Rozpaky z Nečasovy vlády OSTRÝCH HOCHŮ

Nepatřím k těm, kteří se naivně radují z nové české vlády. Neradoval jsem se příliš z výsledků voleb a neraduji se ani ze složení nového Nečasova kabinetu.

Výsledky voleb nejsou totiž jednoznačně propravicové, pouze v kontextu současné doby je tak lze číst. V budoucnu, až Nečasova vláda padne (což se může stát odchodem populistických Věcí veřejných z koalice pod tlakem nespokojenosti občanů), by za pomoci stejných výsledků bylo možné sestavit i vládu levicovou.

Stejně tak samotná vláda na mne nepůsobí dojmem záchranného týmu, který by měl reformovat (nejen) české hospodářství, jako spíše skupinou dobrodruhů, „zlatokopů“, ostrých hochů, kteří si privatizují prostor věcí veřejných pro své vlastní soukromé zájmy.

Proč tak silná slova?

Tato vláda se nesestavovala na základě kompetentnosti toho či onoho kandidáta, ale čistě na základě mocenských ambicí jednotlivých politických stran či jejich protagonistů. Nešlo o to sestavit co nejlepší vládu pro lidi, ale obsadit potřebná ministerstva potřebnými lidmi, aby se mohly dokončit potřebné kšefty, domluvené už za předchozích vlád. A třebaže se některé straně nemusel líbit kandidát protistrany, všichni nakonec ustoupili, aby byli všichni spokojeni, nikdo nereptal a nedělal případné potíže. Všichni tedy nakonec dostali, co chtěli. A někteří i více.

Ti, kteří nejsou (jako Miroslav Kalousek) tak schopní, aby si prosadili byznys za 115 miliard, který jde nad ministerstvy (k ekologické superzakázce je potřeba součinnosti ministerstva financí a ministerstva životního prostředí), budou „vládnout“ alespoň na tom svém. Tradičně jsme tak byli svědky boje o ministerstva, kterými „tečou“ peníze – a opět jsme viděli, jak je toto pro strany důležitější, než cokoli jiného. To, že ODS neovládla silová ministerstva, neznamená, že o ně neměla zájem – jen je musela přepustit ukřičenější TOP 09, která v tradičním lidoveckém duchu umí dobře vydírat (buď budu mít ministerstvo financí, nebo nebudu ve vládě, vyhrožoval druhý muž TOP 09).

Vláda o sobě s radostí prohlašuje, že bude vládou rozpočtové opatrnosti a boje proti korupci. S Miroslavem Kalouskem na ministerstvu financí a s mnisterstvem vnitra podléhajícím soukromé bezpečnostní službě to však vypadá jako protimluv. Nebo možná spíše jako zdvižený prostředník voličům.

Vezměme si to postupně.

Miroslav Kalousek (TOP 09). To, že vám korupci nikdy neprokázali, vás ještě nečiní čistým. Ve vyspělé demokracii by politik měl odstoupit už ve chvíli, kdy nedokáže věrohodně vysvětlit některé podivnosti, které ho obestírají. Miroslav Kalousek se ale hájí tím, že mu nikdo nic nedokázal. Čert vem staré případy z doby, kdy dělal náměstka na ministerstvu obrany. Ono i v době nedávno minulé, kdy byl pánem státní kasy, se mu podařily husarské kousky. A některé další má už rozpracované. Ekologická superzakázka je jen jednou z nich. Je až dojemné, jak chtěl být vystudovaný chemik za každou cenu ministrem financí – je to proto, že je veden ušlechtilými cíly zachraňovat státní hospodářství, nebo ho vedou nějaké jiné, přízemnější zájmy?

Karel Schwarzenberg (TOP 09). Všude ho pronásleduje aureola svatosti, tváří se jako první mezi neposkvrněnými. Stačí se ale podívat trochu více do minulosti, aby bylo jasné, že i podnikání tohoto šlechtice nebylo vždy nejčistší (vzpomeňme například „problémy“ jím privatizované Becherovky). Ano, Schwarzenberg je dobře zaopatřený (třebaže po návratu do vlasti tvrdil, že mu nejde o restituce, ve skutečnosti restituoval rychle a vydatně a ještě, jak se přiznal, u toho uplácel), ale myslet si, že proto už nemá své vlastní zájmy, je naivní. Lidé z ministerstva zahraničí, kam se nyní Schwarzenberg vrací, přesvědčivě tvrdí, že i on zde v roli ministra měl mnohé podivné choutky – například prodávat ministerské budovy, paláce a zámky (Štiřín), abych jmenoval jen některé. Představa, že bohatý šlechtic už jen pomýšlí na to, jak hájit národní zájmy, je podobně naivní, jako si myslet, že se Miroslav Kalousek stane krotitelem státního dluhu poté, co ho několik let vydatně navyšoval. Nemluvě o tom, že Schwarzenberg národní zájmy nikdy nehájil a hájit nebude, právě naopak.

Alexandr Vondra (ODS). Další z trojice, kterou už tak dobře známe z Topolánkovy vlády. Neokonzervativec bushovského střihu, který bude mít nyní pod palcem obranu, jak se na správného neokonzervativce sluší. Říká se o něm, že ho Kalousek nemusí, protože v něm cítí konkurenta. I Vondra má totiž své osobní zájmy. Nenechme se opít jeho tvrzením o tom, jak už od roku 1987 je hnán jen a pouze spravedlivou touhou po svobodě. Je to člověk bažící více než po svobodě po funkcích. Nezapomenutelné je i líčení Jany Bobošíkové, která ve své knize vzpomíná, jak zažila Vondrův smysl pro elitářství – jako jediný z letadla se nechal vysadit (coby vicepremiér) na ruzyňském VIP terminálu číslo jedna, kde si pak osamoceně s igelitkou v ruce, ze které mu čouhalo pyžamo, vykračoval koridorem pro „vyvolené“, zatímco všichni ostatní politici z letounu museli odrolovat až k dalšímu z terminálů. I když je to výjev v podstatě komický, nesmějme se, nebo nás ten smích přejde. Vondrovy konexe totiž vedou hodně daleko, až za Atlantik. To je také důvodem, proč ODS za Vondru na obraně musela udělat tolik ústupků ostatním stranám, i když pro ni byly nevýhodné.

Ivan Fuksa (ODS, ale spíše TOP 09). Měl by to být odéesák a ODS si naivně myslí, že pod jeho vedením bude mít vliv na ministerstvo zemědělství, ve skutečnosti je to ale Kalouskův člověk, který mu dělal roky prvního náměstka na ministerstvu financí. Znají se už od devadesátých let, kdy Fuksa dlouhá léta řídil „české Palermo“ – Příbram, kde se dobře znal s panem Kašákem, zetěm Miroslava Kalouska. Fuksa je, podobně jako Kalousek, opředený mnoha kauzami, a to natolik, že ho ODS už před lety nabádala, aby odstoupil z kandidátky, protože kazí straně pověst. Nyní se ale přesto dostal do Sněmovny a na ministerstvo. Jinak též horlivý zastánce ekologické superzakázky.

Vít Bárta (VV). Těžko mu něco vytknout, protože je to schopný podnikatel, který se zmála vypracoval na majitele největší soukromé bezpečnostní agentury v Česku. Co mu ale vytknout lze oprávněně, je to, že v této pozici (jedno, že se vzdal funkcí a své akcie prý prodal bratrovi) se snažil být ministrem vnitra – spojení obou (státního a soukromého) totiž vytváří nebezpečný potenciál, o kterém se dosud nesnilo ani proslulému Ivanu I. Langerovi. Když pak ubezpečí veřejnost, že ministrem vnitra vlastně být nechce, aby poté jeho ambici převzal jím řízený Radek John, zní to jako poněkud nepovedený vtípek. Bárta tak nebude ministrem vnitra, bude jím jeho kamarád. To jsme si tedy oddychli. Aby to Bártovi ale nebylo líto, dostane nádavkem ministerstvo dopravy, další ohromný resort s ohromným rozpočtem. Je to dobrý džob – nakonec tak má ministerstva dvě. Svou partnerku po vzoru Mirka Topolánka navíc propašoval na významný post místopředsedkyně Sněmovny a vzal si ji až poté, takže manželé Bártovi tak ovládají dvě významné ústavní pozice.

Radek John (VV). Proti korupci často nejčastěji křičí ten, kdo má sám máslo na hlavě. John dosud nevysvětlil řadu svých podivných aktivit, ve kterých předvedl, že umí ve velkém čerpat státní peníze na soukromé účely (kuchařky apod.). John také těžko vyvrací dojem, že je jen loutkou a nastrčenou tváří lidí v pozadí – ať už těch blízkých magistrátu (té části ovládané panem Hrdličkou) či Lukoilu. Je to takový mouřenín, který, až svou práci vykoná, nebo ji jednou poplete, zase půjde. Nyní ale bude řídit ministerstvo vnitra. Kdo vlastně skrze něj bude ministerstvo vnitra řídit, ale ani vlastně nevíme.

Kamil Jankovský (VV). Dal své straně Věci veřejné velký finanční příspěvek. Za odměnu dostal ministerstvo pro místní rozvoj. To není špatný obchod.

Jiří Besser (TOP 09). Ministr, na kterého resort kultury zřejmě jen zbyl. Bessera s kulturou totiž nic nepojí. Podnikal roky v oblasti sportovních aktivit, je majitelem hokejového klubu. O jeho charakteru svědčí i to, že vstoupil – jako jediný z ministrů současné vlády – do KSČ a to ještě v roce 1989. Prý kvůli kariéře. To mluví za vše. Jinak dlouholetý starosta Berouna, takže se dá očekávat, že i na něj časem vyplavou některé zajímavosti.

Pavel Drobil (ODS). Nová tvář občanských demokratů, podle některých ale jeden z kmotrů ODS, který prý moravskoslezskou organizaci strany ve skutečnosti řídí. Nerad bych mu křivdil, svou šanci předvést se teprve dostal, ale pokud ho Mirek Topolánek označil za možného korunního prince ODS, nebude to jen tak.

Ale nezoufejme si. Jsou tu ještě jména jako Leoš Heger, Jiří Pospíšil, Josef Dobeš (byť propojený s ABL), Martin Kocourek (byť propojený s ČEZem) a Jaromír Drábek. Ta nás ještě mohou překvapit- v dobrém. A samozřejmě ministerský předseda Petr Nečas, který je vzorem neúplatnosti. Bude to ale stačit?

Dalo by se nad tím vším mávnout rukou, kdyby vláda jako celek alespoň skutečně srazila dluh a nastartovala potřebné reformy, jak halasně slibuje. Jenže někteří experti už spočítali, že to ani s tím škrtáním, šetřením a rozpočtovou opatrností nebude tak horké. Ušetří se řádově jednotky miliard, státní dluh ale za čtyřleté vládní období stoupne o další půlbilion.

Něco mi říká, že ani tato vláda, jakkoli má nejlepší výchozí pozici za posledních patnáct let, nás nezachrání.

www.prvnizpravy.cz

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Prvnizpravy.cz. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s