Vladimír Stwora: Zabetonovat holokaust je neúcta k jeho obětem

Čechokanaďan Vladimír Stwora, zakladatel a dlouholetý editor webového magazínu Zvědavec.org čelí v České republice obvinění za údajné popírání holokaustu.

Toho se měl dopustit, když přetiskl článek, který pouze upozorňuje (tak jako řada různých historických prací) na existenci různých údajů o výši počtu obětí nacistického „konečného řešení“. Pouhé informování o tom, že někteří historici připouštějí číslo 4 miliony namísto šesti milionů popravených Židů, stačí některým aktivistům k žalobě a české justici k nekonečné soudní šikaně.

Absurdnost Stworova obvinění přitom dokládá fakt, že policie udání třikrát za sebou odložila jako neodůvodněné. Stejně tak soud Stworu dvakrát osvobodil. Odsoudil ho až napotřetí a to spíše jen takticky – kdyby tak neučinil, státní zástupce by se donekonečna odvolával. Takto případ poputuje dál. Možná skončí až u Ústavního soudu. Stwora se totiž netají tím, že by rád, aby ústavní soudci nesmyslný paragraf, který je proti němu používán, zrušili.

„Zákon 261a je vágně formulován, umožňuje široký výklad a tím široké zneužití. Je používán přesně k tomu, čemu měl zamezit. Totiž k potlačování lidských práv, konkrétně nejdůležitějšího práva, práva na svobodu slova,“ tvrdí Stwora, který je sice už soudní tahanicí unaven, ale vždy na každé soudní stání z Kanady do Prahy přicestuje, aby před soudem přednesl řeč na obranu svobody slova.

Tak trochu „český Wilders“, i když otočený na ruby. Nebojuje proti muslimům, naopak má pocit, že pravda je někde jinde.

Redaktor serveru Prvnizpravy.cz se s Vladimírem Stworou v době jeho pobytu v České republice několikrát sešel. Zajímavé povídání o neuvěřitelných zkušenostech s justiční mocí si přímo říkalo o rozhovor, se kterým Stwora nakonec po naléhání souhlasil. Reportér zase respektoval Stworovo netradiční přání, aby rozhovor mohl probíhat v osobnější rovině, tedy bez vykání, které je pro rozhovory obvyklé.

Vladimíre, protože tě širší veřejnost, která nepoužívá alternativní média jako je tvůj Zvědavec, zná pouze z mainstreamových médií, kde jsi líčen téměř jako zlosyn, řekni nám něco o sobě. Kdy a proč jsi odešel do Kanady, co tam děláš a proč jsi před už poměrně dlouhým časem založil server Zvedavec.org?
Odešel jsem z ČSSR v září 1984, protože jsem měl pocit, že se doma „nedá dýchat“. Zdálo se, že režim, který tam tehdy existoval, vydrží ještě dlouho. Udělal jsem to také pro své dva syny, tehdy ještě miminka. Naivně jsem si myslel, že opouštím nesvobodu a dostávám se do svobodného světa. Tenkrát nebyl internet a informace o světě venku byly nezřetelné a z druhé ruky. Teprve když jsem se „ven“ opravdu dostal, poznal jsem, že ten tzv. západní svět není o nic méně svobodný než ten, ze kterého jsem utekl.

Lituješ toho kroku?
Jestli toho lituji? V něčem byl ten krok dobrý, rozšířilo to obzory, ale celkově to byl obrovský omyl. Poznal jsem, že i na Západě se musí lhát a předstírat. Lidé jsou tam stejní jako doma, jen omezenější (to souvisí s horším vzděláním) a ne tak vyčuraní. Když chtějí někoho doběhnout, je to více průhledné.
Ale abych pokračoval v původní otázce, co tam dělám a proč jsem založil Zvědavce. Jsem profesí obyčejný programátor, takže jsem se živil programováním, dokud to šlo. Po roce 2000 se začal masívně v naší branži uplatňovat v Kanadě outsourcing. Vlastně programování bylo první profesí, která na outsourcing doplatila. Všechna práce se stěhovala do Indie, Pákistánu a dalších asijských zemí. Najednou byly všude tisíce nezaměstnaných a nezaměstnatelných programátorů. Já jsem byl jedním z nich. Po marné snaze se uchytit někde u počítače, jsem nakonec rezignoval a začal dělat doma něco, co by mě aspoň trošku udrželo ve formě. Míním v odborné formě. Programování mě totiž vždy bavilo, býval jsem v tom docela dobrý. Takže vznikl Zvědavec. Ne z potřeby něco sdělit, ale z potřeby programovat… (smích)

Jak bys tedy Zvědavce popsal?
Jak bych ho popsal? Já nevím. Snažím se hledat pravdu. Neříkám, že se mi vždy daří, mohu se mýlit. Ale zkouším to. Padni komu padni. Musíš samozřejmě hodně číst z různých pramenů. Když tohle děláš nějakou dobu, najednou zjistíš, že svět a dění kolem dostávají jasnější obrysy. Události, které si normálně člověk nespojuje, protože nemá čas tolik číst a přemýšlet o nich, najednou začnou dávat smysl. A co je ještě zajímavější, zjistíš, že ty události bývají propojené a mají určitý směr. Čím více čteš a hledáš, tím více začneš vidět do hry mocných. Co je zajímavé,  že mocní se se svými plány nijak neskrývají. Otevřeně o nich hovoří i píšou. Stačí jen číst. PNAC (Project for the New American Century)? Samozřejmě, je to tam. Dokonce ve Wikipedii. Pax Americana? NWO? Totéž. Stovky tisíc odkazů – i z tzv. seriózních zdrojů. Stačí si přečíst, co říkají mocní, a podívat se na světové události jejich pohledem, promítnout do toho jejich plány. Najednou všechno do sebe začne zapadat.

Jak si vybíráš témata, co tě hlavně zajímá, z kterých zdrojů čerpáš?
Jasně, že si vybírám tzv. kontroverzní témata. Zvědavec je nezávislý a může si to dovolit. Mohu psát o tom, čemu se jiná média raději vyhýbají, ať už z obavy ze ztráty inzerce nebo protože patří někomu, kdo má jiný cíl. Daň za to je ovšem velká: Trvalý a dost vážný nedostatek finančních prostředků. Inzerenti neradi inzerují v kontroverzních médiích. Ale na druhé straně odměnou je mi podpora čtenářů. Občas dostávám opravdu hezké dopisy. Nedá se to namazat na chleba, člověk se toho nenají, ale potěší to, protože vidím, že to, co dělám, možná má smysl.
Snažím se stát na straně těch, kterých se ostatní z nějakého důvodu nechtějí zastat. Třeba kvůli rozpoutané hysterii nenávisti v médiích.
Co mě zajímá? To není dobře položená otázka. Odpověď by byla jen povrchní. Ale dobře, zkusme to říct obecně. Zajímají mě lidi. Možná by bylo dobré se zeptat, co je pro mě nejdůležitější. Svoboda.

Kolik máš čtenářů, pokud to není tajné, a jak bys své desetileté působení zhodnotil – povedlo se některé věci i tvou zásluhou dostat do širšího povědomí?
Počty čtenářů jistě nejsou tajné. Od února to zveřejňuji každý měsíc v pravidelném vyúčtování příjmů a výdajů Zvědavce. Denně nás navštíví v průměru 11-13 tisíc unikátních čtenářů, měsíčně máme kolem 80 tisíc unikátních čtenářů. Když se něco děje, je nějaká krize nebo tak, návštěvnost obvykle vzroste.
Netroufám si posoudit, jestli se mi podařilo dostat nějaké věci do podvědomí čtenářů. To ať zhodnotí jiní. Potěšilo mě ale, že mi Národní knihovna nabídla archivaci Zvědavce jako součást kulturního bohatství ČR pro uchování příštím generacím. A potěšilo mě, že Zvědavec má i heslo v české Wikipedii.

Veřejnost si tě nyní hlavně spojuje s tvým soudním sporem, kdy tě žaloba viní z „popírání holokaustu“. Jak k tomu došlo a mohl bys trochu přiblížit, o co v tom sporu jde?
To by bylo na hodně dlouhé povídání. Byl jsem obviněn z podpory hnutí potlačujících lidská práva. Obviněn tedy ne, ale onálepkován. To je jednodušší, není to trestné a nálepkující strana má tím jistotu, že diskuze nebude pokračovat. Je to podpásovka, o které píše ve své knize Vzpoura deprivantů i František Koukolík (v kapitole o propagandě).
V podstatě se to dá shrnout takto: pokud nějakou dobu píšeš o vysoké politice a o dění ve světě a současně dodržuješ zásadu „padni komu padni“, brzy zjistíš, že řada událostí vede často k jedné skupince osob. Můžeš nad tím zavřít oči a věnovat se raději méně ničivým tématům. Nebo budeš pokračovat. Pokud pokračuješ, brzy to vzbudí nelibost. Oni nemohou dost dobře vyvrátit to, co píšeš, po stránce faktografické, dávám si na to pozor. Nemohou vést diskuzi, protože nemají argumenty. Takže udělají co? V prvním kroku tě pomluví a označí nějakou ošklivou nálepkou. Je těch nálepek několik (rasista, antisemita, xenofob) a je to velmi účinné. Pokud to nestačí a dotyčný furt mele svou, musí přikročit k těžšímu kalibru. Snahou je umlčet nepohodlná slova. Kritiku na to, co dělají.
Záminkou k žalobě se jim stalo několik (asi čtyři) články ve Zvědavci. Nakonec z těch čtyř zůstal v žalobě jediný: Holocaust a jeho čtyřmilionová varianta. Uveřejnil jsem ho v červenci 2007. Pro zajímavost: Mám ve Zvědavci asi 4,5 tisíce článků a na základě jediného z nich mi hrozí až tři roky vězení. Článek jsem ani nenapsal, ani nepřeložil. Dokonce jsem ho v ČR ani nepublikoval. Publikoval jsem ho v Kanadě, kde mám trvalé bydliště, a kde jeho obsah není trestný. A server Zvědavce je v USA, kde jeho obsah také není v rozporu se zákonem. V tom žalovaném článku autor poukazuje na několik různých zdrojů počtu obětí holocaustu. Už jenom zmínit (kdekoliv na světě) česky, že existuje několik oficiálních zdrojů počtů obětí je zřejmě laškování s českým zákonem. Co na tom, že samotná Wikipedia uváděla pod heslem holocaust tabulku různých počtů obětí od 120 tisíc do 9 milionů. Mimochodem, už neuvádí. Byla editována dva měsíce poté, co jsem tento argument přednesl před soudem (smích)
Obžaloba opakovaně používá jako důkaz, že podporuji hnutí potlačující lidská práva, několik vět v tom článku. Konkrétně jde o věty: Ve skutečnosti neexistuje žádný důkaz, že byl v jakémkoliv „táboře smrti“ používán jedovatý plyn, plynové komory nebo plynové pece.  „Tábory smrti“ kontrolovali kvalifikovaní inženýři a ti uvedli, že zmiňovaná zařízení byly sprchy, že nemohla být používána jako plynové komory a že údajná úmrtí byla „nemožná“. Za své posudky byli uvězněni.
Na těch několika větách jiného autora stojí a padá mé obvinění…

Kdo na tebe žalobu podal a co soudíš o Lize proti antisemitismu, která za útokem na tvou osobu stojí?
Žalobu podal sedmatřicetiletý invalidní důchodce Petr Jakeš, člen LPA a člen Hatred Watch. Úsměvné je, že ji podával čtyřikrát. Dvakrát to policie prošetřila a odložila, on se pokaždé odvolal. Když to podal potřetí, policie si nechala vypracovat znalecký posudek, ale ten vyzněl pro mě příznivě, policie to tedy potřetí odložila, on se odvolal počtvrté přímo ke státnímu zástupci, ten nařídil vrátit případ znovu k projednání. Policie si tedy nechala vypracovat druhý znalecký posudek jiným soudním znalcem, a ten napsal, že tedy ten článek by mohl být vnímán jako porušení zákona 261a.
LPA soudit nebudu. To ať udělá za mě čas.

Jak se soud vyvíjel, kolikáté slyšení už proběhlo, mohl bys také stručně popsat jejich průběh? V jaké fázi jsi nyní?
Soud se odvíjel podobně, jako šetření policie. Poprvé mě osvobodili. Státní žalobce se odvolal a krajský soud vrátil případ první instanci.
Podruhé vyměnili soudce (snad odešel sám, to nevím), soudkyně mě osvobodila, státní žalobce se odvolal a krajský soud znovu vrátil případ první instanci.
Potřetí mě soudkyně odsoudila k šesti měsícům podmíněně na dva roky (nejmenší možný trest). Sama řekla, že by mě osvobodila znovu, ale nemůže, protože krajský soud jí dal direktivu a navíc, kdyby to udělala, státní žalobce by se znovu odvolal a krajský soud by to znovu vrátil. Takové perpetum mobile. Státní žalobce má totiž neomezenou možnost odvolávání se. Nic ho to nestojí a dělá jen svou práci.
Odvolal jsem se. Krajský soud bude rozhodovat 13. července.

Máš dvojí občanství – české a kanadské. V Kanadě ale není žádná obdoba českého zákona 261a, pro který jsi souzen. Jak tedy můžeš být souzen jako kanadský občan? Znamená to, že české právo umožňuje trestat kohokoli i za hranicemi země?
Ano. V českém právním řádu existuje něco jako zásada teritoriality. Ta říká, že podle českého trestního zákona se stíhají všechny trestné činy spáchané na území České republiky. Ze zásady teritoriality by se možná mohlo zdát, že pokud Čech spáchá trestný čin v cizině, nemůže za to být ve své vlasti postižen. Opak je pravdou. Podle zákona České republiky se totiž posuzuje i trestnost činu, který spáchal český občan v cizině nebo pachatel bez státní příslušnosti, který má v České republice povolen trvalý pobyt. Pro podrobnosti viz http://www.trestni-rizeni.com/dokumenty/kde-vsude-na-vas-dosahne-cesky-trestni-zakon

I když jsi byl několikrát osvobozen, státní zástupce se stále znovu odvolával. To by mohl dělat donekonečna. Není i v tomto určitá slabina české justice?
Jistě. A není to zřejmě jediná slabina. Je jich tolik, že by to vydalo na mnoho stran textu. A často jde o detaily, které si člověk uvědomí, až když ho systém semele. Například to, že soudce může soudit od stolu, aniž by si pozval zúčastněné strany. Nebo to, že soudce nemusí dovolit obžalovanému svou obhajobu před soudem přečíst. Buď budeš mluvit z hlavy nebo nebudeš mluvit vůbec.
Za velkou slabost české justice považuji neexistenci porotních soudů, dále to, že soudci mohou běžně vynášet rozsudek od stolu. A to, že jen soud první instance zkoumá vinu či nevinu obžalovaného. Ty další v řadě už zkoumají jen případné procesní chyby, nikoliv vinu či nevinu obžalovaného.

Co je to vlastně za zákon, který je proti tobě používán, kdy a jak vznikl a kdo (který politik) ho do českého práva prosadil?
Nemám tušení, jak vznikl. Ale když se podíváš do trestního řádu, najdeš ho vmáčknutý mezi obsáhlý paragraf 260 (Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka) a stejně obsáhlý § 262 (Používání zakázaného bojového prostředku a nedovolené vedení boje). Paragrafy 261 a 261a jsou jednořádkové a působí dojmem, že tam byly vlepeny na objednávku a rychle.
Zajímavá je dikce paragrafu 261a: Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Je tam to slovíčko zpochybňuje. Takže ten zákon zakazuje pochybování. A to je, myslím, docela problém. A je zařazen v hlavě X – Trestné činy proti lidskosti. Lapidárně řečeno, zákonodárce nám sděluje, že pochybovat je zločin proti lidskosti. Něco k zamyšlení to určitě je.

Co je tvým cílem v tomto sporu, krom toho, abys očistil své jméno?
Tady jde o princip. Jde o základní právo člověka, každého člověka, pochybovat. Pokud §261a říká, že ne, je v rozporu se Základní listinou práv a svobod člověka, která je nedílnou součástí Ústavy ČR. A ústava je nadřazena všem zákonům.

Byly nějaké podobné případy v České republice, kdy by člověk stál před soudem za pouhou pochybnost o některých historických výkladech?
Tak to nevím.

Ty jsi ale holokaust jako takový nezpochybnil, pouze jsi přetiskl článek, který tvrdí, že obětí mohlo být o zhruba dva miliony méně, než se běžně uvádí. Jak se tedy na holokaust díváš?
Předně, ten článek nic netvrdí. Jen říká, že je to možná varianta. Je to ostatně i v jeho nadpisu – Holocaust a jeho čtyřmilionová varianta. Ten článek prostě vyjadřuje pochybnosti. To je všechno.
Jaký mám názor na holocaust? Nejsem historik, jsem programátor. Co se znalostí historických faktů týče, mě by utloukli lehce čepicemi, nemám potřebné znalosti. Je ale pravda, že si nutně člověk musí položit otázku, co je to za pravdu, která musí být nařízena zákonem. Co je to za pravdu, o které pouhé pochybnosti stačí k uvěznění člověka až na tři roky vězení. Ptejme se. Jinak nám hrozí, že z nás udělají bezmyšlenkovité roboty.
Říkají: pochybovat jakkoliv o holocaustu je vyjádření neúcty k těm mrtvým. Opak je pravdou! Ti mrtví by jistě rádi, kdyby se jejich případy přetřásaly a zkoumaly znovu a znovu. Neúcta je naopak všechno zacementovat a brát to jako axiom. To je víc než ignoranství. To je kontraproduktivní.

Není dnes termín „antisemitismus“ používán spíše jako nálepka pro jistým kruhům nepohodlné lidi, kteří mají vlastní rozum a o světě sami přemýšlejí? Není to klacek na ty, kteří se třeba opováží kritizovat politiků novodobého státu Izrael a podobně?
Nejen antisemitismus. Těch nálepek je několik. A samozřejmě nálepka antisemitismus je velmi často používán pro kritiku Izraele. Obsahově to slovo naprosto nejen vyprázdnili, ale obrátili o 180 stupňů. Semité jsou národy žijící na Blízkém východě: Sýrie, Jordánsko, Irák, Írán, Palestina a další. Zvědavec podporuje všechny semitské národy, to lze zjistit i krátkým pohledem na obsah článků. Jak tedy mohu být antisemita?

www.prvnizpravy.cz

4 thoughts on “Vladimír Stwora: Zabetonovat holokaust je neúcta k jeho obětem

  1. Zdravim, nemohl by jste dat jako podklad textu solid color? Na fotce se text extremne obtizne cte, dekuji.

  2. Myslím, že chybou je věnovat se lidským osudům, protože každý skončí na podrazu. Hledám-li pravdu, budu psát o neosobních faktorech, které udržují privilegované v pozici. Patří sem sugestivnost otázky a její opak, kterým je osobní zkušenost s uchopením neosobního faktoru. Říká se tomu „inovace“, pokud dojde k řetězením takovýchto nálezů do plánů, projektů a modifikace standardů. Kritizovat znění zákona znamená nulovou změnu. Je třeba udělat plán, který přivede znění ad absurdum a tím probudí reakci veřejnosti tak silnou, že se Parlamentem může odhlasovat jiné znění. Zde autor postupuje správně. Je otázkou, zda vědomě. Držím palce. Pochybovat je nutné. Ale ne o minulosti. A protože právě historie se stala meritem procesu, nemůže to skončit dobře ani pro osobu autora ani pro princip povinného pochybování, a to už od školek.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s