ale o moc za účelem zjednání nápravy mnoha věcí, které jsou v naší zemi špatně. Tato země potřebuje národní obrození a to má v programu jen Národní demokracie.
Ptáte-li se na sponzory, Národní demokracie zatím nemá žádné velké sponzory, spíše drobné dárce. Za tu krátkou dobu, co jsme vznikli, jsme ale stihli třikrát kandidovat (do Evrospkého parlamentu, do Senátu, do komunálu) a naše zkušenost vždy byla taková, že i s levnou kampaní (řádově desítky tisíc korun) jsme získali často dvakrát tolik hlasů, než strany, které do své kampaně vložily třebas desítky milionů. Věřím, že je to díky síle našich myšlenek a díky naší opravdovosti, kdy lidé oceňují, že říkáme pravdu. A to mne povzbuzuje – dokážeme-li i bez větších peněz získat hlasy voličů, co teprve, až budeme mít k dispozici i větší sponzory. Pak nás už nic nezastaví…

Proč jste se účastnili protestů proti Dragounské jízdě, která ale fakticky vypadala spíše jako jízda okupační armády USA po východní Evropě včetně ČR?
Nemohli jsme jinak. Jako vlastence nás takové ponižující jednání Američanů hrubě urazilo a uráží. A stydíme se i za zbabělý postoj českých vládních politiků. Proto jsme k této demonstraci americké moci nemohli mlčet. Naše strana také od počátku stojí v současném konfliktu na straně Ruska, proto pro nás bylo přirozené, že jsme se proti americkému vojenskému konvoji takto jednoznačně vymezili. Nakonec jsme to byli my (Národní demokracie) a komunisté, jediné dvě politické strany, které zorganizovaly sérii protestů na několika místech. A na některých protestech jsme i vzájemně spolupracovali, což vnímám jako pozitivní ve chvíli, kdy je ohrožena národní existence – v takových chvílích by se měla pravice s levicí sjednotit a mluvit jedním hlasem.

Jistě chápete rizika – politická a jiná – která mohou následovat po Vašem otevřeném projevu své občanské pozice. Nebojíte se, že účast na takových akcích může pro Vás a Vaše spolustraníky z ND nebo kamarády z jiných stran dopadnout špatně?
Rizika chápu, ale nepřemýšlím o nich, nebojím se jich. Lidé se dnes hodně bojí dát najevo svůj názor. Někteří, kteří zažili minulý režim více než já, tvrdí, že dnes je ve společnosti větší strach projevit svůj názor než tomu bylo za komunistů. Právě proto jsem přesvědčen, že tím spíše je třeba dělat věci, které jdou proti tomuto trendu – mluvit a jednat naprosto otevřeně. Snad to některým pomůže otevřít oči a pro ty, kteří je už mají otevřené, ale bojí se, to může být inspirací a povzbuzením, aby se přidali. Máme v češtině přísloví – kdo se bojí, nesmí do lesa. Myslím, že to platí i v politice. Navíc se často ukazuje, že se člověk obává předčasně a zbytečně – jakmile pak překoná vnitřní zábrany, zjistí, že je to vlastně jednoduché. Naši nepřátelé spoléhají na naši autocenzuru, která nám brání říkat či dělat některé věci. Když tuto autocenzuru překonáme, uvědomíme si, že zase tak všemocní nejsou. Za ty roky, co píši či říkám některé věci bez příkras, se mi ještě nic nestalo. Takže čeho se bát?

Diky Vašemu statečnému činu oblétla informace o Vaší straně, Národní demokracii, skoro celý svět. Video s Vaším zatčením běželo na hlavních ruských televizních kanálech. Znamenala tato akce zvýšení popularity Národní demokracie? Objevili se noví zájemci o vstup do ND? 
To je právě to – u nás se to lidé vesměs nedozvěděli. Televize ani hlavní média se protesty proti konvoji nijak nezabývala. Paradoxně se o tom diváci České televize dozvěděli až z ruské televize – to když si po několika dnech v okrajové reportáži redaktor ČT postěžoval, jak velký prostor dala našim protestům ruská televize, přičemž promítl záběry z ruské TV, o kterých mluvíte. Tím narážím na velký problém takzvané mediální blokády, které naše strana čelí. Takže ptáte-li se na popularitu, popularitě strany to tedy nijak nepomohlo. Nicméně zájemci o vstup do strany přicházejí nezávisle na tomto – většinou se o nás dozvídají na internetu a přes nezávislé zpravodajské weby.

Se kterými vůdci a politickými stranami v Rusku sympatizujete? Plánujete s nimi navázat nějaké partnerské vztahy?
Podíváme-li se na politickou scénu v Rusku, dostaneme diametrálně odlišný obrázek od toho, který známe ze zemí Evropské unie. Ze čtyř stran zastoupených ve Státní dumě mají naše sympatie hned tři – Jednotné Rusko, Žirinovského LDPR a koneckonců i Zjuganovovi komunisté. Byť nás v některých ohledech odlišuje světonázorové přesvědčení, nemůžeme přehlížet vlastenectví a boj za národní zájmy a suverenitu vlastní země, jež tyto strany spojuje. Pochopitelně existuje řada dalších stran a organizací, které jsou nám sympatické, například Rodina či nedávno založená Partija Velikoje Otěčestvo, jehož čelním představitelem je Nikolaj Starikov, či Nacionalno-osvoboditelnoe dviženije. Vysoce pochopitelně oceňujeme prezidenta Putina, jehož role nejen ve vnitřní, ale také v mezinárodní politice je zejména v posledních letech velmi pozitivní a jistě nebudu příliš přehánět, řeknu-li, že se Vladimir Putin zařadí mezi největší vládce ruských dějin. Jen se trochu bojíme, co se stane po jeho odchodu. Pokud jde o navázání partnerských vztahů do Ruska, myslím, že to má svůj čas. My jsme v permanentním kontaktu s řadou osob z různých organizací, takže se je budeme snažit prohlubovat a pak se uvidí. Neradi bychom si u všech ostatních zavřeli dveře, pokud bychom se dohodli s jedním z nich.

Jaký je váš vztah k současnému prezidentu ČR a k jeho předchůdci?
Na Miloši Zemanovi mi vadí mnoho věcí – jeho nekritický postoj k EU či k Izraeli, podpora zavedení eura apod. Ve chvíli, kdy po něm ale havlisté (příznivci bývalého prezidenta Václava Havla) plivou a spílají mu, má mé sympatie. Oceňuji jeho nebojácný postoj k Rusku, který je dnes v Evropě skoro výjimkou. Je to prezident, který se snaží hájit naše národní zájmy a v tom má moji podporu. Ostatně, když jsem byl ještě novinář, podporoval jsem ho v prezidentské kampani proti jeho soupeři Karlu Schwarzenbergovi a snad i pomohl objevit některá témata, která Zemanův tým potom v kampani využil. S předchozím prezidentem, Václavem Klausem, jsem si rozuměl více a i u něho oceňuji snahu hájit suverenitu země vůči Evropské unii. Klaus byl sice před rokem novináři donucen distancovat se ode mne kvůli některým mým výrokům, ale spíše to udělal proto, aby měl už od nich pokoj. Ve skutečnosti jsem přesvědčen, že se mnou souhlasí, jen si nemůže ve své pozici dovolit říci některé věci tak otevřeně, jako je říkáme my.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů Vám i všem vlasteneckým stranám v České republice

ptal se Eduard Popov

vyšlo zde

Příspěvek byl publikován v rubrice Národní demokracie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s