Jak by dopadla kauza Vítkov, KDYBY NEŠLO O ROMY?

Veřejnost překvapily neobvykle přísné tresty za žhářský útok ve Vítkově. Přitom v podobných případech dříve padaly tresty nesrovnatelně mírnější.

Čtveřice neonacistů si za útok zápalnými lahvemi na romskou rodinu ve Vítkově vysloužila dohromady 86 let vězení. Každý z účastníků vyfasoval 22 let za to, že hodil zápalnou lahví na domek, ve kterém žila rodina Sivákových, která utrpěla popáleniny. Nejvíce o život bojovala dvouletá dcera.

Čtvrtý ze skupiny ani žádnou lahev nehodil, dvacet let dostal jen za to, že patřil ke skupině a zároveň ke špičce místní neonacistické scény.

Čtveřice byla odsouzena k pobytu ve vězení se zvýšenou ostrahou. Navíc musejí zaplatit zdravotní pojišťovně přes sedm milionů korun jako náhradu škody za léčení obětí.

„Jejich konání bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného člověka usmrtili. Dopustili se toho navíc trýznivým způsobem a to na osobě mladší 15 let a jiném etniku,“ uvedl předseda soudního senátu Miloslav Studnička ve zdůvodnění rozsudku.

Nad neovyklou výší trestu se ale pozastavilo hned několik veřejně činných osob či politiků, včetně prezidenta republiky. Soud byl kritizován i za to, že probíhal v přímém přenosu v ČT a byl natolik mediálně protežovaný, až připomínal veřejné monstrprocesy komunistického režimu padesátých let.

Podívejme se ale na to, jak by nejspíše dopadl, kdyby u toho ČT nebyla a kdyby postiženou rodinou nebyli Romové.

V roce 2003 se udál podobný případ na Bruntálsku. V listopadu nad ránem si obžalovaný doma připravil několik kusů zápalných lahví naplněných hořlavou látkou a dvě z nich zapálené vhodil okny do ložnice a obývacího pokoje jednoho domku, s jehož obyvateli měl spory. Část domku navíc zapálil hořlavinou a zapálil i přístavek stejných majitelů.

Majitelům domku, kteří v tu dobu spali v ložnici a vzbudili se teprve až vzniklým požárem, reálně hrozila těžká zranění v podobě závažných popálenin a poškození dýchacích cest zplodinami hoření, čteme v rozsudku z roku 2004, který má redakce k dispozici. Naštěstí ale stačili utéci.

Soudce tehdy dotyčného za poškození cizí věci a za pokus o spáchání těžké újmy na zdraví odsoudil k úhrnému trestu odnětí svobody na dva roky s pětiletou podmínkou. Navíc mu nařídil léčbu v psychiatrickém zařízení a povinnost uhradil škodu ve výši 566 tisíc korun.

Soud konstatoval, že obžalovaný „zničil a poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu“ a „dopustil se jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jinému způsobil těžkou újmu na zdraví…“ Tedy velice podobná formulace a v podstatě identický čin, jako popsal soudce Studnička rozsudek ve věci Vítkova.

Samozřejmě, že oba případy nejsou úplně identické, nicméně jsou velmi podobné. I v případě z roku 2003 šlo o rodinu s malým dítětem.

Naskýtá se pak otázka, zda skutečně takto přísný rozsudek nebyl vytvořen spíše na politickou objednávku a zda nebyl ovlivněn politickou korektností, kdy se postupuje přísněji v případě útoku bílých na Romy, než je tomu opačně. V druhém případě navíc nikdy případ není tak mediálně (až do omrzení) propírán.

Postupoval by soud stejně přísně, kdyby v roli obětí nebyli Romové? Byli bychom také svědky dramatického monstrprocesu v případě, že by šlo o útok Romů na Romy například kvůli nějakým sousedským neshodám. A jak by soud postupoval, kdyby útočili Romové a obětí byl běloch?

www.prvnizpravy.cz

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s