MŮŽE BÝT KORUPCE PROSPĚŠNÁ? URČITĚ ANO!

Snahy o vymýcení korupce jsou stejně naivní, jako volání po zákazu alkoholu. Jako prohibice nikdy k ničemu dobrému nevedla, i všechna protikorupční opatření jsou podobně bezzubá. Ostatně – je vlastně korupce tak hrozná? A nebo ještě jinak: nemůže být korupce, podobně jako alkohol, někdy i prospěšná?

Než se nad „obranou korupce“ spravedlivě rozhořčíte, zkusme o tomto jevu přemýšlet bez hysterie a předsudků. Vraťme se v myšlenkách do doby před několika lety, kdy korupce ještě nebyla hlavní politické (pseudo)téma a přemýšlejme, zda se nám v dnešní populární honbě za údajnými korupčníky žije lépe. Neměli jsme z politiky lepší pocit tehdy, když nás Transparency International neotravovala smyšlenými žebříčky, „globálními barometry korupce“ a jakýmsi „indexem anonymního dojmu“?

Odmysleme si všechny ty Janečky, protikorupční fondy a nadace, protikorupční iniciativy a sdružení, protikorupční aktivisty, protikorupční strategie a Karolínu Peakovou. Nebylo by na světě lépe? Nebyla by politika paradoxně čistější? Nebylo by více času, chuti a vůle k řešení opravdu důležitých politických agend? (to, že tyto už téměř neexistují a proto toto prázdné místo snadno vyplňují umělé výzvy výše zmíněného typu, je na jinou debatu).

Boj proti korupci k ničemu nevede

Boj proti korupci k ničemu nevede. Jaký měl dosud výsledek ? Nula. Co vše jsme za to museli zaplatit – doslova či v přeneseném slova smyslu? Kolik blbé nálady, kterou v nás organizace jako TIC a NFPK ve spolupráci s médii vytvářejí, už tento protikorupční boj způsobil? Dovede tyto škody vůbec někdo vyčíslit?

Mohli bychom se také podívat na to, kolik desítek milionů jsme utratili na různé protikorupční brožurky, kolik nás stojí vydržování všech těch protikorupčníků a jak moc se některým lidem daří týt z rádoby protikorupční živnosti (pořádání seminářů a konferencí, psaní sborníků apod.). Různí ondráčkové a různé krnáčové si na tom založili slušné živobytí. Bez korupce by neměli co jíst, proto si musí neustále nějakou vymýšlet.

Jediný hmatatelný výsledek je tak „jen“ otrávení občanů z politiky, nedůvěra v politiku, naprostý a totální rozvrat politiky jako takové, což je přesně cíl podobných – buď přímo zahraničních nebo alespoň ze zahraničí sponzorovaných – iniciativ a organizací. O nic menšího tu ani nejde.

Skoro se mi až chce začít křičet, navzdory vší té protikorupční propagandě: dejte s tím už pokoj. A nebo ještě jinak: co je vám do naší údajné korupce? Nechte nás na pokoji, nám nevadí. My si s ní, pokud nějaká vůbec existuje, poradíme sami.

Co mne vede k takovému smýšlení, které bude jistě mainstreamem karikováno a v dnešní hysterické protikorupční kampani snadno nepochopeno?

Předně můj konzervativní postoj, který odmítá naivní víru v pokrok a v zlepšení člověka a světa a realisticky uznává, že lidé nejsou andělé. Korumpovat budou vždy, nechávat se korumpovat zrovna tak. Bojujme proti tomu, co změnit skutečně můžeme a nepodléhejme iluzím, že náš stát spasí nějaká zázračná protikorupční strategie. Ta není vůbec důležitá.

Za druhé si uvědomuji, že celé toto téma je umělé a pouze zástupné. Už proto nemá smysl na něj přistupovat. Dělali bychom tak přesně to, co kdosi v pozadí očekává a kvůli čemu podobné iniciativy zakládá a podporuje. Neskákejme na takové vějičky.

Boj proti korupci je jedno velké pokrytectví

Za třetí, proč bychom toto téma měli vůbec brát vážně, když ho vážně neberou ani ti, kteří ho nejvíce propagují? Boj proti korupci je jedno velké pokrytectví. Stačí se podívat na kauzy těch, kteří proti korupci nejvíce vystupují – například Karla Janečka, Karolíny Peake a dalších. Sami dělají to, proti čemu slovně bojují. Proč tedy plýtvat energii na něco, co nemyslí vážně ani ti největší propagátoři?

Ale pojďme přímo ke korupci. Jsem přesvědčen, že za určitých okolností může být prospěšná. Evidentně si to nemyslím sám. Ve velkém se přece korumpuje i v těch zemích, které nám jsou dávány za příklad toho, jak lze boj proti korupci úspěšně zvládnout. V USA či v západní Evropě je korupce běžná a ještě donedávna v nich firmy měly možnost si výdaje na získání zakázek odečíst z daní – v Německu byl ještě v roce 1999 úplatek daňově odečitatelnou položkou.

Proč tedy některá korupce vadí a jiná ne? Proč korupce ze strany zahraničních firem není v hledáčku médií? Proč korupce z Bruselu (ve formě eurodotací, kterými si EU kupuje celý náš národ) je přijatelná, zatímco korupce v případě českých firem nikoli?

A pokud se u nás dopouštějí korupce zahraniční firmy, proč by nemohly i naše tuzemské? Proč by české firmy nemohly zaplatit všimné, aby získaly zakázku? To ji má získat za úplatek americká firma? (nebuďme naivní a nemysleme si, že ta by se něčeho takového nemohla dopustit…). Skončeme s naivním a nesebevědomým postojem, že cizí je vždy lepší – kde máme jistotu, že zahraniční firma odvede práci kvalitněji a že jí nejde o pouhý zisk, tedy to, kvůli čemu existuje? Že za několik let nezavře továrnu a nepřesune se do Asie?

Hra na slušňáky

Kdyby nepodplácela druhá strana, pak bychom mohli soutěžit férově. Ale protože uplácí, pak se neostýchejme a chovejme se podobně pragmaticky – udělejme vše, klidně si i připlaťme, ať v českých tendrech vítězí české firmy. Přinesou práci našim lidem a peníze zůstanou v zemi. Byli bychom hloupí, kdybychom si hráli na slušňáky a sledovali, jak se o zakázky dělí ti, kteří ke korupci žádné předsudky nemají (ač by nás chtěli přesvědčit o opaku). Správná korupce ve správný čas a na správném místě totiž může stimulovat domácí ekonomiku.

Nevidím také nic špatného na tom, když podnikatelé část zisku ze zakázky, kterou jim politici pomohou zařídit, pošlou jejich politické straně. Vlastně tím stranu sponzorují – politické strany přece z něčeho žít musí. Kdo jiný by měl podporovat politickou stranu než byznys? Všude ve světě je obvyklé, že jsou obchodní zájmy úzce provázané s těmi politickými – je směšné myslet si, že u nás lze tento systém měnit. Proč bych navíc měl politické strany (i ty, které se mi příčí) platit já sám ze svých daní? Není to spíše úkol pro podnikatele, aby z peněz ze svých zakázek sponzorovali systém parlamentní demokracie?

Co je a co není korupce

A že se tak některé projekty a stavby prodraží? Raději budu mít několikrát dražší dálnici, než abych ze svých daní platil levicové programy genderového, multikulturního či ekologického typu. Čím méně peněz bude mít stát v rozpočtu na podobné projekty, tím lépe. Pokud se tedy státní peníze vyčerpají na – byť předražené – obchvaty či dálnice a nezbyde už na feministky a homosexuální výchovu, je to jen dobře.

Až dokážeme rozlišit, co v politickém provozu je a co není korupce, pak se o tomto tématu bavme vážně. To se ale za našich životů sotva někdy stane.

http://protiproud.cz

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Politika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s