AMERICKÝ POKUS O VYŠACHOVÁNÍ KLAUSE

Několik senátorů-nešťastníků se nechalo zmanipulovat k podpoře žaloby na prezidenta Václava Klause. Viní ho z velezrady nejen kvůli jím vyhlášené amnestii. Sami se tím však dopouštějí vlastizrady – stali se součástí americké zpravodajsko-mediální hry a jednají proti zájmům této země.

Žaloba na Klause je jedním z nejnovějších projektů pravdolásky a v tomto smyslu tedy není ničím novým, převratným a pozoruhodným. Je to jen jeden z několika desítek pokusů o politickou likvidaci prezidenta – i když dlužno říci, že od Sarajeva jeden z těch mohutnějších. Žaloba na Klause je také podle všeho politický projekt na klíč – za americké a židovské peníze (jak si také ukážeme).

Tyto dvě stopy – pravdoláskařská a americká – se nevylučují, ba naopak. Poslušným vykonavatelem amerických zájmů pravdoláska u nás vždy byla, je, a dokud bude existovat, i bude.

AMERICKÝ AGENT?

Za celou iniciativou stojí „miliardář a mecenáš“ Karel Janeček, který je podle mne – který se pozorováním jeho aktivit dlouhodobě zabývám – s největší pravděpodobností americkým agentem. Zřetelně americké vazby má i senátor za ČSSD Jiří Dienstbier, který za iniciativu lobboval mezi senátory a prakticky pomáhal hlasy pro podporu žaloby shánět.

Že je Janeček nejspíše americký agent, je z povahy věci těžké dokázat (na to si budeme muset pár desetiletí počkat, než se otevřou ty správné archivy), ale existuje mnoho indicií, které tomu napovídají.

Karel Janeček je nejčastěji spojován s Nadačním fondem proti korupci (NFPK), byť tato jeho role je v současné době upozaďována a Janeček se spíše angažuje v projektu Pozitivní evoluce, kterou osobně nazývám Pozitivní revolucí. (A je to Pozitivní revoluce, která webovou stránku klausovavelezrada.cz registrovala a spravuje).

Pojďme se nyní krátce podívat na historii NFPK. Fond byl oficiálně představen 23. března 2011. Tisková konference se konala (jako všechny následující tiskové konference NFPK) v sále Amerického centra, které spadá pod Velvyslanectví USA v Praze.

Nejen to, NFPK přímo v Americkém centru (Wratislavský palác, Tržiště 366/13) sídlí, stejně jako Janečkova investiční firma RSJ a.s. A stejně jako člen Trilaterální komise a zástupce Goldman Sachs pro střední Evropu Vladimír Dlouhý, který sedí i ve statutárních orgánech Janečkova fondu.

„Centrum je veřejnosti nejotevřenější a nejpřístupnější součástí Velvyslanectví Spojených států v Praze. Je to taková malá Amerika u nás!“ říká na webových stránkách Amerického centra Miroslav Konvalina, který od roku 2008 řídí zdejší kulturní středisko. Americké centrum pořádá řadu výstav, přednášek a společenských akcí sloužících k upevnění českoamerických vztahů. Sama budova sídlí jen 50 metrů od budovy amerického velvyslanectví, se kterou je i přes vnitřní trakt propojená. Z atria uvnitř objektu je možné projít do vedlejší budovy, tyto dveře údajně Janeček používá.

Aby byla vazba na USA ještě přímější, konala se první tisková konference NFPK dokonce za osobní účasti velvyslance USA Normana L. Eisena. A nešlo o jediné setkání Eisena s Janečkem – Janeček je často vídán ve společnosti tohoto amerického ambasadora, stejně jako například ve společnosti ambasadora izraelského.

Zajímavá je i časová souslednost, kdy se na scéně objevil Karel Janeček téměř současně s americkým velvyslancem Normanem L. Eisenem. Zatímco Eisen předal pověřovací dekrety do rukou prezidenta Klause 28. ledna 2011, vznik NFPK byl novinářům ohlášen (za Eisenovy osobní účasti) 22. března. Byla to jedna z prvních Eisenových aktivit a jedno z jeho prvních veřejných vystoupení. Ve skutečnosti byl ale původní název Nadačního fondu („Nadační fond pro boj proti korupci“) registrován ještě dříve, někdy na přelomu roku. Protože soud ale registraci nadace pro vážná pochybení zamítl, celý proces se zpozdil a nadační fond, nyní již pod zkráceným názvem „Nadační fond proti korupci“, byl zaregistrován až 15. března.

Ke Spojeným státům má Janeček blízko i proto, že zde studoval – na univerzitě v Bradley (1996) a pak v Pittsburgu (2004). Podle svých slov strávil v USA více než osm let. Často také do USA cestuje. V médiích se také Janeček nechal slyšet, že v USA prodělal jakýsi speciální (vojenský?) výcvik. Janeček je tak dalším z řady lidí, kteří promlouvají do českého veřejného prostoru a mají přitom za sebou blíže nespecifikovanou americkou průpravu (jako například Zdeněk Bakala, Gabriel Eichler, Pedro J. Pick, Jiří Pehe a další).

Janeček také vystupuje v zahraničí, například v moskevské New Economic School (s přednáškou „Občanská společnost a budoucnost demokracie“). Ze záznamu je dobře patrné, že jeho projev je v angličtině mnohem přesvědčivější než v češtině. Před několika měsíci byl zase v Berlíně vybrán jako jeden z „40under40 European Young Leaders“, tedy jako jeden ze „čtyřiceti mladých evropských lídrů s věkem pod 40 let, kteří mají značný společenský přesah a mohou díky svým vizím ovlivňovat evropskou budoucnost.“ Toto ocenění dostal dříve z České republiky pouze (také v USA studující) Tomáš Sedláček.

Všechny výše naznačené souvislosti při vědomí toho, co Janeček v českém veřejném prostoru reálně činí, by mohly naznačovat, že může být agentem některých amerických zpravodajských služeb, které operují na území našeho státu ve snaze hájit své hospodářské a politické zájmy. Neměl by k tomu nijak daleko, vezmeme-li v úvahu roli jeho otce, agenta komunistického režimu vyslaného na Západ (záp. Německo, Švédsko), jak jsem už psal v článku „Je Karel Janeček agent jako jeho otec?“. Pro toho, kdo by se podivoval, jak někdo, kdo pracoval pro komunistický režim, může nyní sloužit Američanům, připomínám, že nejde o nic neobvyklého (Zmínit lze například diplomatickou rodinu Teličků – otec současného diplomata a bývalého eurokomisaře Telička st. zastupoval v době komunismu coby československý diplomat v USA Castrovu Kubu a byl placen kubánským ministerstvem zahraničí, zatímco současný Telička lobbuje při EU naopak za kubánské emigranty a je členem Rockefellerovy Trilaterální komise).

O něčem také svědčí, že Janeček má neustále potřebu tvrzení o tom, že je americký agent, vyvracet – a to nejen ve chvíli, kdy na to příjde řeč z publika, ale často tímto způsobem (popřením, že je agent CIA, iluminát či satanista, jak ve svých článcích dlouhodobě naznačuji) začíná své vlastní úvodní představení.

S americkou ambasádou udržuje také čilé styky další Janečkův blízký kolega, majitel oděvní firmy Adler z Ústí nad Labem Martin Hausenblas. „Neudržuji žádné styky s tajnou službou USA, ačkoli je pravdou, že se osobně znám s americkým ambasadorem Normanem Eisenem, se kterým jsme se několikrát setkali převážně za účelem společné účasti na filantropických projektech nadace http://www.via.cz,“ ozval se Hausenblas potrefeně na jeden článek, který zmiňoval jeho vazby na Janečka, Bakalu a potažmo na USA. Nechtěně tak ukázal, že jeho styky s ambasádou Spojených států jsou zajímavější více, než jsme si mohli myslet na první pohled.

K výše zmíněnému tvrzení o tom, že Janeček hájí v ČR americké zájmy, mne vede i analýza toho, s kým (z politiků a byznysmanů) Janeček udržuje přátelské vztahy a proti komu naopak vystupuje. V případě prvním se jedná v zásadě vždy o ty politiky a ty politické kruhy a frakce, případně podnikatelské subjekty, které mají blízko k USA. V případě druhém jde o Václava Klause a jeho spojence.

Příkladem Janečkových souputníků je Jan Švejnar (profesor na americké univerzitě), Vladimír Dlouhý (člen Rockefellerovy Trilaterální komise, zástupce Goldman Sachs), Zdeněk Tůma (zednářská lóže Lípa, Dlouhého spolupracovník), Andrej Babiš (jeho údajné napojení na americko-židovského ropného magnáta Marca Davida Riche), Karolína Peake (její manžel Američan), Sobotkova (bakalovsko-havlistická) část ČSSD a lidé, kteří jsou spolu s Jiřím Pehem (jako ostatně Sobotka sám) v proamerickém rockefellerovském think-tanku CESTA, dále Karel Randák (se svými vazbami na USA a nejvyšším americkým civilním oceněním pro neameričany, které za své služby Američanům získal), proamerický Jiří Pospíšil a stejně proamerická Lenka Bradáčová (s jejími stážemi v USA), Čechoameričan Vladimír Lich (neúspěšně nakrátko instalovaný do čela DPP) a mnozí další.

JANEČEK A BAKALA. TAJNÍ SPOJENCI?

Podle všeho sem patří i Zdeněk Bakala, podnikatel, který ve svých 19 letech emigroval do USA, studoval na kalifornské univerzitě v Berkeley a pracoval v New Yorku a později v Londýně pro firmu Credit Suisse First Boston. S touto americkou zkušeností přišel do Čech v devadesátých letech.

Vztahy Karla Janečka se Zdeňkem Bakalou nejsou nijak doložitelné, jejich jména nikde oficiálně vedle sebe nefigurují. Podíváme-li se ale na vazby výše zmíněné, Bakala by do této skupiny dobře zapadal. Vazba Janeček – Tůma logicky předjímá vazbu Janeček – Bakala. Také změna koalice na pražském magistrátu (ODS-TOP 09), které Karel Randák podle Janečkova vlastního vyjádření napomáhal, hraje do karet právě Bakalovi.

Bakalu a jeho zájmy můžeme ostatně tušit za celým mediálním útokem na Dopravní podnik Prahy (DPP). Byl to Bakala, kdo protlačil do vedení podniku svého přítele a spolupracovníka z Lípy, Čechoameričana Vladimíra Licha, byť Lich (který si po americku nechává říkat [Lič]) ve funkci vydržel jen pár měsíců. Mediální útok na DPP přitom neinicioval nikdo jiný, než Janeček se svým NFPK, za lvího podílu Karla Randáka. (Celá diskreditace dopravního podniku měla – můžeme dnes s odstupem říci – nejspíše ten hlavní smysl, aby společnost s takto notně mediálně pošramocenou pověstí byla mnohem snáze privatizovatelná – a levnější, jak v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz před časem naznačil sám bývalý ředitel DPP Martin Dvořák: „Jsem přesvědčen, že všechny kroky, které do sebe až geniálně zapadají, směřují k totální destabilizaci DP, zejména finanční. A poté přijde konstatování: už jsme to po těch kmotrech nemohli zachránit a jediná šance je postupný rozprodej ´serioznímu´, rozuměj finančnímu, investorovi,“ řekl pro Prvnizpravy.cz bývalý ředitel DPP.  Že tím myslí právě Bakalu, naznačil další větou: „Jinak bedliví novináři nezaznamenali přímé obchodní vazby pana Licha, pana Tůmy a pana Bakaly.“)

I proto se můžeme domnívat, že Janeček má k Bakalovi blízko, byť si oba dávají záležet na tom, aby toto propojení nebylo zjevné. Dokládá to ostatně i zatím poslední příklad jejich společných zájmů – Janečkova podpora Bakalova přítele Karla Schwarzenberga v prezidentské volbě, která je ale naštěstí snadno zmapovatelná.

Janečkův DOX (kde je Janeček jedním z akcionářů) inicioval petici pro podporu Karla Schwarzenberga, Janečkovi kolegové z RSJ a.s. – Václav Dejčmar a Libor Winkler (Winkler je zároveň členem dozorčí rady NFPK) – poslali dohromady Schwarzenbergovi na kampaň 7 a půl milionu korun, což byl zároveň nejvyšší sponzorský dar od soukromé osoby (a třetina všech Schwarzenbergem přiznaných darů), Winkler byl oficiálním Schwarzenbergovým podporovatelem, na webu Pozitivní evoluce Janeček zveřejnil jakéhosi průvodce přímou volbou, kde šikovným výběrem témat pohaněl nepohodlné kandidáty (Bobošíková, Zeman) a čtenářům podsouval kandidáty preferované (Schwarzenberg), zatímco v jiné internetové aplikaci (Volby nanečisto) si čtenáři mohli vyzkoušet Janečkův „revoluční“ volební systém, který kupodivu do pomyslného křesla prezidenta málem vynesl právě Karla Schwarzenberga (jednalo se o první kolo volby, kdy kromě KS postoupil i Vladimír Franz – autor se domnívá, že přesně tento scénář byl toužebně očekávaným scénářem těchto janečkovských struktur, který se nakonec Bohu díky nenaplnil).

Těsně před volbou pak, aby nebylo pochyb, Janeček Schwarzenberga výslovně podpořil (v natočeném videopozdravu či v rozhovorech pro média) a označil ho za vhodného kandidáta, kterého on sám bude volit (ačkoli pár týdnů předtím ocenil stotisícovým darem svého NFPK úředníka z MZV za to, že nahlásil korupci na ministerstvu, kterou Schwarzenberg ignoroval a přikrýval).

Jestliže dva nejbližší Janečkovi spolupracovníci poslali Schwarzenbergovi téměř osm milionů korun a vezmeme-li v úvahu, že RSJ a.s. podle svých vlastních webových stránek v ČR vůbec nepodniká a Karel Schwarzenberg k ní údajně nemá žádný vztah, pak je to přinejmenším zvláštní a ukazuje to, že zde nějaké vztahy, které jsou dosud veřejnosti skryté, být musí. Kdyby osm milionů poskytl Schwarzenbergovi Janeček sám, bylo by to zřejmě příliš okaté, dary méně známých pánů Winklera a Dejčmara nejsou tak nápadné, ale svědčí o tomtéž. Zvláště, když si uvědomíme, že Bakala sám tentokrát poslal knížeti jen půl milionu (ačkoli v minulosti věnoval v různých předvolebních kampaních TOP 09 milionů hned několik). To nás může vést ke spekulaci, zda Janeček není pouhým Bakalovým bílým koněm.

Zkoumáme-li naopak, koho Janeček nesnáší a proti komu nejvíce vystupuje, pak jsou to lidé kolem Václava Klause (který je Bakalovým úhlavním nepřítelem). Janeček o sobě sám prohlašuje, že byl dříve voličem ODS, později volil TOP 09, ale byl prý oběma stranami zklamán. Ve svých vystoupeních stále dokola napadá konkrétní politiky, převážně politiky ODS blízké Václavu Klausovi. Jmenovitě Pavla Béma (kvůli němu prý iniciativa NFPK vznikla), lobbistu Romana Janouška, bývalého ministra životního prostředí Pavla Drobila, v neposlední řadě pak premiéra Petra Nečase (nejvýrazněji ve chvíli, kdy Nečas odvolal Jiřího Pospíšila a na chvíli tak oddálil jmenování Lenky Bradáčové). Za největšího zlojeda ale považuje prezidenta Václava Klause.

Prezident si ale Janečkovu kritiku nenechává líbit a vrací mu ji. Nejnověji ho (nepřímo) zmínil ve svém novoročním projevu, kdy varoval před „samozvanými spasiteli a našeptávači“. V tom samém projevu prezident vyhlásil amnestii, která se stala záminkou pro nejnovější Janečkův útok na Klause.

AKTÉR Č. 2. AMERIČAN JIŘÍ DIENSTBIER

Pojďme ale dále. Janečkovým pomocníkem v nejnovějším boji proti prezidentovi je senátor za ČSSD, v Americe narozený a americké občanství vlastnící Jiří Dienstbier, neúspěšný kandidát na prezidenta, který jako jediný z ČSSD před i po prezidentských volbách plival na Miloše Zemana a podporoval kandidáta Bilderbergu Karla Schwarzenberga. Ostatně, kampaň jim údajně dělala stejná firma.

Dienstbier je ve straně exot, který klidně podpoří na prezidenta místopředsedu vlády, kterou ČSSD (alespoň kvůli voličům) musí programově nenávidět, což je evidentní rozpor, který nedává smysl jen na první, zběžný, pohled. To, že je něčeho takového schopen, neukazuje ani tak na jeho politickou krátkozrakost, jako mnohem spíše na bohorovnost, se kterou hraje svoji určenou roli bez ohledu na to, že tím musí mnoho lidí mást.

O tom, kdo je Jiří Dienstbier, jsem už psal v jednom textu před prezidentskou volbou (Proč nevolit Dienstbiera). Dienstbier je jedním z několika českých loutek globalistického loutkáře Davida Rockefellera – jeho otec (a po jeho smrti otcova 4. manželka) vedl českou pobočku Rockfellerovy Council on Foreign Relations (česky Rada pro mezinárodní vztahy, RMV): na první pohled (ale i na druhý) takový spíše neškodný spolek havlistických důchodců, ale vazba na Rockefellera je zde nepřehlédnutelná.

Však je také Rada pro mezinárodní vztahy jedním ze subjektů, které podporují žalobu na Klause, jak je uvedeno na stránkách klausovavelezrada.cz. Janeček také nedávno vystupoval (spolu s Petrem Havlíkem) právě na zasedání RMV (záznam přednášky jsem shlédl a s pobavením si i vyslechl, jak se duo Janeček – Havlík vyjadřují k osobě autora článku).

JANEČEK, ROCKEFELLER A ROTHSCHILDI

Když už jsme se zmínili o Davidu Rockefellerovi, není bez zajímavosti si říci pár slov o tom, jaký vztah má Janeček k těmto mocenským strukturám. To nám totiž – možná více než cokoli jiného – pomůže porozumět, jakou roli Janeček v České republice hraje. A zjistíme také, že spolupráce Janeček – Dienstbier je vcelku logická, protože oba hájí Rockefellerovy zájmy. Jen u Dienstbiera je vazba na Rockefellera přiznaná, zatímco u Janečka pečlivě skrývaná. Nicméně existuje a dá se nepřímo odvodit.

Zajímavé předně je, že člověk, který se vyžívá v honbě na „zjedy“ a v každém politikovi vidí téměř ztělesněné zlo, přehlíží nebezpečí nadnárodních finančních struktur, mezinárodních bankéřů či vlivných elitních klubů a spolků. Pěkně to bylo vidět hned na několika seancích Pozitivní revoluce, kdy tyto otázky, které některé přemýšlivější občany trápí, Janeček odbýval, přecházel, záměrně se jim vyhýbal či jejich nositele vyloženě zesměšňoval.

Filmový dokument, který natočili lidé kolem Karla Janečka, I am Fishead (Ryba smrdí od hlavy) je pojat také v podobném duchu – současná ekonomická krize západního světa se svádí na jakési psychopaty v manažerských pozicích či politice, kteří mají být onou pověstnou žábou na prameni a původcem všeho zlého. Celý dokument působí dojmem, jako by jeho tvůrci hledali alternativu k stále sílícím hlasům, které z mnoha neduhů světa viní mezinárodní banky, mocné finančníky, staré bankéřské rody. Používá podobnou rétoriku, ale nabízí jiné vysvětlení – to ne tito mohou za vaše problémy, ale jacísi maniaci v pozicích vašich šéfů či šéfů vašich šéfů… Jinými slovy, jde o to, odklonit pozornost od nadnárodních elit k domácím kmotrům a zároveň tyto domácí kmotry zničit a posílit na jejich úkor vliv nadnárodních elit.

Na otázku z chatu („Co si myslíte o zednářích, iluminátech a Bilderbergu?“) Janeček odpověděl: „Podle mě jsou to celkem nepodstatné skupiny. Moc o nich nevím, ovšem konspirační teorie jsou podle mého názoru blbosti :).“

Janeček se ale v tomto tématu dostává do křížku nejen s řadovými návštěvníky svých seancích, ale často i s těmi, které si sám pozval jako hosty svých regionálních vystoupení. Svůj pokrytecký vztah ke globálnímu finančnímu systému odkryl například v „pozitivních“ Karlových Varech, kde došlo k hádce mezi ním a hercem Milanem Šteindlerem, který právě Janečkův naivismus postavil do kontrastu se zájmy mocných skupin a globálních struktur. Janeček nebyl schopen uznat, že existuje nějaké větší nebezpečí, než jaké pro něj představují řadoví politici či „kmotři“ ODS.

„Ale vy tady neberete v úvahu působení bohatých nadnárodních společností, my si můžeme zvolit toho nejpozitivnějšího z nás, ale oni pak přijdou a obrovsky silným tlakem ho zlomí,” tvrdil Šteindler. “Ale nás přece neohrožuje nikdo zvenku, jsme ohroženi zevnitř,” oponoval mu nepřesvědčivě Janeček.

Snad nejvíce je ale Janečkova špatně skrývající přináležitost k Rockefellerovým kruhům vidět ze slov jeho spolupracovníka a jedné z tváří Pozitivní revoluce, podnikatele a buddhisty Libora Malého. Ten na seancích Pozitivní revoluce – vždy, když z publika došlo na otázky stran Rockefellera a Bilderbergu – Rockefellera vydatně hájil a hovořil o tom, jak se s ním potkal a že je to jeden z nejmilejších lidí, které zná. V rozhovoru pro ParlamentníListy pak Malý řekl téměř neuvěřitelnou větu:

„Sám jsem měl tu čest mít možnost pozdravit 97-letého Davida Rockefellera a mnohokrát jsem hovořil s jehou dcerou Peggy a celá rodina je příkladem pro všechny filantropy po celém světě. Pokud by všichni lidé měli tak zodpovědný vztah ke světu, jako mají tito dva zástupci rodiny Rockefellerů, které jsem osobně potkal, svět by byl mnohem lepším místem pro život všech.“

Každý, kdo se jen trochu orientuje v tom, co se v novinách nepíše, ví, jakou informaci nám tím Malý, potažmo Janeček, dávají. Až se člověk diví jejich otevřenosti.

Od Rockefellera pak je už jen krůček k nejmocnějšímu bankovnímu domu světa, k židovskému rodu Rothschildů. Právě těm se zdá Bakala vposledku sloužit. Mezi členy správní rady a dozorčí rady Bakalova mediálního impéria Economia a.s. najdeme totiž řadu zajímavých zahraničních person – například Andrew Knighta, předsedu společnosti J. Rothschild Capital Management Ltd…

DALŠÍ AMERICKÉ STOPY

Dokázal bych ale uvést i celou řadu jiných amerických stop, které v nejnovějším mediálním ataku na Václava Klause vidím. Webová prezentace klausovavelezrada.cz má svoji anglickou mutaci (proč asi?). Iniciativu podporuje i řada dalších lidí či subjektů, za nimiž jsou dohledatelné americké peníze. Kupříkladu Petr Havlík, kdysi spolupracovník Václava Klause a jeden ze zakladatelů ODS, který ale svého bývalého předsedu zradil a přešel do tábora pravdolásky. Podle mých informací byl jeho neúspěšný pokus s trapnou novostranou Občané.cz dělající kampaň ve stylu „česko-hledá-superstar“ financována částečně z amerických peněz zajišťovaných zástupcem republikánů pro střední Evropu a poradcem neokonzervativního senátora a amerického prezidentského kandidáta Johna McCaina, Františkem (Frankem) Formánkem, dříve blízkým člověkem Mirka Topolánka a v jednu chvíli (za Topolánkovy vlády) i náměstkem ministra kultury.

Dalším podporovatelem je Martin Hausenblas, o jehož kladném vztahu k americké ambasádě už byla řeč výše. Americké stopy pak jdou bok po boku s židovskými stopami – celá operace je (vedle už zmíněné vazby Bakala – Rothschild) hojně financovaná od židovského finančního magnáta, historického podporovatele Charty 77, Václava Havla a pravdolásky jako takové a naopak úhlavního Klausova nepřítele, spekulanta a globalistického elitáře George Sorose. Linka na Sorose není nijak skrývaná – iniciativu opět podporují Sorosem financované organizace jako Vyměňtepolitiky.cz, Inventura Demokracie či přímo Nadace Open Society Fund.

PRAVDOLÁSKAŘSKÁ TRAPNOST

Kdyby celá záležitost nebyla dost vážná (jde o subverzi USA na českém území), byla by spíše k pousmání. Vykazuje totiž všechny rysy prvoplánových a americky kýčovitých pravdoláskařských mediálních kampaní, včetně recyklace stále stejných „osobností“ (Sommerová), představování osobností umělých (jako například podnikatel Jaroslav Kuchař, který evidentně své vyjádření čte z nějakého čtecího zařízení) nebo na známé si hrajících, kteří jsou však přitom pouhými sorošovskými nosiči vody (vesměs nepřesvědčiví frikulíni studující na sorošovských rádobyuniverzitách postmoderní pseudoobory a u nás pak praktikující bolševický „dlouhý pochod institucemi“, což platí i o jejich kolegyních, lidskoprávních husičkách pracujících pro všemožné NGO´s).

Z celé iniciativy pak čouhá účelovost jak sláma z bot. Jednak se žaloba zdá být snahou o pomstu za Lisabonskou smlouvu (respektive za žalobu k Ústavnímu soudu ze strany euroskeptických, Klausovi blízkých, senátorů), celá akce pak je naplánována na samý závěr prezidentova úřadu, což ho má mediálně poškodit a zanechat po jeho úřadování ve veřejnosti hořkost a jakousi pachuť. Ačkoli nemá šanci na úspěch, takže jejího proklamovaného cíle (zbavit prezidenta úřadu a možnosti jej znovu nabýt) nemůže být dosaženo, jejím aktérům evidentně postačí relativní mediální úspěch tohoto promyšleného útoku na prezidenta, vedeného nejspíše v obavách z dalšího politického působení Václava Klause po jeho odchodu z Hradu.

Ostatně, o čem jiném svědčí fakt, že v sepsané žalobě nejde zdaleka jen o amnestii (jak se mediálně tvrdí), ale o soupis jiných (starších) údajných Klausových hříchů (jako je například nejmenování soudního čekatele Petra Langera do funkce soudce, prezidentův odmítavý postoj k podpisu Evropské sociální charty, odmítání podpisu novely Lisabonské smlouvy – tzv. eurovalu, údajné otálení se jmenováním nových ústavních soudců a další). Tak jde tedy o amnestii, nebo je amnestie jen záminkou k vyřizování si starých účtů s prezidentem?

Výmluvné je i to, že Jiří Dienstbier podle médií záležitost nijak nekonzultoval se senátorským klubem ČSSD a hlasy pro žalobu mezi kolegy sháněl na vlastní pěst, pročež se na něj mnozí senátoři ČSSD zlobí a od iniciativy se distancují. Je to tedy sóloakce Janečka a Dienstbiera, nic víc.

Žaloba na Klause (a pamatujme si to, i když nebude úspěšná a za týden po ní v médiích ani pes neštěkne) je součástí mnohem širších zpravodajských her. Zcela jistě zde nejde jen o dostavbu Temelínu, ale o další směřování české politiky a o to, aby tato byla v souladu s americkými zájmy.

Není to také poprvé. Sám prezident Klaus ve své poslední knize „My, Evropa a svět“ popisuje, jak se ho jisté (můžeme říci téměř identické) politické síly snažily zničit už v roce 1997 a částečně se jim to i povedlo (Sarajevo), když tehdejší guvernér ČNB Josef Tošovský ve spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem usiloval skrze záměrně chybná ekonomická opatření o politickou změnu v zemi a skutečně se mu povedlo vyvolat ekonomickou krizi, která vedla až k pádu Klausovy vlády. Prezident také připomíná, jak se „fraternita“ bankéřů o Tošovského, když svoji roli splnil, postarala a zařídila mu lukrativní místo v Basileji.

Současný útok na Klause je motivován podobnými zájmy a vychází ze stejného zednářsko-finančnického doupěte, jen jména některých figurek-aktérů se změnila.

Ve vztahu k americké ambasádě, kterou za touto operací můžeme tušit, se pak nabízí otázka, jak postupovat vůči americkému velvyslanci Normanu Eisenovi, který je Janečkovým instruktorem a zda jej pro tyto a podobné subverzivní iniciativy, nad kterými drží ochrannou ruku, nevypovědět, neboť evidentně hraje dvojí hru. Mohli bychom tak říci, že žaloba na Václava Klause, u které jsem se snažil prokázat její americké pozadí, je sprostým vměšováním USA do vnitřních záležitostí České republiky. V případě, že jde o přímý útok na osobu prezidenta republiky, jako je tomu nyní, je to pak útok o to více odsouzeníhodný, útok, který přesáhl veškerou únosnou mez.

Zároveň by se politici, především senátoři, které čeká hlasování o zmíněné žalobě, měli zamyslet, komu svým krátkozrakým postojem slouží. Je jasné, že jde o politiky, kteří nikdy neměli prezidenta Klause v lásce a využívají proto snadnou možnost se prezidentovi v závěru jeho funkčního období pomstít. Možná by jim ale někdo měl říci, že když „občan ČR ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky“ (pod kterým se míní například úmyslné rozvrácení ústavního zřízení), lze tento čin klasifikovat jako „vlastizradu“.

Tedy ne Klausova amnestie, na jejíž vyhlášení má prezident z Ústavy pravomoc a nemusí ji nikomu vysvětlovat ani se za ni nikomu zodpovídat, ale jejich počínání (účastenství na cizími státními příslušníky organizovaném útoku vůči prezidentu republiky) je možné označit jako vlastizrádné.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s