Jochova mylná teorie tří pilířů pravice

Už delší dobu se chystám napsat článek o pochybné „kopečkové teorii“, jak říkám jistému klišé, podle kterého západní civilizace stojí na čtyřech kopečcích – Sinaji, Golgotě, Akropoli a Kapitolu, které mají symbolizovat židovskou, křesťanskou, řeckou a římskou antickou tradici.

Tuto teorii rád dává k dobru současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a přiznám se, že jsem mu ji svého času uvěřil. Potíž kopečkové teorie tkví v tom, že to nejsou kopečky čtyři, ale tři – jeden kopeček je tam navíc. Ale o tom někdy příště.

Kopečkovou teorii však strčila do kapsy teorie Romana Jocha, kterou nedávno představil na debatním večeru Hovory na pravici III. Šlo tedy spíše o nadsázku či bonmot, což ale nijak neumenšuje nesmyslnost tvrzení ředitele Občanského institutu a premiérova poradce. Tak jako má prý levice v současné době tři své základní pilíře moci a vlivu (média, Hollywood, univerzity), má pravice své pilíře v institucích Vatikánu, Wall Streetu a Pentagonu.

Třebaže toto vyjádření bylo určeno spíše omezenému okruhu posluchačů, bylo veřejné a mám pocit, že by na něj mělo proto být reagováno. Ujímám se toho i proto, že se řečník nechal slyšet, že kdo není vůči těmto třem institucím loajální (což podle Jocha znamená, že není západním patriotem), nemůže se považovat za pravicového člověka a konzervativce (a směřoval tuto výtku – sice nepřímo – i vůči mé osobě, když narážel na mé texty, ve kterých se podle něj má neloajalita vůči těmto institucím projevuje).

Říci v nadsázce, že se pravice opírá o Pentagon a Wall Street je jedna věc, ale dodat zároveň, že ten, kdo Pentagon a Wall Street neuznává či jej třeba jen kritizuje, není už déle zastáncem pravice, je nemístný útok na celou jednu skupinu konzervativců.

Necítím se nijak osobně dotčen tím, když někdo zpochybní mé pravicové přesvědčení, ostatně, dělení na levici a pravici je dnes (ne historicky vzato, ale v dnešní postdemokratické době) spíše jistým druhem hry (raději o sobě proto mluvím jako o konzervativci), považuji ale za nutné se vymezit vůči Jochovu tvrzení, že správný konzervativec by měl Pentagon a Wall Street bezpodmínečně podporovat (Vatikán z této polemiky vynechávám, ačkoli jsem protestant, sídlo papeže jako symbol konzervatismu přirozeně uznávám).

Současně bych chtěl polemizovat s tvrzením, podle kterého kritika Wall Streetu či Pentagonu (rozuměj finanční a válečnické moci Spojených států) člověka vyřazuje z pravicové scény, případně z něj dělá fašistu (podle Jocha řeči o Bilderbergu či zpochybňování oficiální verze 11/9 člověka posouvají od degaullovské pravice k pravici vichistické). A to už je odvážné tvrzení, ba přímo útok na – v poslední době se v českém prostředí – šířící procitnutí z neokonzervativního opojení první poloviny první dekády nového tisíciletí, s kterým se lidé jako Joch, snící si svůj neokonzervativní sen, vyrovnávají jen stěží.

KDO OVLÁDÁ MÉDIA?

Předně bych si nebyl vůbec jist tvrzením, že levice ovládá média, Hollywood a univerzity. Ve zjednodušeném dělení světa na pravici a levici by se to tak možná říci dalo, při bližším zkoumání ale takový názor neobstojí. Souhlasím s Petrem Hájkem, že novinářské řemeslo v zásadě přitahuje levicově smýšlející lidi (jakkoli si to ti o sobě nemusí myslet), souhlasím s tím, že Hollywood produkuje řadu snímků oslavujících pokrokářské smýšlení a rozleptávání tradičních hodnot (zejména v etické oblasti) a že podobně levicově smýšlející absolventy chrlí i univerzity, na kterých vyučují převážně levicově smýšlející učitelé. S posledně jmenovaným levicovým pilířem (univerzitami) bych měl asi problém nejmenší, Jochova připomínka je zde na místě. Jsou ale první dva pilíře – média a zábavní / filmový průmysl – skutečně pouze v rukou levice?

Odpověď záleží na tom, co si představíme pod pravicí. Osobně bych mohl dát Romanu Jochovi za pravdu, protože mediální magnáty typu Silvia Berslusconiho či Ruperta Murdocha za pravicové vskutku nepovažuji. Jsou to představitelé politického středu, což je jen jiný název pro levici. Na druhou stranu Murdocha či Berlusconiho Joch zcela určitě za představitele pravice považuje, čili jeho teorie o tom, že média jsou ovládaná levicí pokulhává, protože najdeme řadu příkladů, kdy tomu tak není.

Významné postavy Jochem častokrát hájeného Bilderbergu (hájeného ostatně i na zmiňovaném debatním večeru) mají majetkově pod palcem přední mediální imperia v celém západním světě (NBC, ABC, CBS, PBS apod.). Podobné je to i v českém prostředí – deník, který si u nás hraje na nejserióznější, stejně jako další celostátní listy jsou naoko pravicové (neokonzervativní). Televizi NOVA vlastní významný Židoameričan (po vzoru Afroameričan) Ronald S. Lauder, kromě funkce předsedy Světového židovského kongresu též člen Council on Foreign Relations, think-tanku Davida Rockefellera.

Stejně tak současný Hollywood obhajuje zájmy neokonzervativců v míře nezanedbatelné – vykreslováním muslimů jako tvůrců všeho zla, podporou militarismu, strašením z terorismu a podobně. Našli bychom desítky filmů, které jsou někdy více, někdy méně skrytou reklamou na neokonzervativní (podle Jocha pravicovou, podle mne levicovou) politiku obhajující vojenskou intervenci USA kdekoli na světě. Omílají klišé o potřebě hájit lidská práva, propagandisticky rozvíjejí příběh z 11. září, propagují drancování zemí třetího světa kvůli přírodním zdrojům, oslavují americké války – tedy vše, co má Roman Joch rád.

Zábavní a filmový průmysl je mnohem spíše než v rukou levice v rukou elit, které ho využívají k válečné propagandě a k doktrinaci diváků agendou Nového světového řádu.

Tím se pomalu dostávám k hlavnímu tvrzení – zda je Vatikán, Pentagon a Wall Street symbolem pravice či konzervatismu.

Vatikán zcela jistě k pilířům konzervatismu a potažmo pravice patří. Veškeré pochybnosti, které jsem v jednom svém textu publikoval (a za které mne Roman Joch kritizoval), se týkaly pouze předposledního papeže Jana Pavla II. a nejspíše i několika jeho předchůdců, u kterých je evidentní, že byli ve vleku svobodných zednářů, ne-li přímo svobodnými zednáři. V tomto smyslu je Vatikán bojištěm, kde se svádí zápas o to, zda v církvi získají navrch tradicionalisté, nebo pokrokáři. V současné době se současný papež jeví být konzervativnějším než jeho předchůdce. Na druhou stranu i on koketuje s myšlenkou uspořádat modlářské setkání v Assisi, které bylo tradicionalisty vytýkáno Janu Pavlu II. Nuže, uvidíme.

Vlastenecky smýšlející konzervativec ale stěží může souhlasit s tvrzením, že podobnou roli jako Vatikán v dnešním světě hraje Wall Street a Pentagon.

OVLÁDÁ PREZIDENT PENTAGON, NEBO PENTAGON PREZIDENTA?

Wall Street a Pentagon jsou pouze symboly americké moci, ničím jiným. A to – v posledním století zvláště – moci arogantní a agresivní. Myslet si, že tyto symboly Ameriky jsou zároveň symboly pravice, může jedině ten, kdo mezi USA a pravici dává rovnítko, což je postoj natolik primitivní a naivní, že nevěřím, že by ho Joch myslel vážně. Ve skutečnosti toto pomýlené ztotožňování USA s pravicovými myšlenkami je jedním z nejkřiklavějších případů intelektuální omezenosti současné české pravicové scény, kde ještě mnozí žijí v zajetí studenoválečnické rétoriky, podle které jsou Spojené státy absolutním dobrem a Rusko absolutním zlem, případně si Rusko vyměnili za Al-Kájdu a věří, že je to nyní tažení proti terorismu, které činí ze Spojených států za všech okolností kladného hrdinu a bojovníka za svobodu, o kterém se nesmí pochybovat a kterému je třeba se uctivě klanět. K takovým iluzím se člověk mohl upínat možná v době nesvobody za minulého režimu, případně jim, jako já, mohl věřit v době dospívání. Dospělý člověk ale ví, že svět není černobílý.

Spojené státy možná historicky vzato byly nejsvobodnějším národem (což ale dnes už neplatí), ale nelze je proto považovat za ze své podstaty pravicové. Jsou pouze (nyní už skomírající) velmocí, podobně jako kdysi Řím, který byl ve své době hegemonem tehdejšího světa, ale rozhodně nebyl „pravicovým“, ve smyslu konzervativním – naopak jeho úpadek šel ruku v ruce s mravním úpadkem a hodnotovým relativismem, který nyní vidíme na Západě a v USA. Psát o tom, že Amerika není pravicová, se zdá být jako zbytečné (protože zřejmé) tvrzení a skoro se mi až příčí takovou banální informaci sdělovat. Jelikož ale nemálo lidí na české pravicové scéně stále ke Spojeným státům obdivně a nekriticky vzhlíží, považoval jsem za nutné tuto poznámku učinit.

Roman Joch by měl pravdu, kdyby řekl, že Pentagon a Wall Street jsou symboly americké hegemonie, pak by jeho tvrzení bylo v pořádku. V žádném případě ale nemohou být symbolem pravice, protože USA žádnou pravici nepředstavují. Když zůstaneme u povrchního vnímaní věcí, pak jsou USA federálním státem s demokratickým zřízením (kdybychom chtěli být přesnější, řekli bychom, že jde spíše o oligarchii schovanou za demokratickou fasádou), ve kterém jednou zvítězí levice, podruhé zase pravice. V současné době ho navíc řídí jeden z nejlevicovějších prezidentů v historii (a v posledním století bylo z devatenácti prezidentů sedm prezidentů taktéž levicových). Pentagon už z principu nemůže být pravicový nebo levicový, protože podléhá právě zvolené americké administrativě.

Pokud ale Joch za pravicové považuje arogantní vnucování amerických zájmů po celém světě, pak ho do jisté míry chápu – je skutečně jedno, kdo je zrovna v Bílém domě, protože Spojené státy vedou poslední dobou agresivní války, ať už v Bílém domě sedí představitel strany, která má ve znaku osla, či té se slonem.

Odpovědí na otázku, proč tomu tak je, se dostáváme do jiné úrovně debaty, kdy si musíme odložit nejen neokonzervativní Jochovy brýle, ale pozřít ještě navíc pilulku obsahující sérum pravdy.

Pak totiž uvidíme, že vše je ještě složitější, protože to není Pentagon a Wall Street, kdo podléhá prezidentovi a jeho vládě, ale je tomu přesně naopak – prezident a jeho lidé podléhají Pentagonu a Wall Streetu.

Ti, kdo totiž skutečně třímají otěže ve svých rukou, se při dělení pravice / levice pouze smějí. Je to pro ně jen způsob, jak se dlouhodobě udržet u moci, protože si koupili obě mužstva a předstírají, že na politickém kolbišti dochází k výměně stráží a lítému souboji. Pentagon a Wall Street jsou totiž jejich. Nebo ještě jinak – oni jsou Pentagon a Wall Street. Teprve při pohledu na skutečné držitele moci v USA můžeme uvidět, jak neskutečně nesmyslné je Jochovo tvrzení, že Pentagon a Wall Street jsou pravicovými symboly.

Obávám se, že tyto skutečné mocipány a loutkovodiče za konzervativce považovat můžeme jen stěží.

KDO TAHÁ ZA NITKY?

Kdo vlastně Spojeným státům vládne? Skutečnou moc drží v rukou bohaté americko-židovské rodiny, které jsou jen zřídka patrioty. Jde o kosmopolitní rodiny, které nemají úctu k cizím zemím, ale ani k té, kterou ovládají. Je pro ně jen prostředkem posilování vlastního vlivu. Lze tyto staré rodiny (Rockefeller, Rothschild, Carnegie, Baruch, Vanderlip, Morgan, Warburg, Schiff, Kuhn, Loeb a další) považovat za pravicové či konzervativní? Smyšlenku o pravicovosti Pentagonu a Wall Streetu totiž hravě vyvrátíme tím, když zpochybníme pravicovost těchto vlivných rodin. A to není nic složitého.

Stěží totiž můžeme považovat za pravicové rodiny, které financují republikány i demokraty, ruskou bolševickou revoluci i hitlerovskou revoluci v Německu, které ve válkách financují obě strany konfliktu, které podporou bolševiků vlastně pomohly vytvořit Sovětský svaz a bez uzardění s ním v době studené války čile obchodovaly. Stěží můžeme za pravicové považovat rodiny, které zakládají soukromé spolky a think-tanky chlubící se tím, že jejich členy jsou lidé z pravicových stejně jako levicových stran (Bilderberg) či které naopak slouží jako personální agentura pro každou příští americkou administrativu, jedno zda levicovou či pravicovou (CFR). Jde o lidi nad politikou, které zajímají jen vlastní finanční a mocenské zájmy a za tím účelem se nestydí ničeho. Rockefellerové a jim podobní nestojí ani napravo ani nalevo, oni se cítí být bohy, kteří jsou nad těmito pojmy a financují to, co jim v daný okamžik přinese největší zisk. To jsou lidé, kteří dnes vládnou Americe.

Jsou tedy alespoň konzervativní? Ve smyslu konzervování (uchování) svého vlivu a bohatství bezesporu, jinak stěží. Základní premisou konzervatismu je přece úcta k soukromému vlastnictví, k osobnímu majetku. Tito lidé uznávají ale nedotknutelnost pouze toho svého majetku, majetek ostatních je pro ně naopak cílem a výzvou, ať už jde o majetek obyčejné americké střední třídy či obyvatel zemí třetího světa. Jak může být konzervativcem někdo, kdo neuznává právo na svobodu a osobní štěstí druhých, právo druhých vlastnit a spravovat svůj majetek? Kdo vysává a ožebračuje běžné Američany a kdo bez ostychu napadá cizí země, aby jim ukradl jejich surovinové bohatství? Co je pravicového (konzervativního) na neúctě k národní suverenitě a na napadání cizích států?

Podle Kristovy zásady „po ovoci je poznáte“ bychom také měli hravě zpochybnit tvrzení o tom, že si Pentagon jako takový počíná pravicově / konzervativně. Pokusme si tedy odmyslet „nadstranické“ vlivné americké rodiny a podívejme se jen na činy Pentagonu jako takové. Co je pravicového na bombardování Libye, Jugoslávie, na intervenci na Haiti, na válce v Afghánistánu, Iráku, na chystané válce v Íránu? Je snad válka sama o sobě pravicová? Měli bychom nutně fandit jen tomu, kdo je momentálně silnější? Jak je to neskutečně vzdálené respektu, který vůči – kupříkladu – Indům prosazoval otec konzervatismu Edmund Burke…

Co je pravicového na tom, víme-li dnes už přesně, že byl Pentagon zapojen do útoků z 11. září? Je možno vojensko-průmyslový komplex považovat za inherentně pravicový? Silný zbrojní průmysl měl i Sovětský svaz, je na vojenském průmyslu jako takovém tedy něco v zásadě pravicového (když odmyslíme konzervativní důraz na držení zbraní či to, že se v tomto odvětví točí nejvíce peněz, kapitálu)?

Stejně tak bychom se mohli ptát v případě Wall Streetu.

Co je pravicového na lichvě? Co je konzervativního na přesunu bohatství od chudých k bohatým? Co je pravicového na zvyšování daní, stimulačních balíčcích, kdy občané sanují krachující společnosti vytunelované mocnými? Co je pravicového na kvantitativním uvolňování, na znehodnocování úspor občanů tištěním zlatem nekrytých a bezcenných zelených papírků? Co je pravicového na podvodem založeném a podvodem udržovaném FEDu? Co je pravicového na tom, že jsou Američané vydání napospas soukromým bankovním kartelům? Co je pravicového na dluhu?

Není snad znakem konzervatismu gentlemanství, zodpovědnost a soucit s potřebnými? Jak se to slučuje s hamižností bankéřů a průmyslových magnátů, kteří si své zisky nechávají a ztráty si dávají proplácet z peněz daňových poplatníků?

Roman Joch by na toto vše možná řekl, že nejde ani tak o pravicovost nebo konzervatismus, jako spíše o ekonomickou a politickou svobodu (kterou si s pravicí spojuje). Je ale Amerika se všemi svými keynesiánskými zásahy do volného trhu zemí ekonomické svobody? Existuje politická svoboda v zemi, kterou dnes více než kteroukoli jinou ovládá Velký Bratr? A jak svoboda souvisí s humanitárním bombardováním, preventivními válkami a nedodržováním mezinárodního práva? Jinými slovy, není současný Wall Street pravým opakem ideálu ekonomické svobody? A není Pentagon, který vede války, výsměchem svobodě, protože ač jde o ministerstvo obrany, nezabývá se ničím jiným, než jak napadnout další a další země? Není oním orwellovským ministerstvem míru – ministerstvem války?

A CO OBRANA ZÁPADU?

Roman Joch, zahnán podobnou otázkou do kouta, by pak možná přiznal: Oukej, slova o svobodě z úst amerických prezidentů jsou často jen politickými frázemi, ale nelámejme nad Pentagonem a Wall Streetem hůl, protože když už nic jiného, jde alespoň o to udržet nadvládu Západu. Jinými slovy, nemusíme hájit Pentagon a Wall Street pro jejich ideovou a morální čistotu (ta neexistuje), ale alespoň pro to, že jsou symbolem západní moci. Je tedy alespoň toto pravda? Může být jakákoli intervence, která pomůže Západu uhájit (konzervovat) své pozice, nebo v lepším případě je ještě rozšířit, považována za konzervativní?

Ano, i já věřím, že je západní civilizace unikátní (především díky tradici svých tří kopečků), ale nemyslím si, že by měla nějaký automatický nárok na vládu nad světem, že by měla právo utiskovat ty civilizace, které se k Západu nehlásí. Dříve jim možná vládla, ale dala-li jim jednou v rámci dekolonizace nezávislost, měla by ji respektovat.

Ježíš Kristus sice poslal své učedníky kázat evangelium do celého světa (ale jen evangelium, ne demokracii), ale zároveň ukončil éru vyvoleného národa, který se nikdy nevzdal své domýšlivosti a pocitu výjimečnosti a i dnes, dva tisíce let po příchodu Mesiáše, stále na toho svého vysněného čeká a věří, že se z jeho hlavního města povládne celému světu. Představa o vlastní výlučnosti a světovládě, které podléhají některé vlivné americko-židovské rodiny, patří do Starého zákona. Proto veškeré světovládné tendence dnes nemají žádné teologické ospravedlnění.

Jiné je to s obranou. Jistě, Západ by si měl uhájit Pravdu, kterou kdysi nahlédl a bránit ji, jako ji bránil před vnějším nepřítelem (třeba Turky u Vídně) či nepřítelem vnitřním (třeba revolucionáři Stalinem či Hitlerem) ve své dávné či méně dávné historii. To ale neznamená intervenovat (jinak než kázáním evangelia) do cizích kulturních a civilizačních okruhů. Rozhodně ne vojensky.

Naopak – Západ, který má dost svých problémů sám se sebou, by měl hájit své dědictví a hodnoty především vůči nepříteli vnitřnímu, než tomu vnějšímu. Je to Západ sám, kdo ničí sám sebe a opět – budeme-li přesnější – jsou to ony zámožné rodiny, kdo neustále naši civilizaci otravují jedovatými šípy svých revolucí, které financují. Socialismus a nacismus jsou produktem Západu a u jejich zrodu stály elity a členové tajných společností v jedné osobě. Nešlo o pouhé slepé uličky společenského vývoje, byly to úmyslné nemoci vyslané do těla západní civilizace, aby ji rozložily a zahubily. Byl to zednář Marx se svým šíleným manifestem. Byl to židovskými bankéři Západu podporovaný Lenin. Byl to americkými zámožnými rodinami podporovaný Hitler, kterému pak mezinárodní židovstvo vyhlásilo válku už v roce 1933. Byl to svobodný zednář Stalin, který vyprovodil na onen svět ještě více lidí než Hitler. Všechny tyto revoluční zločince financovaly nebo s nimi obchodovaly velké bankovní domy a bohaté průmyslnické rodiny Západu. Hledáme-li tedy viníka morálního úpadku Západu, měli bychom ukázat prstem především na ně. A protože jde o tytéž rodiny, které Pentagon a Wall Street ovládají dodnes, mělo by být povinností každého konzervativce, který chce integritu západní křesťanské civilizace hájit, proti těmto lidem vystupovat.

Navíc se můžeme oprávněně ptát, do jaké míry lze tyto elitáře považovat za západní patrioty, nejsou-li patrioty ani ve vlastních zemích, jsou-li nepřáteli národních států a usilují-li o zavedení internacionálního světového řádu, což je myšlenka z principu levicová.

Vidíme tedy, že je to přesně naopak. Ne ten, kdo obhajuje Wall Street a Pentagon, je obhájcem skutečného Západu (je možná jen obhájcem postdemokratického Západu coby zájmové oblasti těchto prastarých rodů, které ale k Západu jako takovému hlubší vztah nemají). A řekněme to ještě přesněji – ten, kdo skutečně chce hájit Západ jako křesťanskou civilizaci, by měl odmítat Wall Street a Pentagon jako nástroj kosmopolitních, antikřesťanských elit, které Západ ve skutečnosti nenávidí a pouze ho využívají ke svému prospěchu. Pokud jsme západními patrioty a milujeme vedle své vlasti i západní civilizaci, ke které se počítáme, měli bychom tyto nepřátele a vykořisťovatele Západu rezolutně odmítnout.

Vždyť i otcové zakladatelé, na které se Roman Joch tak často odvolává, nabádali k izolacionismu a k nevměšování se do cizích válek. Vedle varování před bankovními kartely to bylo jejich nejsilnější poselství Američanům. Obojí poselství však zůstalo oslyšeno. Dnešní Spojené státy se chovají přesně opačně.

Dalo by se tak říci, že otcové zakladatelé varovali právě před Pentagonem a Wall Streetem, před tím, co tyto instituce představují (vojenskou a ekonomickou nadvládu nad jednotlivcem).

Není tedy pravda, že se levice opírá o média, zábavní průmysl a vzdělání, kdežto pravice o Wall Street, Pentagon a Vatikán. Až na posledně jmenovanou (o kterou se boj stále vede) se totiž o všechny zmíněné instituce opírají elitáři a tyto instituce jim slouží.

Slouží jim i Roman Joch.

www.prvnizpravy.cz

Advertisements

3 thoughts on “Jochova mylná teorie tří pilířů pravice

  1. Jenom takovou „malou“ výtku. Nelze souhlasit s myšlenkou, že „dělení na levici a pravici je dnes spíše jistým druhem hry“ a toto dělení nahrazovat dualitou konservatismus vs. pokrokářství. Dělení na levici a pravici je neustále platné a měli bychom se jej držet a nepodléhat oněm postmoderním zamlžovacím tendencím. Stejně tak bychom měli umět idee, programy a činy politiků jednoznačně označit za levicové nebo za pravicové. Je to nakonec velmi jednoduché.

    Pravice znamená pluralismus, individualismus a cestu k osobní svobodě občana. Levice znamená občana podřízeného jednomu univerzálnímu kolektivnímu dobru.

  2. „….Co je pravicového na tom, víme-li dnes už přesně, že byl Pentagon zapojen do útoků z 11. září?…..“

    dejte si obklad na čelo…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s