Bátoriáda: Změnil se národ, nebo tisk?

Hon na Bátoru se pomalu mění v hon na Klause. Vlastně tak celá „kauza“ byla od počátku míněna – znemožnit bytostnému konzervativci a vlastenci získat vlivný post a ještě tak bokem, jako vedlejší produkt, vyplísnit prezidenta za to, s kým se to kamarádí.

Všimnout jsme si toho mohli hned třetí den kauzy, kdy ranní noviny vyšly s „objevným“ titulkem, že Bátoru tlačil někdo z Hradu.

Prezidentovo pondělní prohlášení pak přililo olej do ohně. Václav Klaus se Bátory razantním textem zastal a ještě navíc popíchl své ideologické nepřátele.

Jakoby si řekl – když už na mne chcete útočit, ať to tedy má úroveň. Ať to není jen zprostředkovaný útok schovaný za Bátoru, ale přímý útok za to, co jsem autenticky pronesl. A tak sepsal text, ze kterého pravdoláska už několik dní nespí.

Zatímco tedy celý minulý týden byl Bátora nacistou, od pondělí ho zastínil fašista Klaus, jak pravil jeden katolicko-budhistický intelektuál k radosti médií. To asi, abychom se při čtení novin nenudili.

Václav Klaus dobře ví, co si může dovolit napsat, aby sdělovací prostředky rozvášnil a přitom vše ustál. Svá slova volí pečlivě. Tak je třeba celé jeho prohlášení číst – a to včetně jeho titulku.

Není totiž bez zajímavosti, že pravdoláskařský povyk se poté, co se podrážděně ozval Halík a Šiklová (které prezident šikovným citováním Bátory zmínil), zaměřil především na prezidentovo přirovnání kauzy k hilsneriádě. Je to sice „malá“ hilsneriáda, ale hilsneriáda, řekl prezident.

To si ale dovolil příliš. Ozval se Jiří Pehe, ozval se Leo Pavlát z Židovského muzea. Všichni jsou z prezidentových slov v nefalšovaném šoku, čteme v novinách. Tentokrát to prý prezident přehnal, tvrdí politologové.

Ono totiž v oné politické korektnosti, pod jejímž diktátem žijeme, jak prezident poznamenal, není těžké učinit z tak nevinné zmínky další prohřešek.

Přirovnávat hon na Bátoru k hilsneriádě? No to si snad děláte legraci. Je to něco podobného, jako mluvit nedůstojně o holokaustu. Hilsneriáda je jen jedna. Hilsneriáda je symbol, na který nám nesahejte. Jakékoli přirovnání k něčemu jinému ho degraduje, tvrdí Pehe s Pavlátem.

Do hlavy nám vtloukají poučku: Byl to hon antisemitisticky smýšlejících Čechů vůči nevinnému Židovi Leopoldu Hilsnerovi. Přirovnávat k Hilsnerovi Bátoru, který je přece ultrapravicový extrémistický nacionalista, jak jsme se snažili v médiích všem polopaticky vyložit, je výsměch, tvrdí pravdoláskaři.

Jiří Pehe se poškrabal na hlavě a napsal: „Je to urážka nejen všech slušných lidí, včetně Masaryka, ale i židovských obětí antisemitismu.“

Pak mu to připadalo málo, poškrábal se znovu a napsal ještě pokračování: „Vzhledem k tomu, že pan Bátora má za sebou extremistickou minulost, považuji přirovnání za nevkusné a za degradaci prezidentského majestátu. V hilsneriádě totiž šlo o hon na židy a podle prezidenta se tu koná hon na autentického konzervativce, ve skutečnosti na extremistu.“

Ondřej Liška si urovnal brýle na nose a vážným hlasem pronesl: „V čele této země stojí zlostný ješita, jehož zužující se intelektuální obzory začínají čím dál víc oslovovat tu část národa, kterou Masaryk označoval termínem patologická sedlina. Právě takoví lidé před více než stoletím rozpoutali hilsneriádu. Je tedy otázka, na koho vlastně Václav Klaus ostudným titulkem svého článku cílil.“

A Leo Pavlát div neroztrhl na znamení pohoršení roucho a redaktorovi Práva to do telefonu pěkně vysvětlil: „Leopold Hilsner byl v atmosféře dlouhodobé nacionální a náboženské protižidovské kampaně odsouzen k smrti a nakonec strávil dlouhá léta v žaláři na základě falešného obvinění z rituální vraždy. Ladislav Bátora coby někdejší kandidát nacionální, setrvale protiromsky zaměřené Národní strany byl kritizován jako vhodný kandidát pro významnou funkci na ministerstvu školství. Mezi oběma případy vidím zcela jinou souvislost než prezident Václav Klaus.“

Takže nám to pánové zase hezky ozřejmili. To se zkrátka srovnávat nedá, křičí svorně.

Ale proč by nedalo? Co do míry mediálního lynče je to srovnatelné. A Masaryk i Klaus museli projevit velkou dávku odvahy, aby se navzdory nesouhlasnému pokřiku politické reprezentace démonizovaného zastali a šli tak sami proti všem. Tehdy šel tisk proti Hilsnerovi a pak Masarykovi, který se ho zastal. Dnes jde proti Bátorovi a proti Klausovi, který se ho zastal. Potud je ono srovnání na místě. Dokonce i ten symbol krve, který se šikovnou manipulací médií u Bátory podprahově sugeruje (Bathory), tam najdeme.

Přesto bych si dovolil myšlenku trochu rozvinout a podívat se na to, v čem srovnání naopak nesedí. V jistém smyslu totiž Pehe skutečně pravdu má – není to totiž stejné. Hilsner byl (podle všeho) vrah, který Anežku Hrůzovou skutečně zabil (i když netvrdím, že pro onen uváděný motiv). Kdežto Bátora je člověk nepohodlný jen kvůli svým názorům. Bátoriáda je tedy možná ještě horší než hilsneriáda, protože Bátora nic neprovedl a přesto trpí. Jen tehdejší antisemitské vášně vystřídaly vášně protinárodní.

Role se tak paradoxně prohodily. Zatímco tehdy čeští národovci veřejně proklínali Hilsnera a kosmopolita a přítel sionistů Masaryk se ho musel zastat, dnes kosmopolitníci (pravdoláskaři) veřejně lynčují národovce Bátoru.

Změnil se tedy český národ? Nevím, zda národ, ale zcela určitě se změnila média. Vlastenecký tisk tehdy brojil proti (vinnému) Hilsnerovi a poté se pustil i do kosmopolitního Masaryka, dnes zase protivlastenecký tisk pořádá hon na Bátoru a skrze něj i na stejně vlasteneckého Klause.

Čím to? Proč tehdy musel Masaryk psát do německých novin, pokud se vůbec chtěl Hilsnera zastat? Proč mu něco takového české noviny tehdy nechtěly otisknout?

Jistou odpověď nám TGM dává ve své Světové revoluci (Orbis, 1930, str. 272): americkou a evropskou žurnalistiku ovládají Židé: „Jako všude, tak i v Americe mne podporovali Židé. A právě v Americe hilsneriáda se mi teď, abych to tak řekl, vyplatila. V Americe mají Židé, jako v Evropě, veliký vliv v žurnalistice; bylo nám velmi výhodné, že jsme tuto velmoc neměli proti sobě.“

Lepší totiž je ji mít za zády, jak ji později – v odboji během první světové války v zahraničí – právě díky hilsneriádě skutečně měl. To ale byl tisk americký a západoevropský. Rakouský a český na přelomu století, tedy o trochu dříve v době Hilsnerovy aféry, byl stále ještě nezávislý a proto Masaryka v hilsneriádě nepodporoval.

Nevím, zda jsou média dnes v židovských rukou (ale pokud byla tehdy, jak Masaryk zcela otevřeně přiznával, tak jsou zřejmě i dnes a nejspíše ještě více), ale co vím jistě, je to, že jsou v rukou pravdoláskařů, globalistů, chcete-li kosmopolitů. Majetkově pak v rukou Němců.

Tedy kruhy, které tehdy ještě český tisk neovládaly, jej už dnes ovládají. Ale zase, pro změnu, nemají pod kontrolou prezidenta. Klaus se vymyká, jako se tehdy vymykal Masaryk. Proto na něj média, která nejsou vlastenecká (nepatří Čechům), tak útočí.

Pokud si toto uvědomíme, pak nám bude hned jasné, o co jde v kauze Bátora.

V něčem ale naději vidím. Nevěřím, že tisk mluví za lid. Nevěřím, že národ si myslí o Bátorovi totéž, co MF DNES. Za hilsneriády tisk odrážel názory veřejnosti, dnes ale německá MF DNES za Čechy nemluví. Při pohledu do diskuzí pod internetovými texty o Bátorovi je totiž vidět, že většina lidí za ním stojí. A stejně tak i za prezidentem.

I proto budou podobné útoky pokračovat.

www.prvnizpravy.cz

Reklamy

3 thoughts on “Bátoriáda: Změnil se národ, nebo tisk?

  1. Jaroslav Vrána k ministerskému manuálu

    Ministerstvo vnitra ČR za ministra Langera začalo připravovat a za ministra Peciny vydalo „Manuál pro obce k zákonu o právu shromažďovacím“, směšující „základní přehled české právní úpravy vztahující se obecně ke konání shromáždění“ a „některá“ doporučení ministerstva vnitra „k řešení situací, které v souvislosti s konáním shromáždění mohou vzniknout.“ Do této směsky ministerstvo zařadilo i tzv. „Orientační kalendář rizikových dní“. Ministerští úředníci za rizikový den označili i 17. listopad, kdy je podle nich zjevně vážně ohrožena demokracie pro „možnost demonstrací kritizujících polistopadový systém“. Podle českých ministerských úředníků by 28. října mohli Češi oslavovat „pochod fašistů v čele s Benitem Mussolinim na Řím“, přestože se Mussolini toho pochodu neúčastnil. Socioložka a publicistka Jiřina Šiklová ochotně označila toto dílo za krok správným směrem.

    Jaroslav Vrána věnoval následující příspěvek „ministerskému manuálu“ a dalším dvěma v něm uvedeným „rizikovým dnům“ :

    • 29. 3. 1899 Zavražděna Anežka Hrůzová v Polné. Za vraždu byl neprávem odsouzen Žid Leopold Hilsner.

    • 15. 4. 1948 Smrt Radoly Gajdy. Obvykle připomínána v Praze na Olšanech příznivci nacionalistické Vlastenecké fronty.

    Tento “ kalendář “ je součástí manuálu MV ČR pro úředníky radnic a magistrátů pro posuzování skutečností, zda rozpustit či ne ohlášená shromáždění konaná v těchto dnech organizacemi či jednotlivci.

    MV ČR dále upozorňuje, že tím v žádném případě nechce dávat návod k omezování v Ústavě zaručenému právu shromažďovacímu a dále uvádí několik skutečností, které je třeba zkoumat při eventuálním zásahu orgánu veřejné moci.

    Je nutno si říci, že tito úředníci jsou většinou jmenovaní lokajové lokálních politických bratrstev leckdy v regionální mafie , které tvoří oni, zdejší podnikatelé a často i lidé z justice či policie. Nezpochybňuji jejich manažerský či odborný kredit, bohužel o jejich historickém či jiném znalostním potenciálů mám velké pochybnosti. Dále uvedu dva příklady, kdy manuál vyhotovený MV ČR je téměř zákeřný a celou tuto materii přepošlu MV , Úřadu vlády a OVP pro eventuální další zpracování !

    Naprosto souhlasím a odsuzuji jako veterán národního hnutí všechnu, byť skrytou adoraci období 3. Říše a všech konotací, které se stávají momentem pro „oslavy““ jednou mrtvých, podruhé obětí apod. Jsem ale obezřetný před všemi snahami omezit ústavní práva občanů ČR jenom proto, že historie není černobílá a leckdy mentální stav české politické reprezentace není schopen přijmout skutečnost, že jejich předchůdci se dopustili sviňáren na svých politických odpůrcích či dokonce nemohou zkousnout, že se našli lidé, kteří našli odvahu se postavit jejich duchovnímu produktu, kterým bolševismus je !

    Prvním dle mého soudu je sporná událost datovaná k 29.3.1899 a její tituláž, že neprávem za vraždu A. Hrůzové byl odsouzen Žid Hilsner. Tento fešák a jeho dva komplicové byli dopadeni rakouským četnictvem jako podezřelí a bylo shromážděno toliko důkazů, že justice monarchie podala žalobu. To že se uvádí, že dotyčný byl Žid vyplývá z toho, že tehdy se vedlo náboženství a domovská obec u obyvatel monarchie. Proces začal a vzhledem k tomu, že vždy vražda mladé dívky vzbudí silný odpor veřejnosti, začaly se projevovat i tendence lidového antisemitismu. Tehdejší tzv. bulvár začal šířit zprávy, že krev z této dívky byla použita pro jakési rituální potřeby Hilsnera. Vtip je v tom, že Hilsner nebyl Židem v náboženském smyslu slova a tudíž tyto lidové fámy byly obyčejným nesmyslem. Je ale také pravdou, že ve středověku bylo zaznamenáno a hlavně zdokumentováno několik případů, kdy rabínští Židé použili podobné metody při výrobě rituálních poživatin. Byli za to patřičně panovníkem potrestáni. Jelikož vznikla ohromná hysterie, do které se také vložil TGM, rozhodly orgány monarchie, že soud s Hilsnerem bude konán v jiném politicko-správním okrese. Žalobu vedl doktor Baxa, pozdější význačný politik NSS, jméno soudce neznám. Navíc je nutno vnímat, že Hilsner stál před porotou složenou z tehdy velice respektovaných občanů. Také si troufám tvrdit, že kredibilita tehdejších soudců a jejich neodvislost od mocných byla mnohem ustálenější, než v současné postkomunistické kocovině Czech made. V opakovaném procesu byla vina Hilsnera potvrzena a byl vyloučen možný náboženský či dokonce rasový podtext. Hilsner byl obyčejný úchyl bez domova a jiného zázemí. Slova jeho bratra jsou irelevantní a tímto pohledem, kdybych měl hodnotiti odsouzení pana Kájínka, které stojí na výpovědi bratra zavražděného s velice pochybnou minulostí a mnoha pochybnými zásahy kriminalisty Kadeřábka, který se stal později velitelem kriminální policie ČR, tak řeknu že Kájínek je také nevinen. Po vzniku ČSR TGM Hilsnera nechá propustit z vězení a sám hlásá, jak Hilsneriádu dobře prodal světovým Židům ! Rozuměj tomu tak, že jeho aktivizace ho zapsala do vědomí této skupiny lidí a oni mu byli z mnoha důvodů vděčni a bohatě ho za to odměnili !

    Druhým datem je úmrtí gen. r. l. R. Gajdy. Já k tomu řeknu jenom tolik – je neuvěřitelné, že nenávist jde až za hrob. Tento hrdina od Zborova a duchovní otec návratu ruských legií „vlastním pořádkem“, když TGM tyto vlastně téměř prodal ruským bolševikům, je ještě dnes trnem v oku zednářskému establishmentu. Jako by nestačilo, že i za první republiky tento člověk ani nebyl zmíněn coby jedna z legend Legií v roce 1938, když byla legendární výstava v prostorách dnešního památníku Na Vítkově.

    Generál, v té době plukovník, se vrací s legiemi v roce 1920. Je vyslán do Paříže na studia a tím částečně odstaven při budování nového velitelského sboru armády v ČSR pod francouzským protektorátem. Po návratu je ustanoven do funkce ZN GŠ armády ČSR. V té době se dr. Beneš snaží o jistý politický oktroj, který by vlastně vedl k prezidentskému systému v ČSR. Inspirace modelem dvou stran a silného presidenta z USA se přímo nabízí. Jelikož při provalení těchto plánů se setká se silným odporem předáků ostatních stran, hledá možnost, jak od sebe odpoutat pozornost. Prostřednictvím spřízněného novináře v jednom soc-dem deníku vyjde článek „Hledá se generál“. Mezi řádky je srozumitelno, že gen. Gajda se chystá k fašistickému převratu. Je zavedeno šetření na pokyn samotného TGM. Gajda je očištěn, ale TGM si vydupe nový proces a na základě vykonstruovaného obvinění je Gajda odsouzen, zbaven hodnosti a odebrán příjem vojáka. Gajda reaguje svým způsobem, ovlivněn okolnostmi a inspirován hnutím černých košil v Itálii, zakládá NOF. Nebudu zde rozepisovat všechna zákoutí a determinanty, které z něho udělaly štvance a člověka téměř jdoucího o žebrácké holi. Po Mnichovské dohodě je Gajdovi vrácena vojenská hodnost a vyplaceny zpětně peníze mu náležící coby generálu čsl. armády. Gajdy rozpouští NOF a vstupuje do struktur SNJ v rámci autoritativní demokracie předsedy vlády Berana. V roce 1939, a to 16. Března, se snaží se svým ČNV nabídnout Němcům svoje služby. Jelikož nacisté vědí, že mají co dělat s politickým dobrodruhem amatérem, tyto odmítnou a svěří vládu odborníkům pod vedením gen. Eliáše. Gen. Gajda se stahuje z veřejného života a dle možností pomáhá odboji. V květnu 1945 je zatčen, obžalován a ve věznici málem utlučen rudou sběří. Přichází málem o zrak a sluch. Krátce po komunistickém převzetí moci umírá. Pohřbu se smí zúčastnit jenom nejbližší, tento dozoruje StB a je zakázáno, aby do rakve byl uložen v uniformě gen. Legií !

    Závěrem jenom takové dvě perličky. Gajdovou pravou rukou byl jistý Brandžovský, český Žid. Gajda mu věřil jako svému bratru. Že tento muž byl konfidentem Hradu, se prokázalo v roce 1943, když gestapo sledovalo poštu mezi jistým Fuxem a „fialovými “ zástěrami v Belgii. Při jednom z prvních zasedání vlády gen. Eliáše její člen Kapras, vědom si, že nacisté půjdou po svobodných zednářích prohlásil, že odejde, protože díky svému „pravdo-láskařství“ bude pro vládu handicapem. Gen. Eliáš mu odpověděl, že to by musela „odejít“ téměř celá vláda. Sám byl členem generálské zednářské lože Bohemia, která byla podřízena samotnému Benešovi a její členové tvořili vedení ON během okupace !

    Jaroslav Vrána, Kolín, pro web SHO, došlo 14.7.2009

    • Servus aleluja Magister,
      dnes jsme tak trochu přemýšlel o celém to cirkusu kolem toho politického meloucháře a On současný zeměpán je docela fiškus !
      Nejdříve postaví šedou eminenci VeVerek do lajny a ten čůrá blahem – každý začátečník je patřičně ješitný !
      Pak skrze mírně nasávajícího ministra jakoby chce prostrkat výše uvedeného meloucháře a řízeně vstupuji do hysterie , kterou milovníci řekněme kosmopolitismu a jeho rezidentur rozvíří !
      Výsledek – z niemanda a politického bankrotáře je najednou téměř hrdina a pak pan profesor se zmíní, že bude pokračovat v politice a karty jsou rozdány – ani to moc nestálo !
      Negativní reklama, něco užitečných idiotů a samolibých ksichtíků a je cíl na dosah ,že ?
      Jde jenom o to, zda nová partaj či seskupení páně zeměpána se nerozloží jako NSj po volbách v roce 1935, když každý chtěl býti šéfem atd………..
      Nebudete to mí lehké při ataku proti barikádě Shalom práci !
      Snad se poučíte z tzv, insigniády a fackovaček kolem sporu o občasnou válku ve Španělsku !
      Ono hnutí – U Madridu se bojuje i za Prahu je dnes silnější než v roce 1936 !

  2. Taky jeden, co bojoval proti rasismu a nacismu – mějak ale zapomněl na svoji minulost -#
    Pane Lustigu, „na slovíčko „….., už jste sice tam nahoře a o mrtvých jenom dobře …..tak mírná rekapitulace !
    Včera v 12:30 · To se mi líbíUž se mi to nelíbí
    #
    Jaroslav Kronus Na netu běhá rozhovor mezi Vámi a jedním soukmenoveckým bývalým letcem RAF a vězněm komunismu, který si odseděl cca 11 let !
    Jeho anabáze začala v tvz. proslaveném Recinově domečku – Reicin, syn plzeňského rabína -, pak Bitýz a Bory !
    Včera v 12:32 · To se mi líbíUž se mi to nelíbí
    #
    Jaroslav Kronus
    Tento muž Vám položil otázku, proč jste schvaloval vraždu dr. Horákové a so jste pro něj coby mukl nacismu udělal, když z něho vytloukali Reicinovi pochopové duši a vy jste chodil v modré košili ?
    Na Vaše brebentění Vás poslal by´t coby kama…ráda do perdele !!!!Zobrazit více
    Včera v 12:34 · To se mi líbíUž se mi to nelíbí
    #
    Jaroslav Kronus
    Ono jste se vlastně dopusil trestného činu schvalování vraždy a tuším, že z těch prvních 156 signatářů CH-77 Vám bylo mnoho , že ?
    …To jenom pro ujasnění, proč dekomunizace v zásadě neproběhla …, oan by musela postavit na pranýž i bolševism…us v podání mnoha lidí vaši etnicity a to je jak se dnes říká nekorektní !!!!
    Nakonec s podobným modelem uspěli i mnozí protagosnité zločinů ve sjednoceném Německu…., dr. Gysi ví jak na to !!!!!Zobrazit více
    Zobrazit více

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s