Očištěný Mach: Za mým vězněním byli lidé z ODS

Bývalý vlivný podnikatel a majitel Sparty Petr Mach bojuje o své očištění. A chce vědět, kdo stál za jeho uvězněním. 

Stát Petra Macha přes deset let nespravedlivě stíhal a uvěznil, nakonec si Petr Mach musel odsedět třicet měsíců na Pankráci. Dnes chce vědět, kdo celý proces proti němu řídil.

„Nejde mi o nějaký profit Petra Macha, ale o to, aby orgány, které se tím mají zabývat, důsledně vyšetřily, co se dělo. Kdo tyto věci může dělat, kdo může zajistit, že nějaká státní zástupkyně konala, jak konala a podobně. Je třeba, aby se věc prošetřila, to je můj jediný cíl,“ řekl Mach v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz (viz rozhovor níže).

O co šlo? V dramatické době kolem sarajevského atentátu se hledalo cokoli, co by ODS a jejího tehdejšího předsedu Václava Klause zdiskreditovalo. Jako obětní beránek následné akce Čisté ruce, v rámci které nastupující ČSSD chtěla předvést, jak jde předchozí vládě po krku, byl nakonec předhozen Petr Mach.

Posloužil k tomu vykonstruovaný příběh o údajném neproclení automobilu. Aby byla jistota, že se Mach do vězení skutečně dostane, rozběhlo se i další trestní stíhání, ve kterém ČSOB Macha obvinila z úvěrového podvodu za 160 milionů korun. Mělo to jen jeden háček – jako důkaz banka předložila pozměněné dokumenty.

Mach si nakonec musel za údajné nezaplacené clo za automobil, který vůbec nebyl jeho, trest odsedět, protože ze strany justice nebyla vůle akceptovat argumenty svědčící v jeho prospěch. V kauze ČSOB se mu po devíti letech trvajícím trestním řízení nakonec podařilo uspět. Po letech, kdy proti němu trestní stíhání ustala, chce očistit své jméno a dožaduje se odškodnění. Zároveň žádá, aby byli potrestáni ti, kteří byli za jeho nezákonné stíhání a způsobené těžkosti zodpovědni, náležitě potrestáni. Ale i nyní pociťuje, že někdo chce věci stále zametat pod koberec.

„Někdo v bance padělal důkazy předložené bankou v trestním stíhání a nic se s tím neděje. ČSOB se chová, jakoby se jí to netýkalo, policie to nešetří. Přitom se padělání důkazů prokázalo u soudu, ale státní zástupkyně se odmítla věcí zabývat. To jsou tak neuvěřitelné věci, které by se v naší demokratické společnosti stávat neměly. Něco podobného může postihnout kohokoliv z nás,“ varuje Mach.

Ví, o čem mluví. Nestandardních postupů ve svém případě zažil řadu. Když měl po skončení trestního stíhání nastoupit do vězení, nedostal, jak je obvyklé, výzvu k nástupu výkonu trestu, ale zcela nestandardně byl eskortován do Pankráce jako nejhorší zločinec. Nesmyslně a protizákonně byl držen měsíc na samotce. Petr Mach je dnes přesvědčen, že se jej někdo vlivný snažil dostat do blázince. Nakonec si protrpěl polovinu trestu „jen“ v zařízení se zvýšenou ostrahou, neboť byl pro dobré chování podmínečně propuštěn.

Nestandardní byla i výše trestu, který byl neskutečně vysoký. Za údajnou škodu na údajném nezaplaceném cle přes milion korun mu byl jako netrestanému člověku uložen trest odnětí svobody na pět let. Přitom se v podobných případech dává zpravidla podmínka nebo tresty maximálně do dvou tří let. „Takový drakonický trest byl naprosto nevídaná věc,“ říká jeho právník.

Sám Mach poukazuje na nelogičnost celé věci týkající se údajného nezaplaceného cla za automobil: „Proč bych, když jsem měl toto spáchat, pak sponzoroval v podobné výši Nadaci dobré vůle Olgy Havlové pro veřejně prospěšné účely? Jaký by to mělo smysl ošidit stát o celý milion a současně věnovat obdobnou částku nadaci dnes již zesnulé paní Olgy Havlové, které si mimochodem dodnes velmi vážím?“ ptá se Mach.

Ačkoli byl Petr Mach ve druhé kauze týkající se údajného úvěrového podvodu čtyřikrát soudem první instance osvobozen, vždy následovalo odvolání státní zástupkyně spojené s neobvyklými a pomlouvačnými výstupy proti jeho osobě v tisku. Vrchní soud v Praze pak definitivně rozhodl, že Petr Mach je nevinen. Za celých deset let stíhání nikdy nebyl Petr Mach ani jednou soudem prvního stupně odsouzen.

Skandální, ale současně i velice smutná je i skutečnost, že ČSOB svoji žalobu na Macha stavěla na pozměněných pouhých kopiích dokladů – originály prý skartovala. Jak je vůbec možné, že orgány činné v trestním řízení po řadu let stíhaly Petra Macha jen na základě kopií, když banka neposkytla originály dokumentů s odkazem na to, že tyto originály listin z neuzavřeného případu ve výši 160 milionů korun dala zlikvidovat? Je normální, aby měla banka otevřený obchodní případ, rozpracovaný úvěr kolem 160 milionů, a zničila od něho dokumenty?

Místo toho předložila falzum, která se podařilo odhalit jen důsledností advokáta. Ten přišel na to, že listina obsahuje údaje, které se staly až rok poté, co byla údajně vystavena. Tento důkaz přitom sloužil jako jeden z hlavních pro téměř desetileté trestní stíhání Petra Macha.

Člověk, který nikdy nebyl v politice, nic neprivatizoval, neměl žádné státní zakázky, byl jen pouhým sympatizantem ODS, byl státem zcela pošpiněn. Stát mu zničil podnikání, nespravedlivě ho perzekoval. Ve stresu tak po velmi dlouhou dobu nežil jen on sám, ale trpěli i rodiče, manželka, syn.

Mach je přesvědčen, že za vším stáli odpůrci Václava Klause a tehdejší sociální demokracie, která se snažila „dostat se na kobylku“ ODS. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že Petr Mach toho ví díky sponzorským darům, které straně poskytl, mnoho o financích ODS. Odtud pak pochází tehdejší snaha v rámci akce Čisté ruce „dostat ho do tepláků“. Tam změkne a bude mluvit. Jenže on mluvit nemohl, i kdyby chtěl. Nic totiž nevěděl.

Ale nejen to. Mach věří, že za jeho křivým obviněním stáli i někteří lidé z tehdejší ODS, pro které byl nepohodlný. Lidé, kteří od něj přebírali peníze půjčené ODS, ale kterým se zároveň hodilo, když mu je nebudou muset vrátit.

„Podle mne došlo mezi některými politiky k dohodě o mém předhození k trestnímu stíhání,“ tvrdí.

Nepřímo tak poukazuje na tehdejšího místopředsedu ODS Petra Čermáka, který od něj půjčené peníze přebíral. „Mám vážné podezření, že někteří tehdejší funkcionáři ODS se podíleli na mém zavření. Snad pro ně bylo výhodnější předhodit mě akci Čisté ruce, než půjčené peníze vracet,“ řekl v rozhovoru pro časopis Týden.

V rozhovoru pro Prvnizpravy.cz pak jde ještě dále a odkrývá další podrobnosti spletitého případu.



ROZHOVOR S PETREM MACHEM


PŮJČIL JSEM ODS PENÍZE. NEVRÁTILA MI JE

Pro časopis Týden jste řekl, že jste ODS půjčil peníze, ale strana vám je nevrátila. A ani vás dnes nevede jako věřitele.

Domnívám se, že věřitelem bych v jejich účetnictví bezpochyby být měl, protože věřitelské závazky, které máte jako firma nebo jako organizace, musíte ve svém účetnictví vést do té doby, dokud nezaniknou. Proto blíže nespecifikuji ani ony částky, protože předpokládám, že ODS přijde s tím, že ví, jaké jsou to závazky a že se k nim přihlásí.

Už jste tedy ODS v této věci kontaktoval?

Ještě ne.

Ani jste se nesnažil zjistit, co se s těmi penězi stalo, kde v ODS zmizely?

Nepřemýšlel jsem o tom vůbec. To, že jsem o tom nyní promluvil, vyplynulo na základě rozhovoru časopisu Týden, který mne oslovil.

Takže to bude spor vůči současné ODS jako takové…

Ne, nebude žádný spor. Předpokládám, že ODS najde v sobě tolik síly, aby se vyrovnala mimosoudní cestou.

…nebo vůči konkrétním lidem, třeba proti panu Čermákovi, kterého zmiňujete jako někoho, kdo o penězích věděl?

To už je jejich věc. Je pravda, že pan Čermák dlužní úpis podepisoval a je pravda, že paní Šorfová podepisovala pokladní list při převzetí té částky.

Ten máte k dispozici?

Ten je uschován velmi dobře.

Očekáváte tedy, že zveřejněním této skutečnosti se ODS sama chytne za nos, přijde a bude se to snažit urovnat?

Myslím si, že by to tak v normální slušné společnosti mělo fungovat. Jestli to tak fungovat bude, nevím. Ale myslím, že by se měli zamyslet nad tím, jestli mají všechno. A pokud to mají v pořádku, tak by mne měli vyzvat a chtít se o tom se mnou bavit.

A když vás nebudou kontaktovat, jak dlouho budete čekat?

Pokud mne nebudou kontaktovat, tak do třiceti dnů pověřím svého právního zástupce, aby jim napsal oficiální dopis a požádal je o vyřešení té záležitosti.

HLEDALI NĚCO NA MACHA. ZA KAŽDOU CENU

Kolik právních sporů v současné době vedete?

V podstatě vedu jeden jediný spor a to je žaloba na český stát o škody, které mi způsobil svým nezákonným rozhodnutím, desetiletým nezákonným stíháním. Žaluji stát o 480 milionů korun. Vzniklo to tak, že ČSOB na mne v roce 1997 podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. V roce 1998 jsem byl obviněn z tohoto trestného činu, v roce 1999 na mne byla podána z tohoto trestného činu první žaloba. Městský soud tu žalobu odmítl, vrátil věc k došetření. V roce 2004 byla na mne ta obžaloba podána opětovně, v letech 2005, 2006, 2007 a 2008 jsem byl vždy městským soudem v Praze té obžaloby zproštěn. A to s tím, že v roce 2008 se při hlavním líčení prokázalo, že úvěrové smlouvy a podklady, které banka předkládala, byly kýmsi dodatečně upravované, padělané. Já jsem ten den prostřednictvím svého právního zástupce Dr. Mrzeny vyzval státní zástupkyni, která na mne tuto a všechny další žaloby od roku 1998 podávala, aby – když se tedy prokázalo, že někdo proti mně ty smlouvy padělal a já byl vždy zproštěn – začala jako státní zástupkyně konat a podala v té věci trestní oznámení, aby byl ten, kdo v oné bance smlouvy upravoval, trestně stíhán. Ona ale tu věc odmítla. Proto jsem teď v lednu podal trestní oznámení nejvyššímu státnímu zástupci panu Zemanovi na tuto dámu, paní Dr. Čapkovou. Bude to nyní řešit obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2.

V rozhovoru pro Týden jste naznačoval, že za vaším věznením (za údajné neproclení osobního automobilu) stáli zřejmě i nějací lidé v ODS, kteří se vás tímto způsobem chtěli zbavit. Vidíte stejné osoby i za tím, co jste popsal nyní – tedy za žalobou ze strany ČSOB?

Je pravdou, že při sdělení obvinění byla u té věci jako dozorující státní zástupkyně opět tatáž dáma, paní Dr. Čapková.

O co vlastně šlo v případě onoho automobilu?

Mé obvinění z 12. ledna 1998 znělo tak, že jsem měl spáchat pojistný podvod na pojišťovnu. Měl jsem tehdy v užívání po dobu šesti měsíců od německého autorizovaného prodejce BMW nový model automobilu, který nebyl na jiném evropském trhu, byl pouze v Německu. Nemohli ho zároveň prodat, až po oněch šesti měsících. Vůz byl přihlášen na německý autosalon, měl německé značky, byl v Německu pojištěn. Já si ho ještě pojistil v České republice. V průběhu mého pobytu v Portugalsku, kde jsem byl s panem Čermákem, mi byl na letišti odcizen.

Něco se zkrátka hledalo na Macha, který měl údajně být hlavní osobou financování ODS, což samozřejmě nebyla pravda. Ale bylo to v té „sarajevské“ době, kdy na ODS byly vyvíjeny obrovské tlaky a hledal se kdokoli, kdo by mohl něco na ODS „prásknout“. Já jsem skutečně jejich financování neznal. Pravdou je pouze to, že když jsem v roce 1996 prodal akcie Sparty zahraniční společnosti, obchod se uzavíral v Zurichu, takže jsem měl nějaké kontakty v tamních bankách. Je pravdou, že jsem tam tehdy seznamoval Petra Čermáka s jedním bankéřem. Jestli tam ale pan Čermák zakládal nějaké účty nebo ne, pro sebe, nebo pro ODS, to nevím, to nemohu říci. Ale o to seznámení mne požádal a to jsem to pro něj udělal.

Když se vrátíme ke „kauze“ s automobilem, jak to probíhalo dále? Jak jste se dostal do vězení?

Kriminalisté mne 12. ledna 1998 předvolali do Kongresové ulice a to prostřednictvím mého tehdejšího přítele pana Dr. Platila, viceprezidenta pražské policie, abych tam „přišel na kávu“. Přišel jsem a než si pro mne stačil pan Platil přijít dolů na recepci, tak si mne dva vyšetřovatelé pražské kriminální služby odvedli, zadrželi mě a začali mě vyslýchat. Byl to šok, trvalo to zhruba třináct hodin. Nepochopitelně se začali vyptávat na financování ODS. Následujícího dne, tedy 13. ledna, den poté, co jsem byl propuštěn z tzv. cely předběžného zadržení, vyšel v deníku Právo neuvěřitelný článek, v němž se inkriminovaní kriminalisté vyjádřili redaktorce Kalinové následujícím způsobem – potřebovali jsme Macha dostat do tepláků, aby promluvil o financování ODS. Do dneška na tento článek nereagoval jediný orgán činný v trestním řízení, ačkoli se v něm tito kriminalisté přiznali k trestnému činu spáchánemu na mé osobě. Čili politický podtext celé kauzy je zcela jasný. Pak se k tomu vyjadřoval Miloš Zeman, že jsem výborným výsledkem akce Čisté ruce, pak Stanislav Gross, že pan Mach není žádná malá ryba, že chytli velkou rybu. Potom Vladimír Špidla, který se v roce 2002 pro MF DNES vyjádřil – zavřeli jsme Macha, tedy ne justice, ale sociální demokracie zavřela Macha, protože disponoval velkým majetkem. To je pro mne, ale i pro každého člověka, který žije v demokratické společnosti, nebo který si alespoň myslí, že žije v demokratické společnosti, naprosto nepřijatelné a neuvěřitelné. Ani pan Špidla se dodnes za toto prohlášení nikdy nezodpovídal.

To je v kostce celá kauza toho auta. Protože se ale policii nepodařilo prokázat, že jsem spáchal pojišťovací podvod, byl to samozřejmě nesmysl, nevěděli, co udělat, a tak v průběhu líčení bylo mé údajné nezákonné jednání překvalifikováno na trestný čin celní a daňový únik podle § 154 trestního zákona, pro který jsem nikdy ani nebyl v přípravném řízení vyšetřován. Odsoudili mne na pět a půl roku za to, že jsem údajně způsobil škodu něco přes milion korun. Dále pak k náhradě škody a k pokutě 300 tisíc korun. Dva a půl roku trestu jsem si odpykal. Byl jsem 30 měsíců v nápravněvýchovném zařízení ve skupině B, čili s dozorem, v pražské věznici na Pankráci.

Co cítíve vůči Petru Čermákovi? Kdyby se na něho nezeptal Týden, nepromluvil byste o těch věcech? Nelákalo vás s tímto člověkem nějak osobně zúčtovat?

Já jsem na to téma už vedl rozhovor s tehdejším předsedou ODS Topolánkem, když jsem se vrátil z vězení. Pan Topolánek mě pozval na nějakou veřejnou akci na Pražský hrad. Byl jsem tam se synem, skoro hodinu a půl se s námi bavil. Z rozhovoru jsem vycítil, že pan Čermák stranu měl nějak poškodit. Že někde něco asi pravděpobně ukradl. A pak mi to zopakoval ještě Topolánkův tajemník, Marek Dalík. Měl jsem pocit, že na pana Čermáka měli všichni v ODS „pifku“. Ale ptáte-li se, zda bych s tím šel ven, i kdyby se Týden nezeptal, pak ano. Protože ten motiv financování ODS se objevoval od prvního dne mého zatčení až po současnost a já v tom spatřuji zásadní důvod mých problémů. Byl jsem proto připravený jít s tím ven a Týden mi to usnadnil, když se mne na to zeptal.

Pan Čermák se dokonce snažil, abych se v době mého věznění dostal na vězeňskou psychiatrii. Vím to, protože kontaktoval telefonicky moji rodinu a byl hrozně rozčilený, „jak to, že nejsem v blázinci v Brně“. Rozčiloval se, že mne měli převést na psychiatrické oddělení vězeňské nemocnice, kde do mne nejspíše chtěli „prát“ nějaké prásky, aby ze mne udělali blázna. O to se pan Čermák zajímal a za tím si stojím – to mi potvrdila má rodina. Strašně se zlobil, že jsem se tam nenechal převézt. Já však byl proti tomu. Už byla dokonce nařízena eskorta, ale já trval na tom, že jsem zdravý a že nepotřebuji do žádného blázince. Naštěstí potom od toho ustoupili a po měsíci mne zařadili na normální oddělení, kde jsem se dostal na celu se šesti vrahy.

Když se jim tedy podařilo vás do těch tepláků dostat, co potom ta další kauza s ČSOB? Ta běžela paralelně s tím?

Ta běžela paralelně s tím. Oni si totiž v lednu 1998 nebyli jistí, že budou mít úspěch, tak hned v témže roce, ale v červnu, když viděli, že na mne nic nemají, mi sdělili obvinění ze spáchání údajného úvěrového podvodu (tenkrát to ještě nebyl úvěrový podvod, ale podvod, § 250 odst. 4), na ČSOB ve výši 160 milionů korun s příslušenstvím. No, víte, domnívat se člověk může cokoli, ale pravdou je, že jsem se snažil generálnímu řediteli ČSOB panu Kavánkovi mnohokrát při setkání, kdy mne banka zvala na jednání, vysvětlit, že to je nesmysl a že jsem je nemohl žádným způsobem podvést a že jsem je také nepodvedl. Nicméně došlo k tomu, že předložili policii takové podklady, že jsem byl obžalován na základě padělaných fotokopií – ani ne originálů, banka nikdy nepředložila ani při soudním líčení za celá ta léta originály, s tím, že již byly skartovány. Jak může banka skartovat originální doklady od probíhajícího sporu? To jsou věci, které jsou dokazatelné, leží v soudním spisu, ve spisu mých advokátů a ČSOB. Někdo z ČSOB tak mystifikoval orgány činné v trestním řízení.

Máte podezření, že by to mohla být nějaká konkrétní osoba, kterou znáte?

Já se vždy obracel na generálního ředitele pana Kavánka, ale nemohu tvrdit, že za tím stál on.

NĚKDO MI VYBRAL ÚČTY, KDYŽ JSEM BYL VE VĚZENÍ

Spor s ČSOB jste ale vyhrál. Co bylo dál?

Skončilo to tím, že jsem byl v roce 2008 pravomocně zproštěn, už popáté. Potvrdil to i vrchní soud ve svém rozsudku. Na základě toho jsem podal dvě žaloby na český stát. První byla na tzv. nemajetkovou újmu, za délku řízení těch deseti let. Ve velmi krátké době byla projednána a stát se mi omluvil za to, co mi za těch deset let týrání způsobil. Přiznali mi náhradu škody ve výši 110 tisíc korun. Druhá žaloba spočívala v tom, že jsem se obrátil na nezávislé soudní znalce z České republiky, aby vyčíslili škody, které mi způsobil stát tím, že mne deset let špinil, tím, že policisté chodili po bankách a říkali – pan Mach je podezřelý ze závažné trestné činnosti, má-li s vámi nějaké obchodní vztahy, chceme všechny ty doklady. Měli k tomu povolení, zaúkolovala je státní zástupkyně. Umíte si představit, že tím skončilo vaše působení jako podnikatele, z jakéhokoli pohledu. Chcete úvěr? Potřebujete něco profinancovat? Nemožné. Naštěstí mi ta jejich horlivost pomohla poodhalit určité věci v jiné další kauze a to jsou má švýcarská konta, která byla po tu dobu, co jsem byl ve vězení, zlikvidována a vybrány z nich zůstatky. A to nemluvím o tom, jak se o mě vyjadřovali politici sociální demokracie, pánové Zeman, Špidla a Gross a samotná státní zástupkyně.

Tomu nerozumím. Zatímco jste byl ve vězení, někdo vám vybral peníze z účtu? Jak je to možné?

Nejen vybral peníze z účtu, dokonce ty účty i zrušil. Taky to nechápu, ale ve Švýcarsku probíhá a bude probíhat velké oficiální šetření na základě trestního oznámení, které tam bylo mým právníkem podáno. Musel to udělat někdo velmi vlivný, pravděpodobně na základě padělané plné moci. Jedna ze švýcarských bank mi dokonce popřela, že jsem byl jejím klientem, přestože jsem obchod s akciemi Sparty udělal jejím prostřednictvím. Tvrdí, že jsem tam účet nikdy založen neměl. Já však o tom mám důkaz, který naštěstí nestačili zlikvidovat.

A je tam ještě jedna velká zajímavost. Doklady od těchto věcí jsem měl v průběhu mého věznění v trezoru u jedné německé banky. A trezor byl v této době bez mého souhlasu otevřen, takže když jsem si tam pak pro ty věci přišel, dostal jsem jen velkou otevřenou obálku, jejíž obsah přede mne vysypali. Moji švýcarští právnící nyní s touto bankou jednají, protože se někdo dopustil vloupání do mého trezoru. Ale kdo to byl? To přece neudělá žádný úředník banky sám o sobě a zvláště ne v Německu.

ZASTAL SE MNE JEN KLAUS

Zakladatel a předseda ODS Václav Klaus a majitel Sparty Petr Mach (zcela vpravo)

Jediným, kdo se vás tehdy v ODS zastal, byl její tehdejší předseda a nynější prezident republiky Václav Klaus. Jak?

Musím říci, že mi to udělalo obrovskou radost a nesmírně si tohoto člověka vážím právě za to lidské hledisko a jeho postoj vůči mně. On mne znal, pan prezident věděl, jaký jsem podnikatel, já jsem shodou okolností sponzoroval jeho sponzorské večeře, údajně „nechvalně známé“. Jak nám za to v novinách všichni dávali za uši – prý jak si může pan předseda vlády nebo ODS dovolit dělat sponzorské večeře? A já říkám – proč by si to nemohl dovolit, když tam byli slušní lidé a legálně tu sponzorskou večeři zaplatí? Nesmírně si vážím toho, že ještě předtím, než mne zavřeli, mi napsal velmi lidský dopis, kde situaci kolem mne sám chronologicky popsal a uvedl, že bohužel nevidí způsob, jak přesvědčit ty orgány, které o tom rozhodují, aby tak nekonaly. A když jsem byl ve vězení, tak mi od něho přišel ještě jeden dopis, kde mi napsal, abych se nedal a abych hlavně neklesal na duchu, abych si zachoval psychické zdraví takové, jako když jsem nastoupil. Musím říci, že z lidského hlediska to pro mne znamenalo a dodnes znamená strašně moc.

Byl ještě někdo kromě něho, kdo se vás tehdy, případně dnes, zastal, kdo s vámi je i nadále v kontaktu? Ať už z té staré politické garnitury nebo té nové?

Vůbec. Nikdo se mi už neozval. Vlastně ještě Daniel Kroupa, tehdejší senátor. To byl také zajímavý příběh. Než jsem totiž byl odveden do věznice, tak jsem řekl do médií, že se jednalo o politický proces. To se samozřejmě nelíbilo naší justici a soudkyně, která mne odsoudila v kauze údajného nezaplaceného cla, a ještě jeden soudce z Městského soudu v Praze, na mne podali trestní oznámení za údajný útok na státní orgán. Kdybych byl v této věci uznán vinným, nemohl bych se dostat z vězení na podmínečné propuštění za dobré chování. Soudem prvního stupně jsem byl odsouzen za útok na státní orgán k pokutě 400 tisíc korun. Tehdy se mne zastali novináři zleva i zprava i někteří politici. A tehdy mi napsal senátor Kroupa do vězení dopis, kde napsal, že se zasadí o to, aby se takové věci nemohly stávat, že jde o svobodu slova a ne o útok na státní orgán ani urážku. Posléze jsem byl u krajského soudu v Praze, kam jsem se odvolal, osvobozen. Ale ty útoky v podstatě přetrvávaly až do roku 2008. Jakoby si někdo řekl – potřebujeme to z Macha dostat, zavřeme ho do vězení. Zřejmě jsem pro někoho stále hrozbou. Zřejmě mě někdo potřeboval udržet ve vězení. Takže je to nekonečný souboj někoho, kdo se něčeho bojí. Kdo to je? Kdo se bojí?

Kromě Václava Klause a pana Kroupy se o vás tedy nikdo nezajímal?

V červnu 2001 mne zavřeli a v srpnu nebo v září 2001 za mnou přišli do vězení členové bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny pánové Karel Šplíchal a Tomáš Kladívko, Šplíchal za ČSSD, Kladívko za ODS. Přišli se podívat, jak se mi „daří“ a zda jsem v pohodě, v pořádku a zda to tam mohu přežít. To si snad ze mne dělali legraci. Nechápu vůbec, proč tam ti dva poslanci vůbec přišli.

Po mém propuštění v roce 2003, a to přesně 27. prosince, na druhý svátek vánoční, mne telefonicky kontaktovala mluvčí předsedy sociální demokracie pana Špidly, že pan předseda s mými kauzami nemá a neměl nic společného a pokud bych potřeboval cokoli, tak že se mám na něj obrátit. Pro mne to bylo velké překvapení, protože já byl v té době doma přesně devět dní. A 31. prosince téhož roku 2003 mne telefonicky kontaktoval předseda ODS Mirek Topolánek a přál mi všechno nejlepší, jak se mi prý daří a jestli jsem v pořádku – a že za mnou stojí a podobně. A vzpomínám si ještě na jednu podivnou věc – v roce 2006 mne kontaktovala opět Anna Stárková Veverková, tatáž mluvčí, která mi volala toho 27. prosince 2003, dala si se mnou schůzku a při osobním setkání mě přemlouvala, že by bylo nejlepší, abych emigroval. Že mám jistě peněz v zahraničí dostatek. Tyto věci mi připadají nenormální a zcela nestandardní.

SOUVISELO TO SE SARAJEVEM A HONEM NA KLAUSE A ODS

Zmínil jste se, že vaše stíhání souviselo se Sarajevem…

Určitě, celé moje stíhání, vloupání k nám do vily, všechny ty útoky na mne souvisely jednoznačně se „Sarajevem“. Oni například šíleným způsobem dehonestovali Václava Klause za to, že otevřel Letenský stadion. No a co? Předseda vlády otevřel nový a krásný stadion v centru Prahy. Zřejmě si stále mysleli, že jsme blízcí přátelé a že pokud zasáhnou mě, zasáhnou tím také jeho. Já bych byl šťastný, kdybych se mohl považovat za jeho přítele. Velmi si ho vážím a byla by to pro mě veliká čest. Tak blízko však k němu bohužel nemám. A peníze pro ODS jsem s výjimkou sponzorství nikdy neobstarával a nikdy jsem se jejím financováním nezabýval.

Vám vykradli vilu ve stejný čas jako Klausovým?

Ano, byla to vila v Nedvězí, zrovna tam spala moje rodina. Vykradli to dokonce stejní lidé, co vykradli vilu, ve které bydlel coby tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus. Ti samí lidé vykradli moji vilu, oba dva jsme v rozsudku, jak Klausovi, tak Petr Mach. A neuvěřitelnou náhodou, bylo to v době, kdy jsem byl na Pankráci, v počátcích roku 2003, mi ty zloděje přivedli na nástupní oddělení. Ti Jugoslávci klečeli přede mnou a prosili mne, abych proti nim nic nepodnikal, že oni to nevykradli, že to byla česká tajná služba. Tvrdili, že to oni nebyli.

Česká tajná služba?

To mi řekli, za to prý byli jen odsouzeni. Prý tam ale nikdy nebyli.

Takže to nebyla běžná krádež, ale myslíte, že někdo něco hledal?

Šlo tam hlavně o vyloupení trezoru, o dokumenty. Přesně věděli, kde mám trezor, kde jsou druhé klíče, bylo to „natipované“ lidmi, kteří to u mě znali. Mám jisté tušení, ale zatím ho nechci říci. Trezor nebyl násilně otevřen. Udělali tam obrovský nepořádek. Syn naštěstí spal v ložnici u manželky, protože byl zrovna nemocný, rodiče spali nahoře. Ti zloději nebyli amatéři, podle kriminalistů jednali velmi profesionálně. Mým rodičům rozšlapali brýle a něco jim tam i nastříkali, protože byli přiotrávení a během vloupání se neprobudili. Až se náhodou vzbudila manželka, když slyšela rány. Muselo jich být hodně. To manželku vzbudilo, začala křičet, ale viděla už jen mizící černé stíny. Pak tam s námi žila po tři měsíce po zuby ozbrojená ochranka.

NĚKDO NA MNE POSLAL ZÁSAHOVKU

Vnímáte ve všech těch procesech ještě i dnes politické tlaky, nebo je to už jen souboj s justiční mašinérií?

Zcela bezpochyby vnímám. Protože trestní řízení se mnou skončila a jedná se teď v podstatě o to, že nemajetkou újmu vám přiznají, a v té majetkové odmítnou dokazovat a zamítají vám žalobu. Jak mohou vůbec odmítnout provádět dokazování? Můj názor je ten, že se těch důkazů bojí, protože vědí, že by se to prokázalo a kdo pak bude zodpovědný za to, že se řekne – vy jste Macha stíhali deset nebo jedenáct let, vy jste ho neodstíhali, protože to neudělal, vyhrál to, vy jste mu tím ale způsobili škody, jako podnikatele jste ho zlikvidovali, poškodili jste celou jeho rodinu, teď mu musíte odškodnění zaplatit – a mimochodem stejně mi ho budou muset zaplatit, protože když to neskončí v České republice, tak to skončí u mezinárodních soudů. Kdo je tedy za to zodpovědný? Takže daňoví poplatníci budou platit obrovské sumy a tady všichni strčí hlavu do písku a budou tvrdit, že za to nemohou?

Zažil jste nějaké podezřelé věci i mimo soudní líčení?

Vzpomínám si na zážitek, který mne měl evidentně zastrašit. Když jsem se připravoval na tyto žaloby, tak jsme s právníky shromažďovali důkazy a komunikoval jsem s advokáty, kteří mi v té věci pomáhají. Mluvili jsme po telefonech, jaké důkazy ještě potřebujeme. A já jsem do telefonu říkal, že chci předvolat ještě Topolánka, protože ten do sdělovacích prostředků říkal, že Machův proces byl politický proces, že mu to připomínalo případ Rudolfa Slánského. Čili někteří politici vědí, jak to bylo. Takto jsme se o tom bavili do telefonu, ukončili jsme schůzku. Pana doktora jsem vezl domů, vysadil ho a pak pokračoval domů. Na Kunratické ulici mi ale cestu zablokovalo policejní auto, bílá oktávie. Vlétla přede mne, vyskákala z ní v kombinézách zásahová jednotka, vytáhli mne z auta, prohledali mi vozidlo, před lidmi na mne křičeli, že jsem v celostátním pátrání ministerstva vnitra. To je ale úplný nesmysl. Prostě mne potřebovali vystresovat a zastrašit. Někdo je na mne poslal, udělejte si obrázek, kdo to byl.

Já si dělám obrázek, že to mohla být práce tehdejšího ministra vnitra Langera. Proč by to ale dělal?

Myslím, že nechtěli, abych Topolánka předvolal, jak jsem říkal do telefonu. Chtěli mne od toho odradit, zarazit, vystrašit. Nikdo mi nic takového nepotvrdil, ale na mne to dělá tento dojem.

A jak to skončilo?

Odjeli, já si zaznamenal jejich poznávací značku, dojel jsem na policii v Praze 4, kde se to stalo, a vše jsem oznámil službu konajícímu policistovi. Opravdu se jim povedlo mě vystresovat, nebylo to nic příjemného, když na vás vyskočí „zásahovka“. Policista se mnou sepsal protokol, ověřil, že nejsem v žádném pátrání, ani v evropském, ani v českém a řekl mi, že to je nesmysl.

Nemohl to být jen někdo, kdo se za policisty vydával?

To mne taky napadlo, ale podle té poznávací značky zjistili, že to byli policisté. Ale to vozidlo nepatřilo policii, ale ministerstvu vnitra.

HAVEL MNE NENÁVIDĚL, ALE VADIL JSEM VÍCERO LIDEM

Když to tak poslouchám, není mi úplně jasné, komu jste vadil více. Byl to ještě stále patrný vliv Čermáka, tedy staré generace ODS, nebo nové garnitury za Topolánka, jak je vidět z tohoto případu o zásahovce? Nebo to byla ČSSD, která po vás šla v rámci akce Čisté ruce, nebo pravdoláskařské vlivy, protože jste zmiňoval Sarajevo a to byli lidé kolem Václava Havla, kteří se pokoušeli Václava Klause a jeho ODS zdiskreditovat. Kdo tedy za vaším pronásledováním stál?

U mne se snoubilo spousty vlivů. Já jsem se na toto téma bavil s jedním známým člověkem, nechci ho jmenovat, a on mi řekl: v té vaší kauze se tříštilo tolik zájmů… To byli pravdoláskaři – Havel mne nenáviděl, přitom ode mne dostal mnohem víc než celá ODS – autobus za milion marek, k bezplatnému užívání. Dával jsem příspěvky pro děti, protože Nadace dobré vůle Olgy Havlové dělala podle mne dobré věci. Ale pan Havel strašně nenáviděl všechny lidi, kteří jsou nějakým způsobem příznivci Václava Klause. Z druhé strany to byla sociální demokracie, ale ta to podle mne vůbec nedělala proti ODS, ale byla to dohoda, že místo toho, aby se zavřeli nějací lidé z ODS, tak se řeklo, že se tam šoupne Mach. A současná ODS? Myslím, že ta s tím nechtěla nic mít, protože měla vztek na Čermáka, jak jsem řekl. My s Machem nic nemáme, co je nám po něm, řekli si. Ale netušili, že ten Mach je pečlivý a že si schová dokumenty, které pro něj mohou mít jednou cenu. Dokumenty, o kterých oni nevědí. Ty se teď objevily.

Zaujala mne ta nevraživost Václava Havla vůči vaší osobě. Proč myslíte, že vás nenáviděl, jak říkáte?

Povím vám jeden příběh. Píše se rok 2002. Mach je v kriminále. V Praze byly obrovské povodně. Já jsem spolu s vězni pracoval na jejich odklízení, takže jsem viděl, jakou spoušť způsobily. A protože jsem měl areál v Chotýšanech, kde byly dva hotely, restaurace, sportoviště, zkrátka přenádherná nemovitost, a protože lidé z Karlína, kde byly domy zatopené do třetího patra, brečeli, že děti nemají kde bydlet, napsal jsem proto panu Havlovi, že dávám jeho nadaci k dispozici tento areál po dobu nezbytně nutnou – ať tam ubytuje děti těch postižených rodin. A on mi na to odepsal, že dostal nabídku na tábor od maltského krále Guida de Marca a že mojí nabídky nevyužije. Takovýhle to je ješita. Přitom tam mohlo být v pohodě třeba měsíc nějakých dvě stě dětí. Jestli byly nějaké děti na táboře Guido de Marca, nevím. Ale mou nabídku odmítl, protože jsem Klausovec. A to i za cenu, že těm dětem raději nechtěl pomoci – to není normální…

Co se honí hlavou člověku ve vězení, který ví, že je tam naprosto nevinně? Cítil jste nějakou zášť vůči někomu? Třeba vůči nějaké konkrétní osobě?

Vztek to je, ale ne vůči jednotlivci. To nikdy jediný člověk nebyl. Cítil jsem obrovskou křivdu. Jste ve vězení a neumíte se s tím srovnat. Hledáte všechny možnosti, jak to objasnit. Ale bylo to velmi těžké, protože jakmile se za vámi ten katr zavře, tak se o vás nikdo nezajímá. Žádní novináři, nikdo. Musíte to prostě přežít.

My jsme se například v první kauze všemi způsoby snažili prokázat, že to vozidlo nebylo mé. Měli jsme například vyjádření německých úřadů, které pro český soud vysvětlily, že jsem nemohl zaplatit clo, protože skutečně ve velkém i malém technickém průkaze byl zapsán jako majitel AutoHaus Grip, tedy německý vlastník. Nemohl jsem tedy proclít vozidlo, které mi fakticky nepatřilo. Nebo jsme si nechali udělat ještě další právní rozbor od německé advokátní kanceláře a přinesli to soudkyni Dr. Pacholíkové, která mne odsoudila. A ona řekla – toho bohdá nebude, aby byly německé zákony nadřazeny českým. A ty důkazy nepřijala. Přitom německý zákon se na tuto věc vztahoval, protože to auto bylo německé, bylo ve vlastnictví německé firmy. Ale nebyl zde zájem toto řešit.

Ve vězení nemáte myšlenky na sebepoškození nebo že byste to vzdal. Já mám velice dobré rodinné vztahy, takže jsem myslel jenom na to, co bude s rodinou a to mne drželo nad vodou. Protože za mými rodiči docházeli různí gangsteři, kteří chtěli například koupit můj areál pod cenou či podobně. Opravdu prožívali víc strachu, než já ve vězení.

Co děláte v současné době?

Pracuji skutečně jen na těchto věcech, zabývám se tím Švýcarskem, což mi zabírá velkou spoustu času. Mám najaté investigativní právníky. Někdo ta konta ve Švýcarsku zrušit musel, někdo je musel vybrat. Někdo, kdo měl ke mně blízko, kdo mne znal, kdo věděl, že je tam mám, kdo je měl taky. Probíhá vyšetřování a dělá to nebo bude to dělat švýcarská prokuratura, kdy je nepravděpodobné, že by do toho zasahovaly české orgány.

Máte chuť po tom všem zkusit jít do politiky? Poté, co jste nebo budete brzy očištěn, nelákala by vás nějaká politická kariéra?

Tak o tom jsem vůbec nepřemýšlel. Docela mi jde mráz po zádech. Ne. Já si nemyslím, že by o to kdokoli stál a myslím si, že cesta k mému očištění ještě nebude tak úplně krátká. A snad bych si na to ani netroufal.

Ptám se proto, že jste získal zkušenost, kterou běžný politik nemá…

To by mne musel někdo oslovit a nějakou takovou věc mi nabídnout a já bych o ní musel přemýšlet, ale taková věc není na pořadu dne. Ale pokud se tu najde parta slušných lidí, kteří budou chtít dělat konzervatině-liberální politiku a měli by dojem, že bych jim mohl být v tomto smyslu nějakým způsobem nápomocný, tak bych bezpochyby takovou věc zvažoval.

Předpokládám, že jste na ODS zanevřel i jako volič. Je tady ještě vůbec nějaká politická strana nebojednotlivci, kteří jsou vám sympatičtí?

Mně jsou sympatické názory pana prezidenta Klause, ovšem toho já volit nijak nemůžu (smích). A jinak jsme voličem svého jmenovce Petra Macha, Strany svobodných občanů.

Děkuji za rozhovor

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/ocisteny-mach-za-mym-veznenim-byli-lide-z-ods/

2 thoughts on “Očištěný Mach: Za mým vězněním byli lidé z ODS

  1. Navím proč, ale mám takový dojem, že tu nejde ani tak o pana Macha (a tím nechci nijak zpochybňovat, že mu bylo ukřivděno), ale především o v podání pana Bartoše již minimálně 100 krát obehrané téma – Adorovat Klause a plivat na všechny, co se byť jen v myšlence dovolili otřít o jeho dokonalost. Sarajevo, Havel, současná ODS atd. atd. Na mě to působí jako nějaká obsese zpočívající v nezvladatelné touze uctívat Velkého a Dokonalého Václava Klause a především vytrvale útočit na všechny jeho kritiky. To samé lze pozorovat i u Hájka a Jakla. Osobně si Václava Klause za určité věci vážím, ale na druhou stranu mi je něčím nesmírn protivný. Třeba tím, jak kolem sebe vytváří stádečko výše uvedených pochlebovačů.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s