JE TO VENKU: VÁCLAV KLAUS NEHLASOVAL PRO VSTUP DO EU

Dlouho novináři spekulovali o tom, jak prezident Václav Klaus osobně hlasoval v referendu o vstupu do EU. Po osmi letech to prezident sám přiznal.
Byl to Václav Klaus, kdo jako tehdejší ministerský předseda podával v roce 1996 za Českou republiku přihlášku do Evropské unie. Zároveň byl ale už tehdy znám jako jeden z nejvýznačnějších kritiků unijních nešvarů i konceptu evropské integrace jako takové.

Proto nebylo dlouho jasné, jak se sám zachoval při hlasování v referendu o přistoupení České republiky k EU, které se konalo před 8 lety. Prezident sám navíc odmítl své hlasování prozradit, přestože na to byl před referendem i po něm několikrát dotazován.

Jisté pouze bylo, že Václav Klaus v době kampaně před referendem nijak vstup do EU nepodpořil (za což byl od mnoha politiků kritizován) a vyzýval lidi k tomu, aby se rozhodovali podle svého vlastního rozumu. To mohlo nasvědčovat tomu, že sám volil ´proti´, ale podobné dotazy novinářů Václav Klaus vždy odmítal s tím, že to je jeho soukromá věc.

Nyní to však sám prozradil ve své nejnovější knize „My, Evropa a svět“, kterou minulý týden představil na Hradě.

Třebaže informaci téměř nepozorovaně ukryl do jedné věty (a ještě do závorky), je to po letech přiznání toho, co se dalo tušit – Václav Klaus nehlasoval pro vstup do EU. Pokud do obálky záměrně nevhodil neplatný lístek, pak to znamená, že volil proti vstupu do EU.

„Proběhlo referendum o vstupu České republiky do EU, v němž 77,3 procenta Čechů (já nikoli) hlasovalo ve prospěch toho, aby Česká republika vstoupila do EU,“ napsal prezident.

„Ne každý z těchto 77,3 % lidí však věděl a domýšlel, do čeho Česká republika vstupuje a k jak významné ztrátě naší suverenity dojde. Mluvím-li dnes s třicetiletými, v současnosti zapřísáhlými odpůrci probíhající nedemokratické evropské unifikace, všichni přiznávají, že i oni tehdy hlasovali pro. To jen dokazuje, o čem tehdejší hlasování svědčilo,“ uvedl také prezident.

Připomněl také svůj noční výstup na pověstmi opředenou středočeskou horu Blaník, který podnikl v den formálního připojení ČR k EU dne 1. května 2004. „Chtěl jsem tím demonstrovat svůj nesouhlasný postoj a své obavy. Myslím, že to bylo velmi správně pochopeno. Měl jsem pocit, že už nám mohou pomoci jenom blaničtí rytíři,“ dodal prezident.

Prezidentova poslední kniha podobných zajímavých informací obsahuje hned několik. Třebaže v jejím úvodu prezident odmítá, že by šlo o paměti (na ty, doufá, má ještě čas), některé zajímavé věci přesto už nyní odkrývá.

Připomněl například, že mu někteří evropští politici v souvislosti s otálením stran podpisu Lisabonské smlouvy a s jeho požadavkem na sjednání výjimky z platnosti Listiny práv EU vyhrožovali.

„Před mým podpisem této smlouvy, který jsem udělal jako poslední v Evropě (a evropská politická elita mne za to nenáviděla a vyhrožovala mi), se mi podařilo v Evropské radě prosadit stejnou výjimku z Lisabonské smlouvy, jakou si prosadily včas (svým racionálním politickým jednáním) Velká Británie a Polska – neplatnost v Lisabonské smlouvě obsažené Listiny základních práv EU pro naši zemi,“ píše prezident.

Postěžoval si také, že třebaže na jeho výjimku nakonec kývla Evropská rada i česká vláda, může se paradoxně stát, že ji ale zmaří oranžový Senát.

„Teď to vypadá, že to schválí všechny EU země – s výjimkou naší, kde ji chce neschválit náš sociálnědemokratický Senát,“ píše prezident Klaus.

Přidává také historku, jak se jej k podpoře Lisabonské smlouvy snažila přemluvit německá kancléřka Angela Merkelová, když ho za tím účelem pozvala na zámek Meseberg nedaleko Berlína dne 17. dubna 2007. Prezident s ní ale „tvrdě polemizoval“.

A pochlubil se i historkou ještě o pár let starší, která se vztahuje k předchozí Evropské ústavě, respektive k jejímu zamítnutí ve francouzském a nizozemském referendu (které později vedlo právě k podloudnému sepsání Lisabonské smlouvy, která spočívala pouze v nesrozumitelné změti oprav stávajících smluv, aby jí nikdo nerozuměl a nemohl ji proto potkat stejný osud jako Evropskou ústavu).

Prezident tehdy proti Evropské ústavě razantně vystupoval, ale skoro ani nedoufal, že by se mohlo podařit ji zamítnout – vždyť referenda probíhala v zemích, které patřily k původním a zakládacím členům evropské patnáctky. Přesto dopadla referenda pro euroskeptiky nečekaně radostně:

„Musím připomenout naši malou oslavu, kterou jsme s řadou přátel a spřízněných duší bez jakýchkoli příprav – mobilovým svoláním se – uspořádali ve smíchovském Erpetu, v krásné teplé jarní noci na terase tohoto sportovního centra. Jména přítomných nebudu prozrazovat, ale zapíjeli jsme to téměř do ranních hodin. Někteří si přitom vzpomněli na slova Marseillaisy, dokonce ve francouzštině. Nakonec přijela policejní hlídka, že rušíme noční klid,“ vzpomíná hlava státu.

http://www.prvnizpravy.cz

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s