Následujícím článkem navazuji na předchozí dva texty o svobodných zednářích v Československu, respektive České republice. Psát o nich a nezmínit židovský řád B´nai B´rith je téměř nemyslitelné.
Ačkoli členové B´nai B´rith tvrdí, že jde o humanitární židovskou organizaci, která není nikterak tajná, zjistit o ní relevantní fakta dá trochu zabrat. A ani tehdy nevíme, zda víme vše nebo alespoň to podstatné. Mnoha autory je navíc B´nai B´rith dáván se zednáři přímo do souvislosti – jako židovská odnož svobodozednářského řádu či rovnou jako ta nejvíce zasvěcená část z celého zednářstva. Členové BB to budou popírat, ale přiznávají, že jejich řád vpodstatě vznikl jako alternativa k svobodným zednářům, když tito nedovolovali Židům do řádu vstupovat. Co je tedy B´nai B´rith a jaká je jeho historie u nás?
Následující text je výsledkem rešerše tisku z roku 1990-2011, ponejvíce ale čerpá z publikace „B´nai B´rith Renaissance Prague“ vydané roku 2001 nakladatelstvím Faun u příležitosti 10. výročí obnovení pražské lóže. Kniha není běžně dostupná v knihkupectvích, ale na stránkách nakladatelství si je možné publikaci objednat (je v angličtině a její originál, jak mi majitel nakladatelství prozradil, je uložen například v
nejprestižnějším židovském muzeu ve Washingtonu).
HISTORIE B´NAI B´RITH
Nezávislý řád B´nai B´rith (dále jen BB) je nejstarší a nepřetržitě operující mezinárodní židovská organizace. Byl založen v New Yorku jako bratrský řád Henry Jonesem (Heinrichem Jonasem, narozeným v Hamburku roku 1811) a jedenácti dalšími německými emigranty dne 13. října 1843.
Řád měl pomáhat německým imigrantům zapojit se do americké společnosti, ale zároveň na ně působit tak, aby zůstali věrni židovským tradicím a uvědomovali si svou židovskou identitu. Řád byl ustanoven roku 1850 pod názvem „Bundesbrüder“ (Bratři smlouvy) a ve své administrativě používal němčinu. Jako logo si zvolil menoru.
Protože se do něj ale postupně zapojovali i další židovští emigranti, nejen z Německa, začal vystupovat pod hebrejským názvem – ne už „bratři smlouvy“, ale „synové smlouvy“ (B´nai B´rith) – v hebrejském překladu se tak změnou názvu zachovávala už zaběhnutá zkratka dvou „B“.
Na začátku století řád podporoval i sirotčince a nemocnice, kulturní židovská centra (jeden z jeho členů, Adolf Solomon, pomáhal roku 1856 například založit americký Červený kříž).
Od počátku řád bojoval proti „antisemitismu a předsudkům“ – roku 1913 byla založena ADL (Anti-Defamation League, Liga proti pomluvám), jejímž původním posláním bylo „zastavit – ať už apelováním na rozum a svědomí, nebo, pokud je to nutné, i zákonem, hanobení židovského národa“. V širším slova smyslu ale proklamuje za svůj hlavní cíl „zajistit spravedlnost a rovné zacházení pro všechny občany bez rozdílu a jednou provždy ukončit nespravedlivou diskriminaci jakékoli sekty nebo skupiny občanů“. ADL se posléze (jak se její agenda rozrůstala) osamostatnila a dnes funguje nezávisle na BB. Dalším dítětem BB je například studentská organizace Hillel.
BB také podporoval vědu a umění – Sigmund Freund například svoji legendární esej o psychoanalýze prezentoval nejprve na setkání vídeňské lóže BB, které byl členem.
Přes své řádové začátky se B’nai B’rith brzy po svém vzniku začal vyslovovat za židovská práva a používal svůj národní řetězec lóží jako způsob, jak uplatňovat politický vliv ve prospěch světového židovstva. Do 20. let minulého století B’nai B’rith pokračoval ve své politické práci, kdy se připojoval k mnoha židovským delegacím a k lobbistickému úsilí, kterým se američtí Židé snažili ovlivňovat veřejnou politiku, domácí i zahraniční. B’nai B’rith také sehrál klíčovou roli v mezinárodní židovské politice. Šíření organizace po celém světě, nejprve do Německa v roce 1882 a pak do Palestiny, Rumunska, Polska, Československa, Rakouska, Francie, Anglie a na další místa, učinilo z BB jakési nervové centrum v rámci židovské komunikace.
BB se angažuje v širokém spektru komunitních služeb a sociálních aktivit, včetně podpory židovských práv a státu Izrael, pomáhá nemocnicím a obětem přírodních katastrof, poskytuje stipendia židovským studentům, sponzoruje důchodce s nízkým příjmem a bydlení pro seniory. Staví se proti antisemitismu prostřednictvím Centra pro lidská práva a veřejných zákonů.
Na konci 20. století měl BB kolem 500 000 členů aktivních v celkem 50 zemích světa.
Sídlo BB je ve Washingtonu (USA), evropské sídlo má v Bruselu, disponuje nevládním statutem v OSN, v rámci UNESCO a dalších mezinárodních organizací.
B´NAI B´RITH V EVROPĚ
Po čtyřiceti letech od založení řádu v New Yorku vznikla první pobočka BB v Evropě – v Berlíně. V té době už bylo v USA a Kanadě 600 lóží.
Mezi americkými a evropskými lóžemi jsou le velké rozdíly – jinak vnímá poslání americký BB, jinak jeho evropská větev. Ve Spojených státech má spíše tradici židovské organizace otevřené veřejnosti, kdežto v ČSR (a vůbec v Evropě) byl BB spíše uzavřenou intelektuální organizací. Z toho plynula různá nedorozumění, například tlak amerických lóží na evropské, aby se více přizpůsobily a otevřely okolí, stejně jako napjaté vztahy trvající dodnes, protože Evropa na toto volání neslyšela a neslyší.
I v Československu to byl spíše exkluzivní židovský řád, k čemuž ale vedly odlišné zájmy a podmínky v Evropě oproti USA. Důvod, proč BB v Evropě vznikl, byl odlišný od těch, které k jeho založení vedly německé emigranty čtyřicet let předtím.
Někteří historikové počátky evropského BB dávají do souvislosti se zednářstvím, respektive se zákazem přijímat Židy mezi svobodné zednáře. Zednářský antisemitismus je tedy jedním z důvodů pro založení BB ve střední Evropě, tvrdí.
Například židovský historik Jacob Katz vidí přímý vztah mezi diskriminací Židů v zednářských lóžích na konci 19. století, kdy se objevila nová vlna antisemitismu, a mezi vznikem BB v Evropě.
Před válkou existovalo v Evropě hned několik disktriktů (do kterých se celosvětový BB dělil), ale většina evropských členů BB válku nepřežila, a tak poválečný BB měla jen dva distrikty – zdecimovaný kontinentální (č. 19), vedle něhož existoval téměř nepostižený distrikt britský (č. 15).
V kontinentálním distriktu měli převahu především Francouzi, kteří se rozrostli spolu s tím, jak do Francie přišla řada Židů z francouzských kolonií. Po pádu železné opony se lóže BB ve střední a východní Evropě připojily do tohoto disktriktu č. 19.
V době nadšeného sjednocování Evropy se integrační nálada nevyhnula ani BB a vznikl nápad na sloučení obou větví – britské a kontinentální.
V roce 1999 se tak disktrikt 19 (kontinentální Evropa) spojil s disktriktem 15 (Velká Británie) a utvořila se B´nai B´rith Evropa (dále jen BBE). Prvním prezidentem BBE se stal Seymour Saideman, následovali Davide Lévy-Bentolila, Reinold Simon a Graham Weinberg (plán na spojení disktriktů oznámil už v roce 1993 dánský vedoucí BB Bent Melchior).
Cíle BBE, který je reprezentován více než 5.000 členy ve více než 150 společenstvích či lóžích v 29 evropských zemích, jsou boj proti rasismu, xenofobii a antisemitismu, podpora Státu Izrael, pomoc potřebným, podpora židovské identity, posilování povědomí o židovské přítomnosti v kultuře a historii a trénování mladých židovských mužů a žen pro vůdcovství v židovských komunitách. Za tím účelem je BBE v kontaktu s politickými lídry na nejvyšších úrovních, stejně jako se zástupci jiných nevládních organizací, s diplomaty a těmi, kteří vytvářejí veřejné mínění, píše o sobě BBE ve své webové prezentaci.
HISTORIE B´NAI B´RITH V ČESKOSLOVENSKU
Zatímco v roce 1990 obnovená lóže B´nai B´rith Renaissance (o které bude dále řeč) náležela ještě do roku 2001 (jak jsme si řekli výše) do distriktu č. 19, kam spadala celá střední a východní Evropa, v roce 1936 bylo Československo vlastní distrikt sám o sobě (distrikt č. 10) – s 16 lóžemi a 1.883 členy.
V USA existovalo celkem 7 distriktů, osmý vznikl roku 1885 v Německu, další pak v Rumunsku. Roku 1889 byla založena lóže v Bielsku (v těšínském regionu), roku 1892 v Krakově a v Plzni, pak v Praze, Karlových Varech a Liberci. Ustavil se tak brzy nezávislý distrikt rakousko-uherský, který sdružoval 6 lóží, z toho 4 lóže na českém území. I proto, stejně jako díky tomu, že největší z těchto lóží byla pražská lóže Bohemia, bylo centrum disktriktu v Praze. Až v letech 1911-1918 bylo vedení distriktu převedeno do Vídně. Po 1. světové válce byl distrikt rozdělen na československý, rakouský a polský.
Ve třicátých letech bylo v československém distriktu celkem 16 lóží:
Bohemia (Praha), Humanitas (Praha), Praga (Praha), Union (Plzeň), Karlsbad (Karlovy Vary), Philantropia (Liberec), Moravia (Brno), Silesia (Opava), Alliance (České Budějovice), Freundschaft (Teplice), Veritas (Žatec), Fides (Bratislava), Ostravia (Ostrava), Menorah (Trutnov), Adolf Kraus (Prostějov) a Concordia (Košice).
Název lóže: Místo: Rok založení: Počet členů:
Union Plzeň 1892 139
Bohemia Praha 1893 293
Karlsbad Karlovy Vary 1894 139
Philantropia Liberec 1894 115
Moravia Brno 1896 197
Silesia Opava 1898 78
Praga Praha 1902 189
Alliance České Budějovice 1906 103
Freundschaft Teplice-Šenov 1912 132
Ostravia Moravská Ostrava 1924 71
Humanitas Praha 1925 114
Menorah Trutnov 1930 49
Adolf Kraus Olomouc, Prostějov 1931 71
Concordia Košice 1931 74
Lóže v Čechách a na Moravě hrály podle historičky Kateřiny Čapkové v dějinách klíčovou roli – podporovaly vědce, umělce a překladatele, kteří ovlivňovali vývoj střední Evropy. Mezi členy bylo mnoho význačných právníků, doktorů a žurnalistů.
BB byl řád pro střední a vyšší společenskou třídu. Dalo by se zároveň říci, že byl jakousi sekulární obdobou Rady Starších – sdružoval židovskou elitu, která rozhodovala o židovské komunitě. Vstoupit do něj nebylo snadné. Zájemce o členství musel mít židovský původ, alespoň nominálně být členem židovské náboženské komunity, byl u něj vyžadován nepokřivený charakter a neméně důležitý byl i sociální status aspiranta. Přijímací řízení bylo nesmírně složité.
To byl také rozdíl (a je dodnes, jak jsme se už zmínili) mezi americkou a evropskou BB. V USA má spíše charakter otevřené společnosti, kdežto v Evropě si uchovává charakter uzavřeného elitářského klubu. Americké vedení na evropské lóže v tomto smyslu tlačí pravidelně, už roku 1910 požadovaly americké lóže, aby se ty evropské více otevřely veřejnosti a aby přijímaly i ženy, což se ale evropským bratrům nelíbilo a tlaku se nepodvolili.
Velké debatě také podléhaly podmínky členství, především ve vztahu k židovské identitě. Tak například v dubnu 1922 se po dlouhých diskuzích delegáti XIII. Kongresu Čsl. Velké lóže rozhodli, že bratr, který vstoupí do smíšeného manželství, může zůstat členem, ačkoli podle halachy jeho děti už nejsou Židy. Když ale o členství požádá osoba s nežidovskou manželkou, nebude už přijata. Stejně tak „bratři“, kteří žijí ve smíšeném manželství a dovolí christianizovat své děti, budou vyloučeni z řádu.
Ve 20 a 30. letech byla židovská elita v ČSR nejvíce prosperující židovskou elitou ve střední Evropě. Československé lóže dokonce sponzorovaly i německé lože, které byly po válce postiženy inflací a nemohly tak dostát svým závazkům. Po roce 1935 dokonce české lóže zvaly členy německých lóží do ČSR a pečovaly zde o ně či o jejich děti.
Členové československých lóží byli orientování na německou kulturu, podporovali liberální myšlenky a liberální politické strany, pěstovali vztah k vědě a umění. Mnozí členové pocházeli z pohraničí nebo z Prahy, takže uměli jen německy – proto, když roku 1925 probíhala v řádu pod vedením prezidenta distriktu Poppera debata o tom, zda bulletin BB bude vycházet v češtině, nebo dále v němčině, bylo rozhodnuto pro druhou variantu.
Čapková píše, že mezi členy předválečné BB bylo také hodně sionistů. Mezi jinými jmenuje například Angela Goldsteina a Chaima Kugela, členy parlamentu za Židovskou stranu, a Josefa Rufeisena, dlouhotrvajícího předsedu Sionistické organizace Československa se sídlem v Moravské Ostravě.
Válku většina členů lóží nepřežila, zahynulo až devedesát procent bratrů. Mnoho jich také během války či po válce odešlo do emigrace (do USA či do Izraele), takže poválečná obnova lóží byla náročná. V roce 1948 tak měla pražská lóže Bohemia jen 62 lidí. Kromě lóže Bohemia se Židé pokusili obnovit také lóži Union, ale komunistický režim podobným aktivitám nepřál a to ani ve chvíli, kdy se lóže pokoušely přepsat své stanovy tak, aby co nejméně popuzovaly státní orgány.
Mezi známé postavy BB, které se proslavily za hranicemi, lze jmenovat Adolfa Krause, právníka z Chicaga, který se narodil 8. února 1850 v Blovicích poblíž Plzně. Stal se zde členem BB v roce 1876 a byl jedním z jejích vedoucích mezi lety 1905-1925. Od roku 1865 žil v USA. Úspěšný advokát, diplomat a vydavatel časopisů se později stal prezidentem světového BB.
Po událostech roku 1939 vznikla v New Yorku „Lóže Joseph Popper“ na počest jedné z vedoucích osobností čsl. předválečné BB. Popper emigroval do Palestiny.
OBNOVENÍ B´NAI B´RITH V ČR
Myšlenka na obnovení BB vznikla někdy v roce 1990, rok po převratu. Tentýž rok byla realizována – po 52 letech. Nejprve vzniklo občanské sdružení B´nai B´rith Renaissance (dále jen BBR), které posléze požádalo ministerstvo vnitra o registraci.
V obnovení lóže pomáhali „bratři“ z ciziny či pamětníci, kteří ještě předválečný BB sami zažili – například Hans Schneider z Teplic. Na obnově se také velice angažoval prof. Fred Hahn z New Yorku (čtyřiadevadesátiletý profesor z Columbijské univerzity v New Yorku, který byl předválečným členem plzeňské lóže), profesor Ernst Ludwig Ehrlich, svého času prezident BBE, který jinak vyučuje moderní židovskou historii a literaturu na univerzitě v Bernu. Ten se také stal čestným prezidentem BBR, stejně jako Kurt Justitz ze Švýcarska.
Na počátku BBR stálo údajně 45 lidí, zakládajících členů (viz seznam níže). Podle Tomáše Krause to byla malá skupina lidí, kteří se znali a scházeli už za komunismu. S myšlenkou obnovení lóže přišel režisér Zeno Dostál, který se stal prvním prezidentem. Navštívil prý mnoho evropských lóží a jeho idea obnovení pražské lóže se setkala všude s nadšením. Byl to také on, kdo sehnal podporu zmíněného Ehrlicha. Dostál lákal ke členství své známé – argumentoval například tím, že když lóže vznikne, určitě by se do ní zapojili lidé jako režisér Dušan Klein, herec Miloš Kopecký a mnoho dalších umělců – což se pak v zásadě podařilo.
Přípravy na obnovení lóže započaly v roce 1990, ministerstvo vnitra odsouhlasilo stanovy 11. ledna 1991. Zeno Dostál a architekt Jan Roth byli v Mnichově na kongresu evropských lóží instalováni jako noví členové a dostali zmocnění založit lóži v Praze, což se brzy podařilo. Už 9. ledna 1991 došlo k otevření lóže, kterého se účastnilo více než 50 hostů ze zahraničí. Slavnost řídil H. Schneider z Mnichova, členové se setkali s novináři, navštívili společně Terezín a dohodli se, že si budou tykat a oslovovat se křestním jménem. Dne 27. ledna 1991 probíhalo další slavnostní setkání za opětovné účasti mnoha hostů ze zahraničí. Lóže už fungovala, ale stále ještě neměla žádné potvrzení ze zahraničního ústředí.
Až 1. března 1991 obdrželi členové dopis od Zeno Dostála, podle kterého byly všechny problémy a nedorozumění vyřešeny a „podle zpráv z BB International byla naše lóže plně instalována a proto můžeme dokončit vstup regulérních zakládacích členů“. Adresáty vyzval k účasti na „první regulérním shromáždění“, kde proběhne inaugurace. Konalo se 12. března 1991 v 5. poschodí pražského hotelu Budovatel. Do lóže bylo přijato 36 bratrů a sester.
K přijetí členů došlo podle tradičního rituálu. „Musím říci, že i dnes, když zpětně přemýšlím o těch dnech, si stále pamatuji, jak ty rituály vypadaly. Zdály se pravděpodobně většině z nás nové, neobyklé a snad i mysteriózní. Plné symbolů, se kterými se člověk předtím nesetkal,“ vzpomíná Aleš Fuchs ve svém textu „B´nai B´rith Renaissance Praha – Deset let (1991-2001). Fakta. Zajímavosti. Lidé“ (in: B´nai B´rith Renaissance Prague, FAUN, Praha, 2001)
Na přání členů byla oficiální ceremonie kvůli právě probíhající válce v Perském zálivu odložena (k překvapení vedení distriktu) a konala se až o pár měsíců později, v hotelu Diplomat.
Této inaugurační ceremonie se 7. července 1991 zúčastnil a hlavní proslov na následujícím banketu pronesl i tehdejší kancléř prezidenta Václava Havla Karel Schwarzenberg.
Fuchs dále popisuje vzpomínky na deset let existence BBR. Krátce po vzniku lóže se začal vytvářet dlouhodobý plán, novopečení bratři a sestry se rozkoukávali, navazovali styky s britskou lóží, získávali kontakty, sestavovali program, restituovali dům v Růžové ulici v Praze 1, účastnili se založení obnovené bratislavské lóže, podnikali výlet s rodinami (například do Štrasburku), organizovali konference, zvali členy z ostatních zahraničních lóží na návštěvu do Prahy, umístili bustu herece Hugo Haase do budovy Národního divadla, lákali americkou herečku Barbaru Streissand do Prahy na světovou premiéru jejího filmu, slavili chanuku v divadle Ungelt, jehož ředitel Milan Hein byl nějaký čas viceprezidentem lóže, pořádali přednášky a na setkáních poznávali sami sebe a mluvili o svých profesích a životních zkušenostech. Podle Fuchse je většina Židů z BBR starších 50 let, mladých je mezi nimi málo. Noví členové se v začátcích obnovené lóže přijímali v počtu 3-4 na každém druhém nebo třetím setkání.
Idea obnovení slovenské lóže vznikla v červnu 1991, zrealizovat se podařila už na podzim – 20. října 1991 se v bratislavském hotelu Forum konalo slavnostní shromáždění u příležitosti založení lóže BB Tolerancia, jejímž prvním prezidentem se stal Dr. Traubner (před válkou byly v Bratislavě dvě lóže, jedna vzniklá roku 1924, druhá z roku 1933). Česká a slovenská lóže spolu úzce spolupracují. Podobně – píše Fuchs – bratr Engelmann slíbil ustanovit lóži v Brně, což se ale nikdy nepovedlo.
První prezident (Zeno Dostál) prý kladl důraz na sociální otázky (například obnovit dům pro staré Židy, upozorňoval na zdravotní témata jako mít vlastního doktora, pomáhat slabším členům apod.). Druhý prezident (Josef Klánský, který roku 1990 založil Českou společnost přátel Izraele) zase upozorňoval na nebezpečí antisemitismu.
Fuchs vzpomíná na „prezidentské kladívko“ a na to, jak se při setkání vstávalo a sedalo a jak mnozí z členů měli s rituály těžkosti, nejen kvůli tomu, že byly nezvyklé, ale i třeba proto, že bylo těžké provádět rituál vedle takových profesionálů jako byl herec Miloš Kopecký (Fuchs vzpomíná na nezapomenutelnou situaci, kdy se Kopecký měl pomocí zvláštního rituálu omluvit zúčastněným za pozdní příchod). Podle Fuchse se v Evropě klade na rituály velký důraz a Zeno Dostál se toto snažil vštěpovat i českým členům. „Bylo těžké obnovit staré tradice, aby to bylo cítit jako něco přirozeného,“ vzpomíná ale Fuchs.
Ve dnech 11.-13. září 1992 pořádala BBR za podpory Nadace Konrada Adenauera v Praze konferenci „Vina a odpuštění“ s podtitulem „židovsko-křesťanská spolupráce v Evropě“. Mezi hosty vystoupil tehdejší vysoký představitel dominikánského řádu Dominik Duka, český historik Vilém Prečan, ministr zahraničí Josef Zieleniec, diplomat a velvyslanec Izraele v ČSFR Yoel Sher a řada akademiků a funkcionářů BB ze zahraničí.
Za pozdějšího předsednictví Tomáše Krause byli na setkání BBR zváni hosté zvnějšku – například L. Smoček z Činoherního klubu, dirigent Libor Pešek, politik Michael Žantovský (ODA), Bibi Haas z Vídně (vdova po herci Hugo Haasovi) či teolog Tomáš Halík. V téže době probíhaly také diskuze mezi zástupci křesťanství a judaismu, kterých se účastnili mnozí vysocí církevní představitelé včetně arcibiskupa Miloslava Vlka. Členové lóže také oslavili v New Yorku 150. výročí založení BB – na akci byly pozvány i hlavy států, včetně Václava Havla.
V roce 2000 měla lóže zhruba 120 členů. Kraus tuto skupinu lidí popisuje jako lidi, kteří sdílejí své židovství (ne židovské náboženství, ale židovství). Kraus tvrdí, že mezi nimi není žádná politická jednota, což bylo vidět například během voleb, kdy byli pozváni jak zástupci ODS, tak ČSSD (a v lóži byly větší či menší výhrady k oběma – část lóže s hostem nesouhlasila, část ano) nebo na televizní krizi (kde se členové lóže na problematiku také rozdělili do dvou táborů). BB by podle Krause ale neměla mít a nemá politické zájmy.
Kraus upozorňuje také na to, že lóže ve Francii nebo obecně v západní Evropě mají běžně 50 členů, Praha má 120 členů, což je poměrně hodně. Venku navíc máme velké jméno, tvrdí Kraus a odvolává se na roli BB před válkou, kdy byl československý BB nezávislým disktriktem a skutečnou elitou evropského židovstva. Proto i obnovená BBR má skvělé kontakty jak uvnitř evropského disktriktu a na západoevepské instituce, tak vazby do USA, tvrdí Kraus.
příště: zakládající členové BBR, vazby českých politiků na BB
adam b. bartoš ||| 
Pingback: B´nai B´rith a Česko(slovensko) « Spoločný Blok