Jak ze mne Tydlitátová CHTĚLA UDĚLAT ANTISEMITU

Jak byste nazvali člověka, který se nejprve připojí k petici proti antisemitismu, ale po čase jeho podpis zmizí? Takový člověk jistojistě musí být antisemita, který změnil názor a od svého dřívějšího počínání se distancuje.

Zřejmě takový dojem chce vzbudit Věra Tydlitátová. Tato zvláštní postava, která svým snažením židovské obci v České republice spíše škodí, jak se mi už několik židovských přátel svěřilo, se totiž rozhodla vymazat můj podpis pod prohlášením Ligy proti antisemitismu, které jsem před lety podepsal jako jeden z prvních.

Ačkoli jsem spolu s dalšími svými přáteli coby šéfredaktor protiislámského (a dodávám, že i proizraelského) webového serveru Eurabia.cz podpořil toto prohlášení svým podpisem a dostal se tak mezi první signatáře, dnes můj podpis na oficiálních stránkách LPA nenajdete.

Postarala se o to právě paní Tydlitátová z důvodů nevraživosti vůči mé osobě. Bohužel – pro mne Bohudík – nevládne Tydlitátová nad internetem celým, pouze nad svým blogem a webovými stránkami Ligy, a tak můj podpis LPA je dosud k dohledání na hned několika dalších serverech, které tehdejší prohlášení a jeho první signatáře přetiskly.

Proč to tato paní učinila? Trpí představou, že jsem fašista a rasista a antisemita a neonacista a tohle a tamto, jak to z jejích obhroublých invektiv vůči mé osobě vyznívá. Takový člověk přece nemůže být podepsán pod prohlášením LPA, ne?

Vším tím mám být proto, že jsem křesťan a konzervativec a pravičák, ale také patriot a národovec. Zatímco ten první výčet si paní Tydlitátová vykonstruovala ve své mysli, zatímco zřejmě v noci nemohla usnout, ten druhý sedí a hrdě se k němu hlásím. A třebaže každý normální člověk mezi těmito dvěma výčty nevidí souvislost, Tydlitátová ji vidí. Protože mám rád náš národ, zřejmě už asi nemohu být nadšený milovník Izraele, myslí si Tydlitátová, která sama český národ uráží, kudy chodí. Ergo, jsem asi nacista, vyvozuje v podivném zmatení mysli žena, která vyučuje na Západočeské universitě. Nacista a basta tydli…

Jak to vše vzniklo, nechci příliš popisovat, abych tím čtenáře neunavoval. Od jisté doby začala paní Tydlitátová v mých textech pozorovat „fašistické“ myšlenky a vlna jejího odporu k mé osobě vyvrcholila po článku, ve kterém jsem si dovolil upozornit na to, že vykonávala písemný nátlak na poslankyni parlamentu Michaelu Šojdrovou, aby tato stáhla podporu konzervativnímu sdružení Akce D.O.S.T. Od té doby si Tydlitátová usmyslela, že se mnou zatočí a začala rozesílat štvavé dopisy, stížnosti, založila facebookovou skupinu, kde mne už několik měsíců hrubě uráží a sprostě napadá, podala na mne trestní oznámení a vyhrožuje mi soudy.

Nechápal jsem, jak může takto vystupovat proti člověku, který ji v jejím záměru vybudovat Ligu proti antisemitismu podpořil.

Nesouladu mezi mým dosavadním životem, psaním a podpisem pod prohlášením LPA na jedné a tvrzením, že jsem nacista, na straně druhé si byla zřejmě dobře vědoma i Tydlitátová sama. Proto udělala to nejjednodušší, co ji napadlo – ze signatářů mne po orwellovsku vaporizovala, jakobych mezi nimi nikdy nebyl. Asi proto, aby nic nestálo v cestě jejímu tvrzení, že jsem „nácek“.

Nutno říci, že mi na jednu stranu ulehčila práci, protože poté, co se ke mně začala takto nepřátelsky chovat, jsem v jednu chvíli i zvažoval, že bych na protest proti jejímu počínání svůj podpis odvolal. Protože jsem ale věděl, že by toho byla schopná proti mne poté zneužít, nakonec jsem tak neučinil. A vida – Tydlitátová mne nakonec vymazala sama.

Možná jsem tomu ale rád. To, že někdo vystupuje proti antisemitismu, totiž nespočívá v pouhém podpisu pod nějakou peticí, ale v celoživotním postoji. Za mne mluví mé dosavadní texty či fungování webu Eurabia.cz, který byl vždy na straně Izraele. I kdyby Tydlitátová ve své nenávisti vůči mně třebas zfalšovala můj podpis pod nějakou Ligou proti judaismu, kdyby taková existovala, nic by to neznamenalo, protože ti, co čtou mé články, mne znají a udělají si svůj úsudek sami.

Přepisování „historie“ ale naopak vypovídá mnohé o paní Tydlitátové a o jejích praktikách. Když si umane vést boj proti konkrétnímu člověku, kterého si předtím zařadila do jedné ze svých mnoha škatulek, neštítí se opravdu ničeho.

A je-li nakonec Liga proti antisemitismu místo původní široké platformy lidí, kteří antisemitismus odsuzují (s čímž jsem se identifikoval a v tomto smyslu ji podepsal), jen jakousi ukřičenou organizací ovládanou jednou zřejmě zhrzenou ženou, která má potřebu žalovat kdykoli, když jí připadne, že někdo nesdílí nadšení z Izraele v té míře, jako ona sama, pak jsem možná i rád, že už s LPA nemám nic společného. S militantní, politicky korektní, na způsob levicových organizací pracující, protikřesťansky založenou LPA, do které se organizace pod vedením Tydlitátové téměř vzápětí po svém vzniku zvrhla, je lepší raději nespolupracovat.

Jsem také rád, že členové židovské obce se ve svých osobních vyjádřeních od paní Tydlitátové distancují a sami naznačují, že jim tato paní ve své přenesmírné horlivosti spíše škodí, než prospívá.

Možná, že kdyby kromě zrušení mého podpisu zrušila Věra Tydlitátová i celou LPA a raději psala dál své básničky na blogu a přestala se politicky angažovat, vykonala by v boji proti antisemitismu mnohem více. Mnoho lidí, kteří Izrael jinak obdivují, totiž po útocích této dámy – nejsou-li dostatečně názorově ukotveni – mohou být zmateni. Je potom otázkou, zda Věra Tydlitátová spíše sama antisemitismus nepodněcuje.

(pozn. Po mém předchozím článku o Věře Tydlitátové mi mnozí psali, zda jsem duševně zdráv a jak jsem vlastně svůj text myslel. Po tomto článku snad i jim dojde, že byl míněn ironicky)