Na okraj „kauzy“ v Polné

Česká televize Národní demokracii zpravidla okázale ignoruje. Své pravidlo (neinformovat o Národní demokracii, protože i negativní reklama je reklama) porušuje většinou jednou za rok, obvykle na jaře.

A tak se teď národní demokraté dostali na přetřes do zpráv z regionů. Důvodem, proč bylo třeba o Národní demokracii promluvit i za cenu, že se lidé dozvědí o její nepohodlné existenci, je vždy snaha poukázat na domnělou křivdu, která se děje — Židům. Před rokem to byl „seznam Židů“ prý „určených k likvidaci“, letos je to poprask kolem návštěvy představitelů ND u hrobu Anežky Hrůzové v Polné. Z cedulky, kterou jsme na místě symbolického hrobu vyvěsili, experti na slovo vzatí vydedukovali, že chceme Židy opět vraždit – nyní dokonce průmyslově. Jako Hitler. Národní demokracie byla rázem ověnčena přívlastky ultrapravicová a neonacistická.

Za prvé stojí za to zmínit, kdo byl tím expertem: známé firmy Věrka „Merkava“ Tydlitátová a smažka Jiří X. Doležal. Pak aktivisté z Vysočiny, kteří si nepřáli zveřejnit své jméno (znáte aktivistu, který by se bál vystoupit veřejně?) a konečně brněnský zastupitel (jistý Doležel) z pravdoláskařské líhně „Žid Brno“, který se chce zviditelnit tím, že na nás podal trestní oznámení. Až potud nic nového pod sluncem – česká pobočka „Ligy proti antisemitismu“  pracuje stále amatérsky – ve dvou lidech. Bohu díky za to.

Celá věc by nestála za řeč, kdyby však média nevytvořila z komára velblouda. A tak se z nevinné věty, že Anežčina smrt „český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky“ a z věty následující („židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena“), stal údajný pokyn Národní demokracie k masové likvidaci Židů. Něco na způsob dokumentu od Wannsee. Čekám, kdy pan Doležal napíše (a pan Doležel podá trestní oznámení), že se špičky Národní demokracie sešly na konferenci u Máchova jezera a tam probíraly, jak holokaust českých Židů v praxi provést.

Ale ani to není vlastně nic překvapivého. Média a ti, kteří jimi záměrně manipulují veřejnost, používají ustálených slovních spojení, které už získaly negativní nádech, aby jimi spouštěly rozhořčené reakce veřejnosti, podobně jako Pavlovovi psi slintali při červeném světle v předtuše blížící se potravy. Při slovech „řešení“, „židovská“ a „otázka“ začínají Tydlitátové, Doležalové a další hlídací psi holokaustu psát své komentáře-slinty, protože se jim vybaví tuny filmových dokumentů o holokaustu, které si před usnutím místo pohádek vždy pouštějí.

Člověk, holokaustem nezpitomělý a alespoň trochu sečtělý, však ví, že sousloví „židovská otázka“ je téměř terminus technicus, který se používá jako opis složitého a obsáhlého tématu soužití židovské menšiny s nežidovskou většinou, a to už několik staletí. Používají ho (pochopitelně že v pozitivním slova smyslu) historici (i ti židovští), používali ho všichni, kteří se nějak významně k židovství vyslovovali (například Neruda, Dostojevskij, Marx či Masaryk) přirozeně dávno předtím, než se na scéně objevil nějaký pan Hitler. A to dá rozum, že židovská otázka se musí řešit. Co jiného by se také s otázkou mělo dělat? Židovskou otázku si přece přejí vyřešit sami Židé.

Slovo „konečné“ tak k těmto slovům může dodat jen nevzdělanec, hlupák nebo manipulátor, který chce Národní demokracii poškodit. I proto se ČT snaží divákům podsunout, že snad národní demokraté zničili i původní cedulku u Anežčina hrobu. A to nemluvím o tom, že „endlösung“ je nepůvodní německé slovní spojení, uměle po válce vytvořené právě pro průmysl holokaustu. Je to podobné jako příběh o kuličkovém peru, kterým byl psán „holokaustový“ deník Anny Frankové, ačkoli se kuličkové pero začalo prodávat až v roce 1954. Takový trochu nepatrný detail, o kterém Tydlitátová ani JXD nikdy nenapíšou. Koho by snad téma holokaustu zajímalo, toho odkazuji na knihu, kterou vydávám příští týden…

Konečně je třeba učinit zmínku o židovské rituální vraždě. Zdá se, že především ta (vedle zpochybnění tzv. holokaustu) různé židovské aktivisty nejvíce nadzvedává ze židle. Ti, co na nás útočí, by si měli povšimnout, že na cedulce nestojí nic o tom, že vraždu spáchal Žid Hilsner a že ji spáchal kvůli křesťanské krvi (třebaže já sám jsem o obém na základě svého studia přesvědčen – a osobní názor mi nikdo nemůže zazlívat).

Nicméně o tom, že u některých židovských sekt rituální vražda existuje, mluví především Židé sami nebo jejich obhájci. Dříve, než mne za to budou někteří židovští aktivisté kamenovat, ať si raději přečtou, co o tomto tématu Židé napsali. Existenci židovské rituální vraždy přiznal ke katolictví konvertovaný Žid Ariel Toaff, syn římského vrchního rabína. Sám Masaryk napsal, že se mu někteří Židé svěřovali se svou vírou v existenci židovských sekt, které křesťanskou krev používají. A věřil v ni i židovský básník František Gellner. A to, že Hilsner Anežku zavraždil, připouštěli dokonce někteří vysoce postavení sionističtí vůdcové v zahraničí, Masarykovi blízcí známí, například rabín Stephen Wise a další. Píši o tom v jiné knize, „T. G. Masaryk a Židé“. Rituální vraždou se zabývám také v chystaném druhém díle, který vychází zhruba za měsíc (případ Anežky z Polné nebyl vůbec jediný, navíc v samotné Polné došlo k podobné podezřelé vraždě ještě dvakrát!). Když existenci židovské rituální vraždy přiznávají sami Židé, co je trestného na tom myslet si to samé? A řečeno ještě jinak – i někteří Židé jsou poctivější než Tydlitátová s JXD. Dokážou totiž přiznat nepohodlnou pravdu.

Chápu, že je celá věc pro Židy krajně nepříjemná, ale to není ani můj problém, ani problém Národní demokracie. Je to součást složité židovské otázky. Otázky, která dosud nebyla uspokojivě vyřešena…

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s