WikiLeaks: MEGAÚNIK NA OBJEDNÁVKU?

Uniklé tajné depeše na serveru WikiLeaks poškozují USA jen zdánlivě. Ve skutečnosti uniklo přesně to, co se Američanům hodí. Nejen proto si řada lidí začíná myslet, že to byl únik řízený.

Při vzrušené mediální debatě o únicích depeší a následném honu na hlavního představitele WikiLeaks Juliana Assange se ve sdělovacích prostředcích hlavního proudu veškerá diskuse scvrkává na pouhý spor o to, zda je Assange hrdinou či naopak zlosynem. Na nezávislých zpravodajských portálech ale probíhá debata o poznání hlubší a zajímavější. Jde skutečně o nečekaný únik (a tedy mistrovský kousek hackerů), nebo jen o další rafinovanou manipulaci veřejným míněním, psychologickou operaci umně rozehranou americkými tajnými službami?

Dříve než takovou myšlenku zavrhneme jako příliš bláznivou, zkusme se nad ní alespoň zamyslet. Cui bono?

Američané se tváří, jak tvrdě je aféra poškodila. Ale je tomu skutečně tak? Veškeré „úniky“ se totiž týkají zemí, ve kterých mají Američané své konkrétní zájmy, či zemí do určité míry USA nepřátelských. Nedozvíme se nic kritického na adresu americké vlády samotné nebo jejích spojenců (Izrael), zato zesměšněny jsou ty země a jejich představitelé, které jsou už dlouho na americké mušce (Írán, Severní Korea, Jemen, Rusko, Čína, Pákistán). Ani urážlivé slovní charakteristiky některých politiků či státníků (Putin, Medveděv, Merkelová, Berlusconi) nejsou pro USA nijak kompromitující – jejich výsledkem je pouze to, že všem zmíněným i celému světu ukázaly, co si o nich Washington myslí, což by po oficiální linii nikdy možné nebylo.

I přes velký mediální humbuk také depeše nezveřejňují vlastně nic překvapivého či nového. Z hlediska geopolitiky ale hlásají přesně to (a nic více), co se nyní Spojeným státům hodí a v co chtějí, aby svět věřil: například to, že je Saudi prosí, aby zastavily Írán, nebo – co se Česka týče – že jsou Američané naštvaní na Omnipol, protože jim vždy vyfoukne zbrojní zakázky.

Pečlivý výběr zpráv tak USA kompromituje jen naoko – ve skutečnosti vlastně působí jako šikovná PR kampaň pro mnohé politické kroky, ke kterým se USA v budoucnu chystají – například bombardování Íránu. Lepší způsob, jak světu dát neoficiálně najevo svůj názor snad nikdo vymyslet nemohl.

Prapodivné je i chování serveru, který se prezentuje jako protivládní, ale proti vší logice poskytl ještě před zveřejněním veškerou diplomatickou korespondenci těm nejvíce provládním médiím (The New York Times, The Guardian, Der Spiegel) i s doporučením, aby ze záplavy kradené pošty vybrala to, co se jim jeví jako důležité. Sám Assange prý neměl čas materiál procházet. Bez zajímavosti není ani to, že zmíněný list NYT pověřil redigováním svěřených depeší Davida E. Sangera, mimo jiné člena Rockefellerovy Council on Foreign Relations či Aspenského institutu (který by tak rád do Prahy dotáhl český ministr Karel Schwarzenberg).

Proto mnozí protivládní aktivisté či skutečně nezávislí hackeři naznačují, že WikiLeaks je výtvorem CIA a Australan Assange pouhým agentem provokatérem, jehož nynější trable a takřka hollywoodsky zrežírované pronásledování má pouze utvrdit potřebný mediální obraz psance a vyvrátit případné pochybnosti o pozadí celé aféry.

I pohled na složení rady WikiLeaks vzbuzuje podezření, že proklamovaná protivládnost je spíše předstíraná. Podle investigativního novináře Wayne Madsona do ní totiž poněkud překvapivě patří i přední čínští disidenti, jako například Wan Dan, který získal (podobně jako český ministr obrany Alexandr Vondra) cenu demokracie od National Endowment for Democracy (NED), zakladatel Čínské demokratické strany Wang Youcai, ředitel čínských internetových projektů na kalifornské univerzitě v Berkeley, protibetský aktivista a komentátor sorosovského Radio Free Asia Xiao Oiang a mnozí další.

Jako každá větší psychologická operace sleduje ale nejspíše i tato více různých cílů. Tím nejpodstatnějším může být vytvoření dostatečně odstrašujícího případu, který by ospravedlnil dlouho připravovanou cenzuru internetu, s jejímž zavedením se už čeká jen na potřebnou záminku.

A přesně k podobným úvahám aféra WikiLeaks zatím směřuje. Slova o Assangově vlastizradě, terorismu či ohrožení amerických bezpečnostních zájmů se tak dají číst jako předehra k radikálnímu zásahu proti dosud svobodným internetovým médiím, aby se tak v budoucnu nic podobného nemohlo opakovat.

Zda je tato úvaha správná, zjistíme nejspíše už velmi brzy, protože podobná legislativa regulující internet a dávající USA právo v případě nebezpečí „vypnout internet“ už leží na stolech politiků.

vyšlo v Xantypě 1/2011

Advertisements

2 thoughts on “WikiLeaks: MEGAÚNIK NA OBJEDNÁVKU?

  1. Ano, od počátku si myslím, že se jedná o předehru k nějakému „Internet Switch off Act“ 🙂

  2. Kromě několika logických nedostatků (depeše ze zahr. velvyslanectví USA asi těžko budou obsahovat něco o charateru Ameriky – překvapení:) je tu také nepřesnost, že Guardian je provládní deník. No vzhledem k tomu, že je jak často používate, pravdoláskařsky zaměřený (hloupé slovo), tak je rozhodně spíše velkým kritikem současného světového uspořádání vč. Bilderbergu a USA.

    Dále mi moc nejde do hlavy proč by CIA stíhala vlastního operativce. Lze namítnout, že je to clona, aby se nepřišlo na to, že ve skutečnosti má jinou agendu, než odhalovat pletichy mocných, ale ve chvíli kdy došlo k takové medializaci případu, by byl pro CIA absolutně nepoužitelný do budoucna. tím pádem by to byl strategicky ne zrovna inteligentní krok.

    Já sám osobně jsem prost konspirativního myšlení, neboť je dost často snůškou polopravda, překroucených faktů, aby zapadali do příslušného obrazu a několika náhodných bez kontextu používaných poznatků či statistik.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s