Je to gangster. Ale slušný

Andrej Babiš se stal miláčkem médií. Už to by nás mělo trknout do očí, protože je-li někdo pro systém skutečnou opozicí, nikdy by mu systému sloužící média nedala tolik prostoru, kolik nyní Babišovi dávají.

Je to celé jen hra a to ještě navíc nedobře hraná. V této probabišovské hysterii není na škodu připomenout si, co o Babišovi psaly sdělovací prostředky dříve, ještě před jeho „vyvolením“. Nic pěkného to není.

Pravdoláskařská média mají nyní za úkol česko-slovenského miliardáře vzývat jako zachránce demokracie, někoho, kdo to skutečně myslí vážně a upřímně, kdo rázně bouchnul pěstí do stolu a nastolí už konečně kýžený pořádek. Je poměrně vtipné podívat se na to, co vlajková loď havlistické propagandy, časopis Respekt, o Babišovi psal před devíti lety. V článku „Kdo je Andrej Babiš“ Jaroslava Spurného najdeme celou řadu tvrzení, o kterých se dnes mlčí, protože se už jaksi nehodí. Pojďme si je oživit.

Babiš se už v té době v tisku nechává oslovovat jako ´nejbohatší Čech´, ale ve skutečnosti mu Agrofert nepatří – pětapadesát procent akcií je ve vlastnictví tajemné firmy Ameropa, o které nikdo nic neví. Ani ministři, kteří jí svěřili velkou část českého chemického průmyslu, píše Spurný v roce 2002.

Skok do současnosti. Ačkoli Babiš v době, kdy usiloval o privatizaci Unipetrolu, přesně takovouto majetkovou strukturu Agrofertu představil, Ameropa později tato tvrzení popřela. Většinovým vlastníkem prý nikdy nebyla. Babiš se ale touto firmou oháněl zřejmě ve snaze, aby Agrofert působil serióznějším dojmem. I když i toto mlžení je zajímavé a o něčem vypovídá.

Respekt také připomíná, že Slovák Babiš přichází do Prahy v roce 1994, podle vlastních slov téměř bez peněz. Není to ale žádný dobrodruh, který by se vypracoval, ale spíše elitářský synek – jeho otec Štefan se v roce 1969 stal zástupcem Československa v obchodní organizaci GATT při stálé misi OSN v Ženevě, Andrej vystudoval ženevské gymnázium College Rousseau, pak ekonomickou vysokou školu v Bratislavě.

Podle archivních dokumentů byl v roce 1982 naverbován Státní bezpečností jako agent s krycím jménem Bureš. V roce 1988 byl jeho svazek na kontrarozvědce uzavřen a předán rozvědce, upozorňuje také časopis.

Rovněž prý není pravda, co Babiš tvrdí – že prý ze Slovenska utekl před Mečiarovou vládou. Je tomu ve skutečnosti jinak – ještě v létě 1995 byl členem představenstva Petrimexu, firmy zcela ovládané Mečiarovými lidmi. Ti se na něj naštvali až ve chvíli, kdy už v Česku ovládl Agrofert, cituje Respekt bratislavského policistu z útvaru odhalujícího ekonomické zločiny.

Babiš totiž použil, jako ostatně později několikrát, jeden ze svých fíglů. Ve švýcarském zapadákově „sídlící“ firma Ost Finanz und Investition (O.F.I.) – tedy sídlící jen na oko, papírově, zjistit o ní cokoli je nemožné a místní tu nikoho z firmy už pořádně dlouho neviděli, připomíná Respekt – která vznikla v roce 1994, o rok později vstoupila do Agrofertu a navýšila tak jeho základní jmění. Petrimex (slovenská obdoba Agrofertu, kde byl Babiš ve vedení) se navyšování základního jmění neúčastnil a ztratil v podniku jakýkoli vliv. Proto Babiše odvolal z místa náměstka a dokonce ho žaloval, že nechal navýšit jmění neoprávněně. Soudní při ale tehdy prohrál.

Následuje popis úspěšného tažení Agrofertu, který v letech 1995 až 2000 privatizoval nebo koupil desítky zemědělských firem, čímž ovládl až třetinu české zemědělské produkce – od prvovýroby až po dodávky do sítě obchodů.

Ovládl i chemický průmysl, když trikem, za který byl později vyšetřován policií, získal lovosickou Lovochemii. I u tohoto případu se Respekt zastavil. Popisuje, jak 51% podíl Lovochemie dostala v roce 1995 veřejnou soutěží od vlády Babišova firma Proferta, kterou vlastnil společně s německým podnikem BAGS. Na privatizaci si Babiš půjčil u IPB, ale do tří let se s pomocí státního podniku Unipetrol zbavil svého závazku u banky i německého partnera.

„Agrofert s Unipetrolem totiž založily za tím účelem společnou firmu Agrobohemie, která navýšením základního jmění o čtvrt miliardy korun získala v Lovochemii majoritu. Proferta se přes nátlak německého spolumajitele BAGS navýšení nezúčastnila a zůstala jí v podniku minorita. Stratégem převratu byl Babiš, šéf představenstva Lovochemie, Agrobohemie i Proferty. Ze své funkce poté poslal Profertu do likvidace i s půlmiliardovým dluhem u IPB. V celém případu dosud není jasné, kdo poskytl Agrobohemii kapitál nutný k ovládnutí podniku – státní Unipetrol, Babiš, nebo firma O.F.I. Unipetrol ani Babiš důvod spojení nikdy nevysvětlili a O.F.I. zůstává v temné konspiraci,“ píše Spurný.

Respekt si také všímá nadstandardních vztahů Babiše s tehdejší vládní ČSSD. Jejich první velký výsledek byl ten, že Agrobohemie získala – na nátlak Zemanova kabinetu – zkrachovalý holding Aliachem sdružující Spolanu Neratovice, Fatru Napajedla a Synthesii Pardubice. Impérium, jehož představitelem byl Babiš, se tak ještě více rozrostlo.

K vytvoření ´chemického´impéria ale bylo ještě třeba ovládnout Unipetrol, kam patří především litvínovský Chemopetrol, Kaučuk Kralupy, pardubické Paramo, Česká Rafinérská a síť čerpadel Benzina. To se nakonec Babišovi nepodařilo, ale v roce 2002, kdy Respekt článek psal, vypadalo pro něj vše ještě nadějně.

Respekt připomíná, že dva měsíce předtím, než vláda rozhodla o privatizaci Unipetrolu, došlo ke změně u firmy O.F.I., která svůj podíl v Agrofertu prodala společnosti Ameropa. Podle detektivů proto, že tolik zakonspirovaná firma jako O.F.I. nemohla usilovat o tak strategicky významný podnik. A tak podíl O.F.I. koupila basilejská firma Ameropa AG.

Třebaže sídlo Ameropy není tak podezřelé jako v předchozím případě, jasněji o skutečném vlastníkovi firmy také není. Nebo alespoň Respekt ve svém hledání skutečného majitele neuspěl. Oficiální šéf firmy Andreas Zivy jím asi nebude, psal. „Tu firmu jsme prověřovali, zjistili jsme, že za ní stojí pravděpodobně někdo jiný než uvádí oficiální stránky,“ cituje týdeník důstojníka české rozvědky. „Mluví se zejména o Marcu Davidu Richovi, obchodníkovi s ropou, který byl před lety v nepřítomnosti odsouzen v USA k devíti letům vězení za nelegální obchody s embargovanou íránskou ropou v osmdesátých letech a loni byl za skandálních okolností amnestován Billem Clintonem. Respekt popisuje, že Rich má léta nahlášeno trvalé bydliště ve švýcarském městečku Baar (ano, právě tam, kde má sídlo firma O.F.I.) a spojení s Ameropou potvrzují i další indicie. Podle Babiše je to jen náhoda.

Respekt dále kritizuje vládní příslib Unipetrolu Agrofertu, který byl v té době aktuální a podle novinářů zaváněl „gigantickou korupcí“. Text končí tím, že Babišovo impérium ovládané neprůhlednou firmou (Ameropa) může být pro zemi bezpečnostním rizikem.

Babiš nakonec Unipetrol nezískal, ale i tak dnes vlastní přes 230 podniků ze sektoru chemie, zemědělství, potravinářství a pozemní techniky. Jeho holding je největší skupinou v českém a slovenském zemědělství a potravinářství a druhou největší chemickou skupinou v České republice.

Tehdejší text ukazuje na otazníky kolem vzestupu Babišova impéria. Člověk, který mezitím rozehrál další složité šachové partie a svůj vliv na české zemědělství ještě zvýšil, je stejnými médii dnes prezentován jako téměř spasitel rozvrkočených společenských a politických mravů. Jeho staré hříchy jsou zapomenuty. Nikdo už nepátrá po tom, jak se Babiš ke svému majetku dostal a jak se mu podařilo vytvořit si postavení, ze kterého nyní střílí na vládu a na Hrad. Nikdo už nepátrá po tom, komu vlastně slouží…

Není to zvláštní? A není zvláštní, že tento člověk nyní sám bojuje proti korupci a že ostatní lidé, kteří se taktéž stylizují do role bojovníků proti korupci, s ním spojují síly a mají tendenci přimhuřovat oči nad jeho minulostí, jen když je spolu s nimi proti Klausovi?

Kmotr najednou nevadí

Tím se dostávám k zajímavému textu lékaře-spiklence Jana Hnízdila, který se na svém blogu pochlubil tím, jak jej Babiš kontaktoval a jak si jej – jako hřebce – vybíral (a mezi řádky čteme, že nakonec i vybral) do své pomyslné stáje. Hnízdil spokojeně zaržál. Podívejme se, co píše.

V článku „Don ´Vito´ Babiš se hněvá“ Hnízdil pomáhá vytvářet legendu o Babišovi – rozhořčeném bojovníkovi proti korupci, který se už nemohl koukat na to, jak se v Česku krade a pro něhož byla poslední kapkou (po které přetekl pohár trpělivosti) „neviditelná ruka trhu natažená přímo z Hradu.“

Hnízdil píše, že o Babišovi toho donedávna moc nevěděl a řadil ho podle novinových zpráv spíše mezi „neblahý výkvět kuponové privatizace: Krejčíře, Koženého, Pitra, Kellnera, Bakalu a další“. O tom, jak přišel k astronomickému majetku, si prý nikdy nedělal žádné iluze.

Jenže. To ještě Hnízdil nevěděl, že mu tento neblahý výkvět cinkne.

„Když mi před měsíce zavolal a požádal o schůzku, chvíli jsem nebyl schopen slova. Zvítězila zvědavost. Ještě než jsem se vydal do průhonické sokolovny, raději jsem znovu prolistoval oblíbeného Kmotra od Maria Puza,“ přiznává Hnízdil.

A fakt že jo. Úplnej kmotr.

„Přivítání bylo z Kmotra jako vystřižené. Vstříc mi vyšel exgenerál špionáže Karel „007“ Randák. Miliardář Babiš čekal pohodlně rozvalený v křesle. Pevně mi stiskl ruku. Podíval se přímo do očí. Z ordinace mám vycvičenou intuici, všímám si řeči těla, neverbální komunikace. Hodně dám na první dojem. A ten byl silný. Andrej Babiš mluví jako gangster, chová se jako gangster, miluje luxusní obleky jako gangster. Je to gangster. Na rozdíl od těch, kteří nám vládnou, ale gangster, který ctí zásady a soudržnost rodiny. Jako zkušený zemědělec ví, že krávu, která ho živí, nemůže vydojit k smrti,“ vysvětluje Hnízdil, proč právě tento gangster je trochu jiný než všichni ti ostatní, proti kterým Hnízdil tak úporně rytěřuje.

Babiš pak prý dlouze hovořil o svých podnikatelských začátcích a netajil se ani tím, že zbohatl díky divoké privatizaci a kontaktům v nejvyšší politice. „Oproti ostatním oligarchům ale odvádí daně doma. Žádné Seychely, žádné Kajmany,“ omlouvá gangstera Hnízdil.

Pak prý přešel ke korupci. Přesáhla meze, které je ochoten tolerovat. Poslední kapkou byl prý Hrad. Babiš proto vyrazil do mediální války a proti všem. V mafiánském prostředí se dobře orientuje, což by zřejmě nebylo na škodu využít, sní Hnízdil.

A pak to přišlo:

„Pak se začal zajímat o moji práci. Viděl některá vystoupení v televizi, četl pár článků. Vyptával se na zdravotnictví a medicínu, na občanskou iniciativu NEO2011. Neustále si mne přitom zkoumavě prohlížel. Připadal jsem si jako na aukci koní. Jakoby vybíral hřebce do svojí nové stáje. Hodnotil, jak reaguji na pobídky, čistotu chodu, nesení hlavy a krku, odhadoval výkon pod sedlem a v zápřeži. Když se mu nějaká klisna nebo hřebec líbí, bez přemýšlení, s naprostou samozřejmostí a někdy i bez dovolení, je připíše do svého seznamu,“ píše Hnízdil.

Konečně si ho, chudáka, někdo všiml. Nevadí, že je to je gangster, všiml si mne. A počítá se mnou. Hnízdil se už zřejmě vidí, jak na křídlech Babišovy budoucí strany ANO 2011 prorazí do politiky, aby konečně vystřídal všechny ty psychopaty, který prý politika tradičně přitahuje.

(Tak mne v té souvislosti napadá, že téměř podobně znějící název jejich iniciativ přímo vybízí k fúzi – výsledek by se mohl jmenovat například ANONEO 2011 nebo NEOANO 2011, případně ANO-NE 2011 nebo tak nějak podobně).

Babiš si evidentně svého nového hřebce dobře ochočil, protože ten je náhle velmi krotký a s vidinou své rostoucí vážnosti v občanské společnosti zasponzorované Babišem je ochoten kývnout na cokoli. „Asi po dvou hodinách jsme se rozloučili. Přímostí, otevřeností a tvrdostí si získal můj respekt. Proti bezcharakterním a bezzásadovým kmotrům v naší politice a byznysu se rozjel jako buldozer. Má na to, aby vyčistil prostor od největšího mravního bahna. ´Na hrubý pytel, hrubá záplata´, řekla by moje babička,“ svěřuje se lékař.

Hnízdil dále filosofuje o tom, že buldozerství ani mediálně předsunuté tváře nestačí a že bezprostředně za buldozerem musí následovat projekt postavený na občanských iniciativách, na osobnostech, které jsou veřejnosti známé svým charakterem, odborností a občanskými postoji. Asi tím myslí sebe a své NEO 2011.

Zamyšlení zakončuje procítěným vyznáním: „Don ´Vito´ Babiš může prorazit cestu. Pokud dokáže potlačit osobní ambice a přistoupí na rovnocenné partnerství občanských iniciativ, získá širokou podporu veřejnosti, může se stát ctihodnou ústřední postavou mafiánského románu Čezké republiky.“

Myslím, že každý další komentář této manifestace pokrytectví by jen rozmělnil dojem, který si z takového textu může přemýšlivý člověk sám odnést.

Snad bych si jen na závěr vypůjčil jednu trefnou a vtipnou glosu, do které Hnízdilův silně schizofrenní a ryze účelový postoj shrnula jedna známá osobnost:

´Je to teda lump, ale tak nějak náš…´

http://www.prvnizpravy.cz

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s