Pochválit Zemana jsem už nestihl

Když jsem před týdnem napsal článek ne příliš lichotivý k prezidentu Miloši Zemanovi (ač jsem se ho v něm jistým způsobem zastával), stalo se mezitím to, že si pan prezident zasloužil mé uznání za svůj odmítavý postoj k jmenování M. C. Putny profesorem.

Až mi bylo v tu chvíli líto, že jsem ho tak kritizoval. Těšil jsem se, že se ho dnes naopak zastanu a vynachválím ho za jeho odvážný protihavlistický postoj – jenže Miloš Zeman mezitím stihl pořádně vyměknout a otočil o 180 stupňů.

Co tedy k tomu dnes dodat? Jako provokace to bylo dobré, sdělovací prostředky měly co sdělovat, dost lidí si mohlo Zemana zase pár dnů považovat, zatímco jiní naopak supěli vztekem a div ho nezaříkávali. Jen to celé skončilo tak nějak předčasně.

Nevím, zda měl Miloš Zeman už od počátku v úmyslu tlaku podlehnout a nebo zda jen skutečně neodhadl situaci a byl humbukem upřímně zaskočen, ale to už je teď asi jedno – mediálně to vyznělo jako jeho prohra. Kdyby byl ve svém postoji vytrval, získal by respekt velké skupiny lidí (tou druhou skupinou je už nyní nenáviděn tolik, že si ji žádnými ústupky získat nemůže). Tím, že se vzdal, ovšem zklamal ty, kteří ho v oné mediální přestřelce podpořili (a nebylo jich málo).

Prohrát mediální bitvu ještě není žádná ostuda, pokud si člověk stojí za svým a je regulérně přemožen přesilou druhé strany. Ale prohrát tak, že se dám na útěk po prvním větším řinčení zbraní protivníka, není příliš velkou vizitkou o statečnosti. Buď se Zeman neměl vůbec do Putny pouštět, nebo měl ve svém postoji vytrvat, ať to stojí, co to stojí. Nic by se mu ostatně nestalo, trumfy měl v rukou on. Takto jen ukázal, že žádný velký hrdina není. Pravdolásce vzrostlo sebevědomí a ti, co ho podpořili, budou příště opatrnější.

Je mi líto (a někteří lidé se na mne kvůli k Zemanovi kritickým článkům zlobí), ale nemohu jinak – prezident zatím nepředvádí nic úchvatného, za co by si chválu zasloužil. Rád bych mu fandil, ale prakticky není v čem – a když je, vydrží to jen pár dnů.

To je pro mne větší hrdina poslankyně ČSSD Vladimíra Lesenská, která se v Moskvě nechala slyšet, že neziskové organizace financované ze zahraničí jsou nebezpečné, za což si okamžitě vysloužila kritiku neméně hysterickou, než Zeman svou výhradou ke katolické buzně. Když jsem před časem napsal, že Rusům závidím jejich nové zákony proti neziskovým organizacím-zahraničním agentům a že by něco takové bylo potřeba i u nás, netušil jsem, že se tak brzy ozve podobný hlas z Poslanecké sněmovny. Ani zde však neměla mít radost dlouhého trvání – odvážný hlas byl honem rychle umlčen.

Musím uznat, že havlisté mají své postupy perfektně nacvičené a sehrané. Stačil tento jeden rouhavý výrok a na nebohou poslankyni se snesla taková vlna organizovaných mediálních urážek a sprostot nejen od jejích politických oponentů (Benda apod.), ale překvapivě i od stranických kolegů. Alespoň se ale ukázalo, čí zájmy lidé jako Lubomír Zaorálek a Bohuslav Sobotka hájí. Předseda ČSSD je evidentně plně ve vleku oněch zahraničních NGOs, o kterých Lesenská mluví, jinak by tak fanaticky nebrojil proti vlastní poslankyni a nesypal si tak poníženě popel na hlavu za její slova. Ale co jiného také čekat od člověka, který udržuje dobré vztahy s americkou ambasádou a sedí v think-tanku napojeném přes Radu pro mezinárodní vztahy až na Rockefellera? Ukazuje se tak, že vrcholní politici zleva i zprava jsou jen loutkami amerických zájmů a když se najde někdo, kdo s nimi tuto hru nehraje, je jimi ihned ukřičen. Jestli si dnes někdo z levicových voličů myslí, že ČSSD je alternativa k dnešní neoblíbené pravicové vládě, je na velkém omylu. Američané mají nakoupeno na obou (na všech) stranách. Příkladem může být Jan Hamáček (ČSSD) sedící v Aspen Institutu Madly Korbelové-Albrightové spolu s Janem Zahradilem (ODS).

Do třetice pravdoláska předvedla svou sílu ve věci pražské koalice. Není jasné, zda Bohuslav Svoboda, který byl od počátku člověkem bližším více TOP 09 než straně, za kterou byl z porodnického sálu povolán do politiky, jen sehrál roli užitečného idiota, nebo zda byl na takovém postupu s topkou předem domluven a bude za něj odměněn (mnohé naznačuje, že jde spíše o tu druhou variantu). Každopádně ale platí, že porodník se stal hrobníkem a ODS kvůli němu po 22 letech odchází z vedení Prahy do opozice. Křeslo primátora tak připadne někomu z lóže TOP 09 a Bakalovy rejdy se budou moci dít ještě o něco svižněji, než za Svobody. Pravdoláska získala kontrolu nad hlavním městem, poslední baštou, která jí dosud tak úplně nepatřila.

Smutné je, že ve všech těch případech figuruje i předseda ODS Petr Nečas. Ačkoli Svoboda trestuhodně promrhal šanci a pokazil, co se dalo, Nečas za Svobodou nepochopitelně stojí a podporuje ho, čímž na sebe bere díl viny (dost možná, že i on byl na tomto dealu s topkou předem dohodnut, jak naznačují někteří poslanci ODS). Také Putny se zcela iracionálně zastal a kritizoval prezidenta Zemana, i když mu do tohoto sporu nemusí nic být a Putna mu může být putna. Jenže není – a není to poprvé, co Nečas hájí zájmy pravdolásky i v takových podružných případech, se kterými vůbec jeho vláda nestojí ani nepadá, až se jeden musí ptát, kým je k takovým výrokům nucen. I ono okřiknutí Lesenské pochází z jeho kruhů (Benda).

Odpůrce pravdolásky tak může těšit snad jen to, že její významný představitel (Tomáš Halík) si v uplynulém týdnu pořádně naběhl na vidle a rozpoutal něco, co se nakonec obrátilo proti němu samému. Ale o tom zase příště.

www.prvnizpravy.cz

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s