Reportáž z okupované Šumavy: Pozor na ekoteroristy

Kácet či nekácet? Média mají ve sporu mezi ekologisty a národním parkem Šumava jasno. Ptal se ale někdo místních?

Blokáda těžby kůrovcem napadeného dřeva ze strany ekologických aktivistů vysvobodila média z okurkové sezóny. Dala jim akci, drama, pěkné obrázky, emoce. To, s čím novináři tak rádi pracují. Je to ale zároveň pravda?

Vyjeli jsme na Modravu na vlastní oči se přesvědčit, zda média náhodou někomu nenadržují. Nadržují. Zkusme se tedy na téměř šestiletý spor a jeho nejnovější vývoj podívat z trochu jiného pohledu. Exkluzivní reportáž pořídil tým našich reportérů ve spolupráci s redakcí zpravodajského servru Jihoceskenovinky.cz.

Vyrážíme z Prahy kolem osmé hodiny ráno. V Modravě už tou dobou probíhá půl hodiny protestní shomáždění místních, kteří mají blokády dost a chtějí, aby byl ve sdělovacích prostředcích slyšet i jejich hlas, nejen hlas ekologistů. Shromáždění, kterého se zúčastnilo na tři sta lidí, se posléze mění v průvod – asi 120 lidí pokračuje pěšky směrem k lokalitě Na Ztraceném, kde se aktivisté přivazují ke kmenům a do korun stromů, aby stěžovali těžbu napadených stromů.

Dnes ale raději zůstali zalezlí, báli se přímého střetu. Proto, když po desáté hodině vystupujeme v Modravě z automobilu, jsou ještě vidět patrné pozůstatky rozjitřené atmosféry. Jednak všechny potěšilo, že se zde sešel tak velký zástup odpůrců broučkařů a že televizní kamery mohly vidět i jiné tváře, než v minulých dnech. A pak i to, že se ekologisty podařilo zahnat. Místní oceňují, že je podpořili i přespolní či  milovníci Šumavy, kteří se sem vrací rok co rok.

POZOR, OKUPACE!

Ti, co byli v Modravě naposledy před dvaceti lety, se nestačí divit. Přibylo budov, stále se staví. Bohužel i v parku. Míjíme ohromnou novostavbu která prý patří jednomu architektovi. Ne že by to nebyla pěkná budova, ale rozum mi úplně nebere, jak je možné stavět v parku, kam ani nemůžete vjet vlastním autem.

Modrava vůbec vypadá na první pohled blahobytně. Spousty turistů, cyklistů, plné parkoviště. Nad novotou zářícím obecním úřadem právě parta tesařů montuje mohutnou trámovou pergolu.

Na místě jsou pozůstatky novinářských štábů, kolem nás projíždějí služební vozy televizních stanic či deníků. V budově obecního úřadu je ve velké místnosti zřízeno provizorní tiskové středisko – židle, stoly a pár ťukajících novinářů. Od pohledu vypadají, že jsou na straně kůrovce.

V Modravě jsou ale jediní. Modraváci mají totiž o ekologistech jasno. „Pozor, v lese jsou ekoextrémisté,“ hlásá jeden transparent. „Šumava je i domovem člověka. Nejsme míň než kůrovec,“ říká druhý. Na jednom z domů visí plachta, která Hnutí Duha posílá do patřičných mezí. „Pozor okupace,“ lze zase číst na několika různých cedulích po celé obci.

VZHŮRU NA KOSTROUNY

Chceme se dostat na místo, kde se prý aktivisté ukrývají v korunách stromů. Trochu mi to připomíná film „Vaterland aneb Lovecký deník“ a výpravu na kostrouny. Kdo jsou ti aktivisté, kterým místní říkají „okupanti“ a „teroristé“? Chtěli bychom je vidět, ale za celou dobu se nám to nepodaří. Koustrouni jsou pečlivě skrytí.

Jako ve zmíněném filmu, hledáme i my průvodce, kteří by nás nahoru dovezli, ale zaměstnanci správy národního parku mají plné ruce práce. Jejich červené dodávky se kolem nás sice otočí hned několikrát, ale nikdo nemá čas nás svézt.

Čekání na odvoz vstříc lokalitě Na Ztraceném, kde se přetahovaná mezi broučkaři a policisty odehrává, nám zkrátí rozmluva s místním starostou Antonínem Schubertem. Novináři ho nemají rádi, podle nich stojí na špatné straně, on zase nemá důvěru k nim. „Pane redaktore, zase jste mne zklamal,“ pokřikuje na novináře, který ve svém vstupu upřednostnil aktivisty. „Odtáhnou a už se tady rok neukážete,“ vytýká mu, že o problému nic neví a Šumava ho zajímá jen tehdy, když je tu takové haló.

Trochu mu křivdí, z rozmluvy s novinářem vím, že téma sleduje už deset let. Asi deset let ale fandí druhé straně. Má kontakty na aktivisty a když pak později vyrážíme nahoru, volá jim na mobil, kde jsou. Tak to tady funguje. Spolupráce novinářů a aktivistů vytváří celou tuto podivnou show. „Média ty aktivisty živí,“ zní tu široce rozšířený názor.

Když se starosta dozví, že jsem novinář i já, mluví zprvu asertivně a trochu nepřátelsky. Asi má s žurnalisty špatné zkušenosti. „Je to trapnost českých médií, že na místo investigativní novinařiny tu předvádějí svůj aktivistický přístup,“ zlobí se na novináře.

Když se dozví, že tu nejsem od toho, abych aktivistům tleskal jako ostatní, zaujme vstřícnější postoj a trochu se rozmluví.

„Už jsem se odmítal dívat na to, jak je Šumava prezentována jakoby patřila jen ekologickým aktivistům, kteří tu už druhý týden provádějí nějakou divnou akci. Spontánně jsem pozval své spoluobčany a sousedy, že půjdu vyjádřit podporu správě národnímu parku Šumava, půjdu poděkovat policistům, kteří tady zasahují a taky těžařům, kteří tam odvádějí poctivou práci,“ vysvětlil, co ho přimělo dnes přejít do protiútoku a zorganizovat naopak protest proti blokádě.

Lokalita, o kterou se vede boj, není přitom žádným pralesem, ale uměle vysázeným lesem. „Vysázeli to naši předkové. Já tam dělal lesníka, je to normální kulturní smrčina, monokulturní stejnověký les, silně napadený kůrovcem. A když ho brání a napomáhají tak množení kůrovců, bude brzy Modrava stát uprstřed pasek. I to přišli zdejší lidé dnes říci – přišli říci, že se chtějí z oken svých domovů dívat na tu zelenou krásu, pro kterou vždy byla Modrava atraktivní pro ně, ale i pro turisty,“ říká starosta Schubert.

Odcházím pak s ním do jeho pracovny v obecním úřadě, slíbil mi další kontakty. V pracovně mezitím vzniklo další improvizované centrum. Místní zde kontrolují, co se o nich píše venku (tedy, co odsud pouštějí do éteru ti, co sedí v tom velkém tiskovém středisku jen o pár metrů dál), rozčilují se, kroutí hlavou.

Starosta bere do ruky mobil, který nechal na stole před začátkem protestu. „Jednadvacet nepřijatých hovorů,“ hvízdne si.

I zde se pilně píše, tito chlápci ale opět vypadají jako pracovníci médií. To jsou nějací vstřícnější novináři, že píší přímo z kanceláře starosty? ptám se starostova asistenta. Směje se. „Ten jeden už píše rozumněji. Pohrozil jsem mu, že jinak zde bude chodit po svých,“ říká a jmenuje i redakci, kam novinář patří. Raději si to ale nechám pro sebe, aby mu náhodou z Prahy nenakázali, že by se měl kůrovce více zastávat.

Že pohrůžka chození po vlastních zabírá, docela chápu. Dostat se z Modravy za aktivisty po vlastních je docela dlouhá cesta a někteří novináři tu jsou už od začátku týdne. Kdyby měli chodit pořád pěšky, byla by to ještě větší otrava. Otrava? Na Šumavě? Ono být týden na Šumavě by asi byl jinak skvělý zážitek, kdyby tu místní i turisty neotravovaly bojůvky ekologů.

„Lidi jsou docela naštvaný. Pořád tu jezdí policejní auta, jak odvážejí pochytané aktivisty na policejní stanici do Kašperských hor,“ říká nám jeden z domorodců, který nám posléze nabídne, že nás za „kostrouny“ odveze. Naštvanými lidmi myslí i turisty, kteří se musí stále vyhýbat policejním vozidlům. Je tu zkrátka rušno, jaké by člověk v takové přírodě nečekal a jaké ho asi moc nepotěší.

Z domorodce se nakonec vyklube „lovec kostrounů“. Je rodák z Modravy a les ho živí. Roky už zdejší aktivisty pozoruje, fotografuje, monitoruje, sleduje jejich pohyb. Říkám mu „lesní hlídka“. Má velkou dodávku a ochotně nás vyveze nahoru.

David Rendl alias Lesní hlídka

TADY JE BAKALOVO

Pár set metrů po výjezdu z Modravy míjíme krásnou asfaltku, která vede až k supermodernímu baráku uhlobarona Bakaly. Ten si před časem zařídil v Modravě trvalé bydliště a daně z jeho podnikání tak putují místní radnici. Alespoň mají místní z čeho se ekologistům bránit. Že by Bakala bojoval se Sorosem?

Na otázku Bakalova postoje mi ale nikdo nedává kloudnou odpověď. „Ten dělá do uhlí, ne do dřeva, podle mne to tady moc neřeší,“ říká náš průvodce. Ani starosta se nechce do těchto debat pouštět. „Nejsem Bakalův mluvčí, nemohu se k tomu vyjadřovat,“ krčí rameny na dotaz, k jakému táboru se staví uhlobaron.

Nedává mi smysl, proč by havlista Bakala fandil Modravákům a ne havlistickým zeleným, kteří ekoteroristům dodávají morální podporu.

Později se dozvídám možné vysvětlení, které má logiku. Víc než s Havlem kamarádí Bakala se Schwarzenbergem. A ten je lesník. Na rozdíl od zelených práci s lesem rozumí a dobře ví, že s kůrovcem je třeba zatočit. Toho lesníka, který by neskácel kůrovcem napadený strom, by prý z lesa hnal karabáčem, nechal se slyšet v médiích. A podívejme. Sama pravdoláska je tedy v pohledu na šumavské kácení rozpolcena. Kníže a lesník v jedné osobě, ikona pravdoláskařů, se pro média jednoznačně vyjádřil proti kůrovci. Ale to se do mediálního příběhu příliš nehodí…

Ve Filipově Huti míjíme dvě stavení. V hospodě našli útočiště odpůrci ekoteroristů, ekoteroristé sídlí hned naproti. O kousek dál zpovídáme hlídkující policisty. Za celý den dnes nikoho nemuseli zadržet. Blokádníci jsou totiž zalezlí, nebo se rozprchli. Když se dozvěděli, že se na místo jejich happeningu vydá průvod 300 lidí, kteří jich mají už plné zuby, polovina z nich si aktivismus pro dnešek rozmyslela, další zmizeli v lesích.

„Pochod proběhl naprosto v pořádku, bez jakéhokoli incidentu. V současné době jsme zatím proti nikomu nezakročovali, nikoho jsme nepředváděli nezajišťovali,“ řekl velitel zásahu plukovník Jan Myslivec.

POSTAPOKALYPTICKÁ KRAJINA

Když dorazíme na mediálně profláklé místo, vidíme jen policejní automobil, tři policisty a pracovníky správy parku. Přístup do lesa je obehnán policejní páskou a za ni se už nedostaneme. Policie nechce nic říci, počíná si profesionálně. Ani když jim říkám, že mé sympatie jsou na jejich straně, neoblomím je. Zkouším něco málo vyfotografovat, ale kromě uschlých stomů, svačících těžařů a jednoho těžaře pracujícího pohled do lesa nic zajímavého neskýtá. Liduprázdno. Aktivisté – kostrouni jsou dnes zalezlí, nevidíme ani jednoho. Jsem zklamaný, chtěl jsem si je vyfototgrafovat a prohlédnout si, jak asi vypadá člověk, pro kterého je kůrovec důležitější než jeho bližní.

Pohled na vyschlé a šedivé stromy (někteří je nazývají rezavými) je depresivní. Je jich tu dost, ale na obzoru jsou vidět stráně, kde jich je ještě víc. Šedivé stromy už zvítězily. To je výsledek Bursíkova experimentu.

„Pro nás jako Jihočechy je Šumava samozřejmě dlouhodobým problémem a výsledek současného stavu na Šumavě – přemnožení kůrovce, naprosté nezvládnutí kůrovcové kalamity – vnímáme jako výsledek politiky bývalého vedení šumavského národního parku ve spolupráci s bývalými ministy za Stranu zelených. Pro nás tyto akce ekologických aktivistů – a nejen pro nás, ale pro všechny, kdo tu na jihu žijí a chtějí Šumavu jako místo pro život a ne jako skanzen nebo nějakou pokusnou laboratoř – jsou naprosto nepřijatelné a jsme přesvědčeni, že Šumava potřebuje racionální management, tak aby vůbec bylo možné ještě něco zachránít, pokud to ještě vůbec lze,“ říká k tomu náměstek jihočeského hejtmana Martin Kuba, kterého jsme také oslovili.


MUDr. Martin Kuba (ODS), vicehejtman Jihočeského kraje

Nechci se pouštět do sporu, zda kácet či ne, jen mi tak nějak lidsky připadá, že porazit napadený a tudíž pro ostatní nebezpečný strom a místo něj zasadit stromy mladé, nové a zdravé, které tu jsou často vidět, je lepší než nechat celé hektary smutnému osudu. Krajinu jak z McCarthyho „Cesty“ si zelení asi za obrázek nedají, z Prahy je sem ale daleko a tak je to asi nijak netrápí.

„Když sem v roce 1995 přišlo Hnutí Duha, od té doby ta rezavá šmouha postupuje od Březníku až k Modravě. A věřím tomu, že kdyby se tahle lokalita nevykácela, tak příští rok jsou rezavé stromy až na Modravu, protože pokud bude hezké počasí, tak ten brouk stihne letos ještě jednou vylítnout. A to už je konec Šumavy,“ říká náš průvodce.

Jeho slova potvrzuje i člen vedení šumavského parku Jiří Mánek: „Pokud se jim podaří blokádou zamezit kácení kůrovcem napadených stromů, pak z nich kůrovec vylétne a napadne řádově více dalších, dnes zelených a živých stromů, které usmrtí. Ty samozřejmě budou muset další dřevařské firmy pokácet, protože budou také v zásahových oblastech.“

Podstata problému tkví ale ještě v něčem jiném. Když už vedení parku rozhodne, že se kácet bude, mělo by se rozhodnutí respektovat. Místo toho jsme svědky nátlakové akce, která nemá obdoby. Ekologové, kteří by měli jako každý jiný respektovat zákon, ho porušují a neskutečným způsobem znepříjemňují život místním obyvatelům. Lidé, kteří tu nežijí, kteří problému nerozumí, poučují ty, kteří zde žijí už několik generací a kteří se o les už několikátou generaci starají.

JAKO KOČKA S MYŠÍ

„Opravdu ty policajty obdivuji, že na to mají nervy,“ kroutí hlavou David Rendl ze spolku AntiDuha Modrava. „Kdyby policie nezasahovala, tak by se obyvatelé dali dohromady mnohem dřív a nebylo to by to moc dobré,“ říká výhružně.

Na aktivisty, které nenazve jinak než ekoteroristé, má skutečně pifku. A není se čemu divit. Někdo z nich na něj prý podal trestní oznámení, že porušuje vyhlášku, když se pohybuje v parku po místech, kam se nesmí. To říkají ti praví. Rendl ale na rozdíl od nich má od starosty povolení. Jako obecní zaměstnanec dostal povolení na vstup do obecního katastru kvůli dokumentování situace do obecního archivu. Extrémisty si fotografuje, mluví s nimi, zkoumá jejich skutečné motivy.

Vypráví neuvěřitelné příběhy, jak aktivisté ve spolupráci s médií manipulují veřejným míněním. Například v pondělí, při prvních zásazích proti aktivistům, kterých byla přítomna i inspekce ministerstva vnitra, sehrála jedna zadržená aktivistka úplné divadlo. Seděla v klidu na pařezu s pouty na rukou, když si ale všimla, že přítomná kamera natáčí, spustila hrozivý křik. „Řvala na celý les, že ji mlátí, že jí lámou ruce a podobně,“ líčí zážitek Rendl. Takhle se vyrábějí zprávy.

Ptám se, jak je možné, že se aktivisté do lesa dostanou, když já jako novinář se smím přiblížit pouze k pásce. Rendl vysvětluje, že ekologisté vstávají kolem půl šesté ráno, kdy ještě těžaři nejsou na místě a kdy zde policie není. Při rozednění se přivazují a pak čekají na těžaře. Ti po příchodu volají policii.

Protože žádného ekologistu nemám šanci zahlédnout, jsou jeho informace o tom, jak si počínají, o to cennější.


Tak tady jsou. Aktivisté. Žádné jsem neviděl,
ale David Rendl z „Lesní hlídky“ jich má na CD spousty

Náměstek ředitele šumavského parku Jiří Mánek ale připouští, že po třech dnech blokády se řada prací už stala rutinou.

„Blokádisté se do lesa vydají ráno, připraví se na příchod těžařů, pak naši pracovníci předávají pracoviště těžařům. To je označeno červenobílou páskou. Do takto označeného pracoviště pro těžbu pak již ze zákona nikdo nesmí vstupovat. Těžaři jdou kácet vyznačené stromy. K těm se přivazují blokádisté, kteří čekají na objektivy novinářů. Policisté blokádisty odvazovali, vyváděli za červenobílé pasky, odváželi na policejní stanici. Novináři je vyfotí, nafilmují, položí otázky,“ popisuje Mánek každodenní kolorit.

„Blokáda do středy hodně zdržovala. Pak jsme se s blokádisty, policisty a těžaři naučili v lese žít a pracovat,“ říká a vysvětluje recept, jak na aktivisty: „Vyznačili jsme víc pracovišť, kde se proti kůrovci zasahuje. Když se blokádisté přivážou, buď přendáme pásku, nebo vedeme těžaře na jiné pracoviště. Blokádista buď zůstane mimo těžební prostor, v případě, že se odváže a jde na další pracoviště, je zadržen policií. Je to jako hra kočky s myší. Ale díky naší flexibilitě a lepší organizaci práce jsme se to již naučili zvládat,“ řekl Mánek.

BRIGÁDA ZA 800 NA DEN

Proč to všechno ale broučkaři podstupují? Je jejich víra v to, že se nemá kůrovci ustupovat, tak velká, že překračují zákon a riskují oplétačky s policií? Ale kdeže.

„Když jsem se s některými bavil, a člověk je dostane do úzkých, tak to z nich vyleze – dostávají něco mezi 500 až 800 korunami denně,“ vysvětluje Rendl.

„Spekuluje se o tom, že to blokádisté mají jako placenou brigádu, spekuluje se o ceně 800 Kč na den,“ potvrzuje Mánek.


Brigádníci.

Podle Rendla navíc tak 80 procent z nich ani pořádně neví, proč tu jsou. „Extrémnější jádro znám z dřívějších akcí, jinak je to půlka studentů z vysokých škol v Českých Budějovicích a v Brně. Polovina z  nich ani neví, proč jsou tady. Když se jich člověk zeptá, tvrdí, že to se musím zeptat jejich vůdce pana Bláhy, ten to prý všechno ví. Nebo jsou to lidé z Prahy, vyleze z něj, že je elektrikář a že tady je jen proto, že za ním přišli a on souhlasil, ani neví proč.“

Peníze přitom tečou paradoxně od státu, protože Hnutí Duha je státem financováno. „Z našich daní platíme jak ty extrémisty, tak policii, která proti nim zasahuje,“ říká Rendl.

„Ekologické aktivisty platí ministerstvo životního prostředí, to je bez debat,“ přitakává starosta Schubert. A připomíná, že za deset let, od roku 2001 do roku 2010, dostalo Hnutí Duha necelých 15 milionů korun od MŽP a na práci se šumavským turistou pak předminulý rok další necelé tři miliony korun.

A o co ekologistům jde? Vidíme, že těm, co se přivazují, jde především o brigádu. O co jde těm, kteří je na místo vysílají?

Možné vysvětlení nabízí Mánek: „Spekuluje se o dohodě mezi organizátory blokády, Hnutí Duha, a těžebními společnostmi, kterým vlastně blokádisté mohou zajistit práci a výdělek. Ale podle mě to je spekulace, není a nebylo to prokázané,“ řekl.

MÍSTNÍ UŽ TOHO MAJÍ DOST

Jakkoli všichni oceňují práci policie a těžařů, přiznávají ale, že jim trpělivost dochází. Aktivisté tu chtějí být až do konce. Místní toho ale mají už nyní dost. „Lidi se seberou a natvrdo je vyženou z lesa, nikdo tady už na ty taškařice nemá náladu,“ říká vážným hlasem Rendl.

Postup policie je totiž zdlouhavý. Legislativa jí nařizuje složitou proceduru. Musí blokádisty nejprve vyzvat, pak vyvést za pásku, odvést na policejní stanici je může až tehdy, když na zakázané místo vstoupí podruhé. Nebýt jejich práce, místní by se s blokádisty nijak nemazlili.

Starosta Antonín Schubert vyřizuje zmeškané hovory.

Tím spíše, že jak ekologistům docházejí argumenty, uchylují se k útokům. Když starostovi před pár dny vykradli auto, říkal si ještě, že to s tím nemusí souviset. Když ale jedné zaměstnankyni parku někdo schválně auto poškodil, už na náhody přestal věřit.

„Něco se děje. Docházejí argumenty, tak se jde proti konkrétním lidem. My tady na Šumavě jsme se třeba i pohádali, třeba si i dali do huby, ale večer už se zase u piva usmiřovali. Ta dosavadní praxe se změnila. To se děje na Šumavě. To, co tady nikdy předtím nebylo.“

BEZ KOMENTÁŘE

Odpoledne se vracíme ze Šumavy. Autorádio hlásá, že anonym nahlásil, že je v oblasti bomba. Všichni musí pryč. Vždyť to říkám. Ekoteroristé…

(Adam B. Bartoš; foto: David Rendl, Adam B. Bartoš)

http://www.prvnizpravy.cz

čtěte také:

Klaus: Globální vlády se bojím více než Al Kaidy


KDE SE TĚŽÍ?

Mapa zónace. Zelená barva je první zóna, růžová je bezzásahová oblast, kterou vyhlásilo minulé vedeni NP Šumava v roce 2007.

„Bylo naprosto špatné a nesystémové rozhodnutí, že právě po orkánu Kyrill ponechali polomy bez zpracování, navíc k tomu přiřadili dalsi plochy smrkového lesa do bezzásahového režimu. Včetne lokality na Ztraceném, která ale byla předchozích 17 let existence NP v zásahovém režimu. Tím vznikl obrovský zdroj pro množení kůrovce. Naprostou chybou bylo také to, že smerem do vnitrozemí ponechali ostrůvkovité první zóny (zelená barva na mapě), kde se proti kůrovci také nezasahovalo. Z toho vyplývá, že vytvořili obrovský zdroj kůrovce s malými ostrůvky prvních zón a zajistili jeho plošný rozsev po celém území NP Šumava,“ říká k tomu náměstek ředitel NP Šumava Jiří Mánek.

Porostní mapa s legendou. Je zní dobře patrné, že převažují porosty 60-80 let (modrá barva). Starých porostů s věkem 140 tam je jen zlomek (zelená barva). U takových se nic nekácí, stromy se loupají nastojato. Největší napadení kůrovcem je v mladých 60-80 letých porostech, které jsou geneticky nepůvodní. V západní části při Modravském potoku se kůrovec ve 140 a více letých porostech prakticky nenachází.

About these ads

4 thoughts on “Reportáž z okupované Šumavy: Pozor na ekoteroristy

  1. Novináři mají samozřejmě právo na vlastní postoje a myslím si, že je to pro brandži přínosnější, než urputná snaha o „vyváženost“. Pokud ale novinář píše o tématu, o kterém neví vůbec nic a nechá se jen unášet emocemi, bylo by lepší aby si našel jiné zaměstnání pro dobro všech čtenářů. Na blokádě jsou velmi často lidé vysokoškolsky vzdělaní, ať už v přírodovědeckých, či dokonce lesnických oborech. Nakonec i ten poslední ekologista toho ví o šumavské přírodě víc než autor tohoto článku. Ptačí potok byl původně v bezzásahové zóně, ze které ho vyjmul až korupčník – krádež za bílého dne – Drobil. Naivní představa, že stejnověké (a nyní již často přestárlé) smrkové monokultury vydrží zelené další desítky let je naprosto zcestná. Kůrovec není nepřítel. Je důležitou složkou smrkového ekosystému. V divoké přírodě napadá staré a nemocné stromy, čímž pomáhá přirozené regeneraci porostu. Že je skoro celá Šumava „stará a nemocná“ je smutným faktem, ale příroda si s tímto stavem dokáže poradit lépe než člověk jakýmikoliv plánovanými zásahy. Jste ostudou novinářského řemesla. Tom Nosek

  2. Ze ti neni hanba, psat vedome takovy lzi, ani nema smysl jednotlivy lzi prokazovat, protoze tobe je to stejne jedno.
    Plati te aspon B&R nebo je z NP jeste nejaky dasi penezovod?

  3. pane Bartoši, jak by se vám líbilo, kdybych napsal: „na internetových fórech se šušká, že pan Bartoš dostává něco mezi 500-800 korunami za každý antiekologický odstavec od agentury Bison&Rose, tedy z našich peněz – z peněz daňových poplatníků“? Nenapíšu to. I vy se proto prosím držte reality a faktů.

  4. Pingback: Poučení z blokády « AntiMELOUN

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s