NA DOSTU SE MLUVILO O NÁRODNÍM OBROZENÍ RUSKA

<< EXKLUZIVNĚ >> Václav Havel byl kulturní bolševik, v USA zvítězila levicová revoluce, Rusko je pravicové a prožívá národní obrození. 

Takové zásadní soudy padaly na pondělní přednášce významného britského euroskeptického publicisty, politologa a historika Johna Laughlanda, který jako jediný řečník vystoupil v rámci tradičních Hovorů na pravici pořádaných občanským sdružením Akce D.O.S.T.

Lauhgland mluvil na téma „Daří se radikální levici více v Rusku, nebo v Evropě?“. Po spíše filosofickém úvodu, který se neobešel bez citátů od marxistických i konzervativních myslitelů a ve kterém se Laughland snažil vysvětlit, že levice historicky nazírá na stát jako na nepřátelskou hodnotu, se řečník věnoval otázkám současnosti a nedávné minulosti.

Podle Laughlanda se role Západu a Východu po studené válce prohodily. Zatímco během ní byl východ jednoznačně na levici a Západ na pravici, po konci studené války Západ stále více tíhne k levici, kdežto Rusko se postupně z levicové ideologie vymanilo a je mnohem více svobodné.

Západ v průběhu studené války totiž akceptoval levicovou ideologii, když byl odhodlán sám sebe prezentovat jako progresivnější než byl jeho sovětský rival. Tato levicová revoluce má původ v učení bolševického revolucionáře Trockého, který se ve dvacátých letech nepohodl se Stalinem a uprchl ze Sovětského svazu do vyhnanství na Západě, kde svým myšlením nakazil celé generace i řadu současných politiků.

Podle trockismu, který tak na Západě zapustil kořeny, je suverénní stát nepřítelem, je antitezí svobody, překážkou na cestě k uskutečnění marxistických snů. Marxisté na Západě se proto od té doby usilovně snaží instituci státu podkopat a nahradit.

Důkazem je řada bývalých komunistů, revolucionářů 60. let a levičáků nestalinistického typu (odchovanců Trockého) ve vedení západních států a v orgánech Evropské unie. Příkladem je bývalý vůdce studentských bouří v Paříži Daniel Cohn-Bendit, ale i Václav Havel, stejně jako José Manuel Barroso, Bernard Kouchner, Bernard-Henri Lévy, Jürgen Habermas či André Glucksmann.

Jsa v Praze, nemohl Laughland opominout postavu bývalého českého prezidenta. „Václav Havel je čistý produkt roku 1968, kdy Praha konkurovala Paříži jako ohnisko dění,“ řekl Laughland, podle kterého byl Havel „kulturním bolševikem“, „advokátem volné lásky, světového míru a konce národního státu“ a spolu s výše jmenovanými také „advokátem humanitárních intervencí, evropské integrace a globalizace“.

V 80. letech byl pak levicový posun Západu a proces eroze státu posilněn podporou ze strany finanční liberalizace a ekonomické globalizace. Obzvláště projekt evropského jednotného trhu byl posléze využit k tomu, aby byly hranice národních států postupně zbourány.

Příklon Západu k levici pokračoval i po studené válce a je důvodem jeho současného nepřátelství k Rusku, které je naopak na Západě líčeno jako pravicové a reakcionářské.

Dnešní Evropská unie tak přebírá řadu komunistických praktik bývalého Sovětského svazu. Příkladem je povýšení nevládních organizací na politickou svátost či vznik mezinárodních soudních tribunálů.

Nevládní organizace, z povahy věci nestátní, se tváří jako nepolitické a tudíž morálně nadřazené státu, podle Laughlanda jsou ale ekvivalentem sovětů v raně bolševickém období a jsou používány k narušení státních procesů.

Protistátně orientovaná povaha tribunálů pro stíhání bývalých hlav států zase pramení z mylné domněnky, že stát je pachatel, který zneužívá lidská práva, na rozdíl od úředníků nadnárodních organizací. Laughland zde vidí paralelu s bolševickými soudními monstrprocesy, což dokazoval i na různých případech.

Justiční tribunály jsou zároveň příklady politické globalizace, součástí budování takzvaného Nového světového řádu, který usiluje o zrušení státní suverenity a vybudování jednotného světa. Patří sem všemožné humanitární intervence, válečné konflikty porušující dosavadní mezinárodní konvence (Irák, Kosovo, Libye, Sýrie apod.), institucionální posuny dosavadních mezinárodních organizací  v organizace nadnárodní (EU a Maastrichtská smlouva) a podobně.

Znovuzrození Ruska

Řečník se také věnoval současné roli Ruska, které se konečně oprostilo od všemožných ideologií a začalo se chovat jako běžný stát, zatímco USA (a potažmo Západ) v průběhu času podlehly levicové ideologii, která věří, že se celý svět sjednotí kolem americké myšlenky liberalismu a postmodernismu. Role se tedy vyměnily – Rusko je dnes svobodnější než Spojené státy.

„Západ paušálně přijal myšlenku revoluce, která je v současnosti vnímána jako nějaký pozitivní jev, ale během studené války tomu tak nebylo. Sovětská propaganda pěla chvalozpěvy na revoluci, na Západě to ale bylo považováno za kýč, zatímco dnes je tato hodnota uznávána jako pozitivní,“ řekl Laughland s odkazem na všemožné barevné revoluce v Evropě, ale i nedávné arabské jaro.

Podle Laughlanda prožilo Rusko v nedávné době dvojí rozpad státu. Jednak rozpad Sovětského svazu, ale v roce 1998 i rozklad státu vinou liberalismu, kdy tehdejší prezident Boris Jelcin započal s reformami, které vedly k rozporcování hospodářství. To bylo hozeno všanc oligarchům, došlo k drancování ruské ekonomiky, k poklesu počtu obyvatel a k řadě těžkostí, které vyvrcholily pádem měny.

Zkušenost, kterou Rusko učinilo s těmito dvěma rozkladnými ideologiemi, které ho poškodily a zničily (komunismus, liberalismus) vedla k reakci, kdy na scénu přichází Vladimír Putin, který se postupně identifikuje s procesem národní obnovy. Ta je patrná jak v nárůstu aktivit pravoslavné církve, tak v opětovném skládání střípků národní identity.

Náboženský rozmach v Rusku staví Laughland do přímého protikladu k Západu, který na toto ruské náboženské znovuoživení pohlíží s posměchem a pohrdáním, neboť na Západě se v domácí i zahraniční politice naopak cíleně prosadila protikřesťanská agenda, což je dobře patrné například na kauze Pussy Riot a na podpoře, kterou západní politici ruským aktivistkám prokazují.

Je to tedy především národní probuzení Ruska, které je důvodem obsese Západu z Vladimíra Putina, který je mylně líčen jako pravicový tyran, byť v ruské domácí politice jeho názory odpovídají zhruba sociální demokracii.

Lauhglandova přednáška vzbudila bouřlivý ohlas. V druhé polovině večera se dostalo i na dotazy z publika, na které historik odpovídal neméně zajímavě.

Vyjádřil se například k prezidentovi Václavu Klausovi, který ostatně Laughlanda během dne přijal na Hradě při soukromé audienci. Laughland ocenil jeho politické úsilí, v očerňování jeho osoby a odmítavém postoji mnohých západních politiků spatřuje důkaz pro svá tvrzení o vládě marxistické ideologie v Unii. Laughland věří, že Václav Klaus po vypršení prezidentského mandátu „určitě bude vůdčí figurou realistické politiky na evropské úrovni.“

John Laughland (* 1963) je konzervativní myslitel a euroskeptik, autor několika knih o mezinárodní politice a politické filosofii. Vystudoval filosofii na prestižní univerzitě v Oxfordu a poté se mimo jiné věnoval práci v Evropské nadaci a na sorbonnské univerzitě. V současnosti působí v pařížském Institutu pro demokracii a spolupráci.

Je autorem několika knih z oboru mezinárodní politiky a historie, v češtině vyšlo roku 2001 jeho stěžejní dílo Znečištěný pramen: Nedemokratické počátky evropské ideje, kniha, která poukazuje na historická fakta o tom, že Evropská unie sdílí některé ideové předpoklady, které jsou společné i fašismu, nacismu a komunismu.

Přispěl také do sborníku k 70. narozeninám prezidenta České republiky Václava Klause zajímavým textem „Od Lenina k Lennonovi“, ve kterém sleduje podobné téma, jaké rozvíjel při své pražské přednášce.

Akce D.O.S.T. už dříve pořádala podobný večer s euroskeptickým poslancem Evropského parlamentu Nigelem Faragem či minulý měsíc tvz. prezidentské hovory s kandidáty na prezidenta republiky.

„Hovory na pravici“ jsou už tradičním diskuzním setkáním konzervativně orientovaných politiků, publicistů a veřejně známých osob myšlenkově blízkých hodnotám vyznávaným občanským sdružením Akce D.O.S.T.

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/na-dostu-se-mluvilo-o-narodnim-obrozeni-ruska

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

One thought on “NA DOSTU SE MLUVILO O NÁRODNÍM OBROZENÍ RUSKA

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s