SMĚJEME SE S PRAVDOLÁSKOU II.

Dříve než se starý rok přehoupne v nový a mnohé z událostí na politickém (či spíše nepoliticky politickém) kolbišti upadnou navždy do zapomnění (jak se sluší), zasmějme se ještě naposledy nad těmi nepovedenými tahy, mistrnými trapasy, nad tím kouzlem nechtěného, nad vším tím pokrytectvím a falší, ve kterém je pravdoláska taková přebornice.

Když jsem podobný souhrn psal před pár měsíci poprvé, někteří mi vytýkali, že titulek k článku nesedí a že na mnou vybraných kuriozitách a paradoxech není nic vtipného, nic k zasmání.

Pokud tedy nemáte vytříbený smysl pro jemný pravdoláskařský humor, raději dál ani nečtěte…

Co ale vyvolalo (možná trochu škodolibý – přiznávám) úsměv na mé tváři?

Tak třeba to, s jakou vervou se do sebe pustili havlističtí kandidáti na prezidenta, kteří by za normálních okolností byli podepsáni pod jednou peticí / výzvou / otevřeným dopisem, ale když jde o hradní úřad, neváhají se vzájemně pomlouvat. A tak Dienstbier útočí na Schwarzenberga a Fischera, Schwarzenberg si utahuje z Fischera, Fischer se vymezuje vůči Schwarzenbergovi a Dienstbierovi, o stejné voliče se přetahují i Roithová s Fischerovou, Fischerová nepřímo kritizuje svého jmenovce a soukmenovce a všechny vespolek pak kritizuje a nad ně se povznáší potetovanec Franz, ač jeden z nich – stejný pravdoláskař a zednář jako všichni ostatní.

Vymezování se jednoho pravdoláskaře vůči druhému však není toliko rétorickým cvičením, předstíraným divadlem, ač do jisté míry tomu tak často je – někdy se skutečně dva kandidáti z jedné pravdoláskařské stáje vzájemně napadají a osočují a zednářská bratrská soudržnost jde rázem stranou. Například když Jiří Dienstbier provokativně přijme úředníka-whistleblowera, kterého nechal vyhodit Karel Schwarzenberg z ministerstva zahraničí poté, co nepohodlný zaměstnanec trpělivě poukazoval na jakési nekalosti. Už to bylo tehdy úsměvné, že ten, který si hraje na čistého a má plná ústa slov proti korupci, když na nějakou takovou natrefí, raději ji přikryje a nebožáka vyhodí. Úsměvné nadvakrát je ale to, když to nyní jeho havlistický kolega využije proti němu.

K ušklíbnutí je i to, jak nám Karel Schwarzenberg – aby nás přesvědčil, že jej máme bez obav zvolit prezidentem – mává před obličejem lékařským osvědčením, že ač pětasedmdesátiletý kmet, je stále zdravý jak řípa a zátěž prezidentského úřadu že prý hravě zvládne. To už ale není vlastně úsměvné, jako spíše trapné, když musí svoji kandidaturu podpírat takovým dobrozdáním. Máme ho snad volit proto, že o něm lékař napíše, že „je jeho stav stabilizovaný“? Skoro je mi ho až líto.

Aby to pak nedopadlo jako s T. G. Masarykem, o kterém se také stále psalo, jak je svěží a zdráv, ale při skládání slavnostního slibu v roce 1934 se zarazil v polovině věty, když mu přestala sloužit paměť a nemohl si vybavit znění slibu, který se předtím naučil doslova, protože by slib už kvůli špatnému zraku ani nepřečetl. Prezidentskou přísahu tak musel dokončit s nápovědou. Později už ani nemohl podepisovat zákony, a tak mu vyrobili razítko a Masaryk dával na zákony štempl.

Schwarzenberg sice ještě píše, ale výsledek také není nic moc. Známý je už dnes jeho trapas (který ovšem média ihned označila za „roztomilý“, jako ostatně vše, co souvisí s knížetem, rudými ponožkami počínaje, přes nesrozumitelné huhlání a vulgární mluvou konče), když před fotografem škemral o hlasy voličů s vlastnoručně napsaným vzkazem obsahujícím hrubku: „Vaše volba rozhodne pro pět celích (sic!) let. Zamyslete se,“ napsal tehdy Schwarzenberg. Jenže když mi odepisoval v jedné nedávné SMS zprávě, podařil se mu ještě lepší kousek: „Behem dne se nezabyvam nocnimy (sic!) muramy (sic!),“ odepsal mi na dotaz, co soudí o – tehdy ještě spekulacích – stran vládní rošády.

Ale zpět k hádce mezi pravdoláskaři. Ta totiž vypukla nejen mezi kandidáty samotnými, ale v celém táboře havlistů, když například takoví pravdoláskaři jako Tomáš Hanák, John Bok, Jiří Stránský a další varují před komunistickou minulostí Jana Fischera, kterému přitom v týmu sedí bývalá Havlova tajemnice Sabina Tančevová a kterého podporují taková pravdoláskařská esa jako Eduard Outrata, Jan Pirk, Martin Jan Stránský, Petr Matějů, Hana Marvanová a další.

I když zrovna Hana Marvanová není moc dobrý příklad. A to je na tom také vtipné. Fischer ji začlenil do týmů poradců, kterým se chlubí na svých webových stránkách, ale ona sama se tím cítí dotčená, protože prý Fischera nepodpořila oficiálně, pouze se s ním setkala. Kdosi na facebooku píše, že „Fischer sprostě zneužil toho, že s ním někdo přátelsky promluví a vylhaně Marvanovou zařadil do týmu poradců“, přičemž cituje, co jemu samotnému Marvanová odpověděla, když se ji na údajnou podporu Fischera písemně otázal. „Ta prezentace mi, přiznám se, vadí,“ píše Marvanová. „Nepředpokládala jsem, že to bude takto uváděno. Chtěla bych upřesnit, že nepracuji pro Jana Fischera. Zúčastnila jsem se schůzky, na níž mě pozval Martin Jan Stránský s Janem Fischerem a dalšími odborníky,“ tvrdí právnička, která naopak na Hrad podporuje Zuzanu Roithovou.

Vtipné je ve své podstatě i to, jak se pravdoláskaři pohoršují nad Fischerovým členstvím v KSČ (naposledy herec Tomáš Hanák), když většina disidentů byla bývalými komunisty, stalinisty, osmašedesátníky či dokonce agenty StB, čekajícími v záloze, až budou moci převzít moc při inscenovaném divadle zvaném převrat. A to včetně jejich guru Václava Havla, o kterém sám jeho kolega Zdeněk Mlynář napsal, že byl členem KSČ (což se ale dnes jaksi nehodí připomínat).

Nevím proč jsem si v této souvislosti vzpomněl na jednoho z nich, profesionálního Roma a občanského aktivistu Karla Holomka, který se často stylizuje do role komunistického disidenta, ač byl jen komunistickým pedagogem, jak mi nedávno napsala jedna čtenářka, která si na tuto lehce komickou figurku „přesvědčeného baculatého komunisty“ dobře vzpomíná, neb ji na VUT učil základy marxismu-leninismu. Ale o tom v nějakém jiném článku.

Další případ zmatku v pravdoláskařském táboře souvisí s ambiciozním tažením „miliardáře“ Karla Janečka. Ten si na závěrečné vystoupení v Havlově Lucerně pozval dalšího kovaného havlistu, mediálně proslulého lékaře Jana Hnízdila, který tam znovu unavoval publikum svými frázemi o tom, kterak je společnost nemocná a jak nám vládnou psychopati, aby za pár týdnů poté otočil a na jednom setkání jiné sorty pravdoláskařů si na Janečka stěžoval, že je to vlastně egoman, který by svoji pozitivní evoluci(TM) měl přejmenovat spíše na „egoluci“ a vyznal se tak ze svého zklamání, ke kterému dospěl, když mu došlo, že byl Janečkem pouze „využit jako křoví“. (video zde). Nutno ale dodat, že o Janečkovi zřejmě mnoho informací dopředu skutečně neměl, neboť si ho v Lucerně – k Janečkově velké nelibosti – pletl s Janouškem.

Ne, že by Hnízdil neměl pravdu (když naznačuje, že je Janeček sebestředný), ale není to poprvé, co svou podporu naivně a nepromyšleně rozdává jako na běžícím pásu, a pak se nestačí divit, když se z jím podpořených projektů vyklube něco, co se mu ne tak úplně líbí. Takto původně horoval pro spojení „svého“ NEO 2011 s Babišovým ANO 2011, aby se pak od něj (od NEO i od ANO) distancoval. Na prezidenta podporoval zase vehementně Táňu Fischerovou, a když se o kandidaturu přihlásil Karel Randák, jeho kamarád, podporoval stejně vehementně zase jeho.

Možná by panu Hnízdilovi pomohlo, kdyby o sobě neuvažoval tak vysoce a nepletl se tolik do všemožných občanských iniciativ, kde se chce blýsknout. Svým narcisismem se totiž skoro blíží politickému aktivistovi Tomáši Halíkovi, který do svého životopisu na webových stránkách, rozděleného po letech, vpisuje i takové podrobnosti, jako kde měl jakou přednášku a vystoupení a na jiném místě předkládá dokonce harmonogram svých autogramiád. Kněz k pohledání…

Když už jsme byli u Karla Janečka, nemohu se nezmínit o vtipném momentu, který zachytili někteří vnímaví posluchači jeho estrád, když odhalili lživost jeho legendy „geniálního matematika“, jak je na všech svých vystoupeních týmem Pozitivní evoluce představován. Když mu totiž (nepromyšleně) v jednom z nich moderátorka Kubelková položila dotaz, kolik je 13 x 23, měli jste toho „matematika“ vidět – jak se kroutil a potil. Příště by to chtělo lépe nacvičit, aby to Janečkovi netrvalo tak dlouho a aby se nemusel opravovat (video zde)

A čím jsme se mohli bavit dále? Třeba tím, že si občanská společnost připomněla první výročí Havlova skonu tím, že si pravdoláskaři na ten den vykasali nohavice kalhot v narážce na prezidentský trapas z inaugurace roku 1989. Jenže krátké nohavice nebyly podle všeho trapas, ale nejspíše skutečně zednářské znamení, jak zní dnes už téměř legendární vysvětlení tohoto excesu. Je tedy úsměvné, že se Havlova smrt připomíná právě tímto zednářským gestem, ač se Havel celý život rezolutně bránil tomu, že by k zednářům patřil. (Jenže stačí si přečíst paměti jeho otce, který dokonce popisuje, jak měl vykasanou nohavici, když k zednářům vstupoval, a máme dost důvodů si myslet, že Havel své zednářství jen zapíral).

Za shlédnutí také stojí beseda s Táňou Fischerovou (postačí krátký sestřih nejzajímavějších výroků, které vybral server Reformy.cz), ve kterém se dozvíme, že se za Fischerovy vlády kradlo daleko nejvíce, že se Fischerová (původem Židovka) propracovala nakonec k „tomu“ křesťanství („protože ´ten´ Kristus je pro mne ústřední“), což jaksi nepochopitelně dokládá tím, že s radostí na sebe vzala břímě předkladatelky zákona o registrovaném partnerství, dále že Kalousek nemá rád „černoprdelníky“ (což Fischerové připadá jaksi komické, protože se tomu vydatně hihňá) a kde se také vyznává z oboustranných sympatií mezi ní a Kalouskem, který jí kdysi několikrát nabídl výhodné druhé místo na pražské kandidátce (hned za Cyrilem Svobodou – právě proto, aby ve straně vliv „černoprdelníků“ umenšil) a o kterém Fischerová říká, že je „člověk úžasnej“, že „z něj byla okouzlená“, protože má „jisté kouzlo“, aby si v závěru tak nějak povzdychla, že „nakonec si místo mě vybral Schwarzenberga“. Zkrátka, není nad to, když se někdo nad sklenkou vína upřímně rozpovídá…

To by bylo pro dnešek vše. Svým čtenářům přeji úspěšný nový rok a nám všem to, abychom si v tom novém roce zachovali nadhled, zdravý úsudek, tolik potřebnou skepsi a svobodu, ale i naději a aby pravdoláskařské rejdy nebyly k ničemu jinému, než k podobným článkům, kde si z nich lze tropit legraci…

www.prvnizpravy.cz

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s