VK a milosti. Pravdoláskaři z Respektu přestřelili

Pokusili jsme se zmapovat nejasnosti kolem „kauzy“ údajně koupené prezidentské milosti pro expolicistku Kadlecovou.

Redakce serveru Prvnizpravy.cz se už dříve věnovala nejasnostem ohledně „kauzy“ časopisu Respekt, který se chlubí důkazy o tom, že se na Hradě kupčí s prezidentskými milostmi.

Celý příběh ale mnohem spíše připomíná umělou konstrukci, která se pod novými otázkami začíná stále více hroutit. Odmyslíme-li si mediálně chytlavou story, zjistíme, že důkazy nejsou žádné. Pouze lékařský zápis, který nikdo neviděl, tvrzení doktora, který patří k táboru Klausových odpůrců a pár záběrů skrytou kamerou, které ale o ničem nesvědčí.

Pojďme si tvrzení Respektu a nejasnosti kolem nich probrat popořadě:

Lékařský zápis

Respekt tvrdí, že má kopii zápisu z hospitalizace pacientky, expolicistky Radky Kadlecové, ve které se tato svěřuje s tím, že jí byla zakoupena milost od prezidenta republiky a k výkonu trestu, ke kterému byla odsouzena za braní úplatků na cizinecké policii, tedy nenastoupí.

„Odsouzená za přijímání úplatků, které jí byly nabízeny v jejím zaměstnání cizinecké policie, sua sponte uvádí, že je pro ni již zakoupena milost u prezidenta republiky, na cílený dotaz potvrzuje, že úplatky přijali taky poradci prezidenta,“ stojí podle Respektu v tomto zápise.

Informace Respektu ale vzbuzuje pouze další a další otazníky:

Jak přišel Konečný k zdravotní dokumentaci Kadlecové? Jak se k ní dostal Respekt?

Odnesl si snad Konečný dokumentaci ve chvíli, kdy byl vyhozen z pozice primáře psychiatrického oddělení nemocnice v Ostrově?

Může si lékař opouštějící pracoviště zkopírovat karty svých pacientů a poté je ještě poskytovat novinářům? Nebo se snad „vloupal“ do nemocnice a odnesl si záznam zpětně?

Protože Konečný i Respekt mlčí, můžeme jen spekulovat. Nabízí se i otázka, že Konečný poskytl časopisu pouze tip a ten si dokumentaci vyžádal na nemocnici sám. Je ale možné, aby nemocnice bez souhlasu pacienta poskytovala jeho dokumentaci novinářům?

Je představitelné, aby přijel redaktor do nemocnice, vyžádal si dokumentaci léčených pacientů a pročítal si tam podrobnosti z jeho léčby?

A jak vůbec můžeme věřit nějakému zápisu, který nikdo neviděl? Konečný si do něj mohl napsat cokoli. Mohl ho klidně zfalšovat. Je tento zápis tištěný, nebo jen v elektronické podobě? Nemohl s ním někdo manipulovat, pozměnit ho?

Lékařské tajemství

Odpovědné profesní orgány by také měly říci, zda vyzrazením těchto informací novinářům nedošlo k porušení lékařského tajemství.

Není vyzrazení lékařského tajemství novinářům také porušením zákona?

Můžeme se také ptát, jestli je obvyklé, aby psychiatr zapisoval do lékařské dokumentace informace, které nesouvisí se zdravotním stavem pacienta. Psychosomatici, ke kterým se Konečný hlásí, to asi nepovažují za nic divného, minimálně divně ale vypádá, když čteme věty, které by se více než do lékařského spisu hodily do spisu policejního. Konečný si hraje na vyšetřovatele a „cíleně se ptá“, jestli úplatek dostali i prezidentovi poradci. A poté tuto informaci také zapíše. To je samo o sobě nezvyklé.

„Působil jste v té chvíli jako lékař, nebo jste si hrál na kriminalistu?“ ptali jsme se Konečného.

Na tyto a další otázky ale MUDr. Martin Konečný odmítá odpovědět. Redakce serveru Prvnizpravy.cz mu zaslala celkem 11 otázek, ani po urgencích ale nepřišla žádná odpověď.

Pokud dal Konečný novinářům k dispozici zdravotní dokumentaci své pacientky, nabízí se otázka, zda by na něj samotného nemělo být podáno trestní oznámení.

Absurdnost situace

Další otázky vyvstávají z nelogičnosti celého tvrzení. Žena odsouzená za braní úplatků, které hrozí vězení, bez problému přizná, že poskytla úplatek – navíc lékaři, kterého nezná. Proč by něco takového dělala?

Stejnou otázku si klade JUDr. Jaroslav Kuba.

„Paní expolicistka unikla výkonu trestu odnětí svobody díky prezidentské milosti. Za stejný trestný čin, kterého by se však měl v její prospěch údajně dopustit kdosi na Hradě. Ale – proč by se jeho vyzrazením měla vystavovat problémům? Mohla si ve chvíli, kdy unikala vězení, přát znovu prožít vše, co jí mimo jiné přivedlo až k psychiatrovi?“ ptá se právník, který pracuje jako poradce prezidenta republiky a kauzou se cítí osobně dotčen.

„Jsem jedním ze dvou právníků, kteří jsou poradci prezidenta České republiky. I když z této pozice nejsem zapojen do procesu vyřizování žádostí o omilostnění, mám i tak pochopitelný osobní zájem na řádném prošetření tohoto závažného obvinění ´Hradu´,“ vysvětlil Kuba ve svém stanovisku, kterým reaguje na pokračující kampaň v Respektu.

A ptá se dál: „Nemohla si (Kadlecová) být vědoma toho, že pokud by se prokázalo získání omilostnění v důsledku trestného činu, že dojde k jeho zrušení? Vždyť již i soud kdysi dovodil v kauze ´nejmenování soudce´, že na rozhodnutí prezidenta lze pohlížet jako na správní akt, který lze zrušit soudním rozhodnutím,“ tvrdí Kuba s tím, že Kadlecová by tak nejspíše definitivně skončila za mřížemi, neboť zřejmě ještě nedošlo k promlčení toho, za co byla odsouzena. A navíc by za mříže putoval i její strýček, který jí podle Respektu s „vyřizováním“ milosti údajně pomáhal.

Bylo by tedy vůbec takové riskantní chování Kadlecové vůbec myslitelné?

A pokud měla zajištěnou milost, jak Respekt tvrdí, proč pak chodila k psychiatrovi, když nebyl důvod, aby se psychicky hroutila?

Nebo zhroucení jen předstírala, aby získala odůvodnění pro milost? To by znamenalo, že to nepoznal, což je nepravděpodobné, nebo poznal, pochopil, že jí jde jen o potvrzení, ale v tom případě by se stal jejím komplicem, spoluúčastníkem podvodu, navíc i podvodu finančního vůči pojišťovně. Zkrátka, ať se na věc díváme z jakéhokoli úhlu, nedává smysl.

Ohlášení „korupce“

Na první pohled nesprávný je i postup lékaře, který nic na policii neohlásil, respektive ohlásil až s dvouletým zpožděním, navíc ale až poté, co kontaktoval novináře z Respektu.

Oficiální vysvětlení, které Konečný podává, je nevěrohodné. Domníval se prý, že se na skutečnosti spadající pod lékařské tajemství ohlašovací povinnost nevztahuje, a až posléze, s údajnou úpravou zákona, zjistil, že ano. Tvrdí také, že se k takovému postupu rozhodl po poradě s právníky nemocnice.

Opět ale vystává řada oprávněných připomínek:

Předně zní jako pohádka, že lékař dva roky horečně přemýšlí, zda údajnou korupci nahlásit či ne. Ví, že nemůže (což přitom není pravda) a studuje proto pravidelně zákony, zda se už náhodou nezměnily a on by neměl to, co v sobě mučivě nosí, přiznat. A ejhle. Zákony se změnily a Konečný jde vše nahlásit.

I kdyby to tak bylo a lékař cítil neodolatelnou povinnost vše ohlásit policii, proč ale nešel hned na policii a jen na policii, ale proč šel i za novináři a podle všeho za novináři ještě dříve než na policii? Média totiž psala, že se s detektivy setkal „před pár dny“, kdežto Respekt o „kauze“ musel vědět dlouhou dobu, protože se značným předstihem oslovoval aktéry příběhu a dokonce je nahrával skrytou kamerou.

„Pozoruhodné je i chování zmíněného pana primáře. Nikoli snad proto, že vedle plnění lékařských povinností ještě sleduje aktuální stav právní úpravy. Ale že po legislativní změně jde na policii splnit ohlašovací povinnost. Jestli okamžitě, či až nyní, není ze zprávy zřejmé. Nicméně navzdory tomu, že k zápisu mělo dojít – jak se jistě i prokáže – v době, kdy tuto povinnost neměl. A tak mu ani dnes nic nehrozí, i když pozdější úprava poměry zpřísnila. Tak jako mu nic nehrozilo, kdyby ´zatepla´ věc ohlásil,“ podotýká opět právník Kuba.

Konečný se tak nemusel ničím trápit. Navíc ani není pravda, že oznámení údajné korupce bránilo lékařské tajemství. Konečný neměl ohlašovací povinnost, ale na druhou stranu mu v ohlášení nic nebránilo.

Lékařské tajemství totiž nikdy nestálo podle trestního zákona výše než oznamovací povinnost. Výjimku mají pouze advokáti a zpovědníci, nikoli lékaři. K žádné změně zákona v tomto smyslu ani nedošlo.

„Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství,“ říká totiž § 368 (Neoznámení trestného činu), který dosud nedoznal změn.

Je také otázka (například pro lékařskou komoru), zda v takovém případě neměl celou věc předat právnímu oddělení nemocnice a zda případné trestní oznámení nemělo podávat zdravotnické zařízení, nikoli jednotlivec.

MUDr. Konečný

Konečně je zajímavé podívat se na osobu samotného doktora Konečného. Už dříve redakce serveru Prvnizpravy.cz upozornila na skutečnost, že Konečný má blízko k lékařům, kteří před dvěma lety kuli pikle, jak se s využitím psychiatrie zbavit prezidenta Václava Klause. Většina z nich se rekrutovala z oblasti tzv. psychosomatiky, kam patří autor tehdejší iniciativy Jan Hnízdil, stejně jako další jeho kolegové (Poněšický, Honzák, Chvála) a ostatně i Konečný sám.

Třebaže jsme Konečného oslovili s dotazy, na žádný z nich nereagoval. V reakci na minulý text se ale ozval MUDr. Chvála, který se cítil dotčen tím, že byl v textu zmíněn.

„Vykonstruoval jste spiknutí proti panu prezidentovi z neexistujících důkazů. To, že se pár doktorů, kteří jsou úzce specializovaní například na psychosomatiku a věnují se nemocným lidem, vzájemně znají, ještě není důvodem k takové nesmylné konstrukci,“ napsal Chvála, který ale evidentně nepochopil obsah článku. Ten se totiž pouze podivoval nad tím, že současný útok na prezidenta je opět veden ze stejného prostředí psychiatrů-psychosomatiků, což je minimálně dost podivná náhoda.

Podle informací serveru Prvnizpravy.cz popisují navíc někteří kolegové Konečného jako „chorobně ambiciozního“, jiní za jeho počínáním vidí zhrzenost lékaře, který musel odejít z pozice primáře nemocnice v Ostrově i z dalších zdravotnických zařízení.

Nemůže jít také o pomstu člověka, který těžce nese, že do nemocnice v Ostrově nastoupil významný lékař, docent Pavel Kolář, navíc vyznamenaný za svůj celoživotní přínos prezidentem republiky Václavem Klausem? Krátce po příchodu Koláře totiž Konečný odchází.

Jak také psychosomatici sami přiznávají, cítí se Konečný, Hnízdil a spol. v „akademicko-odborné izolaci“ a tudíž nedocenění.

Celý příběh má tedy tolik trhlin, až vzbuzuje dojem, že jde o účelovou kauzu, navíc značně nepřesvědčivého charakteru. Nestálo by za to věnovat jí jakoukoli pozornost, kdyby zároveň neexistovaly pochybnosti nad tím, zda nedošlo k manipulaci s fakty a k porušení lékařských a novinářských etických zásad.

Prvnizpravy.cz, 27. října 2011

Reklamy

One thought on “VK a milosti. Pravdoláskaři z Respektu přestřelili

  1. Tohle je ale trapný a ubohý škvár! Co takhle občanská povinnost podávat testní oznámení na podezření z korupce? Je zcela přirozené, že chtěl-li jí dr. Konečný dostát, musel sledovat vývoj zákonodárství v této oblasti. Neznalost zákona neomlouvá, to ví snad každé dítě. Ale hlavně, ani slovo o tom, CO KDYBY SE TO PODEZŘENÍ Z KORUPCE PŘECE JEN POTVRDILO, JAKÁ BY TO BY\LA HRŮZA A OSTUDA NEJEN PRO PREZIDENTA, ALE PRO CELÝ ČESKÝ NÁROD!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s