Červenobílí: Úctu k národu šíříme mezi studenty

Vlastenectví. Hodnota, která se dnes v politice mnoho nenosí. Je situace jiná alespoň mezi studenty? Hnutí Červenobílí by tomu nasvědčovalo.

„Jsme neformální sdružení. Neusilujeme o politickou moc, nemáme nic společného s politickými stranami a k žádné z nich se nekloníme,“ říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Michal Ševčík z Brna, mluvčí nadějného vlastenecky smýšlejícího studentského spolku. Ten působí převážně mezi studenty vysokých škol v Brně, ale pomalu se šíří i do dalších měst Moravy.

Studentských spolků je mnoho, ale málokterý z nich se snaží pěstovat úctu k tradičním konzervativním hodnotám jako je rodina či národ.

Červenobílí tuto mezeru zaplňují. „Vymezujeme se jako vlastenecké hnutí. Jsme poměrně širokou platformou pro uplatňování různých názorů, ale naším společným jmenovatelem je úcta k rodné zemi, úcta k tradicím naší země, potažmo k evropským tradicím, obrana národní kultury, a potom zajisté také jakási přirozená vazba na konzervativní hodnoty,“ vypravuje dále Ševčík.

Spolu s „duchovním otcem“ myšlenky, Adamem Vaňharou, který v současné době studuje v zahraničí, a asi dvaceti dalšími nadšenci, připravují bohatý kulturní program a vytvářejí studentský časopis – na internetu.
Bc. Michal Ševčík, 25 let, dokončuje magisterské studium humanitních věd a pracuje jako produktový manažer. Svoji činnost soustředí na Brněnsku.

Být Červenobílý

Studenti, kteří se s činností spolku seznámí, které spolkové myšlenky zaujmou, a kteří by se rádi k hnutí přidali, si mohou vybrat z několika možností zapojení.

„Existuje kategorie spolupráce ve smyslu ´příznivec´, kategorie ´sponzor´ a v té nejaktivnější poloze je to moderátor nebo přesněji řečeno redaktor,“ vysvětluje Ševčík.

Právě skupina dvou desítek redaktorů tvoří jádro celého hnutí. Podílejí se nejen na fungování webových stránek, které jsou jakousi vlajkovou lodí sdružení, ale prakticky organizují veškerou další činnost spolku. V hnutí se angažují nejen myšlenkově, ale třeba i finančně a tvoří tak základ celého projektu.

Vedle nich pak Červenobílí evidují skupinu asi čtyřiceti až padesáti příznivců, kteří se přednáškové činnosti a dalších aktivit účastní s určitými přestávkami.

Členství jako takové ale Červenobílí nevedou.

Když se tedy s vámi student setká a vaše myšlenky ho osloví natolik, že se i on chce stát součástí, být Červenobílý, co tedy musí udělat? ptám se. Probíhá nějaké slavnostní přijetí, provádíte nějaké zasvěcovací rituály? chci vědět.

Ševčík kroutí hlavou. „Jsme skromní lidé. A rituály žádné nemáme, svobodné zednáře necháváme na někdy jindy, až budeme mít sponzory,“ říká se smíchem.

Rozhovor s novým zájemcem podle něj probíhá docela obyčejně – v pěti šesti lidech, kteří se nováčkovi snaží najít oblast, ve které se bude moci profilovat.

Pole působnosti je přitom hodně široké, zájemce se tak může účastnit kterékoli aktivity, která ho zaujme. „Vždy záleží na člověku samotném, jak se zapojí a zda se po určité době osvědčí. Pak zhodnotíme, zda jeho setrvání mezi redaktory má smysl,“ říká s tím, že v poslední době Červenobílí přibrali hned několik nových posil.

Z politické strany mezi studenty

Vlastenecké studentské hnutí Červenobílí funguje zhruba rok. Založeno bylo 28. září 2010 u příležitosti svátku patrona českých zemí sv. Václava.

Co bylo impulsem? Proč se skupina mladých lidí rozhodla bránit tradiční hodnoty právě v univerzitním prostředí? Podle Ševčíka nápadu předcházela deziluze z parlamentní politiky.

„Dlouhou dobu jsem působil v národovecké sféře, od roku 2004 do roku 2008 jsem byl místopředsedou Národní strany pro Moravu a Slezsko,“ říká Ševčík, který se ale se stranou rozešel rok před tím, než ukončila svoji činnost. Nelíbilo se mu, že se jeho kolegové vůči veřejnosti prezentovali pouze kritikou cikánské problematiky, jakoby neexistovala jiná témata.

„Rezignoval jsem se svými ideály na parlamentní politiku,“ přiznal Ševčík, který ale posléze zjistil, že uplatňovat vlastenecké myšlenky je možné nejen v politické straně, ale například formou neformálního sdružení či setkávání lidí podobného myšlení. Podotýká přitom, že je z Červenobílých jediným, kdo v minulosti prošel Národní stranou. Vaňhara, který s nápadem na vytvoření studentského spolku přišel, v žádné politické straně nepůsobil.

Podle Ševčíka je univerzitní půda vhodným prostředím, kde je možné vlastenecké myšlenky šířit, obhajovat a popularizovat. „Prostor je zde poměrně široký, možná širší než třeba v klasické mediální diskuzi, která je svázána politickou korektností a kde pojem ´vlastenství´ má spíše pejorativní nádech,“ vysvětluje.

A práce se skutečně daří. Zatím hlavně na Moravě – Červenobílí začali připravovat pobočku už i v Opavě a Olomouci, navázali spolupráci s lidmi kolem o. s. MONOS, ale kontakty mají i do Prahy. Myšlenkově blízké jim je například občanské sdružení Akce D.O.S.T., u kterého ale podle Ševčíka, který odešel z církve husitské a nyní se považuje spíše za „věřícího na volné noze“, dominuje římskokatolictví. „U nás náboženství neřešíme. Jsou u nás evangelikálové, husité, římští katolíci a podobně,“ vyjmenovává.

„Chceme mít pobočku na každé univerzitě“

Když se vedení Červenobílých zeptáte, jaká je jejich vize, pak nejspíše odpoví, že by si přáli, aby na každé univerzitě měli Červenobílí svoji pobočku. „To je náš sen, který bychom do budoucna rádi organizovali, ale zůstáváme zároveň nohama na zemi – jsme rádi za každého studenta, ale naše hnutí je otevřeno i nestudentům, pracujícím či těm, co se o studentský život zajímají,“ vysvětluje Ševčík.

I přes ohromnou šíři zájmů a aktivit se navíc zatím potýkají spíše s lhostejností.

„Studentských spolků jiného charakteru je vícero. A existuje také několik občanských sdružení, které se profilují podobným směrem jako my. Takže se snažíme zviditelnit, abychom nezapadli do fádních řadových občanských sdružení nebo studentských hnutí, které jen nalepí plakátek na vývěsní skříňku fakulty a tím pro ně práce končí,“ říká.

A Červenobílí se opravdu snaží. Pořádají klasické přednášky, založili tradici diskuzních večerů na různá společenská či kulturní témata, organizují sportovní utkání a podobně. Diskuse se přitom snaží separovat od univerzitního prostředí – většinou probíhají v kulturních domech nebo v restauracích.

Kdo se podívá na webovou stránku http://www.cervenobili.cz, může být až překvapen mírou aktivity.

Co je psáno na webu, funguje přitom i v realitě: filmové večery, divadelní večery, akademické přednášky, sportovní akce. Každý si přijde na své. Už nyní se připravují témata a aktivity na příští rok.

Ševčík si pochvaluje, že tým spolupracuje velmi dobře. Každý redaktor má na starosti určitou oblast, které se dlouhodobě věnuje, nebo konkrétní téma, které ho zajímá. V případě diskuzních večerů se pak redaktoři navíc střídají v roli moderátora.

„Web určitě hovoří sám za sebe. Je asi nejpodstatnější cestou, jak spolu navzájem komunikujeme, ale i jak se prezentujeme navenek,“ připouští Ševčík.

Zajímavostí webu je, že většina redaktorů vystupuje pod přezdívkami známých českých historických osobností nebo personifikovaných zvířecích vlastností, což je ale třeba vnímat v kontextu studentství.

Přezdívky nejsou projevem obavy přihlásit se ke svým názorům pod pravým jménem, ale spíše studentskou nadsázkou. „Možná to může působit nějak infantilně, ale já se tomu nebráním, protože i z psychologického hlediska to o autorovi něco vypovídá, říká to o něm, ke komu se kloní a kdo je mu blízký. Souvisí to s pluralitním prostředím, které u nás funguje,“ vysvětluje Ševčík.

Jedné věci se ale Červenobílí snaží vyhýbat a to jsou politická témata a komentování aktuálních politických událostí.

Nejsou ale otrokem vlastních předsevzetí a tak, když cítí potřebu na nějaké aktuální téma promluvit a vydat své prohlášení, učiní tak.

Příkladem je například nedávný projev prezidenta republiky Václava Klause z 28. září, ve kterém prezident zdůrazňoval potřebu obhajování konzervativních hodnot. Červenobílí prezidentův projev ocenili a ve svém prohlášení se za něj jednoznačně postavili, protože hlava státu svá slova pronesla na nepolitické akci a navíc ve svátek, který souvisí s českou státností a každého občana se tak dotýká. Projev Červenobílí označili za „odvážný“ a celý ho na svých stránkách zveřejnili.

Občas zabrousí i do komunální politiky, to když například podporují zachování Janáčkova divadla v Brně. „K určitým regionálním i celostátním tématům se vyjadřujeme, protože hranice mezi tím, co je politika a co je téma společenské, je někdy velice úzká,“ tvrdí lídr vlasteneckých studentů.

A co dál?

Červenobílým se daří a zatímco mnozí členové národoveckého hnutí na svou práci se zklamáním rezignovali, tento tým vlastenecky smýšlejících studentů se činí. Má dokonce i svou představu o tom, jak vrátit jednotu rozhádanému českému národovectví, kde si každý chtěl zakládat nějaké vlastní a jedině pravé sdružení.

„Existuje tu deziluze z dvacetiletého vývoje na české pravicové scéně, kdy často vznikaly různé rozepře, ale scházela ta hlavní myšlenka – a sice ne, co nás rozděluje, ale co nás spojuje. Z toho bychom se rádi poučili a chtěli bychom přijít i s nějakou novou ideou. Chceme ukázat, jak si představujeme širokou spolupráci mezi národoveckými a vlasteneckými spolky,“ naznačil Ševčík, o čem vedoucí spolku v poslední době přemýšlejí. Svoji vizi by rádi představili do konce roku.

http://www.prvnizpravy.cz

About these ads

4 thoughts on “Červenobílí: Úctu k národu šíříme mezi studenty

  1. Červenobílí jsou nástupci stejnojmenné studentské fašistické skupiny. Ti spolupracovali s českými fašistickými stranami a také otevřeně sympatizovali s Mussoliniho fašisty. Viz Ivo Pejčoch: Fašismus v Českých zemích, Academia, 2011, str. 30 – 35. Současní Červenobílí se k tradicím fašismu hlásí.

    • Červenobílí naopak jakoukoliv spojitost s hnutím z první republiky popřeli na svém webu. Společný mají název, ale už fakt, že činnost je zcela rozdílná (Ti dnešní se politice nevěnují) jim dává zapravdu, Konspirátore ;-)

      • Rozdílná činnost? Aha. A proto se paktují s italským neofašistickým hnutím CasaPound… :-))

  2. Není fašismus jako fašismus.To slovo je bohužel zdiskreditované.Pro některé je sprosté slovo i Národ.Pane Bože kam jsme se to dostali.Politická korktnost když už jsme u slůvka fašismus tak má víc rysů tohoto slovíčka než červenobílí.

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s