DIPLOMAT: SCHWARZENBERG MŮŽE AKORÁT PŘICMRNDÁVAT

Ministr zahraničí nemá žádné právo mluvit prezidentu republiky do jeho nominací na velvyslance, tvrdí bývalý diplomat.

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg už několik týdnů odmítá přijmout návrhy prezidenta Miloše Zemana na jmenování velvyslanců.
Nejnověji se nechal slyšet, že pokud se Zeman na – pro ně nepřijatelných – jménech domluví s premiérem Petrem Nečasem, opustí TOP 09 vládu.

Schwarzenberg tak premiéra a prezidenta vydírá, ačkoli podle Ústavy, ale i podle diplomatických zvyklostí ho k takovému postoji nic neopravňuje.

Právo jmenovat velvyslance náleží totiž prezidentu republiky, hlavě státu. Takový úzus platí už sto let.

Podle mezinárodně přijatého Vídeňského reglementu z roku 1815 byli totiž velvyslanci zástupci a představiteli hlavy státu, zatímco vyslanci pouze představiteli své vlády, i když i je jmenovala a vysílala vždy hlava státu.

Vývoj postupně přešel k tomu, že vždy se vysílají jen velvyslanci. A to tedy spadají pod prezidenta – jsou zástupci hlavy státu.

„Už od předminulého století své představitele vždy jmenuje a vysílá hlava státu,“ řekl pro Prvnizpravy.cz pod slibem anonymity jeden z diplomatů, který je Schwarzenbergovým chováním pohoršen.

„Ministr zahraničí a zejména nedouk Schwarzenberg může být rád, že přitom může trochu ´přicmrndávat´ a když hlavu státu zrovna nikdo nenapadá, může úslužně přispěchat s nějakým návrhem, který hlava státu přijme, nebo odmítne jako nevhodný,“ uvedl bývalý diplomat s tím, že ministr zahraničí se ale rozhodně nemůže proti prezidentovým návrhům stavět.

Diplomat se přitom odvolává i na příručku ministerstva zahraničí o „diplomatické praxi“. Byť jde o příručku federálního ministerstva, není v tomto ohledu nijak neaktualní, vždyť se odvolává na úmluvu z roku 1815, která je obecně platná i dnes.
„Podle mezinárodně přijatého Vídeňského reglementu z roku 1815 byli velvyslanci zástupci a představiteli hlavy státu, zatímco vyslanci pouze představiteli své vlády, i když i je jmenovala a vysílala vždy hlava státu. Tento rozdíl však v dnešní diplomatické praxi téměř vymizel. Rozdíly v jejich právním postavení nejsou a v oblasti ceremoniálu také začínají mizet. Z toho, že velvyslanci jsou představiteli hlavy státu, bylo dříve vyvozováno právo, že velvyslanci mohli jednat přímo s hlavou státu země pobytu. V oblasti protokolu nacházíme rozdíl ve způsobu poct, jaké jsou vzdávány velvyslanci a vyslanci. Jsou státy, kde velvyslance při příjezdu na působiště přivítá šéf protokolu, zatímco při příjezdu vyslance je přítomen pouze zástupce šéfa protokolu. U nás se nečiní rozdíl a vedoucí diplomatického protokolu vítá velvyslance i vyslance, protože rozdíl mezi velvyslancem a vyslancem se stal čistě formálním. Ze stejných důvodů jsme upustili od rozdílného ceremoniálu při nástupní audienci u prezidenta republiky. Jediné, co v protokolu rozlišuje velvyslance a vyslance, je pouze protokolární pořadí, podle něhož je velvyslanec umístěn před vyslance.“

(zdroj: Diplomatická praxe, příručka FMZV, s. 14)

www.prvnizpravy.cz

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s