ČESKÁ MÉDIA PORAZILA CIZÁCKÁ

Vítězství Miloše Zemana je možno považovat za velké zadostiučinění pro ty, kteří české národní zájmy nepovažují za sprosté slovo a stále ještě jsou přesvědčeni, že celistvost státu a jeho suverenita si zaslouží obranu.

Je vítězstvím i těch, kteří tváří v tvář módní myšlence zavržení zastupitelské parlamentní demokracie a údajného přežitku pravolevých střetů věří, že dělení na pravici a levici stále ještě má smysl a že hájení zájmů voličů skrze volené zástupce není překonané.

Je sice do jisté míry znamením úpadku pravice i politiky jako takové, když konzervativcům nezbývá než se radovat z vítězství levicového kandidáta (protože jeho protikandidát byl pro budoucnost svobody o několik tříd nebezpečnější), ale v zásadě mohli pravicoví občané volit Miloše Zemana alespoň proto, že právě s ním mají jistotu, že souboje mezi pravicí a levici nekončí. A že ještě minimálně pět let nebude tak snadné prosadit janečkovské vize účelových stran volených skrze účelové volební systémy a prosazujících úzce globalistické zájmy.

Zpráva o tom, že široká pronárodní koalice, kam se vejdou jak zástupci konzervativní pravice, tak národně smýšlející socialisté ba i komunisté, je nejlepší zprávou z těchto voleb. Po podobném semknutí všech státotvorných stran a hnutí a spolků, kterým na národu záleží, jsem už volal v několika textech – nyní jsme mohli něco podobného poprvé vidět ve skutečnosti. Spojené národní síly porazily cizácké zájmy. Český národ odrazil úder protagonistů Nového světového řádu. Na chvíli jsme se semkli a každý, jak uměl, bojoval proti tomu, co – z různých důvodů – považoval za nebezpečí. Vyhráli jsme a nyní můžeme zase soupeřit mezi sebou. Uhájili jsme prezidentský stolec před exponentem nadnárodních, ano, iluminátských, struktur. Vítězství je to o to výtečnější, že jsme bojovali na jejich hřišti a podle pravidel, která si vymysleli a nám vnutili (přímá volba).

Vyhráno samozřejmě není, Karel už poněkolikáté vzal zpět své slovo muže a dnes už zase platí něco jiného, takže ten, kdo prohlašoval, že do dalšího volebního období už nepůjde, opět vyhrožuje, že když ne prezidentskou, pokusí se alespoň uzmout funkci premiérskou. Než k tomuto dalšímu střetu dojde, máme čas znovu se vyzbrojit a připravit další strategii. Důležité boje proběhnou i v mezičase. Karel Janeček se pokusí zavést svůj z USA importovaný volební systém, ale může nás zatím těšit, že jeho slavná Pozitivní revoluce se naprosto míjí účinkem, když většina národa odmítla podobné novinky a sáhla po osvědčených jistotách a po tradičních značkách.

Co bych chtěl nyní ale hlavně zdůraznit, je vítězství zdravého rozumu nad mediální manipulací, vítězství politiky nad mediokracií.

A v jistém smyslu, třebaže to nakonec nebyla média, kdo volbu rozhodla (nebo možná ji rozhodla právě svou nepokorou a neurvalostí), je to i vítězství českých médií nad médii cizáckými.

Kdyby už pojem „nová média“ nebyl vyhrazen pro podivné sociální sítě, nazval bych tu hrstku sdělovacích prostředků, co nepodlehla manipulaci a otevřeně bránila Miloše Zemana, právě novými médii. Novými přesto, že ač už na českém trhu nějaký ten rok fungují, nyní prokázala svoji sílu a pohotovost; novými proto, že mohou být vpravdě médii budoucnosti. Ale i název česká média by pro ně byl více než přiléhavý – jsou ostatně vskutku především česká, což je tak zásadním způsobem odlišuje od všech česky psaných, leč majetkově patřících sousedním státům.

Prvnizpravy.cz, ParlamentniListy.cz a (spíše názorové) weby Českého portálu (pokud jsem na nějaké nezávislé médium zapomněl, pak se omlouvám) se totiž statečně postavila na stranu tohoto národa a dodávala voličům informace a zprávy, které jim cizácká média zamlčovala, a uváděla na pravou míru ty informace a zprávy, které cizácká média záměrně manipulovala. Jejich postoj byl odměněn jak ohromně zvýšenou čteností během předvolebního boje, tak i novými čtenáři, kteří zůstali po volbách. Výmluvně o tom hovoří statistiky, ale i reakce lidí, o kterých se dozvídáme, a kteří zprávy na těchto internetových serverech, které jinde nebyly k dostání, vysoce oceňovali.

Cizácká média si naopak uřízla pořádnou ostudu, když čtenáři jejich manipulaci prohlédli a odmítli a když je nově zvolený prezident v přímém přenosu dokonce zesměšnil a správně pojmenoval. Nebyl to jen přehmat, který lze do budoucna přejít mlčením – bylo to otevřené odkrytí karet, které by si čtenáři měli navždy pamatovat.

Někdy nabývalo až komických podob, když po týdnech až měsících nevídaného očerňování prezidentského kandidáta německým zájmům nepohodlného a nekritického podporování prezidentských kandidátů německým zájmům vyhovujících (či dokonce německé zájmy reprezentujících) šéfredaktoři těchto deníků ještě poslední den před volbou cítili ve svém sloupku potřebu polopaticky čtenářům vysvětlit, komu hlas hodit. Pro jistotu, kdyby to těm lidem jaksi stále nedocházelo… Šéfredaktor Mladé fronty Dnes Robert Čásenský si mohl své argumenty klidně odpustit, nemusel trapně předstírat, že je klade na misky vah a zkoumá, pro koho mluví spíše – mohl rovnou bez okolků napsat, že čtenáři mají jako tupé stádo volit Schwarzenberga, protože jinou volbu vlastně ani on sám neměl, jiná volba ani nepřichází v úvahu, protože list, kterému šéfuje, podléhá německému tiskovému magnátovi. Myslím ale, že čtenáři si to tak i nakonec sami přebrali a že v těchto předstíraně filosofujících úvahách a komentářích onen německý rozkaz vnímali velmi silně, což nakonec také volbu rozhodlo.

Prezidentská volba tak naplno odhalila problém, o kterém se ví (a který už před lety výborně popsal historik Bořivoj Čelovský v knize „Konec českého tisku“, vyšlo 2002), ale který až nyní vyhřezl ve vší hrůznosti na povrch. Jsem přesvědčen, že by politici měli přijít s nějakou zákonodárnou iniciativou, která vliv německých médií v České republice omezí. Situace, kdy drtivá většina v Česku vycházejících deníků patří sousednímu státu, který tak skrze ně má možnost ovlivňovat vnitropolitickou a zahraničněpolitickou situaci země, je skandální a neúnosná. Možná by taková regulace nebyla zcela podle libertariánských zásad volného trhu, ale zcela jistě by byla v národním zájmu tohoto státu.

Do té doby, než se takový zákon připraví, by čtenáři alespoň měli tato média bojkotovat. Za to, jak už dvě dekády manipulují a ničí duši tohoto národa, by to pro ně byl ještě ten nejmírnější možný trest.

V době, kdy se hraje o budoucnost českého národního státu, si totiž nemůžeme dovolit ten nepochopitelný rozmar nechat se ovlivňovat německou (a obecněji zahraniční) cenzurou a propagandou v našich novinových stáncích a na našich internetových doménách.

Potřebujeme ryze česká média.

Prezidentská volba krom jiného ukázala, že taková máme.

Advertisements

One thought on “ČESKÁ MÉDIA PORAZILA CIZÁCKÁ

  1. „Český národ odrazil úder protagonistů Nového světového řádu. Na chvíli jsme se semkli a každý, jak uměl, bojoval proti tomu, co – z různých důvodů – považoval za nebezpečí. Vyhráli jsme a nyní můžeme zase soupeřit mezi sebou. Uhájili jsme prezidentský stolec před exponentem nadnárodních, ano, iluminátských, struktur. Vítězství je to o to výtečnější, že jsme bojovali na jejich hřišti a podle pravidel, která si vymysleli a nám vnutili (přímá volba)“

    Tento výrok (a další) p. Bartoše jasně ukazuje, že považuje čtenáře za naprosté idioty! Pan Bartoš tím také znovu jasně ukazuje, že jeho napojení na zednářský Rotary klub není náhodný a že celý tento web slouží pouze k jejich potřebám! Tvrdit, že se český národ semknul a odrazil úder protagonistů Nového světového řádu tím, že si „zvolil“ na Hrad místo zednáře Schwarzenbergra, zednáře Zemana může opravdu jenom (jinak to nelze nazvat) buď naprostý IDIOT, nebo JEJICH (zednářských kruhů) člověk! Všechny vlády a prezidenti od roku 1990 jsou u nás zcela (jako všude jinde v Evropě) v rukou židovsko-zednářského iluminátského establishmentu, který z naší země udělal pouze očíslovanou kolonii v rámci sjednocené (ovládnuté) Evropy, která je pouhým předstupněm k instalaci jediné světové vlády a ustavení jediného světového státu One World. Proto máme zločinecké vlády, které dělají a budou dělat protinárodní politiku. „Volby“ jsou jenom divadelním představením pro desorientované a zmanipulované sentimentální masy!

    K tématice tedy znovu doporučuji, těm kdo je ještě neznají, tyto studie:
    M. Dolejší; Analýza 17. listopadu 1989
    Mýtus o odstranění komunismu „Solidaritou“
    T. Romanescu; Páni a otroci 20. století – Světová židovská konspirace
    J. Rothkranz; Maastrichtská dohoda – konečné řešení pro Evropu (dva díly)
    A. F. Pavlov; Židovská nevyhlášená válka lidstvu
    Stahujte z
    http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s