Přednáška předsedy ND na Vysoké škole ekonomické

Vážený pane profesore, vážení posluchači. Děkuji za pozvání, ač nevím, čím jsem si ho zasloužil a proč bych měl být uváděn v souvislosti s krajní pravicí, což je téma Vašeho semináře.

Podle mého názoru se dnes strany nedělí na levicové a pravicové, ale na národní a globalistické, čili hájící zájmy národní, nebo hájící zájmy globalistů.

Naše strana, Národní demokracie, je tedy stranou národní, otevřenou pro všechny, kterým na národu záleží, ať už v zastaralé terminologii sami sebe označují za spíše pravicové nebo spíše levicové voliče.

I proto jsem pro zářijový sjezd Národní demokracie zvolil heslo „Ani doleva, ani doprava, ale pro národ“, které nejvíce ilustruje můj názor na to, jaká výzva stojí před vlastenci. Je to výzva spojit síly, aby bylo zachráněno to, co je nám nejdražší.

Národně orientovaná pravice a národně orientovaná levice by měla spolupracovat ve chvíli, kdy je národ ohrožen (a národ je dnes ohrožen z vícero důvodů). Pravolevé spory by měly jít stranou, neboť hlavní cíl je uchránit národ a vlast před nebezpečím ekonomické, kulturní a politické globalizace.

Ono spojování a spolupráci se snažíme prakticky naplňovat, protože víme, že nejsme jediná národně orientovaná strana. Koaliční potenciál Národní demokracie je tudíž široký – jsme připraveni spolupracovat s tak odlišnými stranami, jako je DSSS na jedné či národní socialisté na straně druhé, naší podmínkou je ale euroskepticismus a požadavek na vystoupení ČR z EU a z NATO. I proto jsme založili tzv. Národní kongres, kde by všechny tyto národně orientované síly, nejen politické strany, ale i spolky a organizace, mohly být sdruženy a koordinovaly svůj postup před volbami. V současné době je v Národním kongresu pět stran a oslovujeme další. Mým přáním je spojit síly právě i s národními socialisty, jakkoli tyto dvě silné značky – národní socialisté a národní demokraté – za první republiky stály proti sobě. Dnes ale žijeme v tak vážné době, že ideové rozpory musí jít stranou, pokud jsme schopni se shodnout na tom prvním slově v názvu – „národní“.

Chtěl bych ale mluvit především o Národní demokracii, které jsem předsedou. Národní demokracie se hlásí k odkazu prvního československého ministerského předsedy Karla Kramáře a spíše symbolicky navazuje na jeho Národnědemokratickou stranu. Je to návaznost volná, týkající se především důrazu na slovanskou vzájemnost, týkající se sympatií k Rusku coby bratrskému slovanskému státu a projevující se i v odporu proti politickému směru, který nazývám havlismem či pravdoláskařstvím a který je v mnohém podobný masarykismu, takže můžeme najít paralely mezi sporem prvorepublikových národně orientovaných stran s tehdejším Hradem (jakkoli existují fakta, která jsou v tomto ohledu spíše paradoxní, jako je například skutečnost, že Havlův strýc Miloš byl členem Národnědemokratické strany či dokonce v jednu chvíli i členem Národní obce fašistické).

V mém pohledu nacházíme v Masarykově první republice i v éře prezidenta Havla identický protinárodní program. V obou érách byl Hrad symbolem kolaborace se Západem, poklonkování Západu, odnárodňování. Ne nadarmo také Václav Havel až kýčovitě na TGM navazoval. Havlismus je pro mne tedy totéž co realismus, nebo jak dosud u nás nedoceněný učenec a botanik, velký vlastenec Josef Velenovský (1858-1949) posměšně říkal, „židorealismus“. Ostatně, podpora sionismu v době první republiky i po Listopadu 89 je obdobně mohutná.

Havlismus považuji za vůbec nejnebezpečnější ideový směr. Upozorňoval jsem na tuto skutečnost už jako novinář a je nabíledni, že v nové roli předsedy politické strany zaujímám stejný postoj, kdy pro Národní demokracii neexistuje větší ideový nepřítel, než tento směr. Největším nebezpečím není klasická levice (ČSSD), dokonce ani komunisté (v jistém ohledu se na obraně některých tradičních hodnot spíše shodneme s komunisty), ale neomarxisté, trockisté, kteří ovládají celou současnou českou politickou scénu, prostupují všemi stranami v parlamentu (i mimo něj) a jsou zároveň převodovými pákami nadnárodních zájmových struktur, jako je EU, OSN či v pozadí stojící skupiny Bilderberg, Trilaterální komise a podobně. Jsme jediná strana, která se staví proti tomu, co je dnes zjednodušeně nazýváno Nový světový řád se vší agendou, která k němu patří. Havlismus slouží sionisticko-neokonzervativním silám a není to náhodou, protože obě skupiny (havlisté u nás, neokonzervativci v USA) mají mnoho společného: jsou to jednak bývalí komunisté (Charta 77, tzv. reformní komunisté), jednak v drtivé většině také Židé.

Národní demokracie je strana konzervativní, v hodnotových, etických otázkách pravicová, v ekonomických otázkách by termín pravicová mohl být zavádějící, proto bych se mu raději vyhnul. Určitě nejsme stranou vyznávající všemocnost volného trhu, podle našeho názoru by měla být národní ekonomika všemožně podporována i státními zásahy, aby obstála v konkurenci. Ctíme soukromé vlastnictví, ale některé strategické podniky či odvětví bychom převedli zpět pod kontrolu státu. Nechci ale zabíhat do konkrétních jednotlivostí programu.

V hodnotových otázkách tedy jsme možná „krajně pravicoví“, použiji-li tuto zavádějící terminologii. Vystupujeme proti homosexualismu, feminismu, genderismu, proti potratům a jejich propagaci, jsme pro ochranu života od početí do smrti a naše stanoviska formulujeme tak jednoznačně, jako žádná jiná strana. Nebojíme se ani tabuizovaných témat jako je kritika sionismu, ale i židovská otázka vůbec (která nemůže být redukována pouze na otázku sionismu) a otázka vlivu tajných spolků na politiku apod – jsme pro zákaz svobodného zednářství a dalších tajných uskupení.

Národní demokracie nechce být jen protestní stranou, která by svůj program stavěla na negaci všeho. V době, kdy jsou činěny velké útoky na národ, není možné se vyhnout tomu, že se strana bude vymezovat negativně vůči tomu či onomu, co vnímá jako ohrožení národní svébytnosti. Na druhou stranu chceme být stranou, která nabídne i pozitivní obsah. Tedy řešení konkrétních problémů, ale i pozitivní výchovu k vlastenectví. Líbí se mi myšlenka kulturního nacionalismu, kdy se připomínají kořeny tohoto národa a pěstuje láska k této zemi, k její historii, úcta k předkům a k jejich dílu.

Pro vás, politology či studenty politologie, mohu říci, že jsme stranou reakční. Naše heslo není „vpřed“, ale „zpět“. Vše dobré už bylo, nic lepšího vymyslet nelze. Cesta vpřed vede přes návrat k osvědčeným hodnotám. Umím si představit omezení volebního práva, umím si představit nějakou alternativu k demoliberalismu (například stavovské zřízení), ale nechci zacházet do podrobností, protože by to bylo na dlouhou debatu. Je ale jasné, že současný demoliberalismus je neudržitelný a jeho éra se chýlí ke konci.

Hlavním a prvořadým úkolem pro Národní demokracii je vyvázat Českou republiku z EU a NATO a učinit z ní opět nezávislou a suverénní zemi. Když to ještě zobecním, pak je pro nás nejvyšším cílem stav, kdy si o své zemi budeme rozhodovat sami – my, synové a dcery českého národa, obyvatelé Čech, Moravy a Slezska. Nebude o nás rozhodováno v nějakých mocenských centrech mimo republiku, nebudou o nás rozhodovat cizinci, ať jsou jimi Němci, Američané, Rusové či Židé.

To ale neznamená, že se někde nemůžeme inspirovat a Národní demokracie v tuto chvíli vidí mnoho inspirativního na východě. V současném konfliktu se stavíme na stranu Ruska, nejen proto, že nevěříme současné válečné protiruské propagandě a dobře víme, kdo je skutečným agresorem, ale i proto, že nám je režim prezidenta Putina dlouhodobě sympatický obranou tradičních hodnot, což je ve velkém kontrastu k morálnímu úpadku, kterým prochází zdegenerovaný Západ. Putinova praktická politika je inspirativní a v našem programu jsme se mnoha věcmi skutečně inspirovat nechali. Podobně zajímavou postavou je Viktor Orbán, přičemž ještě bližší než jeho strana je nám svými prioritami maďarský Jobbik.

Spolupracovat ale chceme se všemi stranami v Evropě, národně a konzervativně orientovanými a je nám jedno, jakou mají nálepku. Náš koaliční potenciál je i zde široký – navazujeme kontakty klidně i se Zlatým úsvitem. V současné době máme kontakty na národní strany na Slovensku, v Rusku, v Srbsku, ve Francii a pracujeme na mnoha dalších.

Děkuji za pozornost.

Přednáška pro studenty politologie na Vysoké škole ekonomické, Praha, 9. prosince 2014

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s