BARTOŠŮV SOBOTNÍK: Poslední slova Romana Housky

Zaráží mne, jak mají média zcela jasno v tom, že předák sociální demokracie na Ústecku byl mafián, který umřel, tak jak žil. Vlastně by mne to ale zarážet nemělo – vždyť toto jejich tvrzení přesně zapadá do jimi dlouhodobě propagovaného scénáře za účelem pozvolného rozkližování standardních politických stran, když jejich vlivné politiky média cíleně vykreslují jako kmotry nebo alespoň loutky kmotrů.

O největších kmotrech v České republice, Babišovi a Bakalovi, si přitom nic takového nikdy nepřečteme.

Ale i kdyby. I kdyby Roman Houska byl mafián, pak je mi sympatičtější, než ti, kteří mafiány jaksi honí a jaksi loví a tváří se jako hrdinové, kteří nesmiřitelně odhalí každou korupci. Dokonce než všichni tihle dohromady.

Ne proto, že bych fandil mafiánům jaksi z principu, ale protože nevěřím, že protikorupční bojovníci to myslí vážně a že jsou lepší. V tom lepším případě je jejich postoj jen póza a boj proti korupci módní trend, kterým se chtějí zalíbit voličům (oni všichni ti whistlebloweři poté nalezou do všech těch havlistických stran a straniček a kandidují do parlamentu, takže o jejich motivech můžeme mít mnohé pochybnosti), v tom horším případě jejich proklamovaný boj proti korupci zastírá skutečný stav věcí – že jsou minimálně stejně tak vynalézaví v tom, jak se obohatit, nebo možná ještě vynalézavější. V některých případech pak dokonce oni jsou ti skuteční mafiáni, kteří mafiánství svalují na ty, kteří mafiány vlastně ani nejsou.

To ze všeho nejhorší ale je, že tito protikorupčníci slouží cizím zájmům, strukturám, které leží mimo hranice naší země. Proto mi vždy bude sympatičtější kmotr, který zajišťuje jakýs takýs pořádek ve svém regionu a jsem ochoten tolerovat některé jeho výstřelky a poklesky, než rádobybojovník proti korupci, který se tváří jako nejčistší mezi čistými a přesvědčuje nás, jak mu záleží na blahu republiky, ač je jen vědomým sluhou (v tom horší případě) či užitečným idiotem (v případě, který není o moc lepší) ve službách nadnárodních mafiánských rodin.

Nechci Romana Housku posuzovat, zda se při své politické práci obohacoval či ne, zda se obohacoval přiměřeně nebo nadmíru. Asi ano, nemám o politicích jeho ražení žádné iluze. Když se toho o něm tolik napsalo, alespoň část z toho musí být pravda, protože „na každém šprochu pravdy trochu“. A pokud byly jeho podnikatelské aktivity „dobrodružné“ už před jeho vstupem do politiky, zřejmě nebyl ani v politice žádným svatouškem. Pokud ho někdo zastřelil, může to značit, že se zapletl do podivných obchodů a svou smrt si tak trochu přivodil sám, stejně jako to ale může znamenat, že byl někomu jen nepohodlný, protože na někoho něco věděl.

Upřímně řečeno, i já ho dříve posuzoval zjednodušeným prismatem médií – když jsem ještě jako novinář působil v idnes.cz a nedokázal tehdy ještě prohlédnout začínající falešnou hru boje proti korupci, byl mi Roman Houska na jednom ze sjezdů ČSSD, kde jsem ho potkal – právě pod vlivem toho všeho, co jsem o něm do té doby četl a čemu jsem v té době ještě věřil – nesympatický. Navíc tomu odpovídal i svým zjevem – hromotluk, rozložitý člověk, který mi málem stoupl na nohu u jakéhosi kiosku. Úplně jsem si uměl představit, jak najel na nohu nějakému strážníkovi, jak se o něm už v tu dobu psalo. Ostatně, podobnou nechuť jsem cítil k Milanu Jančíkovi v ODS, který mi zkazil mé tehdy ještě naivní představy o ODS a — ostatně i on najel strážníkovi na nohu.

Jenomže člověk se časem mění, snad moudří a co dříve viděl černobíle, později už posuzuje jinak. V místní buňce ODS jsem patřil ke křídlu, které v rámci ní i v rámci o úroveň vyšší, regionální, organizace proti Jančíkovi bojovalo. Jenže ten, kdo ten vnitrostranický boj proti Jančíkovi tehdy vedl, později přešel do TOP 09. Dnes si už tedy nejsem tak jistý, že jsem stál na té lepší straně. Podobné je to s Romanem Houskou. Odpustil jsem mu, že mne tenkrát tak neomaleně odstrčil (možná jsem si to šlápnutí na nohu vymyslel, já už nevím) a když jsem ho před třemi týdny potkal na jedné společenské události, zamířil jsem k němu s přátelsky nataženou rukou.

Díval se na mne trochu nedůvěřivě, protože jsme se neznali, ale po pár slovech nám bylo jasno, že se musíme sejít. Když jsme se loučili, říkal jsem si, že to je sympatický chlapík.

Co jsme si řekli? Vlastně to byla jen taková ochutnávka. Domluvili jsme si rozhovor, protože jsem od něj chtěl získat nějaké informace o takzvaných protikorupčních bojovnících v Ústeckém kraji, kteří mi jsou – jak jsem psal výše – vždy podezřelí a momentálně více nesympatičtí, než všichni ti politici ODS či ČSSD, co vjíždějí strážníkům na nohu.

A protože jsem při svých rešerších na internetu narazil na skutečnost, že právě Houska byl s těmito protikorupčníky na štíru, řekl jsem si, že to bude ten nejlepší člověk, kterého mohu vyzpovídat. Ježto mi pak na oné recepci přišel přímo do rány, měl jsem možnost s ním vyřešit osobně to, co jsem původně učinit po mailu.

Bavili jsme se o Leo Steinerovi, na kterého jsem se ho ptal – říkal mi, na co vše bych se ho měl zeptat, kdybych o něm chtěl napsat opravdový článek, ne ty oslavné tirády v médiích. Jmenoval mi všechny podniky a projekty, ve kterých má údajně Steiner tajně podíl, které jsou jeho, ač se tváří jako nejsvětější z tamních politiků, který nic nemá (a příznačně pracuje v tamní charitě). Říkal mi, kdo všechno do té party na severu patří k němu – prý bývalý starosta Horník a také Přemysl Rabas. Ptal jsem se ho, jak je to s tím, že pan Steiner, ač člen KDU-ČSL, je prý ve skutečnosti členem židovské obce. Houska mi to potvrdil – prý je všechno ještě složitější, řekl mi s tím, že mi vše řekne, až se setkáme. Můj zájem o tyto pány, se kterými vedl nejeden boj, ho evidentně potěšil. Postěžoval si, jak nelibě nese, když tito křičí a ukazují na druhé a přitom jsou to oni, kdo dělají to, co jiným vytýkají. Houska se téměř rozhorlil a vykládal a vykládal, nakonec jsme si vyměnili telefon a slíbili si, že se sejdeme.

V uplynulých dnech jsem pak několikrát v duchu přemítal, že se budu muset už Houskovi ozvat. Pro jiné, akutnější schůzky, jsem však toto setkání týkající se spíše nadčasového tématu, odkládal. Ozvat jsem se mu chtěl v příštím týdnu. Až jsem se toto pondělí dozvěděl, že ho už neuvidím nikdy.

Mrzí mne to. Nejen proto, že jsem se ho už nestihl zeptat na to, co jsem chtěl, ale jeho odchod mne mrzí i lidsky. A politicky. Houska asi nebyl politik nějakých hlubších idejí, rozhodně ne politik mého gusta. Ve skutečnosti byl prototypem politika, kterého jsem vždy kritizoval, protože těmto politikům o ideje nikdy nejde. Přesto mne jeho násilný odchod štve. Štve mne, že zase bude o dalšího chlapa, který měl odvahu se všem těm protikorupčním pokrytcům postavit, méně. I když neuspěl a média ho i po smrti ocejchovala jako mafiána, neměl z nich strach, nebál se jich, věděl co jsou zač a chtěl o tom mluvit.

Nevím, jaká byla poslední slova Romana Housky, ale vím, jaká byla poslední slova, která řekl mně. A ta mne povzbuzují, že se těm protikorupčním pokrytcům nemá ustupovat. O to se snažím a snažit budu.

Je čas, jakkoli je to paradoxní, zastat se našich kmotrů  — proti kmotrům internacionálním a těm, kteří jim v České republice poklonkují.

Příspěvek byl publikován v rubrice Politika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 thoughts on “BARTOŠŮV SOBOTNÍK: Poslední slova Romana Housky

  1. Všichni ti prohnilí antikorupčníci se chystaného rozhovoru s ABB,vyděsili natolik, že Housku raději zastřelili… Kdyby tak chtěl ABB vydat memoáry…

  2. pane Bartoši, děkuju bohu, že vás máme. Jste výborným indikátorem zla a dobra, černé a bílé. Nic na tom nezmění ani fakt, že to máte zcela neomylně vždy otočené naopak. Jakmile se někoho zastanete, mám hned záruku, že je to pěknej syčák, jakmile vám někdo leží v žaludku, hned vím, že je to slušný čistý člověk, kterého je snaha jakkoliv zastavit. Zajímalo by mě, jestli jste se takto postižený už narodil, nebo jde jen o chladnokrevný kalkul, že tyhle partičky jednou vyhrajou, a vy budete ten jejich „spolehlivý“ a jejich špatnými časy prověřený, a tedy u lizu. Buďte opatrný, tyhle partičky nejsou tak měkkosrdcaté, jako vámi neoblíbení pravdoláskaři, ty i vlastní lidi věší či stříli bez varování – jak ostatně i historie dokládá… 🙂

  3. Vzdy mne napadne kdyz ctu Bartosovy postrehy a vyborne kriticke clanky kdy napomenou ti lotri i jeho . Doufam ze si take uvedomil ze jeho dlouholeta obhajoba toho lotra nejvetsiho Tuzkare bylo pomylenim stejne jako nektera ktera sebekriticky priznal „jako chlap“

  4. Inteligentní člověk se snaží aktivně pochopit svět kolem na základě všech možných informací. A nepapouškuje automaticky média, ve kterých v posledním čase, a stále více, bývá názor jenom jeden. Manipulace s myšlením snad už nemůže být snazší. A napsat názor i nepatrně odlišný, vyžaduje velkou odvahu.
    Děkuji Adame Bartoši!
    Hanka

    • Anonymní, schovaný v davu, a za názory mocné, media ovládající skupiny. To je tedy statečnost. To se to útočí, i třeba tím nejodpornějším způsobem.
      Pokud nechválíte, ale útočíte na internetu na konkrétního člověka, podepište se příště prosím, nejlépe celým jménem.
      Pokud jste jen kdokoli, asi jste schopen ze své skrýše udělat komukoli kdykoli cokoli. Věřit se vám rozhodně nedá.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s