Ať si illumináti klidně počítají…

Co byste dělali, kdybyste věděli, že vám zbývá posledních 18 klidných dní? Posledních 18 dní, než nastane nějaká velká událost, po které už svět bude zkrátka jiný? Horší. Mnohem horší…

K této úvaze mne inspiroval internetový odkaz, který mi kdosi poslal. Neberu ho příliš vážně, ale stojí za úvahu, nutí k přemýšlení a k zpytování.

Webové stránky http://www.illuminati.org vám neukážou nic než černou plochu. S klávesovou zkratkou Ctrl+A na vás ale z černoty monitoru vyskočí na pár vteřin počítadlo času. Vteřiny na něm nepřibývají, ale ubývají. Stejně tak celé dny. Ty hodiny odpočítávají a ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, budou ukazovat nejspíše něco méně než 18 dnů.

Osmnáct dnů do čeho? To nikdo neví. Ten, kdo si z nás tropí legraci, bude nejspíše tajemný až do poslední chvíle. Pokud ale nahlédneme do zdrojového kódu stránky, dá se odhadnout, co se na černém monitoru objeví 7. prosince odpoledne, tedy v čas, kdy má odpočítávání doběhnout do nuly: „Sorry, you are too late“.

To zní jako docela dobře povedený vtip.

Po pravdě řečeno, jakkoli se ekonomický řád světa otřásá poslední dny a týdny v základech, nic nenasvědčuje tomu, že by právě 7. prosince mělo dojít k nějakému kolapsu. Ten totiž může přijít téměř kdykoli. Třeba pozítří. V případě chystaného falešného jaderného útoku v Berlíně, o kterém jsem kdysi psal, se dalo vypozorovat několikanásobně více indicií, že se ten den něco stane, než v případě tohoto „iluminátského odpočítávadla“.

Den 7. prosinec vypadá totiž celkem nevinně – při pohledu vzad se nám vybaví pouze výročí útoku na Pearl Harbor (který vláda USA nechala proběhnout, aby měla záminku, jak se zapojit do druhé světové války), při pohledu vpřed nás může napadnout maximálně souvislost s chystanou provokací skupiny Anonymous, která právě na 7. prosince vyzývá k masivnímu runu na banky.

To by sice klidně mohl být počátek nějakého velkého kolapsu, jen si neumím představit, proč si Anonymous myslí, že je lidé poslechnou. Ostatně, přesně před rokem, 7. prosince 2010 (ale ta shoda v datu je zajímavá), vyzývala k runu na banky francouzská fotbalová ikona a rebel v jedné osobě Eric Canton – a nic se nestalo. Byla to jen zkouška? Ale proč by se letos měli lidé řídit pokyny skupiny hackerů, nejspíše napojených na americké tajné služby? Je přece jasné, že kdo nechce o své peníze přijít, už dávno si je z banky vyzvedl a nebude čekat na 7. prosinec, kdy – pokud by se run zdařil – své úspory nejspíše už nikdy neuvidí. Provokace skupiny Anonymous, třebaže se tváří jako opozice současnému bankovnímu systému, kterému chce tímto krokem zasadit smrtící úder, vypadá více než podezřele a pokud se najde dost prostoduchých lidí, kteří se výzvou nechají zmanipulovat, může se i podařit. Bohužel. Bankovní systém tím nijak neutrpí, jen elitáři budou mít dobrou záminku, jak rozjet své temné plány.

Je to ale pouze spekulace – není žádné indicie, která by naznačovala, že by illuminátské odpočítávání a operace „Run na banku“ spolu nějak souvisely. Umím si představit, že jde o povedený žertík, asi takový, jako tento: když napíšete „illuminati“ pozpátku a uděláte z toho webovou adresu (www.itanimulli.org), přesměruje vás tato adresa na oficiální webové stránky „National Security Agency“ (http://www.nsa.gov/). I to je vtipné, ne?

Musíme si zkrátka zvyknout, že i z velmi vážných věcí si lze v internetovém prostoru tropit legraci, stejně jako je mít třeba na paměti, že při hledání podobných informací na webu narazíme na spousty dezinformací a úmyslných manipulací a mystifikací, které nejsou jen výtvorem neznámých vtipálků, ale i vládních agentur a agentů.

Chce to tedy nepodléhat pocitům a zachovat si vlastní rozum. Propadat strachu, že se 7. prosince něco stane, by nebylo moudré. Strach není ta správná motivace pro naše jednání.

K něčemu však ale podivná černá webová stránka může přece jen být dobrá. Může nás vést k zamyšlení, zda svůj život žijeme tak, jak máme, zda jsme připraveni, kdyby se něco skutečně mělo dít a zda jsme případně schopni smysluplně využít těch několik dní, kdyby nám je někdo skutečně vyměřil. Je to takový dobrý test.

Jako kdybychom umírali a lékaři nám řekli, že nám zbývají poslední dva týdny života. Jak bychom s nimi naložili? Určitě bychom je do poslední vteřiny využili a byly by to dva neobyčejně kvalitní a dobře prožité týdny.

I těchto osmnáct dní by mohlo být kvalitních. Zkusme se vžít do situace, že za osmnáct dní svět tak, jak ho známe, skončí. Jak bychom těch osmnáct dní života strávili? Co bychom udělali jinak? Co bychom dělali a co bychom nedělali vůbec?

Zkusme si představit, že přijde válka, totální hospodářský kolaps nebo nějaká katastrofa (je to dost užitečná představa, protože se jednou bude hodit). Co když pak budeme muset žít v úkrytu nebo přemýšlet, kde a jak si obstarat něco k jídlu? Co když už nebudou existovat peníze, jak je dnes známe? Co když už nebudeme moci činit věci, které dnes běžně činíme? Kdo nemá dobrou představivost, ať si třeba přečte knihu Cormaca McCarthyho „Cesta“. Při ní docela mrazí, protože si člověk uvědomuje, jak vše, co je v ní vylíčené, je vlastně velice reálné a pravděpodobné. Žádné sci-fi, ale realita, která může nastat klidně pozítří. Co když bude život opravdu dramaticky jiný? Někdy není na škodu se na něco takového alespoň v mysli připravit, protože dříve nebo později nás podobný scénář zřejmě čeká. A kdyby ne, pak nás takové uvažování může vést alespoň k tomu, abychom přezkoumali svůj život, zda s ním nenakládáme marně.

Osmnáct dní. Je to hodně nebo málo? Jak se to vezme. Dá se během té doby připravit na případnou krizi? Jistěže dá. Dá se udělat mnoho jiných věcí. Člověk může navštívit své blízké, protože pak už by to třeba nebylo tak jednoduché. Může se zamyslet nad svým životem a z perspektivy brzkého konce posoudit, zda činnosti, kterým se věnuje, stojí opravdu za to či zda nejsou zhola zbytečné. Možná zjistí, že jsou lepší způsoby, jak využít čas. Možná zjistí, že naopak nic ve svém životě měnit nemusí, protože si už nyní počíná zodpovědně. Možná má zbrojní pas, zásoby jídla a už ho nenapadá, co jiného by si měl ještě zařídit.

Zase někdo jiný by si mohl říci, že si ty poslední dny naopak užije se vším všudy. Žádná příprava na krizi, ale třeba dobrá večeře v restauraci či společný rodinný zážitek, na který v běžném shonu není čas. Třeba dovolená. Protože třeba poslední. Záleží na nátuře každého z nás.

Nebo si uvědomíme, že je ze všeho nejdůležitější být připraven duchovně a smířit se s Bohem, než nakupovat konzervy. Pokud totiž někdo má náš život pevně v rukou, nejsou to illumináti, ale On. Proto je lepší spíše než o nich přemýšlet o Něm a o tom, co by s námi bylo, kdyby měl náš pozemský život najednou skončit. Jemu se totiž nakonec budeme všichni zpovídat za své činy.

Určitě bychom však neměli žít v úzkosti. Podobné informace či články jako je tento by nás neměly stresovat a strašit, ale spíše vést k vnitřnímu klidu a k rozvaze.

Ať si illumináti, domnělí či skuteční, klidně počítají…

www.prvnizpravy.cz

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s