SARRAZIN vs. SARACÉNI

Lidé nemají – zvláště po současné krizi – bankéře příliš v lásce. Jeden se ale přízni veřejnosti těší. Nebo spíše těšil, protože Thilo Sarrazin už bankéřem není. Musel odejít. I tak se totiž v Německu pyká za to, když řeknete pravdu o zpackané integraci přistěhovalců. 

„Král je nahý,“ zakřičel konečně někdo v Německu. A jeho hlas je pořádně slyšet. Ne, že by na krach integrační politiky neukazoval nikdo dříve, ale až teprve nyní dostala německá debata o multikulturalismu ty pravé grády. Tím, kdo nahlas pronesl, co až na politiky vidí téměř všichni (ale jen málokdo to je ochoten říci), totiž není žádný podivín či radikál, ale přízni veřejnosti se těšící spolkový bankéř a někdejší úspěšný finanční senátor Berlína Thilo Sarrazin. A co je ještě větší překvapení – žádný pravičák, ale sociální demokrat (člen SPD).

Nyní už bývalý člen představenstva německé centrální banky nikdy nechodil pro ostrá slova daleko. Přesto jeho nejnovější úvahy na téma integrace přistěhovalců vzbudily takový rozruch, jaký Německo už dlouho nepamatuje. Sarrazin si totiž vzal na paškál téma imigrace a zcela bez obalu prohlásil, že přistěhovalci (převážně ti muslimští) nejsou pro Německo přínosem, ale naopak: že země kvůli jejich přílivu hloupne, když děti imigrantů za těmi německými co do vzdělanosti zaostávají a celkový potenciál Německa tak táhnou dolů.

Sarrazin se přitom odvolává na nedávné školní statistiky, které skutečně prokazují, že přistěhovalci v prospěchu zůstávají pozadu, a překročí-li počet imigrantů ve třídě 30 procent, zaostává s nimi i celá třída. S těmito problémy se nyní potýká řada škol na periferiích nejen německy mluvících měst. Ne, že by neměl pravdu. I německá kancléřka uznala, že data sedí a tvrzení má svou logiku. Ale o takových věcech se prý nemluví. Prý proto, že taková slova k ničemu nevedou, jen společnost rozdělují.

Bankéře po jeho slovech čekalo to, co všechny ostatní novodobé kacíře. Nadšený potlesk veřejnosti, která našla někoho, kdo konečně tlumočí její názor. Zdrcující kritika od pokryteckého establishmentu, který nesnáší ty, kdo porušili pravidla hry. A výhružky zabitím od saracénů, jak se dříve Turkům či Arabům říkávalo. Turci žádali bankéřovu hlavu a SPD chce prostořekého spolustraníka, který nyní musí žít s ochrankou, vyloučit.

Výroky nakonec bankéře stály i místo. Po nátlaku ze strany politiků se totiž rozhodl odejít sám, aby prezidenta Wulfa, který jediný ho mohl z představenstva německé centrální banky odvolat, uchránil před trapnou situací. V historii Bundesbanky věc nevídaná.

V nové situaci se ale Sarrazin nenudí. Své myšlenky rozvedl v knize NĚMECKO SE ODEPISUJE ANEB JAK JSME VYDALI SVOU ZEMI VŠANC, cestuje po spolkových zemích a na přednáškách sklízí bouřlivé ovace. A sotva si může přát více. Má dvacetiprocentní podporu veřejnosti a až třetina Němců souhlasí s jeho výrokem o tom, že inteligenční potenciál země kvůli imigrantům klesá. Šedesát procent Němců pak souhlasí s jeho kritikou imigrace jako takové.

Zatímco ale řadoví Němci přijali Sarrazinovo poselství s úlevou, s o to větší zhrzeností reagují na knihu politici, kteří se jí cítí ohroženi, protože jim současný tristní stav dává za vinu. Nadšení veřejnosti, jež kniha vyvolala, ale nemohou přehlížet, a tak ve své rétorice přitvrzují. Sarrazin tedy politické strany v Německu nutí, aby se problémem zabývaly.

Ale zabývat se problémem ještě neznamená vědět si s ním rady. A němečtí politici si s integrací rady vskutku nevědí. Když kancléřka Merkelová řekne pár přísnějších vět na adresu Turků, nepůsobí z jejích úst příliš přesvědčivě. Tím spíše, když jedním dechem dodává, že si Němci budou muset zkrátka na islamizaci Německa zvyknout. V jejích slovech se zračí beznaděj, stejně jako ve slovech ministra vnitra, když řekl, že si občané musí pomoci sami, protože stát tu není od toho, aby je před riziky společenského vývoje chránil. A jak? Nejlépe právě tím, že se (Němci imigrantům) přizpůsobí.

Je to ale to, co chtějí Němci, navíc povzbuzení Sarrazinovou knihou, slyšet? Sarrazin boduje právě tím, že se nechce se současným stavem smířit a Němce vyzývá, aby proces rozkladu společnosti zastavili. Země tak stojí na křižovatce. Politický establishment problémy s muslimy vnímá, ale rezignoval na jejich řešení. Veřejnost se proto poohlíží po jiných lídrech. Vznik nové protiimigrační strany už ohlásil vyděděnec z CDU René Stadtkewitz, a pokud i socialisté vyloučí Sarrazina, může ten učinit totéž. Podporu k tomu má přímo pohádkovou.

Jak při své nedávné návštěvě Berlína den před oslavou znovusjednocení ve svém projevu připomněl Geert Wilders, v Německu dorostla generace, která necítí vinu za své němectví: „Nejčerstvější vyhrocená debata o knize Thilo Sarrazina ukazuje, že Německo se smiřuje samo se sebou. Němci si nepřejí, aby se jim Německo zrušilo před očima, navzdory vší indoktrinaci, kterou museli absolvovat. Německo se přestalo stydět, našlo svou národní hrdost.“

vyšlo v Xantypě 2010/10

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Islám, Politika, Xantypa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

One thought on “SARRAZIN vs. SARACÉNI

  1. Víc takových „proroků“. Mám radost z každého významného a mediálně známého člověka, který se nebojí pojmenovat věci tak, jak se skutečně jmenují. Má to daleko větší dopad, než když to hlásám já nebo Vy. Houšť, jen houšť. Půda je úrodná a připravená.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s