Pravda o Havlovi musí zvítězit nad lží

Václav Havel už není. Často jsem ho kritizovával ve svých textech, naposledy v tom, který vyšel den před jeho smrtí. Jeho odchod mne zaskočil, přiznávám. Přiznávám zároveň, že jeho odchodu nelituji – jsem přesvědčen, že naší zemi způsobil více špatného, než dobrého. Mýty, které se kolem něho vytvořily už za jeho života, hrozí ale nyní přerůst v ještě bájnější mýty. I proto by polemika o Havlově přínosech / škodách českému národu měla pokračovat i po jeho skonu. Tedy přesněji, jelikož se dosud žádná nekonala, měla by už konečně začít.

Nemám potřebu vyslovovat se k osobě exprezidenta Havla za každou cenu. Napsal jsem o něm několik článků a minimálně dvakrát jsem se pokusil své výtky vůči němu shrnout do nějakého ucelenějšího a strukturovanějšího textu. Nepotřebuji k němu nic dodávat ani argumenty v něm obsažené opakovat. Přesto nemohu mlčet. Vadí mi pokrytectví, se kterým se o Václavu Havlovi mluví ještě nekritičtěji, než když žil.

Vadí mi novinářská hysterie, televizní Události (v den smrti) jen a pouze o Havlovi (jakoby byl středobodem vesmíru), moderátoři v černém, Havel probíraný i ve sportovních zprávách, noviny s černými titulními stránkami, květiny plující do Německa, návrh na přejmenování letiště, katolický pohřeb a mše, i když Havel vůbec nebyl katolíkem (jak správně poznamenal Petr Uhl). Ve výčtu nevkusného zbožšťování obyčejného člověka by se dalo jistě pokračovat, protože nebere konce ani v těchto dnech – naštěstí jsem se ale snažil mediálnímu pojednání Havlova „odcházení“ vyhýbat, takže mne možná ty nejvíce kýčovité obrazy minuly. Ale i to, co jsem zaslechl a viděl (protože tomu nešlo uniknout), stačilo, aby člověk pochopil, že Havel mrtvý bude pro určité kruhy ještě větší modlou a pro určité kruhy ještě silnějším nástrojem propagandy, než Havel živý.

Jistě, je to prvně v novodobé historii, kdy republice zemřel prezident a proto byli všichni (novináři, politici, ústavní činitelé i obyčejní občané) v neznámé situaci, se kterou jsme dosud neměli zkušenosti. I v takových chvílích bychom ale neměli ztrácet soudnost.

Rozumím i tomu, že pro část veřejnosti byl Havel hrdinou a že bylo třeba zachovat jistou míru důstojnosti nejen s ohledem na rodinu, ale právě i s ohledem na tu část populace, která v danou chvíli cítila velký smutek. Je proto správné, že ti, kteří s Havlem nesouhlasili, byli v týdnu po Havlově skonu solidární s těmi, kteří ho zbožňovali. Neměli bychom si ale nechat vnutit toto „mlčení z piety“ navždy.

Realita uplynulých dní byla často taková, že ačkoli jsme popřáli soustrast pravdolásce, ta i přes své slzy dokázala Havlovu smrt využít k další velké sebeprezentaci, k upevnění kultu osobnosti a k novému zavilému poštěkávání na Hrad. Skrze neskutečně propagandistickou rozlučkovou kampaň v médiích, která nezůstala v ničem pozadu za tou, která paralelně probíhala i v Korejské lidově-demokratické republice, se umocnil dojem, že kritizovat Havla je neslušné. S tím ale nemohu souhlasit.

Není přece normální, aby jen jedna část národa dostala prostor v médiích a pokračovala v upevňování legendy, zatímco Havlovi kritici jsou vytěsňováni ze společenské debaty.

Není normální, aby se – i přes české pořekadlo „o mrtvých jen dobře“ – ve všech sdělovacích prostředcích pěly pouze oslavné ódy, aniž by se zmínily i temné okamžiky Havlova života a Havlovy nepolitiky-politiky.

Není normální, aby se z už beztak těžko kritizovatelné ikony, kterou byl Havel v očích vlastníků a zaměstnanců médií (ne tak už v očích obyčejných lidí) za jeho života, stal ještě více nedotknutelný symbol v době po jeho smrti.

Není zkrátka normální, aby mu bylo rázem prominuto vše, čím českému (a nejen českému) národu ublížil – prostě jen proto, že zemřel. Krev na rukou jen tak zmizet nemůže.

Jsem dalek toho, abych Havlovi upíral i to dobré, čím se zřejmě do dějin zapíše. Ale záleží mi na tom, aby o něm bylo vysloveno i ono „B“, které jsme za posledních dvaadvacet let nemohli ve veřejném prostoru slýchat.

Jsem přesvědčen, že si mohu dovolit Václava Havla kritizovat, protože jsem tak činil už za jeho života. Netancuji na Havlově hrobě, jen opakuji to, co jsem už napsal dříve. A co je nyní potřeba říkat ještě o něco naléhavěji, protože existuje vážné nebezpečí, že Václav Havel bude postaven na piedestal s cedulkou „kritizovat zakázáno“. Takto vznikají falešné mýty a falešné legendy novodobé české historie.

Nedokázali-li jsme se vypořádat s falešným mýtem obklopujícím prezidenta Masaryka a přijali-li jsme nekriticky obraz, který o něm byl vytvořen už v první republice (stejnou skupinou, která později vyrobila obraz Václava Havla a nyní se tento obraz snaží dokonce umístit za bezpečnostní sklo s alarmem), máme příležitost alespoň nyní. Příležitost hledat pravdu. Bude to pravda nejen o Václavu Havlovi, ale i o nás samotných.

To, co jako národ opravdu bytostně potřebujeme (a čeho jsme dosud nebyli schopni), je pohlédnout této pravdě do očí, i když je nepříjemná. Přiznat si, že jsem byli klamáni. Pídit se po tom, jak to bylo s rokem 1989, kde se Havel vzal, komu sloužil, proč byly plakáty s jeho jménem (Havel na Hrad) natištěny na americkém papíře a vylepeny po Praze v době, kdy drtivá většina Čechoslováků Havla vůbec neznala. Otázek, otazníků, nezmapovaných okamžiků a záhad kolem něho je tolik, že bychom měli s hledáním pravdy začít už nyní, protože Havlova generace a generace jeho spolupracovníků pomalu odchází a hrozí vzít si s sebou své tajemství.

Havlova smrt by pro nás proto měla být výzvou a příležitostí k procitnutí z naivity. Okamžikem, od kterého se konečně odvážíme zkoumat svoji nedávnou historii – o to rozhodněji, že jsme to dosud nečinili. Měla by být momentem, od kterého se kriticky otevřou všechna možná témata spojená s tehdejším předáním moci a s protagonisty tohoto předání.

Tato výzva je o to naléhavější v roce, ve kterém bude Česká republika zřejmě vystavena ještě větším útokům na svou suverenitu, než tomu bylo dosud. Čelit jim budeme moci ale jen tehdy, pokud nebudeme žít v iluzích a ve lži o sobě samých. Pravda osvobozuje a jen vnitřně osvobozený národ může přežít současné i chystané úklady globalistů.

Nebyl to ostatně Havel, kdo říkal, že máme žít v pravdě a že pravda musí zvítězit?

Pojďme těmto frázím vrátit jejich skutečný obsah a smysl.

Pro prvnizpravy.cz

Advertisements

14 thoughts on “Pravda o Havlovi musí zvítězit nad lží

  1. 😉 To je sice hezké, ale většina nedokonalých lidí nahrazuje náročné přemyšlení lákavějším fanděním Sparta versus Slávie na nekritické úrovni k oblíbenému klubu i přesvědčením, že naše média 😆 musí preferovat jejich touhu po pravdivé informaci o 😛 výjimečnosti jejich vkusu k vybranému klubu a neslouží především k prodeji všech svých konzumentů zadavatelům reklamy, aby uhájila vlastní právo na existenci. Pokud se intelektuálové chovají při obživě jako většina lidí s fanděním místo přemýšlení, asi těžko prosadíte cokoli rozumného. :)))) A rozhodně velice těžko na vyšší úrovni, než je pouhé žvanění.

  2. Dobrý den , nedivil bych se , kdyby dle ustanovení 261a) tr. zákona , jímž se v Čechách co jen zapovídá veřejně přemýšlet o šoah , byl vyroben podobný , aby bylo zapovězeno veřejně klást otázky a hledat na ně odopovědi , kdo byl V.H. , alias v řeči státního zastupitelství zpochybňovat .

    Jsem názoru , že dobré zboží se chválí samo , tedy podobně , dobří lidié se „chválí“ sami a není třeba žádných umělých předpisů .

    Aneh Cualohtli

    • 😉 Otázkou je, jak se nám skutečnost jeví, pro sedláka to může být seno pro dobytek a pro jiného zas náruč bylinek… 😛 I neznámých.

      😆 Takhle to vždy dopadne, když si naše představy nezištně podmaní nejpříkladnější s touhou po beztrestnosti:

    • No vzhledem k tomu, že texty o VH, pravdolásce a havlistech je polovina práce pana Bartoše, jen tak s tím asi nepřestane.

  3. Autor je zřejmě zakomplexovaný ubožák, co se mu v dětství zjevně ubližovalo. Vubec nepochopil, že život není o poukazování chyb na ostatní.

    • No, o tom kdo je ubožák,bych neurážel.Jak mi Vy moralisto vysvětlíte to, že se podle Havla chtějí pojmenovávat : LETIŠTĚ,ULICE……….,bojím se toho, že se postaví něco obludného jako památník Stalina a nebo se bude jmenovat nějaké místo,město…………třeba místo Hrádeček to bude HAVLOV……….., inu NEJSME JAKO ONI ………………

  4. a kde pan bartoš přišel na to, že za adorací masaryka stála stejná skupina jako za havlem?

    proč se pan bartoš neptal, proč byl ten papír na plaátech americký a sám si domejšlí odpověď?

    jak mohl pan bartoš pracovat na idnesu a dosud netušit, jak média fungují? proč tu naznačuje, že média dělala propagandistikou kampaň?

    proč si myslí, že celý ten bumbuk byl jen tím, že poprvé v novodobé historii umřel prezident?

    pane bartoši. václav havel je symbol změn, ze kterých celá vaše generace těží. je úplně jedno, jeslti za ním stáli jediové, ilumináti, židé, cia nebo mossad, jak tu furt „dokazujete“. je to symbol pádu totality a jeho smrt je tak mnohem větší událost než případná smrt klause, který je jen „prezident“ a není žádným symbolem.

    a vůbec nejlepší „čecháčkovství“ je tenhle blog.

    • 😉 Se symboly je to u nás dost komplikované už od Mnichovské dohody z konce září 1938, která byla uzavřená v zájmu evropského míru, a s tím pádem totality by to bylo legrační tvrzení, pokud by se pravicově orientovaní Ronald Reagan a Margaret Thatcher chovali jako čeští intelekthavlové s potřebou podobného kultu osobnosti.

      „Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!“

      Jan Amos Komenský

  5. Díky, skvělý článek!:) ….a vůbec…postoje k životu, je velice povznášející, že jsou lidé jako jste Vy, ke kterým se i já hrdě hlásím! Nikdy není pozdě a především, pokud se zde bavíme o zachování suverenity našeho státu. To, co budovali naši předci a pro co žili a umírali, to je velice jednoduché zničit tím, že si budeme hrát na světoobčany-euroobčany a záměrně tak přehlížet podstatná témata, která se nás tak bytostně týkají. Možná by pouze stačilo přistoupi na fakt, že bez práce nejsou koláče a že se jistě nenáme tak špatně, jak se nám tu všichni páni Krausové a „kulturní elita“ snaží namluvit. Chtěla bych, aby se lidé zamysleli alespoň nad tím, o co pánům Schwarzenbergům opravdu jde…

  6. No Havel byl estébácké zmrd,ale že Klaus a jeho klika podobných a ještě větších hajzlů vylezla po jeho zádech k moci je jasné.O tom asi nikdy psát nebudete.Revoluce žere svoje děti.Vaše členství v ODS vás diskvalifikuje mezi podobné šmejdy.

  7. Reakce médií (těch českých) na Havlovu smrt byla skutečně dost hysterická. Myslím že i sám nebožtík by nad tím trochu kroutil hlavou a shledal by to poněkud nepatřičným. Přes silnou sebestřednost (a v tom se nijak nelišil od svého oponenta Klause) měl přece jen určitou schopnost sebereflexe (at jeho vystoupení v jim režirovaném Odcházení z něhož v podstatě vyplynulo že když mluvil o té pravdě a lásce byl vlastně naivní hlupák)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s