Fígle TI: Vycucá si čísla, Česko přijde o miliardy

Jaké používá Transparency International fígle, aby mohla Česko zařadit někam za Bahrajn a Botswanu? 

Redakce Prvnizpravy.cz se věnuje odvrácené tváři mezinárodní „nevládní“ organizace Transparency International. Představitele její české pobočky konfrontovala s některými zjištěními, ke které ve své analýze dospěli Ing. Karel Berka a Ing. Aleš Moravec a s jejímiž závěry seznámili i prezidenta republiky, jednotlivá ministerstva a další relevantní české úřady.


ČTĚTE TAKÉ:
1. díl: Poškozuje TIC zájmy Česka? I Hrad si to myslí
2. díl: Netransparentní Transparency: Komu slouží linka 199?


Analýza ve své době vzbudila zájem například Hradu, který podklady postoupil k prošetření ministerstvu vnitra. Od té doby se ale v médiích – až na pár výjimek – nikdo této organizaci a jejím pravým záměrům nevěnoval. Naopak – její výstupy jsou ze strany novinářů nekriticky přijímány a české pobočce Transparency International (dále jen TIC) se podařilo uhnízdit i ve státní správě, kdy například ministerstvo vnitra ji považuje za jediného partnera v boji proti korupci. Co když tím ale dělá z kozla zahradníka?

Co řekne TIC, je svaté. Ale proč by to tak mělo být?

Bez médií by TI / TIC nebyla to, čím je. Celá její údajná prestiž stojí na nespočetných citacích ve sdělovacích prostředcích, kdy jsou představitelé TIC nekriticky citováni jako jediní odborníci na korupční otázky.

Například za rok 2006 měla TIC celkem 2.142 citací v médiích, což znamená pětkrát denně – a tedy častěji, než jaký prostor dostávají v médiích česká ministerstva nebo vláda jako celek.

A co TIC konzumentům zpravodajství sděluje? „Neustále jsou přesvědčováni o tom, že jejich stát je skoro nejzkorumpovanějším státem na světě,“ zlobí se Karel Berka, jeden ze dvou autorů analýzy.

Vadí mu, že TIC napadá jen údajné české příjemce úplatků, ale o zahraničních poskytovatelích úplatků zarytě mlčí, jakoby korupce v cizině neexistovala. Západ je nám dáván za příklad, přitom korupce tam ještě donedávna byla de facto legální.

Diví se také, že TIC nijak neinformovala o skandálech zahraničních vlastníků českých firem na našem území, například o největší úplatkářské aféře v automobilce Škoda v Mladé Boleslavi, kde tamní německý personální šéf korumpoval společně s vedením automobilky Volkswagen odborářské bossy třeba tím, že jim v Praze kupoval luxusní prostitutky.

Není to ale jen Berka, kdo poukazuje na podivnou disproporci mezi tím, kolik prostoru TIC věnuje údajné korupci v Česku a kolik prostoru korupci v zahraničí, případně korupci ze strany zahraničních firem vůči Česku.

Už v roce 2003 si téhož povšiml předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a pozdější ministr vnitra Martin Pecina, když v časopise Lobby zpochybnil závěry hodnocení TI. Jak nám může být například Německo vzorem, když ještě do konce roku 1999 byl úplatek v Německu daňově odečitatelnou položkou? A jak pomocí těchto úplatků západní obchodní zástupci po roce 1989 kupovali u nás celé podniky i český tisk, ptal se tehdy.

„Úplatkářství na vysokých politických místech k nám přišlo po revoluci ze Západu. A vůbec nechápu hodnocení Transparency International, kde se Česká republika ocitá na chvostu Evropy, vždyť v Německu byl ještě před šesti lety úplatek odečitatelnou daňovou položkou,“ řekl tehdy doslova Pecina.

A v dalších slovech byl ještě ostřejší:

„Hodně se u nás hovoří o korupci. K tomu bych chtěl říci jediné. Korupce tady před rokem osmdesát devět nebyla a nebyla tady ani na začátku devadesátých let. Korupci k nám zavedli naši starší bratři z Evropské unie a dneska nás hrozně školí o tom, jak to tady máme dělat. Až budeme v tak hrozné situaci, co se týká korupce, jako je Francie, Německo, Itálie, Španělsko, tak nás můžou začít školit. Ještě si myslím, že jsme se k takovým hrůzám nepropracovali, byť to mediálně vypadá, že je u nás ta situace velmi špatná…“

Představitelé TIC jsou ale na slova o korupci v cizině hákliví: „Ve vámi zmíněných západních zemích bych ´kvetoucí korupci´ zmiňoval velice opatrně. Existuje mnoho korupčních skandálů ze zemí jako Německo či Velká Británie, které nám jsou opravdu někdy dávány za vzor, ale zásadní rozdíl je v tom, že v těchto zemích je z korupčních činů vyvozována odpovědnost. Děje se tak buď díky lepší legislativě nebo proto, že státní orgány (soudy, prokuratury, policie a jiné vyšetřovací složky) nejsou napojeny na politickou scénu a vyšetřují a účinněji než v ČR odhalují případy korupce,“ odepsal pro Prvnizpravy.cz právník TIC Petr Leyer.

Podle Berky a Moravce ale zamlčování korupce v cizině a zveličování korupce v Česku není nijak nepochopitelné, uvážíme-li, co je hlavním úkolem Transparency International, jak už bylo řečeno výše – na základě zcela neprůkazných či dokonce zfalšovaných údajů vytvořit mediálně dojem, že je Česká republika naprosto zkorumpovaná.

Proč by to ale TI dělala? Abychom tomu porozuměli, musíme se vrátit do doby, kdy TI ještě neexistovala a kdy si úplatky poskytované v zahraničí mohly například německé firmy bez problémů odepsat z daní.

„Na transformaci české ekonomiky a odstátnění podniků do rukou zahraničních vlastníků po roce 1989 byly západoevropské státy dobře připraveny. Podle jejich zákonů úplatky, které poskytovaly jejich obchodní vyslanci zahraničním veřejným činitelům v mezinárodních podnikatelských transakcích, mimo jiné i v České republice, byly daňově uznatelné položky,“ vysvětluje Karel Berka. V Německu takový stav platil až do roku 1999.

Protože ale nebyl dlouhodobě únosný, připravovala se od roku 1993 v OECD „Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích“, která byla přijata v roce 1997 a Česká republika se k ní připojila o tři roky později.

Podle Berky to byla nová strategie, kterou bohaté západní země použily vůči zemím bývalého sovětského bloku. Proto také byla Transparency International založena až roku 1993, spolu se vznikající úmluvou OECD. Jinými slovy, TI posloužila jako nastrčená organizace ke kontrole veřejných zakázek v zájmových oblastech, vyvozuje.

„Západní investoři, když si vybírají zemi, kde budou investovat, se řídí údaji Transparency International. A pod záminkou hluboké korupce v bývalých zemích RVHP jim dávají ty nejhorší podmínky. Ztráty, takto vzniklé v neprospěch České republiky, mohou dosáhnout, či dokonce už dosahují, v dlouhodobém horizontu mnohamiliardových škod,“ tvrdí analýza Berky a Moravce.

To představitelé TIC samozřejmě odmítají:

„Nerozumím naznačené souvislosti mezi úmluvou OECD a působením TIC. Když nastavím hypotetickou situaci: Velké zahraniční společnosti nemohou od určité chvíle odečítat své úplatky z daní. Přestanou je tedy poskytovat. Dříve je platily komu? Předpokládám, že jste měl na mysli úředníky veřejné správy v ČR nebo v jiných státech. V určité chvíli se objeví TI a vyhotoví Index vnímání korupce. Tytéž společnosti, které dříve poskytovaly a nyní nesmí poskytovat úplatky, začnou sledovat zmíněný index a přestanou kvůli horšímu postavení ČR v žebříčku zde investovat. Stále tedy budou své aktivity vyvíjet hlavně např. v Německu, protože je tam dle indexu nižší míra korupce. Nebyla by logika spíše opačná? Mezinárodní společnosti by se přesunuly do zemí, kde je braní a poskytování úplatků běžnější, jelikož i tyto společnosti je přece poskytovaly,“ odpověděla TIC na dotazy serveru Prvnizpravy.cz.

Jak jsme si ale ukázali výše, jde o to, jaké podmínky dostává Česká republika ze strany zahraničních investorů. Pod mediálním dojmem zkorumpované země přirozeně ty nejhorší pro Českou republiku a ty nejvýhodnější pro cizí společnosti. Relativně prosperující Česká republika, vůči které by se měly cizí společnosti za normálních okolností chovat korektně a seriózně, je postavena na roveň afrických zemí a proto je tak s ní také nakládáno. Tím naše země přichází o své zisky a zahraniční firmy nemusí sahat nijak hluboko do kapsy, chtějí-li zde podnikat.

Představitelé TIC ale odmítají, že by věci právě takto fungovaly a že by TIC svými mediálními výstupy poškozovala Českou republiku.

„TIC vždy vychází z ověřených informací. Zároveň se TIC vždy vyjadřuje ke konkrétním problémům, takže následně může příjemce zpráv usuzovat, že ´vláda je celá zkorumpovaná´, ale jedná se o konkrétní podložené kauzy, v nichž dochází k nestandardním postupům,“ oponuje TIC.

Podivné žebříčky korupce

Účelovost žebříčků korupce, se kterými TIC pravidelně otravuje českou veřejnost, pak nejlépe osvětlí způsob, jakým jsou sestavovány. Právě na tomto případě lze nejlépe vidět, jak je práce TIC virtuální a slouží pouze k vyvolávání dojmů, což ale v dnešním světě médií bohatě stačí.

TIC uplatňuje dva hlavní „výzkumné výstupy“. Pod vědecky se tvářícím slovem najdeme „Index anonymního dojmu z korupce CPI“ (Corruption Perceptions Index) a „Globální barometr korupce GCB“ (Global Corruption Barometer).

První zmiňovaný je účelově překládán jako rovnou „Index vnímání korupce“. Přišel s ním německý profesor Johann Graf Lambsdorff, působící nejprve na universitě v Göttingenu a od roku 2003 v Pasově. Došel k závěru, že jelikož „anonymní dojem“ nelze přímo vyjádřit v číselné podobě, je nutné si vypomáhat srovnáním různých indikátorů. Celkem jich určil 17 různých, ale v některých zemích se používají například jen tři.

To ale působí značně nedůvěryhodně, protože se tak srovnává nesrovnatelné.

Další pochybnost o serióznosti takového údaje spočívá v tom, že samotný výzkum ani neprobíhá v dané zemi, ale výběrově jsou tázáni manažeři zahraničních firem, jak korupci v daném státě z hlediska vlastního prospěchu vnímají.

„V obchodním světě existují názory, že těmto hodnotitelům ve skutečnosti vadí, že provize určuje někdo jiný, a to poškozuje jejich osobní zájmy. A podle tohoto klíče anonymně známkují svoje soukromé ´dojmy z korupce´. Cejchují státy, kde nikdy nebyli, přičemž mnozí z nich mají problém vůbec najít tyto státy na mapě,“ tvrdí Berka s Moravcem.

Opět nejsou jediní, kdo problematičnost podobných postupů cítí. Například ministerstvo vnitra ve své zprávě o korupci ze dne 19. 10. 2005 uvádí: „Samotný index CPI je problematický v tom smyslu, že jeho výzkumy jsou prováděny pouze mezi zástupci podnikatelské sféry, odborné veřejnosti a v řadách analytiků, tedy u pouhého zlomku veřejnosti. Hovoří navíc jen o příjemcích úplatků, nikoli o uplácejících. Jde o míru vnímání fenoménu korupce v omezeném segmentu společnosti, nikoliv o její skutečnou hodnotu“.

To ostatně přiznávali v průběhu doby i sami představitelé TIC. Například Marie Bohatá se už před deseti lety nechala v rozhlase slyšet, že jednotlivé ukazatele nemají statistické kvality srovnatelnosti v čase a v prostoru a že to, co lze měřit, je tedy jen dojem z korupce.

V České republice podle ní navíc existují i ukazatele, které o zhoršení situace nevypovídají. „Na jedné straně se nám zhoršuje to hodnocení, na druhé straně nám roste příliv zahraničních investic. Takže to nejde tak úplně dohromady. Proto já zdůrazňuji, že to je skutečně jenom subjektivní vnímání, bohužel u té korupce objektivní měření možné není,“ řekla Bohatá, která vedla Transparency International ČR až do roku 2004, kdy začala pracovat v Eurostatu.

Stejný problém potvrdila i svého času výkonná ředitelka TIC Krnáčová, která přiznala, že u některých zemí se používají jen tři ze sedmnácti indikátorů, stejně jako fakt, že o pořadí v žebříčku rozhoduje nepatrný počet zahraničních expertů, analytiků, manažerů a výzkumníků, a to z ciziny. Česká pobočka TI sama žádný takový průzkum na domácí půdě neprovádí.

„Index anonymního dojmu z korupce (PCI) lze považovat za určitou virtuální teoretickou hodnotu. Nelze jím však manipulovat pro závažné a mediálně zcela zneužité výstupy,“ uzavírají Berka a Moravec.

O mnoho půrkaznější není ani další metoda, kterou TI vůči zemím používá – globální barometr korupce (GCB). Jím se zjišťuje vliv korupce v 63 zemích a to v politických stranách, parlamentu, obchodu, médiích, vojenství, nevládních organizacích a v církvích.

Jeho potíží je, že se průzkum provádí jen u pouze 1000 respondentů v každé zemi a způsob provedení je navíc různý: někde probíhá osobně, jinde telefonicky, zase jinde přes internet.

V praxi to pak vypadá, že zakázku na zpracování výzkumu pro Českou republiku obdrží například německá firma PSYMA, která ji dále postoupí své dceřinné firmě v České republice – Mareco s.r.o.

„Konkrétní průzkum provedl p. Jan Trojáček ve dnech 29. července – 9. srpna 2006. Průzkumu se v ČR zúčastnilo 1 000 respondentů, to je pouhý 1 respondent na 10 000 obyvatel (0,01 % obyvatel). Rovněž doba v průběhu prázdnin není příliš objektivní. Ještě daleko méně objektivní se průzkum jeví v zemích s vyšším počtem obyvatelstva – v Německu to bylo pouhých 505 respondentů. V Indii (1 miliarda obyvatel) to bylo 1 058 respondentů, v Indonésii (200 milionů obyvatel) 1 000 respondentů, ale pouze ve městech, což jsou vzhledem k počtu obyvatel směšná čísla,“ popisuje anlýza Berky a Moravce.

Vidíme tedy, že získané hodnoty, lze brát maximálně jako orientační, v žádném případě ale nemohou být základem pro výstupy v médiích.

A jak se k těmto vachrlatým postupům staví zástupci TIC?

„Index vnímání korupce má přesně takovou vypovídací hodnotu, kterou jste sám napsal. Každý si přece může ověřit , jak se k uváděným datům došlo a dle toho volit své kroky. Jestliže se však někdo omezí pouze na zjištění, že jedna země je v žebříčku výše či níže postavená než jiná, a nezkoumá jakou informaci údaje sdělují, má dotyčný problém s používáním kritického myšlení a se základní dovedností abstraktně myslícího živočicha – ověřování nabyté zkušenosti,“ uvedl pracovník TIC Leyer.

TIC tak sama potvrzuje, že její žebříčky doslova plavou na vodě a neměly by být brány vážně. Celé je to totiž jen jedno velké divadlo.

www.prvnizpravy.cz

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s