Vypořádat se se samozvanými elitáři

Nedávno jsem při sepisování rodové kroniky procházel materiály v rodinném archivu. Mou pozornost zaujal prospekt propagující plavbu zaoceánským parníkem.

Prospekt zůstal v rodině  po mém praprastrýci, který roku 1911 odcestoval se svou mladou manželkou hledat štěstí do Ameriky. Reklamní leták společnosti Severoněmecký Lloyd v Brémách vychvaloval na svou dobu progresivní podmínky transatlantické plavby a mimo jiné přinášel zájemcům o cestu řadu důležitých informací, které by měli před odchodem do USA znát.

V podkapitolce „Podmínky amerických přistěhovaleckých úřadů o přistání do Severní Ameriky“ se pak kouzelným způsobem píše:

„Dle přistěhovaleckých zákonů Spojených států severoamerických jest přistání jen takovým osobám dovoleno, které jsou výdělku a práce schopny. Americké přistěhovalecké úřady staví za všeobecnou podmínku zdraví, statnost, práceschopnost a slušný oblek. Přistání jest zapovězeno všem slabomyslným, blbcům, šílencům, mrzákům, chromým, slepým, hluchoněmým, osobám s nakažlivými aneb nevyhojitelnými nemocemi, těhotným svobodným ženám, nemajetným nevdaným ženám majícím dítky a konečně trestancům a zločincům.“

Text je úžasný už pro svou přímočarost, která je v dnešní politicky korektní době nemyslitelná. Mrzák dnes není mrzák, dokonce už ani ne tělesně vadný, ba ani tělesně postižený, ale stala se z něj „osoba se změněnou pracovní schopností“ (a až si začneme nadávat do „osob se změněnou pracovní schopností“, vymyslí se opět něco jiného). Slepý není slepý, ale nevidoucí, šílenec či blbec jsou duševně choří.

Ale nejde jen o to, že v politické korektnosti nahrazujeme slova jasného významu, kterým všichni rozumí, za slova neutrální, nejasná, rozplizlá, ba za podivné novotvary, které za tím účelem vymýšlíme. To je jen jedna část problému. Politická korektnost nám velí nejen přizpůsobovat jazyk, ale i myšlení. A chování.

Vyměnili jsme nejen slovník, ale i zcela přehodnotili zdravé předsudky a rady našich pradědů a dědů. Vlastně došlo k úplnému přepólování – co bylo dříve úchylné (vychylovalo se z normálu), je normální a přijatelné, co bylo tehdy běžné a projevem zdravého rozumu, čelí dnes posměchu a znevažování. Moudré poznatky plynoucí ze zkušeností předávaných z generace na generaci jsme zavrhli, ba co více – konáme přesně naopak.

Konkrétně v případě imigrace jsme pravidla, která ji dříve moudře usměrňovala a držela v přijatelných mezích, zrušili a dnes tak pro přistěhovalectví téměř neexistují meze. Otevřeli jsme přistěhovaleckým vlnám dveře dokořán, moudrost předků označili za diskriminaci. Ve snaze o domnělou nápravu se snažíme o pozitivní diskriminaci. Myslíme si, že je v tom moudrost, ale je to jen pýcha a vzpoura.

Otevřeli jsme se (Západ) všem a bereme doslova „všechno“. Kriply (tak se dříve říkalo těm se „změněnou pracovní schopností“), ztroskotance, lenochy, barbary. Absorbujeme spodinu celého světa. Nemocné nomády, kteří zde šíří nebezpečné choroby. Lidi bez práce, bez peněz v kapse, bez dokladů, bez kontaktů v cíli jejich cesty, kteří pouze zabřednou do pohodlné sociální sítě a nechají se námi živit. To v tom lepším případě – v tom horším nám vypálí předměstí a podřežou hlavy na ulici za bílého dne.

Kam se poděl onen selský rozum? Kde se nám vytratil pud sebezáchovy? A ztratil se sám od sebe, nebo tomu někdo pomohl?

Nemůžeme totiž nevidět, že ruku v ruce s tím, jak jsme rozvolnili pravidla pro druhé (pro ty cizí), zpřísnili jsme si pravidla sami pro sebe. Nás, bílé, šikanují a buzerují na letištích (ale nejen tam), evidují, kontrolují, natáčejí, odposlouchávají, zapisují, svlékají, vyslýchají, ohmatávají, prohledávají nám zavazadla a vymýšlejí si sto plus jedno omezení a nesmyslná nařízení.

Ale opravdu jsme si něco takového sami dobrovolně odsouhlasili? Copak jsme si odhlasovali, že budeme bez výhrad přijímat otrhané negry, kšeftující Asiaty, chorobně nás nenávidějící Semity všeho druhu? Copak jsme sami dobrovolně přistoupili na to, že se necháme na letišti (a brzy zřejmě i v metru) osahávat na genitáliích a natáčet na každém kroku stovkami kamer?

Jsem přesvědčen, že ani jedno, ani druhé jsme si dobrovolně nevybrali. Bylo nám to vnuceno elitami, které nám vládnou, které však k vládnutí nemají žádné právo, než to, že jim to dosud mlčky tolerujeme a nebyli jsme schopni jim říci ´dost´.

Vyhovuje jim to tak. Vyhovuje jim nás frustrovat a ovládat nás, vyhovuje jim připravovat nás o klid a bezpečí tím, že programově zaplevelují naše města a naše země spodinou z třetího světa. Vyhovuje jim, když kvůli tomuto násilnému mísení etnik demontujeme naši vlastní kulturu a identitu a vyhovuje jim, když pak mezi námi (původními) a jimi (přivandrovalými) vypukají násilnosti a řevnivosti – hlavně že se pozornost odpoutá od nich (v skrytu vládnoucích).

Měli bychom si položit otázku, proč přísná – ale smysluplná a neskonale důležitá – pravidla, podle kterých naše civilizace staletí fungovala (nejde jen o bezmezné přistěhovalectví, ale i o další útoky na starý společenský řád), přestala platit. Měli bychom se ptát, kdo, proč a za jakých okolností je zrušil a neustále usiluje o další a další posouvání pomyslných hranic a mezí.

Kdo a proč a s jakým záměrem nám neustále vnucuje multikulturalismus a veškerou agendu s ním spojenou?

Kdo jsou tito lidé, kterým činí perverzní potěšení naši civilizaci ničit?

Lidé, kteří mezi námi žijí, ale nejsou z nás. Lidé, kteří sami vyznávají jinou kulturu. Lidé, kteří k nám nikdy nepatřili, nepatří a patřit nebudou, protože jsou přesvědčeni o své nadřazenosti. Lidé, kterým demontáž Západu, kterou už stovky let nepozorovaně provádějí, vůbec nevadí, protože svoji vlastní kulturu, svoji národnost, svoji civilizaci nedemontují. Každé naše oslabení, ke kterému svým činěním přispívají, je v jejich kolektivní strategii jejich nespornou výhodou.

Jsou to lidé, kteří například právě nyní rokují v britském Watfordu na výroční konferenci Bilderberg a za mnohými podobnými zavřenými dveřmi (jedním z jimi probíraných témat bude podle jejich vlastní tiskové zprávy i jimi nenáviděný „nacionalismus“). Ale říkat jim ´bilderbergovci´ by bylo málo adresné. I ti ve Watfordu jsou začasté jen loutkami v rukou těch, kteří skutečně za oponou rozhodují, vysávají svět jako pijavice a baží po globální vládě.

***

Je jasné už nyní, že současná situace jimi uměle vyvolaného střetu civilizací (na samotném území Západu) nepůjde vyřešit smírnou cestou. Chceme-li Evropu zachovat, muslimští imigranti budou muset dříve či později pryč. Jen se bojím, že bez boje to nepůjde. Budeme muset odložit politickou korektnost a vrátit se nejen k zapomenutým slovům ale i k zapomenutým hrdinským činům.

Aby to vše ale mělo nějaký smysl, budeme se však muset nejprve vypořádat i s těmi sebezvanými elitáři, kteří nás do tohoto marasmu záměrně a proti naší vůli dovedli.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s