REDAKTOR vs. iDNES (díl 2.)

Tereza Holanová

Bartošovy články byly jedny z mála, které dávaly prezidentovi a ostatním kritikům prostor, zbylá média citovala především Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka nebo Martina Bursíka, kteří ratifikaci smlouvy prosazovali, Klausovo prohlášení se objevilo jen zřídka, spíše jako splnění povinnosti poskytnout prostor oběma stranám.

Bartoš naopak hojně zařazoval články o Klausových podpůrcích, například, že britský list Daily Mail označil Klause jako posledního chránce jejich národní svobody. V jiném článku informuje o kritice, kterou prezidentovi adresoval francouzský poslanec v Rádiu Česko. Autorova spíše proklausovská orientace je patrná například ve spojení „poslanec se opřel do Klause.“
Z uvedených příkladů tedy vyplývá, že Bartošovy články nestranné a ryze informativní nebyly. Takových však v současných médiích není většina. „Už jen tím, že vyberete jednu událost z nekonečné řady událostí, k nimž ve světě dochází, děláte výběr a tedy zkreslujete skutečnost. Způsob, jakým ji zkreslujete, je to, co Vás odlišuje od ostatních, tedy tím se vymezujete. Uvažuji samozřejmě v kategorii zpravodajství,“ potvrzuje Michal Hanák.[1] Redaktor projevuje svůj subjektivní názor již při volbě, kdy se rozhoduje, zda bude informovat o tom, co chce prosadit ve volbách TOP 09 s Karlem Schwarzenbergem nebo jaká opatření navrhuje relativně neznámá Strana svobodných občanů. „Názorům je oficiálně vyhrazena jen jedna strana, respektive dvoustrana v každém deníku, ale ve skutečnosti je na předešlých stránkách zpravodajství servírován názor za názorem, jen poněkud skrytě. Navenek se to vše tváří jako nezávislé a nestranné,“ komentuje svůj pohled na nestrannost českého tisku Bartoš.[2] Mají pak ale sdělovací prostředky právo označovat se jako nestranné?
Můj osobní pohled je takový, že má-li být akceptovatelný autorův osobní pohled, pak jakýkoliv, neporušuje-li některou ze součástí Etického kodexu novináře. To znamená, že se musí důsledně oddělit zpravodajství od publicistiky, upozorňovat na nepotvrzené informace, nepřipustit, aby byla domněnka vydávána za ověřená fakta a důležitá data byla zamlčena.
Zkreslenost zpravodajství navíc podle mne nevzniká okamžikem, kdy do původní zprávy (můžeme-li za nejčistší a nejvíce neutrální označit servis ČTK) pronikne autorův osobní pohled, ale kdy dostanou tuto možnost jen autoři s „vyhovujícím úhlem pohledu“. Pokud se médium, respektive jednotliví členové redakce rozhodnou uplatňovat jakékoliv osobní hledisko[3], jež přesahuje pouhou problematiku volby zprávy a nějak se do ní promítá politický, případně ekonomický názor autora, jeho sociální zkušenost a případně vazby na konkrétní státní činitele, bylo by podle mého názoru vhodné přistoupit alespoň k rámcovému vymezení zaměření média. To by mělo být patrné z úvodníku, který by měl mít charakter jasného sdělení názoru šéfredaktora reprezentujícího celý svůj tým, logicky z výběru a řazení zpráv.
V zahraničí se média silně politicky vymezují poměrně často. U nás v historii uvedená tendence existovala, aktuálně je však tento příklon patrný spíše u týdeníků. Ale vymezení na proevropská nebo protievropská média funguje v českém mediálním prostředí poměrně silně, ač se k tomu z on-line médií, jejich papírových verzí, případně z Týdeníků – s výjimkou časopisu Respekt – nikdo otevřeně nehlásí. Sdělovacích prostředků, které by podporovaly Václava Klause a kritiky evropské integrace nad rámec zpráv, kde je zobrazují jako původce obstrukcí, je minimum, spíše se jedná o specializované servery. „Ptáte-li se na hlavní on-line portály a ptáte-li se vyloženě na věc Lisabonské smlouvy, pak si nevzpomínám na žádné jméno. Stejný postoj měl ale redaktor online serveru euro.cz Lukáš Petřík, ale tyto stránky (na rozdíl od tištěného časopisu) nepatří k těm sledovanějším,“ odpovídá Adam B. Bartoš na dotaz, zda ví o nějakém dalším novináři z internetového zpravodajství, který by podporoval Klause a kritizoval Lisabonskou smlouvu.[4]
Většina článků, s nimiž jsem se v posledních dvou letech setkala, naopak vykreslovala prezidenta jako hlavní překážku úspěšné cesty do Evropy nebo kontroverzního politika, který poškozuje obraz Česka na mezinárodním poli. Podporu užší spolupráci v rámci Evropské unie vyjadřuje silně nejen týdeník Respekt, ale také velké on-line portály jako Lidovky.cz, Aktuálně.cz nebo iDNES.cz výběrem zpráv, případně citovaných osob. Ale je proevropská orientace brána také jako vyhraněný názor nebo se začíná přesouvat do kolonky „fakta“?
Přesto se za více či méně nápadné proevropanství v redakcích netrestá, zatím co Bartoš kvůli opačnému postoji musel dle svých slov redaktorský post opustit. Euroskeptické zaměření mu bylo podle jeho slov vyčítáno až v posledních týdnech před rozhodujícím podpisem Klause. „Přehouplo se to někdy během října. Pak už mi bylo naznačováno, zda nechci odejít. Michal Hanák si mne zavolal do kanceláře a říkal mi, že buď budu psát více neutrálně, nebo se se mnou rozejde. Také mi bylo řečeno, že své texty už nebudu moci publikovat automaticky, ale jedině tehdy, až je někdo z editorů odsouhlasí. Jinými slovy jakási cenzura, zda nejsou ideově závadné,“ vzpomíná Bartoš s tím, že některé texty, které dříve editoři odsouhlasili, mu nadřízení s odstupem vyčetli .[5]
Následně dostal Bartoš tzv. vytýkací dopis, ve kterém jej vedení redakce upozorňovalo na nedostatky v jeho práci, za které může být vyhozen – pokud nedojde k nápravě. „Rozhodl jsem se na dopis reagovat obhajobou a napsal vedení reakci, kde jsem jejich argumenty vyvracel,“ říká Bartoš.[6] To podle něj urychlilo dohodu o rozvázání pracovního poměru. Den po doručení dopisu mu šéfredaktor oznámil, že vidí, že by se věc táhla, museli by být zapojeni právníci, proto pro něj bude jednodušší, když se v klidu dohodnou. Podle Bartoše to znamenalo, že pokud začne psát jinak, může zůstat, v opačném případě má odejít. Rozhodl se pro druhou variantu, o práci přišel symbolicky ve stejný den, kdy Václav Klaus po dlouhém naléhání smlouvu podepsal. „Nejsem si vědom toho, že by v českých médiích nebylo in psát proti duchu EU,“ reaguje Michal Hanák na otázku, z jakého důvodu se česká média poměrně zřetelně stavějí na proevropskou stranu.

[1] HANÁK, Michal: interview (13. 6. 2010)
[2] KRÁL, Ludvík: Rozovor s bývalým novinářem iDNES o mediální manipulaci [online]. c.2010
[3] Tento aspekt je pochopitelně velmi složitě měřitelný a posouditelný. Míra zkreslenosti se může lišit už při výběru zpráv – nestrannost může být potlačena například v případě, rozhodneme-li se některá témata výslovně ignorovat nebo naopak jiná záměrně vyhledáváme, aniž bychom respektovali aktuální dění.
[4] BARTOŠ, Adam, B.: interview (17. 6. 2010)
[5] BARTOŠ, Adam, B.: interview (17. 6. 2010)
[6] BARTOŠ, Adama, B.: interview (17. 6. 2010)
[7] HANÁK, Michal: interview (13. 6. 2010)

zdroj

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s