FRANCIE PROTI IMIGRANTŮM

Čeho je moc, toho je příliš, řekl si francouzský prezident Nicolas Sarkozy a vytáhl do boje proti kriminalitě přistěhovalců i kočovných Romů. Se svými „ultrabezpečnostními“ opatřeními sklízí úspěch.

Ponechme teď stranou, že Sarkozy takto ostře vystupuje vždy před volbami a nebo tehdy, potřebuje-li odpoutat pozornost od v médiích propíraných skandálů. Obojí nynějšímu vystoupení předcházelo, ale kdybychom tvrdili, že jde jen o divadlo pro voliče, celou věc bychom nebezpečně zlehčovali. Sarkozymu sice ostrý přístup k imigrantům už jednou do funkce pomohl, takže je nyní jen logické, když zkouší vytáhnout osvědčenou kartu, ale to na vysvětlení současného radikálního protiimigrantského kurzu ve Francii jaksi nestačí.

Prezidentova rétorika může být předvolební, problémy s integrací přistěhovalců jsou ale v zemi galského kohouta na denním pořádku už hezkou řádku let a stále eskalují. Volání Francouzů po bezpečnosti je tak politickou prioritou číslo jedna a Sarkozy – chtě nechtě – musel reagovat.

Pověstnou kapkou do poháru bylo červencové řádění imigrantské omladiny v Grenoblu, kdy muslimští ozbrojenci vypilovali „k dokonalosti“ taktiku z předchozích povstání. Už nejen hořící automobily a demolování ulic, ale střelba do policistů ostrými náboji z automatických zbraní, vypisování odměny za jejich hlavy či plánované atentáty na některé z nich. Roznětkou přitom byla obyčejná přestřelka mužů zákona s imigrantským gangsterem prchajícím po vyloupení kasina.

Po těchto krvavých bojích se vyděsili už i politici a prezident Sarkozy, premiér Fillon i ministr vnitra Hortefeux slíbili zatím nejpřísnější bezpečnostní opatření, jaká Francie zažila. Násilnickým imigrantům bude odebráno francouzské občanství a budou deportováni do země svého původu, pokud napadnou policistu či představitele státní moci. Tentýž trest ale hrozí i za činy, které odporují repulikánským hodnotám – za polygamii, zneužívání sociálního systému či provádění ženské obřízky.

Incident i tvrdá protiopatření se během letních měsíců stala hlavním tématem sdělovacích prostředků. Francouzi přísný postup hlavy státu přijali se zadostiučiněním a Sarkozyho vládní straně UPM vzrostly preference i počet členů. Zaskočená levice zpočátku prezidenta tvrdě kritizovala, když ale viděla, že má masivní podporu Francouzů, musela otočit, aby se před voliči totálně neznemožnila. Celá francouzská politická scéna tak dnes oficiálně mluví o krizi současné integrační politiky a o potřebě nastolit v zemi pořádek a bezpečnost.

Zřejmě povzbuzen úspěchem, vrhl se prezident Sarkozy i na vyhošťování další nepřizpůsobivé minority ve Francii – kočovných Romů, kteří zde zakládají nelegální tábory, odkud podnikají zločinné výpady do okolí. Rozhodl o vymístění/zrušení všech jejich nelegálních tábořišť a zároveň o repatriaci kočovníků do země jejich původu poté, co inspirováni řáděním muslimských výtržníků v Grenoblu, vytáhli Romové do ulic francouzského Loir-et-Cher a zplundrovali místní policejní stanici.

Postup Sarkozymu proti Romům ale komplikuje řada nevládních i mezinárodních organizací, které veřejné mínění obracejí spíše proti němu. Prezident se tak dočkal i prvních protestních demonstrací obviňujících ho z rasismu. „Páchají-li spiklenecké trestné činy romští a muslimští imigranti, nebudeme zde přece hovořit o dlaždičích,“ ohrazuje se ale vládní strana vůči výtkám, že boj proti Romům a muslimům může podporovat předsudky ve společnosti.

Na tradičně levicovou Francii jsou to nebývale politicky nekorektní výroky, ale i situace ve Francii je nebývale výbušná. Problémy s integrací přistěhovalců se natolik vyostřily, že nabízená řešení už nemohou být jen doménou tradičně protiimigrantských stran, ale přebírá je i hlavní politický proud.

Aby v takové situaci nezaznívalo už tradiční obviňování z extremismu, rasismu či xenofobie, nelze zajistit. Lze jen doufat, že v tvrdé realitě budou takové nálepky vypadat stále více jako nepatřičné. Vždyť naivní představě idylického multikulturního soužití se dopřávalo sluchu příliš dlouho, celá dlouhá desetiletí. Současná krize je toho důsledkem. Pokud se nyní politici pod tlakem veřejného mínění uchylují k tvrdším krokům a alternativním řešením, je to přirozený sebezáchovný krok. Těžko je v takové chvíli vinit z xenofobie, protože jen plní přání svých voličů. To by muselo být rasisty 90 procent Francouzů.

Proto bych těm, kdo by – podobně jako český ministr zahraničí – chtěli Francouze obviňovat z rasismu, doporučil, aby se nejprve do postižených oblastí podívali. Možná by pak zažili to, co jeden americký novinář, který chtěl ve Francii natáčet reportáž o úspěšné integraci imigrantů. Ta měla být určena pro diváky jedné evangelické církve, k přistěhovalcům zaujímající značně benevolentní postoj. Plány na dokument však vzaly rychle za své. Jen co vstoupil do zakázané zóny, imigrantští mladíci novináře oslepili slzným plynem a zlynčovali ho. Kameru, mobil a peněženku už neviděl.

vyšlo v časopise Xantypa 10/2010

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Islám, Politika, Xantypa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s